Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 591.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 127. schůzi dne 16. prosince 1937 tuto osnovu zákona:

ze dne................................................................................1937,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Z aktivních platů státních zaměstnanců se sráží,

(2) Srážkovou základnu ve smyslu předcházejícího odstavce tvoří pensijní (provisní) základna; není-li pensijní (provisní) základna určena, stanoví srážkovou základnu vláda k souhlasnému návrhu příslušného ústředního úřadu a ministerstva financí.

(3) Zaměstnanci nesmí po srážce zůstati na srážkové základně méně, než zůstane zaměstnanci s nejvyšší srážkovou základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, po případě není srážka stanovena vůbec.

(4) Z vedlejších stálých služebních příjmů zaměstnanců, na které se vztahuje ustanovení odst. 1, se sráží 10 %, převyšuje-li souhrn služebního platu a těchto vedlejších příjmů nejvyšší služební plat úředníka nejvyšší platové stupnice stejného stavu rodinného. Vedlejšími stálými služebními příjmy jsou příjmy, které zaměstnanci plynou vedle služebního platu a jiných příjmů, srážkou ve smyslu odst. 1 již dotčených, podle platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., nebo podle předpisů na základě § 210, odst. 1 téhož zákona vydaných, jakož i pravidelné přídavky a odměny jakéhokoliv druhu, pokud nejsou náhradou služebních výloh.

(5) Ustanovení § 14 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol, neplatí, pokud jde o úsporná opatření personální.

§ 2.

Základny pro vyměřování pensijního příspěvku a pojistného podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, zůstávají ustanoveními o všeobecných srážkách z platů nedotčeny.

§ 3.

(1) Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých se sráží,

(2) Srážkovou základnu tvoří celkové odpočivné (zaopatřovací) příjmy bez přídavků na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých; příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(3) Ustanovení § 1, odst. 3 a ustanovení § 2 o pojistném platí stejně.

§ 4.

(1) Z doplňků kongruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n. ) se sráží,

(2) Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n.) se sráží, činí-li

Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(3) Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., avšak nekongruálním, se sníží v roce 1938 poměrně paušální dotace, při čemž se jinak zachovávají zásady § 5, odst. 1 a 2 téhož zákona; v případech § 5, odst. 3 uvedeného zákona se doplatky dotace sníží o srážky podle ustanovení předcházejícího odstavce.

(4) Ustanovení § 1, odst. 3 a § 2 platí obdobně.

§ 5.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, zbývající po srážce podle § 3, se snižují po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé

z částky do 24.000 Kč ročně.. o 10 %,
z další části odpočivného (zaopatřovacího) platu nad 24.000 Kč ročně o 15 %,

nikoliv však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

(2) Snížení podle tohoto paragrafu neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje v jednom roce dobu dvou měsíců. Pro počítání doby i snížení výplaty podle tohoto paragrafu jsou rozhodnými dny odchodu z území republiky a dny návratu.

(3) Po dobu snížení podle odstavce 1 odpadá snížení, stanovené v § 7 zákona ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., a v ustanoveních jemu odpovídajících.

§ 6.

(1) Činovné se snižuje o 28%,, a jde-li o manželství uzavřená po 31. prosinci 1933, o 35%,
a) každému z obou manželů, kteří jsou státními zaměstnanci v činné službě,

b) jednomu z obou manželů, kteří jsou státními zaměstnanci v činné službě, jsou-li ze služebních důvodů nuceni žíti odděleně v různých.služebních působištích, a to tomu, který má nižší činovné; toto ustanovení platí pouze pro manželství uzavřená před 1. lednem 1934,

c) ženatému státnímu zaměstnanci (provdané státní zaměstnankyni), jehož (jejíž) manželka (manžel) je veřejnou zaměstnankyní (veřejným zaměstnancem) nebo má stálé výdělečné povolání.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li státní zaměstnanec ve společné domácnosti s osobou, uvedenou ve článku I, § 5, odst. 2 a 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z roku 1920 Sb. z. a n., nebo v obdobných předpisech, i kdyby tato nevyhovovala podmínkám tam stanoveným.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

(4) Svobodným státním zaměstnancům, kteří bydlí ve společné domácnosti s rodiči, z nichž alespoň jeden je veřejným zaměstnancem v činné službě, se snižuje činovné o 21%.

(5) Ustanovení předcházejících odstavců o činovném platí obdobně i pro část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající. Pro opatření ve smyslu odstavců 1 až 3 se určí za část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající částka ve výši 15% služebního platu (mzdy) bez výchovného (podobné součásti platu, po případě mzdy). Pro opatření podle ustanovení odstavce 4 pak se určí část služebního platu (mzdy) odpovídající činovnému tak, že se od služebního platu (mzdy) odečte část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající a případné výchovné; při tom se za část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající pokládá pensijní (provisní) základna, a není-li ani pensijní (provisní) základny, dvě třetiny služebního platu (mzdy), stanoveného pro skupinu míst A, bez výchovného (podobné součásti platu, po případě mzdy).

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí jen tehdy, jestliže hrubé služné (plat jemu odpovídající) pokud se týče dvě třetiny hrubého výdělečného příjmu obou manželů (odst. 1 až 3) po případě svobodného státního zaměstnance a jednoho neb obou jeho rodičů, pokud tito jsou veřejnými zaměstnanci (odst. 4), dohromady převyšují roční částku 18.000 Kč.

7) Snížení činovného podle ustanovení tohoto paragrafu se upraví tak, aby nepřevyšovalo částku, o kterou hrubé služné (plat jemu odpovídající) po případě dvě třetiny hrubého výdělečného příjmu dohromady převyšují částku ročních 18.000 Kč. Jsou-li oba manželé státními zaměstnanci, provede se toto snížení tak, že jeho úhrnná částka se rozdělí na oba manžely v poměru, jak se má nesnížené činovné jednoho k nesníženému činovnému druhého manžela.

§ 7.

(1) Je-li z manželů jeden státním zaměstnancem v činné službě a jeden poživatelem odpočivného (zaopatřovacího) platu, nebo jsou-li oba manželé poživateli odpočivných (zaopatřovacích) platů, krátí se služební plat státního zaměstnance v činné službě podle příslušných ustanovení § 6, odpočivné (zaopatřovací) příjmy druhého manžela, po případě odpočivné (zaopatřovací) příjmy obou manželů,

odpočivných (zaopatřovacích) příjmů tohoto manžela (každého z obou manželů).

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li státní zaměstnanec (poživatel odpočivného nebo zaopatřovacího platu) ve společné domácnosti s osobou, uvedenou v článku I, § 5, odst. 2 a 3, zákona č. 2/1920 Sb. z.. a n. nebo v obdobných předpisech, i kdyby tato nevyhovovala podmínkám tam stanoveným.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

(4) Pod ustanovení tohoto paragrafu spadají všechny odpočivné (zaopatřovací) příjmy, zejména bez rozdílu, zda poživatel jich nabyl z vlastního služebního poměru nebo zda jeho nárok je odvozen od osoby jiné.

(5) Krácením podle předcházejících odstavců nesmí odpočivný (zaopatřovací) plat klesnouti pod příslušnou nejnižší výměru.

(6) Poživatelům příjmů uvedených v odstavci 1 nesmí po srážce podle odstavců 1 až 3 zůstati na těchto příjmech méně, než zůstane poživatelům takových příjmů s nejvyšším hrubým úhrnem, pro nějž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento nebo nebyla srážka tato stanovena vůbec. V takových případech se sníží částka, o niž byl odpočivný (zaopatřovací) plat podle tohoto paragrafu krácen, u osoby, jež má odpočivný (zaopatřovací) plat nižší, jsou-li oba odpočivné (zaopatřovací) platy stejné, u manželky.

(7) Služebním platem, pokud se týče odpočivnými (zaopatřovacími) příjmy se tu rozumějí platy příslušející po srážkách podle ustanovení § 1, §§ 3 až 5, po případě po úpravě podle §§ 12 až 14 a po snížení podle § 20 tohoto zákona.

§ 8.

(1) Při jakémkoliv zvýšení pensijní (provisní) základny platí státní zaměstnanec po dobu 12 měsíců (52 týdnů) od tohoto zvýšení zvláštní pensijní příspěvek.

(2) Tento činí polovinu částky, o niž se takto zvýšila měsíční částka pensijní (provisní) základny, nejvýše však rozdíl mezi dosavadním úhrnným stálým služebním příjmem (bez výchovného a přídavků na děti) po odečtení pensijního příspěvku a srážky - podle § 1 nebo § 4 tohoto zákona a úhrnným stálým služebním příjmem (bez výchovného a přídavků na děti) po nastalém zvýšení pensijní základny, vypočteným podle skupiny míst, podle níž byl zaměstnanci vyměřen dosavadní služební plat, po odečtení pensijního příspěvku a zmíněné srážky. O zaokrouhlení tohoto příspěvku platí ustanovení § 140, odst. 3 platového zákona a obdobná ustanovení.

(3) Ustanovení předcházejících odstavců neplatí pro zvýšení pensijní (provisní) základny nastavší v důsledku přiznání nebo zvýšení služebních přídavků strážních (četnického přídavku, strážního a hodnostního přídavku stráže bezpečnosti, hraničního strážního přídavku a strážního přídavku finanční stráže a strážního přídavku dozorců vězňů).

(4) Sníží-li se pensijní základna (na př. zmenšením nebo zánikem služebního přídavku) dříve, než uplyne dvanáctiměsíční lhůta, jest zvláštní pensijní příspěvek na dobu zbývající do této lhůty nově upraviti, po případě zastaviti od doby, kdy nastalo snížení pensijní základny; dojde-li po snížení pensijní základny opětně k jejímu zvýšení, jest do povinnosti zaměstnancovy, platiti opět zvláštní pensijní příspěvek, započítati zvláštní pensijní příspěvek zaplacený před tím za zvýšení pensijní základny, které zaniklo.

§ 9.

Ustanovení § 31, odst. 2, druhé věty zákona č. 221/1925 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, neplatí, pokud jde o provádění §§ 1 až 8 tohoto zákona.

§ 10.

Vánoční příspěvek podle zákona ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., se nevyplácí.