Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 632.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.................................................1938,
se propůjčuje vnitrostátní účinnost části III úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 17. listopadu 1937 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech (celní kartel).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně
§ 1.
Ustanovení části III úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 17. listopadu 1937 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.
Důvodová zpráva.
Přestupky celních předpisů značně poškozují jak fiskální tak i hospodářské zájmy státu a jest proto povinností státní správy, aby pečovala o zamezení těchto přestupků, o jejich stíhání a potrestání.
Vedle našich trestně důchodkových předpisů, podle nichž se trestají celní přestupky směřující proti čsl. celnímu důchodku, jest velmi účinnou pomůckou k jejich zamezení spolupráce celní správy s orgány celní správy sousedního státu, vzájemná ochrana celního důchodku, jakož i vzájemná pomoc při stíhání a trestání osob, které poškozují svým jednáním celní důchodek sousedního státu.
K vzájemné ochraně proti podloudnictví a k jeho zamezení značně přispěly úmluvy uzavírané mezi sousedními státy ve formě celních kartelů, jaké máme již s Rakouskem a Rumunskem.
Úmluva s královstvím Maďarským, sjednaná dne 17. listopadu 1937, která se v celku přidržuje smluvní úpravy pro celní kartel československo-rumunský (viz zákon č. 66/1935 Sb. z. a n. ), má pět částí:
I. Vzájemná podpora při celním řízení (čl. 2-10).
II. Zamezení přestupku celních předpisů (čl. 11-14).
III. Stíhání a trestání přestupků celních předpisů (čl. 15-20).
IV. Právní pomoc (čl. 21).
V. Konečná ustanovení (čl. 22-23).
Vláda ve schůzi dne 21. ledna 1938 - s výhradou ratifikace - schválila tuto úmluvu, jejíž část III zní:
"Stíhání a trestání přestupků celních předpisů.
Článek 15.
(1) Každá vysoká smluvní strana dá na dožádání příslušného úřadu druhé strany vyšetřovati a trestati vinníky přestupků celních předpisů druhé strany stejnými soudy a úřady a podle stejných pravidel jako za přestupky vlastního celního zákona:
a) jestliže vinník jest příslušníkem státu, který ho má vyšetřovati, a potrestati;
b) jestliže viník, aniž by byl příslušníkem tohoto státu, má tam své bydliště (třeba přechodně) nebo na tomto území přestupek spáchal a dá-li se tam postihnouti při dojití stíhacího dožádání nebo po jeho dojití.
(2) Určuje-li se pokuta podle výše zkrácených celních poplatků a dávek, budiž trest vyměřen podle sazebníku státu, jehož dávky byly zkráceny.
(3) Stíhání jiných přestupků nebo trestních činů, spáchaných snad zároveň s přestupkem proti celním předpisům druhé strany, není hořejšími ustanoveními dotčeno.
Článek 16.
Stejná průkazní moc bude přiznána úředním údajům úřadů nebo zaměstnanců druhé strany jako úředním údajům vlastních úřadů nebo zaměstnanců.
Článek 17.
(1) Ve vyšetřováních o přestupcích celních předpisů druhé smluvní strany budou výlohy a náklady trestního stíhání a výkonu trestu určeny podle týchž zásad jako ve vyšetřováních vedených o přestupcích vlastních celních předpisů.
(2) Stát, na jehož území bude vyšetřování prováděno, převezme dočasně úhradu výloh.
(3) Stát, jehož úřady požádaly o stíhání a vyšetřování, nahradí skutečně vzešlé a řádně prokázané výlohy a náklady řízení a výkonu trestu v případech, kdy jest zákony stanoveno, že tyto výlohy připadají k tíži státu, poněvadž ani nemohou býti zapraveny vinníkem, ani nemohou býti kryty částkami, které byly zaplaceny třetími osobami, ani výtěžkem z prodeje předmětů.
Článek 18.
(1) Kromě uloženého trestu mají úřady také vybrati zkrácené dávky.
(2) Částek, zapravených vinníkem nebo získaných z prodeje zabavených předmětů, bude použito v prvé řadě ke hrazení výloh a nákladů, pak dávek náležejících druhé straně a konečně stanovené pokuty.
(3) Pokuty a zabavené předměty zůstávají vlastnictvím státu, na jehož území se řízení konalo.
(4) Odměna udělovaná osobám, které učinily udání nebo které vinníka dopadly, bude určována podle předpisů každé smluvní strany.
Článek 19.
Právo prominouti nebo zmírniti trest přísluší státu, na jehož území byl vydán rozsudek nebo jiné, rozhodnutí.
Článek 20.
Slovy >přestupky celních předpisů< ve smyslu této úmluvy jest rozuměti také přestupky zákazů dovozních, vývozních a průvozních".
Úmluva, nezasahujíc do látky stanovené v § 64, odst. 1, věta 2 a násl. ústavní listiny, nevyžaduje souhlasu Národního shromáždění. Ve své shora citované části III však stipuluje pro náš stát závazek stíhati celní přestupky zákonů království Maďarského, k čemuž naše dosavadní zákony neposkytují podkladu. Aby plnění této části úmluvy mohlo býti uvedeno v soulad s předpisem § 111, odst. 2 ústavní listiny, předkládá vláda návrh zákona, který má zjednati ustanovením části III úmluvy pro dobu jejich mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.
Tato zákonná úprava nebude vyžadovati zvláštních nákladů.
V Praze dne 10. února 1938.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.