Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 664.

I. branného výboru

II. ústavně-právního výboru

Dosavadní zákony a předpisy o zbraních a střelivu nikterak nepostačují a neodpovídají nynějším potřebám a jsou příliš různé a zastaralé, nejednotné pak na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde až i jednotlivé župy měly různící se ustanovení. Dále dosavadní ustanovení těžko mohlo klásti účinnější meze zneužívání zbraní k účelům zločinným; rovněž se jeví nedostatky i vzhledem k potřebám obrany státu.

Proto předložila vláda poslanecké sněmovně návrh zákona o zbraních a střelivu, kterýžto návrh odstraniti má nedostatky dosavadních předpisů a hlavně sjednotiti tato opatření pro celé území republiky. Návrh vládní po menších změnách byl přijat poslaneckou sněmovnou a předán k dalšímu ústavnímu projednání senátu.

Všeobecně lze říci, že předložené usnesení poslanecké sněmovny možno navrhnouti ku schválení, poněvadž základním podmínkám dříve uvedeným plně vyhovuje.

Výbor branný se hlavně přirozeně zajímá, zda usnesení poslaneckou sněmovnou učiněná vyhovují zájmům obrany státu a zákonu o branné výchově. A tu nutno potvrditi, že po té stránce důsledně předloha sleduje znemožnění dáti zbraně neb střelivo do rukou osob nepovolaných upravujíc ustanovení o zbraních a střelivu, o jich nabývání, zasílání, držení a nošení, aby v plné míře vyhovovalo to potřebám obrany státu i branné výchově. O to je postaráno hlavou II předložené osnovy §§ 4 až 11. Tyto paragrafy tvoří ustanovení o zbraních a střelivech dle hlavy I, § 1 a § 2.

§ 3 hlavy I vytváří odlišně od zbrojního patentu z roku 1852, který znal výraz zbraní "zakázaných" nový termín "zvláště nebezpečné zbraně a zvláště nebezpečné střelivo" v jichž výrobě a obchodu, držení, nošení a ostatních náležitostech mluví §§ 12 až 18 hlavy III. Za zvláště nebezpečné zbraně se považují veškeré zbraně vojenské, počínaje puškami a konče děly a také ruční granáty a jiné bojové předměty a přístroje, dále zbraně zákeřné, jež snadno lze utajiti, rovněž zbraně jichž podoba byla změněna za účelem možnosti těžšího zranění a výbušné přístroje.

V celém obsahu hlavy III dle usnesení poslanecké sněmovny jsou předpisy a jednotlivá ustanovení daleko přísnější a všude je náležitě pamatováno na dostatečné právo k účasti, dozoru a spolurozhodování vojenské správy. Tím bude dostatečně postaráno, aby takovéto zbraně a předměty (střelivo) dostaly se jen do rukou těch osob, u nichž to veřejný zájem vyžadovati bude.

Hlava IV obsahuje v prvé řadě výjimky z předešlých ustanovení a pak jiná společná ustanovení. Hlava tato počíná § 19 a končí § 31. Ustanovení § 19, čís. 1, 2 až 4 týkají se přímo státu, resp. jeho výroby zbraní, výjimka č. 5 kryje se ve svém důvodu i s výkladem § 14, věty druhé zákona č. 88/1925 Sb. z. a n. o ochraně proti leteckým útokům. Výjimky v této hlavě povolené jsou nutné a tam kde je toho zapotřebí všude spolurozhoduje vedle ministerstva vnitra (u osob diplomatických ministerstva zahraničního § 20) ministerstvo národní obrany.

Pro brannou výchovu nutno oceniti, že výjimka z ustanovení §§ 6 a 7 o držení a nošení zbraní a střeliva § 22, odst. 3, povolena jest také pro majitele úředně povolených střelnic, jakož i osob na nich střílejících, ovšem pouze potud, pokud jde o zbraně a střelivo jež patří majiteli střelnice a povolených okresním úřadem, neboť zde bude možno pro náležitou brannou výchovu po případě použití § 37 (zmocnění k vydání nařízení) odst. (2) v celém rozsahu a zejména vzhledem ku stanovené věkové hranici v § 7, odst. 2, jež byla upravena poslaneckou sněmovnou na rok 18, ač v předloze vládní se navrhoval rok 16.

Ostatní paragrafy této hlavy jsou více povahy správní a dozorčí, takže pro brannost nemají zvláštního významu, s nimiž však nutno souhlasiti. Jen § 30 mluví o mimořádných opatřeních, žádá-li toho zachování neb obnovení veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti atd.

Hlava V zabývá se ustanoveními trestními, jež jsou proti stavu nynějšímu částečně zostřeny a je si jen přáti, aby tato přísnější ustanovení pomohla zmenšiti zločinnost dnes tak rozbujnělou.

V hlavě VI "Ustanovení přechodná a závěrečná" v § 40 ad (1) uvedeny jsou všechny dosavadní předpisy, které se zrušují, ad (2) dává vládě zmocnění zachovati dále v platnosti, po případě obnoviti, nebo dle potřeby upraviti předpisy uvedené v odst. 1 předměty tímto zákonem neupravené. V ad (3) se konstatuje, že nedotčena zůstávají zákonná ustanovení o obraně státu a vydaná dle něho nařízení, ustanovení zákona na ochranu republiky, zákona o mimořádných opatřeních a ustanoveních § 61 zákona o branné výchově atd.

Branný výbor ve své schůzi konané dne 6. prosince 1937 se usnesl doporučiti senátu, aby osnovu zákona schválil tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna podle znění sen. tisku č. 563 i s resolucí níže uvedenou.

V Praze dne 6. prosince 1937.

V. Klofáč v. r.,
předseda..

V. Sehnal v. r.,
zpravodaj.

Vládní návrh zákona o zbraních a střelivu je dílem unifikačním, které nahrazuje nedostatečné a nynějším poměrům již nevyhovující předpisy normami novými a účelnějšími. Potřeba této reformy byla pociťována již dávno, neboť ustanovení o nabývání, držbě a nošení zbraní dotýkají se úzce i bezpečnosti státu a jeho občanů. Starší ustanovení, zvláště předpisy rakouského zbrojního patentu, vyhovovala snad v době, kdy nošení zbraní bylo obmezené, kdy získati zbraň bylo dosti obtížné a pro širší vrstvy obyvatelstva nedostupné a kdy ještě ani nebylo tak technicky dokonalých a tím velice nebezpečných zbraní. V dnešní době se tento stav změnil, a jsou to jmenovitě živly nebezpečné veřejnému pořádku a bezpečnosti, které si za zastaralých zákonných předpisů snadno opatřují dokonalé zbraně a jimi podnikají svoje zločinné útoky.

Z té příčiny musí dosavadní zákonná ustanovení býti nahrazena novými, podrobnějšími a přísnějšími.

Vládní osnova to činí. Stará se o to, aby veřejný úřad měl možnost regulovati držbu a nošení zbraní a jmenovitě vyloučiti z toho osoby, které by zbraní mohly zneužíti nedovoleným způsobem. Proto osnova váže nejen nošení, nýbrž již i držbu zbraní na úřední povolení a podrobuje výrobu zbraní a střeliva, obchod jimi a vůbec všechny způsoby jich nabývání účelnému omezení. Rozeznávajíc od obyčejných zbraní zbraně "zvlášť nebezpečné", mezi něž počítá též zbraně vojenské, stanoví pro tyto ještě přísnější podmínky.

V jednom bodě však ustanovení zákona podle úsudku ústavně-právního výboru není dosti vhodné. Nejsnadnějším způsobem, jakým si zločinná individua mohou dnes opatřiti zbraně, jsou veřejné dražby. Na tomto stavu osnova zákona nic nemění a jen ukládá nabyvateli zbraně, aby nabytí zbraně neodkladně oznámil okresnímu úřadu, a zanedbání této povinnosti je správním přestupkem. Toto opatření se zdá býti proti takovým nebezpečným osobám málo účinné a proto uznal ústavně-právní výbor za nutné, aby byla zjednána potřebná náprava alespoň vládním nařízením, jemuž ponechává osnova dosti širokou působnost, a přijal z té příčiny resoluci, jejíž znění se k této zprávě připojuje.

Ve věci samé činí ústavně-právní výbor slavnému senátu návrh, aby přijal vládní osnovu ve znění, v jakém ji po některých opravách přijala poslanecká sněmovna ve své 115. schůzi dne 15. listopadu 1937 ve znění sen. tisku č. 563 i s resolucí níže otištěnou.

V Praze dne 16. března 1938.

Zimák v. r.,
místopředseda.

Dr Milota v. r.,
zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby v prováděcím nařízení vydala přesně předpisy o tom, kdy nastává beztrestnost podle § 34, odst. 1.

Vláda se vyzývá, aby nařízením zavedla evidenci osob, které nabývají zbraní veřejnou dražbou, zvláště u soudů neb úřadů a v zastavárnách, i kontrolu, zda neprodleně vyhověly předpisům zákona o zbraních a střelivu.