Senát Národního
shromáždění R. Čs. r. 1938.
IV.
volební období.
7. zasedání.
Zpráva
I. technicko-dopravního výboru
II. ústavně-právního výboru
III. rozpočtového výboru
o usnesení poslanecké
sněmovny (tisk 659)
k vládnímu návrhu zákona
o dopravních značkách pro silniční dopravu.
I.
Vývoj dopravy motorových vozidel vytvořil zcela nové dopravní poměry na našich veřejných silnicích resp. cestách.
Silnice se staly významnou složkou našeho dopravnictví, a to nejen s hlediska dopravy tuzemské, nýbrž i dopravy mezinárodní. Vzrůst provozu po silnicích si ovšem stále intensivněji vynucuje, aby silniční doprava byla, zejména pokud jde o její bezpečnost, normativně upravena takovým způsobem, který by plně odpovídal jejímu dobovému vývoji.
Tuto bezpečnostní stránku sleduje návrh zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu.
Dosud se setkáváme jen s normativní úpravou výstražných značek a to v zákoně č. 81/1935 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly a v jeho prováděcím nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n. Značky ty navazují na mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly z r. 1926.
Mezinárodní styk silniční dopravy nutí ovšem náš stát, aby byl vytvořen zákonný podklad i pro ratifikaci mezinárodní úmluvy o sjednocení silničních značek, která byla uzavřena v březnu 1931 v Ženevě a Československem podepsána.
Upravování dopravy, podléhající značně dobovému vývoji, nesnášelo by dobře jeho podrobné provedení přímo v zákoně. Proto se návrh zákona o dopravních znáčkách omezil v § 1 jen na vyslovení zásadní myšlenky o označování veřejných silnic a veřejných cest, jakož i na stanovení povinností jejich správ a vlastníků a uživatelů nemovitostí při silnicích a cestách, ponechav podrobné zpracování věci pružnějšímu vládnímu nařízení, které také snadněji může přizpůsobovati úpravu označování veřejných silnic a veřejných cest mezinárodním úmluvám v této věci sjednaným.
Instituci dopravních značek zavádí osnova nejen u veřejných silnic, nýbrž i u veřejných cest proto, že i u veřejných cest, jak důvodová zpráva uvádí, může míti jejich značkování svůj význam, zejména tam, kde se cesta stýká se silnicí, nebo s železnicí. Bude ovšem na vládním nařízení, které má provésti podrobnou úpravu navrhovaného zákona, aby netrvalo na značkování cest tam, kde toho úprava dopravy nebude vyžadovati.
Systém značkování, silnic a cest byl by porušen a účelu osnovou sledovaného by nebylo zcela dosaženo, kdyby se předpisy zákona o dopravních značkách nevztahovaly také na ulice (náměstí) podle stavebních řádů (statutů). Povinnost dopravní značky umisťovati a udržovati, která stihá u silnic a cest jejich správy, zatěžuje tu obce.
Systém řízení dopravy dopravními značkami má veliký klad: místo psaných vyhlášek zdálky a při rychlé jízdě nečitelných a pro cizince ve většině případů nesrozumitelných jsou povětšinou jen symbolické (němé) dopravní značky varovným i informativním opatřením dobře viditelným a každému srozumitelným.
Význam věci jistě plně odůvodňuje určité povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí při veřejných silnicích a veřejných cestách, vyplývající z umístění a udržování dopravních značek na jejich nemovitostech, zejména uváží-li se, že povinnosti ty jsou spjaty s jejich nárokem na náhradu škody, která by jim byla tím způsobena.
Technicko-dopravní výbor proto navrhuje, aby slavný senát N. S. schválil vládní návrh zákona tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna Národního shromáždění a jak je obsažen v sen. tisku č. 659 i s resolucí níže uvedenou.
V Praze dne 30. března 1938.
Ing.
předseda.
zpravodaj.
II.
Předložená osnova zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu jest nutnou v zájmu zajištění bezpečnosti na našich silnicích a veřejných cestách.
Zejména se zřením k vývoji dopravy motorových vozidel staly se naše veřejné silnice významnou složkou dopravnictví, a to nejen s hlediska dopravy tuzemské, nýbrž i s hlediska dopravy mezinárodní. Je přirozené, že vzrůst provozu po silnicích, pokud se týče cestách si kategoricky žádá, aby silniční doprava byla po stránce bezpečnosti upravena normativně tak, jak to žádá její dobový vývoj.
Všeobecně má zajistiti náležité upravení dopravy po veřejných silnicích a veřejných cestách silniční policejní řád, který má býti vydán vládním nařízením na podkladě zmocnění, jež pro tento účel připravuje osnova silničního zákona.
Projednání obsáhlé osnovy silničního zákona a na ni navazující osnovy silničního policejního řádu si vyžádá ovšem ještě určitého času. Ježto však úprava dopravy dopravními značkami s ohledem na vzrůst dopravy a její dálkový, pokud se týče mezinárodní význam nesnáší dalšího odkladu, předbíhá vládní návrh zákona o dopravních značkách osnovu silničního zákona a silničního policejního řádu a vyplňuje tak nejcitelnější mezeru silničně dopravních předpisů.
V dosud platných ustanoveních setkáváme se totiž jen s normativní úpravou značek výstražných, obsaženou v zákoně č. 81/1935 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly a v jeho prováděcím nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n. Tato normativní úprava výstražných značek navázala vlastně na mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly z r. 1926, která zavedla 5 výstražných značek (pro stružky, zatáčky, křižovatky a chráněný i nechráněný přejezd dráhy) a event. značku další uvnitř vyříznutou, která má nahraditi všech předchozích pět značek v krajích, kde povětrnostní poměry nepřipouštějí používání tabulek plných.
Mezinárodní styk silniční dopravy nutí ovšem náš stát, aby neustrnul jen na provedení zmíněné mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly z r. 1926, nýbrž aby dal též zákonný podklad pro ratifikaci mezinárodní úmluvy o sjednocení silničních značek, která byla uzavřena v březnu 1931 v Ženevě a Československem podepsána a která, navazujíc na dřívější mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly z r. 1926, zavedla další kategorie dopravních značek, jimiž má býti zajištěna bezpečnost dopravy po veřejných komunikacích.
Mezinárodní úmluva z r. 1931 připojila ke zmíněným již výstražným značkám ještě další všeobecnou značku pro jiná nebezpečná místa a dále značku vyzývající řidiče, aby dal přednost v jízdě vozidlům, jedoucím po silnici, na niž právě vjíždí.
Jako druhou velkou kategorii značek zavedla tato úmluva značky, vyznačující zákazy, omezení a příkazy policejní, jimiž se řidič vozidla musí říditi.
Jako třetí kategorii zavedla úmluva značky, jež obsahují údaje řidičům vozidel prospěšné (směr silnic a cest, místo první pomoci, vyznačení místa, kde je dovoleno parkovati a p.).
Vládní návrh zákona o dopravních značkách plní tedy pro mezinárodní dopravní styk se strany našeho státu to, co má na mysli mezinárodní úmluva o sjednocení silničních značek z r. 1931. Upravování dopravy, podléhající značně dobovému vývoji, nesnášelo by ovšem dobře jeho podrobné provedení přímo v zákoně. Proto se § 1 vládního návrhu omezil jen na vyslovení zásadní myšlenky o označování veřejných silnic a veřejných cest a ponechal podrobné zpracování věci vládnímu nařízení, které se snadněji může přizpůsobovati i event. nové úpravě značkování veřejných silnic a veřejných cest v mezinárodních úmluvách. Zmíněné mezinárodní úmluvy z r. 1926 a 1931 jsou ovšem ukazateli obsahu vládního nařízení, kterým má býti podle § 1, odst. 4 návrhu stanoveno, jakých dopravních značek jest užívati.
Pochopitelně nebylo by účelné, aby vedle navrhovaného zákona platila i nadále paralelně ustanovení o výstražných značkách obsažená v zákoně o jízdě motorovými vozidly a v jeho prováděcím nařízení. Proto § 5, odst. 2 tato ustanovení ruší.
Význam dopravních značek jistě plně odůvodňuje, aby tomuto dopravnímu instrumentu přinesly určité oběti jak správy veřejných silnic a veřejných cest, pokud se týče obce a okresy podle § 1, odst. 2, tak i vlastníci a uživatelé přilehlých nemovitostí podle § 1,odst. 3.
Je pochopitelné, že účelu návrhem sledovaného by nebylo dosaženo, kdyby předpisy o dopravních značkách se nevztahovaly také na ulice a náměstí a kdyby zabezpečení účelu návrhem sledovaného nebylo podepřeno trestními sankcemi podle § 2.
Lepší zajištění bezpečnosti dopravy a usnadnění její orientace jistě plně odůvodňují navrhovaný zákon. Vzhledem k tomu doporučuje ústavně-právní výbor, aby slavný senát schválil osnovu tak, jak se na ni usnesla poslanecká sněmovna Národního shromáždění ve znění sen. tisku 659 i s resolucí níže otištěnou.
V Praze dne 30. března 1938.
Dr
předseda.
zpravodaj.
III.
Neobyčejný rozvoj silniční dopravy, zejména dopravy automobilové, vyžaduje stále více, aby bylo především postaráno o její bezpečnost. Tomuto účelu mají pak sloužiti zejména dopravní značky, které se staly dnes nepostradatelnou složkou orientace silniční dopravy.
V dosavadních předpisech je úprava dopravních značek provedena jen částečně, a to v zákoně č. 81/1935 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly a ve vládním nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n. Tato úprava týká se však jen tak zvaných výstražných značek, kdežto ostatní dopravní značky postrádají dosud normativní úpravy.
Je proto účelem vládního návrhu zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu zavésti u nás ve shodě s mezinárodními úmluvami jednotně všechny dopravní značky nejen na státních, nýbrž i na ostatních veřejných silnicích resp. veřejných cestách a na ulicích.
Podrobné předpisy o tom, jakých značek se má užívati, bude obsahovati vládní nařízení, které bude vydáno podle § 1, odst. 4 tohoto zákona a jehož návrh - podle informací ministerstva veřejných prací - je již připraven.
Povinnost umísťovati a udržovati dopravní značky postihuje u veřejných silnic a veřejných cest jejich správy a u ulic a náměstí obce.
Navržený zákon zavádí tyto značky - jak již uvedeno - také u veřejných cest, neboť i u cest může míti značkování svůj význam, zejména tam, kde cesta se stýká se silnicí nebo se železnicí.
Není však intencí osnovy prováděcího nařízení, aby dopravních značek bylo u veřejných cest používáno stejně tak paušálně jako u veřejných silnic.
Osnova prováděcího nařízení zavádí především druh značek výstražných, kterými mají býti označována místa nebezpečná pro dopravu. Špatná sjízdnost veřejných cest nesnáší rychlé dopravy a proto nebude lze u veřejných cest mluviti v pravém slova smyslu o místech pro dopravu nebezpečných.
Dopravní značky vyjadřující dopravní zákazy a příkazy, s nimiž osnova prov. nařízení počítá, budou míti význam převážně pro místní úpravu dopravy a ani tu není obav, že by jich bylo u veřejných cest nadbytečně používáno.
Ze skupiny dopravních značek vyjadřujících dopravní pokyny a všeobecné dopravní údaje přicházejí v úvahu zejména dopravní značky směrové, ty však se týkají výlučně silnic, nikoli cest.
Jaké značky a na kterých místech mají býti umístěny, má určovati okresní úřad, resp. státní policejní úřad, pokud vykonává působnost ve věcech silniční dopravy. V osnově prov. nařízení má býti stanoveno, aby tento úřad u veřejných cest přihlížel při tom k tomu, zda povaha cesty vůbec vyžaduje umístění některé značky s hlediska úpravy a bezpečnosti dopravy.
Pro označování veřejných komunikací budou závazné jen ty značky, vyjadřující příkazy, zákazy, pokyny a informace, které prov. nařízení předepisuje; v jiných směrech ovšem se ponechává správám veřejných silnic a veřejných cest volná ruka.
Volbu materiálu, z jakého mají býti dopravní značky provedeny, osnova prov. nařízení nepředepisuje.
Význam dopravních značek odůvodňuje i finanční oběti, které správy veřejných silnic a veřejných cest pokud se týče obce budou nuceny v tomto směru přinésti.
Délka veřejných silnic, pokud se týče cest v republice Československé činí podle stavu z r. 1935 asi:
a) u státních silnic
8.669 km
b) u zemských silnic v zemi české
23 km
c) u zemských silnic v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
6.608 km
d) u okresních silnic v zemích České a Moravskoslezské
47.008 km
e) u vicinálních cest v zemích Slovenské a Podkarpatoruské
7.510 km
f) u obecních silnic na celém území republiky (není přesných záznamů)
10.182 km
--------------------
80.000 km.
Na silnicích státních bude podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona značkování v době, kdy zákon nabude účinnosti, téměř plně provedeno podle smlouvy státní silniční správy s Autoklubem republiky Československé a to nákladem asi 5,800.000 Kč.
Náklad na značkování silnic nestátních bude činiti asi 21 milionů Kč a na průjezdných tratích ve větších obcích asi 2 miliony Kč.
Obcím na úhradu bude poskytnut příspěvek ze silničního fondu, jednak poskytnutím záloh na přirážky, splatných během 3-5 let.
Uváží-li se však hodnota, jakou po stránce dopravní bezpečnosti a snadnější orientace na silnicích tento zákon přinese, pak jistě náklad na značkování je významu věci zcela úměrný. Úměrnost tohoto nákladu by byla zvláště prokázána, kdyby byla statisticky zachycena všechna neštěstí, která byla zaviněna nedostatečným značkováním našich veřejných silnic a cest.
Při projednávání v rozpočtovém výboru prohlásil ministr financí, že vláda počítá pro r. 1938 se zvýšeným výnosem přímých daní, a že tím jednak výnos jejich přijde k dobru státu i v podobě zvýšených přirážek okresům a obcím. Proto zálohu na výdaje budou potřebovati jen některé obce, zálohu tu by splatily asi během tří let. Zástupce ministerstva veřejných prací prohlásil, že prováděcí nařízení nebude žádati značkování všech silnic a cest okresů a obcí, jejichž význam jest jen místní.
Vzhledem k tomuto významu osnovy pro silniční dopravu, zejména pro bezpečnost dopravy i v zájmu povznesení turistického ruchu u nás, doporučuje rozpočtový výbor, aby senát N. S. schválil osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla již poslanecká sněmovna Národního shromáždění ve znění sen. tisku č. 659 i s připojenou resolucí.
V Praze dne 6. dubna 1938.
Dr
předseda.
zpravodaj.
Resoluce navržená výbory technicko-dopravním a ústavně-právním.
Vláda se žádá, aby vydala příslušné vládní nařízení k provedení tohoto zákona co nejdříve, aby organisovala hromadné opatření dopravních značek jednotného typu pro všechny správy veřejných silnic a cest i pro obce, dále pak aby umožnila provedení zákona do konce r. 1938 zejména okresům a obcím, příp. i zemím jednak poskytnutím příspěvků ze silničního fondu, jednak poskytnutím záloh na přirážky, splatných během 3-5 let. Příslušné řízení o poskytnutí těchto příspěvků i záloh bylo by co nejvíce zjednodušiti a urychliti.
Resoluce navržená výborem rozpočtovým.
Vláda se vybízí, aby pokud možno nejdříve předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o veřejných silnicích a cestách, o řádu silničním a o silniční policii.