Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

7. zasedání.

Tisk 675.

Zpráva

sociálně-politického výboru

o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 658)

k vládnímu návrhu zákona,

jímž se mění zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb. z. a n.,

o odškodnění nemocí z povolání.

Vládní návrh zákona omezuje se na zajištění právního nároku na odškodnění v případech uvedených v § 9, odst. 2 zákona. Jinak ponechává beze změny jak ostatní ustanovení zákona tak také ustanovení přílohy obsahující seznam nemocí.

1. Soc.-politický výbor senátu pokládá za nutné připomenouti, že t. zv. renta přechodná podle § 5 zákona není upravena tak, aby pojištěnci příslušel na ni právní nárok. Nositel pojištění může ji poskytnouti, avšak pojištěnec nemá právního nároku, který by mohl býti stíhán žalobou k rozhodčímu soudu. Tato okolnost projevuje se neblaze v praxi, nositelů pojištění a přechodný důchod přes to, že bylo předpokládáno, že se uplatní v dostatečné míře, jest ve skutečnosti toliko výjimkou. Navrhuje proto soc.-politický výbor senátu, aby při změně a doplnění zákona č. 99/1932 žádoucí přijatou resolucí č. 2 zmíněný požadavek byl vyjádřen změnou ustanovení § 5, odst. 1 zák., takže by začátek tohoto ustanovení zněl takto: "Je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati nebo že se zhorší, bude-li osoba pojištěná dále zaměstnána v takovém podniku (§ 2), bude jí nositelem úrazového pojištění ...".

2. Odškodňování nemocí z povolání jest připjato podle zák. č. 99/1932 na úrazové pojištění, takže z odškodnění jsou vyloučeni všichni zaměstnanci těch podniků, které nepodléhají pojistné povinnosti úrazové. Stalo se tak z toho důvodu, ježto nemělo býti již dále oddalováno uskutečnění zákona o odškodňování nemocí z povolání, avšak bylo při tom konstatováno, že bude věc dále zkoumána, aby mohlo býti přikročeno k takovému řešení, které by z nároku na odškodnění nevylučovalo zaměstnance podniků nepodrobených úrazové pojistné povinnosti. Poněvadž však doposud v této věci nebylo přikročeno k jednání, pokládá soc.-politický výbor senátu za vhodné u příležitosti projednávání vládního návrhu znovu připomenouti tuto okolnost a vysloviti naléhavou žádost, aby bez prodlení byla zkoumána tato otázka tak, aby v dohledné době mohlo dojíti k uskutečnění zmíněného požadavku.

3. Také seznam nemocí z povolání uvedený v příloze k § 2 zákona byl míněn svého času jako provisorní, takže se právem očekávalo, že dojde k jeho revisi a doplnění. Důvodová zpráva vládního návrhu obsahovala o tom výslovné konstatování "ježto se očekávají zvláště také v tomto směru případné další podněty" (č. t. 737/III vol. obd. senátu). Seznam nemocí může býti podle § 7 zákona doplněn a změněn vládním nařízením a vláda sice použila tohoto zmocnění, když vydala vládní nařízení, č. 36/38, avšak jinak nebyly dosud odstraněny ani ty nejtíživější nedostatky tohoto seznamu. Domníváme se proto, že nelze tuto okolnost při projednávání předvedeného vládního návrhu pominouti a žádá soc.-politický výbor senátu, aby při jednání zmíněné resoluce byl na tuto okolnost vzat náležitý zřetel.

Seznam postrádá v prvé řadě onemocnění nervového systému, ač za dnešního stavu výroby zejména stále stupňované racionalisace bylo by odškodňování těchto nemocí tak naléhavé, že každý odklad v tomto směru značí nedozírné škody . Byl to prof. dr. Jul. Löwit, který již v jednání o osnově zákona č. 99/1932 navrhoval, když byl jako znalec slyšen, aby seznam také tato onemocnění obsahoval. O nutnosti zařazení těchto onemocnění není v odborných lékařských kruzích sporu. Rozsáhlá odborná literatura všeobecně četné nervové choroby řadí k nemocem z povolání. Odvolává se soc.-politický výbor senátu na Procházkův spis "Hygiena práce", Praha 1938, ale i na cizí literaturu: Betke (Gewerbehygiene, Lipsko, 1924), During (Arbeitsrationalisierung von medizinischen Standpunkt, Vídeň 1928), Sternberg (Herzkrankheiten und Beruf, Vídeň 1927). Také německá úprava (Reichsarbeitsblatt S 326/327 z 6. VIII. 1925). Také tyto choroby zařazuje do seznamu nemocí z povolání. Navrhujeme proto, aby seznam byl doplněn takto: "Onemocnění nervového systému: 1. neuritidy z povolání, 2. nervosy z povolání (křeče)."

Pod běžným číslem 24 seznamu odškodňuje se těžký šedý zákal, při čemž se k jinému šedému zákalu, i když jest jím způsobilost pracovní snížena, se nepřihlíží. Zejména ve sklářství znamená tato okolnost poškození zaměstnanců, kteří často šedým zákalem trpí a pro toto onemocnění nemohou pracovat. Podle šetření, které na podnět Svazu sklářského dělnictva bylo lékaři provedeno v 10 různých velkých sklárnách v r. 1926, a to u 926 sklářských dělníků bylo zjištěno:

takže z 926 dělníků celkem 229 dělníků trpělo šedým zákalem, t. j. 25.16%.

Vzhledem k těmto okolnostem navrhuje soc.-pol. výbor senátu, aby v seznamu z povolání běžné čís. 24 bylo změněno takto: "Onemocnění šedým zákalem."

V seznamu pod běžným číslem 21 jest zaprášení plic odškodňováno jen tehdy, jde-li o "těžký případ". Tato úprava onemocnění zaprášením plic však bez důvodu vylučuje značný počet případů omezení a ztráty výdělečné způsobilosti v důsledku onemocnění zaprášením plic. Požaduje soc.-pol. výbor senátu také tu, aby toto běžné číslo bylo upraveno takto: "Onemocnění zaprášením plic, prachem křemenitým nebo železným." Setká-li se onemocnění plic, způsobené prachem, s tuberkulosou plic, odškodňuje se tuberkulosa jako onemocnění způsobené prachem.

Tyto změny seznamu nemocí z povolání jsou nejnaléhavější, avšak vedle toho jsou tu ještě jiná onemocnění z povolání stejně vážná, u nichž jest odůvodněn požadavek, aby byla zařaděna do seznamu zákona č. 99/1932 Sb. z. a n. Proto žádáme dále naléhavě, aby bylo zahájeno jednání za účelem přezkoumání přílohy k § 2 zák. č. 99 /1932, aby v tomto jednání byly projednány další případy nemocí z povolání, aby tento jejich seznam mohl býti doplněn tak, aby skutečně odpovídal skutečnosti.

Ve smyslu těchto poznámek schválil soc.-pol. výbor senátu také resoluce přijaté poslaneckou sněmovnou, z nichž jak zvláště poznamenává resoluci č. 2, doplnil podle hořejších vývodů.

Sociálně-politický výbor doporučuje senátu N. S., aby osnovu zákona přijatou posl. sněmovnou schválil ve znění sen. tisku č. 658 i s třemi resolucemi níže uvedenými.

V Praze dne 6. dubna 1938.

V. Němeček v. r.,

předseda.

Vilém Brodecký v. r.,

zpravodaj.

Resoluce:

1. Vláda se vybízí, aby vydala předpisy o zařízeních podniků a ústavů, jež by zabezpečily ochranu zaměstnanců před nemocemi z povolání jakož i o zvláštním dozoru. Tuto ochranu spatřuje výbor také ve zkrácené době pracovní a dokonalejší úpravě dovolené zaměstnanců v závodech, v nichž se vyskytují hromadně nemoci z povolání, zejména v dolech na dobývání a zpracování uranových rud.

2. Vláda se vybízí, aby předložila co nejdříve návrh na změnu a doplnění zákona č. 99/1932, kterým by zajištěno bylo odškodnění nemocí z povolání, jež jsou vyvolány zejména též racionalisací výroby. Zvláště nechť přihlédne min. soc. péče při novelisaci k § 5, odst. 1, tak, aby dosavadní dobrovolnost při poskytování polovičního důchodu byla změněna v povinnost tam, kde pojištěnec sám chce zanechati dosavadního zaměstnání zdraví jeho ohrožujícího a přejíti k zaměstnání jinému.

Zvláště se vybízí, aby podle § 7 zákona do seznamu nemocí pojala další nemoce z povolání, zejména u horníků, sklářů, brusičů skla, dřeva, keramiků, řidičů automobilů z povolání atd., kteří trpí ve zvýšené míře nemocemi z povolání.

Posléze se vláda vybízí, aby urychleně připravila novelisaci úrazového zákona, v níž by se provedlo sjednocení a dále pamatovalo na všechny případy úrazů a nemocí z povolání, jež přinesla moderní výroba, zvláště také, aby jim bylo účinně čeleno.

3. Ministerstvo školství a národní osvěty se vyzývá, aby v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pokud možno nejdříve zřídilo na každé universitě stolici pro nemoci z povolání s příslušným klinickým oddělením.