Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

7. zasedání.

Tisk 686.

Zpráva

technicko-dopravního výboru

k vládnímu návrhu zákona (tisk 565)

o civilních inženýrech.

Platnost jednotných zákonu pro celé státní území jest základním předpokladem právní existence a jednoty každého spořádaného státu. Nemá-li Čsl. republika ve 20. roce svého trvání ještě unifikovány zákony, jest nutno tuto povážlivou mezeru vyplniti s největším možným urychlením.

Předložený návrh unifikačního zákona o civilních inženýrech jest jedním z nejvýznamnějších zákonu pro organisaci podnikání a práce na poli technicko-hospodářském.

Řízené hospodářství, kterého se dožadují jednotlivá výrobní odvětví a které se v četných státech již zavedlo nebo zavádí, bude se moci uplatniti bez hospodářských a sociálních otřesů a škod pouze tehdy, budou-li na zodpovědných místech odborníci-specialisté, vyzbrojení dokonale vědou jak po stránce teoretické tak praktické. O osudu národa rozhodují dva významní činitelé: Mravní síly a vyspělá technika. Národ, který by zůstal v technicko-hospodářském vývoji zpět jen o jediný krok, stane se obětí států technicky dynamičtějších. Ani vláda a ani členové zákonodárných sboru nemusí a ani nemohou všemu rozuměti. Musí však míti v sobě schopnost vybrati si pravé poradce a musí dovésti realisovati v pravý čas jejich návrhy. Veliký politik a národohospodář Karel IV., zvaný otcem vlasti, Napoleon, voják a politik, řídili se ve všem radami odborníku. Lenin volal po odbornících z celého světa. Čs. stát, který leží v srdci Evropy, musí míti nejlepší komunikační, hospodářské a správní ústrojí ze všech evropských státu, má-li splnit svoje poslání evropského středu a zajistit blahobyt občanstva.

Ve veřejné správě by se mělo technikům dopomoci k důstojnému postavení, zejména v zemských svazcích. Činnost zemí má býti převážně hospodářsko-technická, kde by měl živel technický převládati a v určitých oborech býti elementem vedoucím a rozhodujícím. Dnešní poměry jsou však jiné, jak nás přesvědčí poměr systemisovaných míst. Tak pro rok 1938 je u zemských úřadu v zemi české, moravsko-slezské, slovenské a podkarpatoruské systemisováno míst ve služební třídě 1b pro právníky 1651 a pro techniky 949, z těchto jest 40 míst ve služební třídě 1c pro inženýry zeměměřické. Vzájemný poměr ještě více vynikne při porovnání systemisace míst v nejvyšších platových stupnicích. Tak v 1. platové stupnici (zemští presidenti a vicepresidenti) je právníku 13, technikové 3, ač by jich mělo být poměrně 7. Při tom ani jediný inženýr nemá hodnost presidenta nebo vicepresidenta. Ve 2. platové stupnici (vládní radové) je právníků 51, techniků 10, ač by jich poměrně mělo býti 29.Ve 3. platové stupnici (vrchní radové) je právníků 216, techniků 61, ač by jich mělo býti poměrně 123. Jak vidět uplatňuje se v zemích živel technicko-hospodářský v míře nedostatečné a systemisace služebních míst v jednotlivých kategoriích není vyřešena spravedlivě. Nejmarkantněji se to jeví u zeměměřičských inženýrů. V zemi české může vysokoškolsky vzdělaný zeměměřický inženýr dosáhnouti nejvýše 3. platové stupnice, v zemi moravsko-slezské a slovenské nejvýše 4. platové stupnice a na Podkarpatské Rusi nejvýše 5. platové stupnice, z níž odchází do výslužby. Zde je názorně vidět, že v zemích se nehodnotí kvalita práce, nýbrž, že rozhodují ohledy stavovské a částečně kvantita příslušné skupiny zaměstnanecké. Jaký pak div, že u zemských úřadů jsou 40ti letí vládní radové a 50ti letí vrchní komisaři s vysokoškolským vzděláním? Jaký div, že ti, kdož chtějí býti povýšeni, musí nejdříve prosaditi rozmnožení míst ve své kategorii, nebo počkat, až služebně starší kolegové zemřou nebo odejdou do výslužby? Není také divu, že pense za těchto poměrů rostou. Není divu, že u zemských úřadů jedni zaměstnanci překypují spokojeností a štěstím a jiní zatrpklostí. Za stávajících poměrů nepřekvapuje, jestliže technikové nerozhodují o tom, kdo má býti pověřen výkonem té které odborné služby technické, nýbrž že o tom rozhodují velmi často úplní laikové. To jsou potíže vyplývající jak ze zákona platového, tak i organisačního a překážky stojící v cestě, jak zhospodárnění veřejné správy, tak náležitému využití odborných sil.

Stát má přirozený zájem na tom, aby poměry techniků nejen ve státní správě a v podnicích veřejných, ale také v podnicích soukromých a v civilním podnikání byly uspokojivě vyřešeny dobrými a spravedlivými zákony a aby spolupráce civilních techniků se státní administrativou byla co nejlepší.

Na technické a hospodářské dobudování Čsl. republiky je zapotřebí úzké a intensivní spolupráce administrativy státní s kruhy podnikatelskými. Naše techniky očekávají zejména tyto práce: Dokončení účelné dopravní sítě železniční, silniční, vodní a letecké. Zadržení horských vod nádržemi pro účely elektrisační, závlahové a plavební. Náležité využití zemního bohatství nerostného a olejnatého. Využití slaboproudé techniky a televise s ohledem na obranu státu. Dokonalá elektrisace a telefonisace venkova. Meliorace a komasace půdy zvláště na Slovensku a Podk. Rusi. Úprava komunikací velkých měst. Zdravé bydlení nemajetných vrstev, pořízení kanalisace a vodovodů pro všechny obce, zbavení velkých měst obtížného kouře a sazí. Je třeba vybudovat syntetický průmysl: umělý textil, hedvábí, kaučuk, hliník, dusík a pohonné látky motorické. Nutno vybudovat obchodní domy pro náš export a vychovat několik tisíc samostatných podnikatelů a exportérů. Malé státy jako Švýcarsko, Belgie a Švédsko mohou nám býti dobrým příkladem. Tak Švýcarsko, které nemá vlastních surovin, zaujímá ve vývoze strojů na světovém trhu místo páté, zatím co Československo zaujímá za podmínek mnohem příznivějších místo desáté. Pokud jde o vývoz strojů s ohledem na počet vlastního obyvatelstva, zaujímá Švýcarsko místo první. Za tento úspěch vděčí Švýcaři nejen své technické vyspělosti ale současně také své dobré obchodní politice. Naše školy musí připravovat absolventy pro dobrou, pružnou veřejnou správu a více pro samostatné podnikání, než pro podřízené služby kancelářské. Ani subvence a ani syndikalisace nezachrání na trvalo náš průmysl a export, nýbrž výzkumnictví, dobrá organisace a svědomitá práce odborná.

Náš stát se bude muset zabývat v budoucnu více než dosud snahou o zvýšení populace a o zdraví svých občanů. Při státní účetní uzávěrce by se měla každoročně předkládati Národnímu shromáždění také bilance populační a bilance o zdraví občanů republiky, jakožto nejvyšší hodnoty státní.

Zákon o civilních inženýrech má v prvé řadě za úkol podříditi civilní inženýry na celém území Čsl. státu jednotným zákonitým ustanovením. Od státního převratu až do dnešního dne platí totiž jiné zákony pro země historické a jiné pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V zemi české a moravsko-slezské byla zřízena instituce civilních inženýrů už v r. 1860 a později upravena nařízením ministerstva veřejných prací ze dne 7. května 1913, číslo 77 ř. z. a konečně vládním nařízením ze dne 9. února 1934, čís. 38 Sb. z. a n. Pro civilní inženýry má veliký význam, že na jejich zaměstnání nevztahuje se živnostenský zákon z r. 1859, č. 227 ř. z. a že práce do jejich oprávnění spadající vykonávají na základě své autorisace. Pouze pokud civilní inženýři provádějí pozemní stavby vlastním živnostenským pomocným personálem, jsou podrobeni ustanovení § 22 zákona z r. 1893, čís. 193 ř. z. o stavebních živnostech (živnostenské pomocnictvo, společenstva).

Jinak je tomu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde platí dosud pro techniky zákony uherské. V Uhrách nebyla zavedena instituce civilních inženýrů. Uherští civilní inženýři vykonávali svoji činnost na základě uherského živnostenského zákona z r. 1884. Pokud se týče prací zeměměřických bylo jejich provádění upraveno nařízením uherského ministerstva spravedlnosti č. 40 z r. 1909. Zeměměřičům podle uherského zákona přísluší také právo zcelování pozemků. Podle právní úpravy na Slovensku a Podkarpatské Rusi dnes platné mohou tam vykonávati inženýrské práce jen inženýři, kteří dříve obdrželi živnostenský list k tomu je opravňující nebo si vymohli koncesi stavitelskou.

Pro civilní zeměměřiče vlád. nařízením čís. 148 z r. 1922, které bylo později nahrazeno vládním nařízením č. 65 z r. 1930 byly předpisy zákona č. 77 z r. 1913 platné pro civilní zeměměřiče v historických zemích rozšířeny také na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Naproti tomu zákon č. 77 z r.1913 pro civilní inženýry na Slovensku a Podkarpatské Rusi neplatí. Proto civilní inženýři, kteří přeložili své působiště ze zemí historických na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus nevykonávají zde praksi na základě své autorisace, nýbrž na základě živnostenského listu. Civilní inženýři stavební, inženýři pro architekturu a pozemní stavby a inženýři pro kulturní techniku vykonávají své autorisační oprávnění jedině na základě koncese stavitelské podle vlád. nařízení 103/1925. V několika případech provozují praksi via facti jen na základě svého oprávnění civilního technika.

Už z tohoto stručného nástinu vysvítá naléhavá nutnost urychleného vydání jednotných a celostátních předpisů pro civilní inženýry. Tato naléhavost je zesilována ještě tou okolností, že letos bude zahájeno vyučování na nově zřízené vysoké škole technické v Košicích a že by mohlo míti nepříznivý vliv na zápis posluchačů, kdyby tato ožehavá záležitost nebyla včas a uspokojivě vyřízena.

Osnova zavádí platnost zákona čís. 36.413/1860 a vládních nařízení čís. 77 z r. 1913 a č. 38 z r. 1934 na celé území československého státu. Obsahuje hlavu I, II, III a 36 paragrafů. Zákon zavádí všeobecně pětiletou dobu praktického zaměstnání pro dosažení oprávnění civilního inženýra a čtyřletou pro doktory věd technických. Dalším významným ustanovením zákona je, že osoby, které dosáhly oprávnění civilního inženýra, mají také automaticky nárok na zákonitý titul "inženýr". Oprávnění civilního inženýra mohou obdržeti jen čs. státní občané.

Zákon o civilních inženýrech upravuje poměry 12ti kategorií civilních inženýrů a to: stavebních, konstruktivních a dopravních, kulturních, vodohospodářských a kulturních, pro architekturu a pozemní stavitelství, strojních, elektrotechnických, pro stavbu lodí a lodních strojů, lesnických, chemických, zeměměřických a zemědělských. Zákon dává možnost vládním nařízením a po slyšení inženýrské komory změniti dosavadní kategorie nebo zavésti nové kategorie civilních inženýrů. Toto ustanovení je velmi důležité vzhledem k tomu, že několik významných odvětví inženýrské činnosti do kategorie civilních inženýrů pojato nebylo. Jsou to: horní a hutní inženýři, komerční inženýři a pojistní inženýři.

Veliký význam inženýrů horních a hutních je všeobecně znám. Zvláště inženýři horní mají pro budoucí národohospodářský rozvoj Čsl. republiky rozsáhlé a vděčné pole působnosti. Méně je znám význam inženýrů komerčních a inženýrů pojistných. Inženýři komerční měli by se státi páteří a nervovou soustavou našeho hospodářského ústrojí státního, samosprávného i soukromého, veškeré výrobní a spotřební kalkulace, správného účetnictví, zahraničního exportu a veřejné i soukromé finanční kontroly. Úpadky bank a bankovních domů, pojišťoven, stavebních firem, daňové defraudace, nemusely se projeviti v tak silné míře, kdybychom měli vybudovanou spolehlivou revisní službu. Miliardové obnosy, které byly nahromaděny v akciových společnostech na základě zákona o stabilisačních bilancích a které měly vytvořit finanční reservu pro rekonstrukci a modernisaci průmyslových podniků byly odčerpány ve způsobě gratis akcií a jiných nezasloužených a bezpracných darů a odměn. Dnes tyto podniky bědují, že nestojí technicky na výši doby a že nemají potřebných finančních prostředků a volají na pomoc jak státní správu, tak veřejnost. Do této nepříznivé situace nemusely se dostati ani podniky ani státní správa, kdyby bylo při vydání zákona o stabilisačních bilancích zároveň postaráno o řádnou kontrolu podniků, na které se zákon vztahoval. Jiné státy, zvláště Amerika a Anglie, které mají hospodářské revisory a veřejné účetní znalce, mají v podnicích pořádek a také pořádek v daňové administrativě.

V Americe je zavedeno nejen hospodářské revisnictví, nýbrž také kontrola podniků po stránce technické, aby novými pracovními metodami nebyl poškozován veřejný zájem a právo občanů na práci.

Stejně velký význam má pojistné inženýrství. Podle zprávy státního úřadu statistického obnášejí pojištěné kapitály životních pojištění více než 16 miliard Kč, pojištění požární převyšuje 160 miliard Kč a připočteme-li k tomu pojištění úrazové, odpovědnostní, proti vloupání, krupobitní, dopravní a pojištění sociální, dospějeme k sumě pojištěných kapitálů převyšujících 500 miliard Kč. A přece úprava pojistné služby technické postupuje velice zvolna. Malý zájem o toto důležité odvětví je patrný také z toho, že v Československu se přednáší pojistná technika na 3 vysokých školách technických, z toho jen na jedné české v Praze a na dvou německých v Praze a v Brně. Na čsl. technikách v Brně a v Košicích tento odbor dosud zřízen není. Pojistné odbory na vysokých školách technických jsou dosud toliko dvouleté s jednou státní zkouškou. Rozsah disciplin pojících se na pojistnou techniku je tak bohatý, že se pociťuje naléhavá potřeba rozšířiti studium na 8 semestrů a zavésti 2 státní zkoušky, po nichž by absolventi nabyli hodnosti inženýra. Vláda vědoma si této nutnosti připravuje v ministerstvu školství příslušnou osnovu zákona a je naděje, že bude co nejdříve předložena Národnímu shromáždění k uzákonění. Pojistní technikové mají také nárok na autorisaci, avšak za trvání Československé republiky autorisace udíleny nejsou, protože ministerstvo vnitra dosud nejmenovalo zkušební komisi. Tato závada by zajisté měla býti s patřičným urychlením odstraněna, neboť několik set absolventů pojistné techniky čeká na možnost složiti autorisační zkoušku.

V zájmu vyvinutého čs. průmyslu a čs. techniky je nutno také upozorniti na naléhavou potřebu urychleného vydání nového patentního zákona. Dosavadní patentní zákon je zastaralý a nevyhovuje. Nevyřízených přihlášek k patentování je okolo 20.000, z nich některé i přes 10 let staré. V roce 1936 vyplatili jsme za patenty do ciziny asi 90 mil. Kč, zatím co z ciziny k nám bylo zaplaceno jenom asi 30 milionů Kč. Jak vidět uniká nám za patenty mnoho peněz do ciziny.

Třeba také upozorniti, že postrádáme spolehlivou evidenci inženýrů. Českoslovenští inženýři studují na 42 fakultách. Vysoké školy technické opouští ročně asi 1200 inženýrů všech odborů. Jejich celkový počet však není přesně znám. Nedá se říci kolik u nás žije inženýrů, tím méně kolik je inženýrů jednotlivých odborů. Vysoké školy vedou jen záznam o II. státní zkoušce. Tyto záznamy však pro evidenci inženýrskou nestačí a jsou k nepotřebě, poněvadž nepodávají obraz o dalších osudech inženýrů a přirozeně neobsahují inženýry, kteří vystudovali v cizině. Jeví se naléhavá potřeba poříditi příslušný soupis inženýrů a vésti stálou a přesnou evidenci všech inženýrů, nalézajících se na území čs. státu.

V meritu snaží se zákon o civilních inženýrech vhodným uspořádáním rozsahu oprávnění uspokojiti co nejvíce jednotlivé kategorie civilních inženýrů. Ve vládním návrhu provedl technicko-dopravní výbor následující změny:

1. § 3, odst. 2, bod 4, který vymezuje rozsah oprávnění inženýrů vodohospodářských a kulturních byl pozměněn tak, že hospodářské zvelebování půdy se vyhrazuje inženýrům zemědělským a práce zeměměřické se v celém rozsahu přikazují inženýrům zeměměřickým. Tím se vyhoví požadavku jak inženýrů zemědělských, tak zeměměřických.

2. Aby se vyhovělo petici ústředního svazu živností a průmyslů stavebních, přidávají se k § 3, odstavce 5 a 6 následujícího znění:

(5) Civilní inženýři, uvedení v § 2, odst. 1, č. 1 až 5 jsou povinni, provádějí-li práce svého oboru používati při řemeslných pracích živnostníků k provádění těchto prací oprávněných. Mohou však sami prováděti pomocné konstrukce a zařízení, kterých jest zapotřebí k provedení prací jejich oboru, dále pak práce bourací a udržování inventáře.

(6) Vznikne-li spor o tom, zasahuje-li činnost civilního inženýra do živnostenského oprávnění podle živnostenského řádu ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z., nebo živnostenského zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., rozhoduje o tom zemský úřad a o případném odvolání ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem obchodu.

K odstavci (5) se poznamenává, že znamená zkrácení stávajících práv civilních inženýrů. Inženýrská komora odhodlala se k těmto ústupkům, které možno označiti za krajní, aby umožnila vládní koalici senátu skončiti téměř tříměsíční obtížné jednání se stavebními živnostmi. Těmito ústupky jest dán průchod záslužné snaze po umožnění rozvoje samostatných řemeslných živností stavebních a po harmonické spolupráci civilních inženýrů s těmito živnostmi. Ostatně většina civilních inženýrů už dnes takto postupuje.

3. V § 6 ve znění vládního návrhu, pojednávajícím o oprávnění civilních inženýrů zeměměřických přiznává se těmto provádění veškerých prací při zcelování pozemků, které jim podle platných předpisu příslušejí. Proti tomuto znění ohradily se všecky složky, zastupující zeměměřické inženýry, poukazujíce na to, že § 33 ruší stávající předpisy, takže by se jich inženýři zeměměřičtí v budoucnu dovolávati nemohli. Kromě toho neobsahoval vládní návrh oprávnění zeměměřických inženýrů ku provádění plánu komasačních a parcelačních, kteréžto oprávnění na Slovensku a Podkarpatské Rusi doposud zeměměřickým inženýrům výhradně přísluší. Podle vládního návrhu měla připadnouti komasace výhradně do oprávnění inženýrů vodohospodářských a kulturních. Touto změnou by byli inženýři zeměměřičtí zvláště ve východní části republiky velmi citelně poškozeni a je pochopitelné, že se proti tomuto poškození bránili. Tato změna by však neodpovídala ani zájmům státním. Podle statistiky k 1.lednu 1938 je civilních inženýrů vodohospodářských a kulturních 17, civilních inženýrů zeměměřických 416. Malý počet inženýrů vodohospodářských a kulturních by nemohl zdolati zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi ohromný rozsah pozemku čekajících na komasaci, z čehož by mohly vzniknouti veliké celostátní národohospodářské škody. Za požadavky zeměměřických inženýrů postavila se také inženýrská komora na základě dohody zájmových skupin ze dne 2. října 1937. Technicko-dopravní výbor provedl změnu tohoto paragrafu a upravil jeho znění podle dohody s inženýrskou komorou takto:

Civilní inženýři zeměměřičtí jsou oprávněni sdělávati a prováděti veškeré zeměměřické práce spojené s úpravou pozemkové držby, i scelování pozemku, vyjímaje meliorační práce všeho druhu, všeliké projektování a vyměřování ve vodorovném a svislém směru, ve vyměřovacím oboru, zejména: plány polohy a svahoměrné, plány na rozdělení a ohraničení pozemků, plány komasační a arondační s výjimkou plánů bonitačních, plány parcelační, segregační a proporciační, vytýčení, upravení a omezníkování hranic, měření výšek, všechny kartografické a fotogrametrické práce a plány.

4. Oprávnění civilních inženýru zemědělských (§ 7) se rozšiřuje o právo na provádění bonitačních plánů a hospodářského zvelebování půdy, což bylo vyjmuto z oprávnění civ. inženýrů vodohospodářských a kulturních.

5. V § 8, který pojednává o oprávnění civilních inženýrů, na řádce 2 škrtají se 4 slova: a vylučujíc porady právní. Po této úpravě zůstane zněni tak, jak obsahovala původní vládní osnova, vypracovaná min. veř. prací. Technicko-dopravní výbor provedl škrtnutí z těchto důvodů: zavedení této novoty znamenalo by nepříznivou změnu proti dosavadnímu právnímu stavu, která by nebyla v praksi proveditelná a mohla by býti příčinou vyvolávání nežádoucích sporů. Normy technické a právní se vzájemně prolínají a hranice mezi nimi se nedá přesně stanovit (na př. stavební rád nebo vodoprávní řízení). Podle zákona jsou civilní technikové oprávněni udíleti porady do oboru jejich autorisace spadající. Zákonodárce tu nerozlišuje mezi právní a technickou stránkou porady a zahrnuje obé do pojmu "porady v jejich oboru". Kusá informace civilního inženýra, která by nebrala také náležitého zřetele na právní stránku předmětu jeho mandanta, mohla by přivoditi škody a povinnost civilního inženýra vzniklé škody hraditi. Nelze také žádati, aby občan v technické záležitosti vyhledával dva poradce, technika a právníka. Způsobovalo by to zvýšené výdaje a časové průtahy. Konečně jedná se o vydání zákona o pokoutnictví, který sporné záležitosti vyřeší a je nemožné jednostranné řešení do jeho vydáni. Ostatně dosud nebylo případu, že by advokátní komora žalovala technika pro udílení právních porad, stejně jako komora inženýrská nežalovala advokáta, že by udílel porady technické. Je vidět, že stávající právní stav v praksi vyhovuje.

6. § 16, odst. 4 vypočítává kategorie státních inženýrů, kteří jsou osvobozeni od skládání autorisační zkoušky na základě provedené zkoušky administrativně-technické, případně ustanovovací a povyšovací. Inženýři čs. státních drah byli opomenuti, ačkoliv jejich provozní zkoušky žádaným předpokladům vyhovují. Proto tech.-dopravní výbor platnost § 16, odst. 4 rozšířil i na inženýry Č. S. D.

7. § 21 pojednává o označení úřední místnosti civilních inženýrů. Podle vládního návrhu mají civil. inženýři svoji úřední místnost jako orgány republiky označiti svým jménem a titulem. Technicko-dopravní výbor doplnil vládní návrh v tom směru, že úřední místnost civil. inženýrů jest zevně označiti štítkem s malým státním znakem a že jméno a titul civil. inženýra jest uvésti napřed v jazyce státním.

Tento doplněk jest náležitě odůvodněn. Podle § 20 jest civil. inženýr povinen za odměnu přispěti státním úřadům a státním podnikům žádanou pomocí v tech. věcech svého oboru na místě státních technických orgánů, avšak maximálně po 30 dnů v roce. Civilní inženýři jsou podle § 8 oprávněni vydávati posudky a listiny pro soudy i úřady a tyto listiny mají státem uznanou platnost. Je proto opatření tech.-dopravního výboru plně odůvodněné.

Přání, aby civilní inženýři v místech, kde převládají národnostní menšiny, ovládali jazyk těchto menšin, bude jistě plně uspokojeno civilními inženýry samotnými a to v jejich vlastním zájmu.

8. § 26, odst. 4 byl tech.-dopravním výborem doplněn v tom smyslu, že zem. úřad rozhodne s konečnou platností o odvolání civ. inženýra z rozhodnutí inženýrské komory při proviněních, kde mu nehrozí suspense nebo ztráta oprávnění (§ 26, odst. 1). V případech těžkých se mu ponechává odvolací právo k min. veř. prací.

9. § 26, odst. 5 se celý škrtne. Ustanovení tohoto odstavce bylo pojato do nově vytvořeného odstavce 4 při § 27, a to z důvodů účelnosti, neboť se vztahuje na oba paragrafy (vyhlášení ztráty oprávnění).

10. § 27, odst. 3 obsahuje ustanovení o odvolání k min. veř. prací z rozhodnutí zemského úřadu. Tech.-dopravní výbor doplnil tento odstavec tím, že odvolání jest podati do 15 dnů od doručení nálezu u příslušného zemského úřadu. Docílí se tím větší jasnosti zákona.

11. § 27 obdrží odst. 4, který se vyjímá z § 26 a zní: Ztrátu oprávnění podle § 26 nebo § 27 vyhlásí příslušný zemský úřad v úředním listě republiky Československé. Tento přesun byl proveden z důvodů účelnosti.

12. § 28, který pojednává o trestním ustanovení, bylo nutno doplnit. Vládní návrh dával možnost potrestati toho, kdo nemaje oprávnění civilního inženýra, dal se krýti civilním inženýrem. Nestanovil však, co se stane s tím, kdo by neoprávněně prováděl práce inženýrské bez "krytí". Byl proto tech.-dopravním výborem vložen do § 28 řádek šestý, doplněk za slovo inženýra: "nebo provádí práce do oprávnění civilního inženýra spadající, nemaje k tomu oprávnění." Tato doložka jest nezbytným doplňkem "krytí" a neoprávněného provádění oprávnění civilního inženýra. Bez tohoto doplňku vykazoval by zákon silnou mezeru, proti které by byly úřady bezmocné, poněvadž by nemohly zakročiti proti osobě, která by bez oprávnění prováděla práce civilního inženýra a nedala se "krýti".

13. V §u 31, odst. 4 na posledních dvou řádcích škrtla se slova: Musí však užívati jen názvu "oprávněný zeměměřič" a nahradila se slovy: a budou užívati názvu civilní inženýr zeměměřický.

Technicko-dopravní výbor byl k této změně veden následujícím důvodem: Podle § 31, odst. 2 obdrží v historických zemích civilní geometři a kulturní technikové na příště název "civilní inženýři zeměměřičtí a kulturní". Zeměměřiči ze země Slovenské a Podkarpatoruské žádají, aby obdobné opatření platilo také pro ně. Není závažného důvodu, proč by se jim nemělo vyhověti.

14. § 31 bude doplněn odstavcem 5 ve znění § 34: Pro civilní inženýry zeměměřické, kterým bylo uděleno oprávnění civilního geometra s omezením sídla na určitý soudní okres podle § 15 nař. č. 77 z r. 1913 ř. z. platí toto omezení nadále.

K této změně vedl následující důvod: Oprávnění civilního geometra podle § 15, nař. č. 77/1913 se od roku 1933 více neudílí. Civilních geometrů této skupiny jest malý počet a v krátké době vymizí vůbec. Z té příčiny byl samostatný paragraf pro tuto bezvýznamnou a mizící skupinu nahrazen pouhým odstavcem při § 31, kam se lépe hodí.

15. § 33 se škrtá jako zbytečný na základě změny provedené v § 31, odst. 4, poslední dva řádky o užívání názvu zeměměřického inženýra.

16. §§ 35, 36, 37, 38 budou přečíslovány na §§ 33, 34, 35 a 36.

Technicko-dopravní výbor projednal předložený návrh zákona o civilních inženýrech ve své schůzi dne 12. dubna 1938 a usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby vládní návrh zákona o civilních inženýrech byl schválen se změnami, jak se na nich usnesl technicko-dopravní výbor ve znění níže uvedeném.

Tím jsou také vyřízeny petice č. 6607, 6680, 6723, 7119, 7260, 7658.

Současně usnesl se technicko-dopravní výbor doporučiti ke schválení resoluce dole otištěné.

V Praze dne 12. dubna 1938.

Ing. Winter v. r.,

předseda.

Ing. Karel Marušák v. r.,

zpravodaj.