Bude tudíž třeba, aby Národní shromáždění, které nyní bude vedoucím a rozhodujícím činitelem ve všech věcech rozpočtových, si tu své úkoly, své povinnosti, ale především také svá práva uvědomilo a důrazně je vykonávalo. Budiž pamatováno na to, že mezi aktem měnové úpravy a všemi zásahy, směřujícími k oživení hospodářské činnosti ve státě, musí býti úzká časová a věcná koordinace. Nemělo by smyslu prováděti měnovou reformu a pokračovati dále ve finančním státním hospodaření, jaké bylo prováděno až doposud. A jedním z hlavních předpokladů měnové úpravy je právě řádné hospodaření státní. (Potlesk.) Zchudli jsme, paní a pánové, a nezbývá než se na čas uskrovnit. Máme k disposici méně statků a musíme tomu dáti výraz i finančně. Vyrovnané rozpočty a všestranné úsporné hospodaření - to je a bude hlavním úkolem vaším jako je úkolem každého parlamentu. Dnes za to všechno přebírá zodpovědnost před národem také náš parlament.

Bude to všecko operace ohromná; bude to řada řešení, jejichž dosah pro celou budoucnost státu a blahobyt všech jeho občanů bude veliký; bude to opravdu: buď - anebo. Vyzývám tu opět všechny příslušné činitele k vypětí nejvyššího úsilí a k uplatnění všech schopných odborníků. A volám po opravdové oddanosti všech k tomuto velikému úkolu, stejně jako vyzývám všecky naše občany ke spolupráci v tomto směru a k plnění všech jejich povinností daňových a jiných. Salus rei publicae, to budiž v tomto ohledu opravdu nejvyšším zákonem pro všechny obyvatele republiky bez rozdílu.

Ponechal jsem na konec poznámky k našemu snad nejdůležitějšímu opatření hospodářskému, stanovenému podepsáním dalekosáhlých dekretů o postátnění a znárodnění klíčových průmyslů, o postátnění bank a pojišťoven. Neskrývám si nijak fakt, že se tím dotýkáme struktury dřívější liberální společnosti a že se tu dáváme na cesty, které mají vésti k socialisaci moderní společnosti. (Potlesk.) Není to nějaký hotový přechod z jedné fáze vývoje naší společnosti do fáze nové; je to jen začátek budování nových forem vlastnictví, vedle vlastnictví soukromého a družstevního.

Upozornil jsem už ve svých veřejných prohlášeních dřívějších - znáte je všichni - že to znamená veliký morální a sociální úspěch pro ohromnou armádu našich dělníků, ale řekl jsem také, že nesmíme si však činit ilusí, že to hned bude znamenat nějaký nový ráj, nějaké veliké ulehčení anebo všestranné materiální zlepšení pro dělnictvo a průmyslové obyvatelstvo vůbec. Soudím, naopak, že první ozvuky opatření těch budou tíživé a že povinnosti, jež z toho dělnictvu - a nám všem - vzniknou, budou nesmírně zavazující. Dělnictvo bude musit míti vysokou morálku sociální a státní, aby se opravdu cítilo plně zodpovědným za celý hospodářský život státu. Musí si uvědomit, že se u nás začíná budovat celá nová společenská morálka a že těmito opatřeními neměníme jen instituce, nýbrž chceme a musíme tvořit také nového člověka.

Stejně si musíme uvědomit s celou vážností věci, že se nám celý proces socialisace musí podařit. S takovými věcmi se nemůže hazardovat. Uvažte jen, co by to znamenalo, kdyby nás veliký pokus nebyl úspěšný:

a) Celý svět na nás dává pozor a bude nás dle toho soudit, nejen naši schopnost, ale i naši státní odolnost pro budoucnost. Dle toho vzhledem k nám bude nadále postupovat. A zklameme-li, bude k nám nemilosrdný.

b) Položili jsme před světem na váhu - a to principiálně - celý problém socialisace jako takové. Jestliže by se nám celá tato operace nepodařila, je možno, že bychom mohli kompromitovati na dlouhou dobu i princip sám. Ti, kdož jsou mezi vámi socialisty, vědí, co to znamená.

c) Kdybychom neměli úspěchu, ohrozili bychom celý náš hospodářský život; měli bychom v našem hospodářství brzo chaos, úpadek všeobecné úrovně hospodářské a klesání ve všech oborech národního života jako nutný z toho důsledek. Pokles naší výkonnosti hospodářské by znamenal i těžkou a na dlouhou dobu nenahraditelnou ztrátu naší prestyže zahraniční a politického významu našeho státu.

Neuvádím tyto poznámky, abych srážel odvahu našich politických činitelů, kteří se dali do této práce s takovou oddaností a nadšením. Podepsal jsem sám tyto dekrety z plného přesvědčení, že náš lid je pro opatření ta zralý a politicky i sociálně pro ně dostatečně připraven, jak jsem také už veřejně sám prohlásil. A mám pevnou víru, že to bude pro nás úspěch. (Potlesk.) Uvádím je jen proto, abych ještě jednou upozornil, jakou zodpovědnost jsme na sebe vzali, co úsilí to všechno bude vyžadovat a že nikdo z nás v této veliké výstavbě republiky nemůže a nesmí scházet. Upozorňuji, že proces zestátňovací se musí díti s největším využitím všech odborníků obchodních a průmyslových, že se musí díti za účasti a pod kontrolou všech politických stran, odborně, vědecky, nestranicky. V dnešní situaci, kdy trpíme podvýrobou, nemůžeme si také dovolit, aby zestátňovací proces se stal omluvou pro nehospodárný provoz, pro ztrátové hospodaření v podnicích. Zásada rentability musí pak býti zachována a zachovávána i v přechodném stadiu. Jinak by nám celé naše výpočty selhaly a brzy bychom ucítili toho důsledky. Zejména organisace postátněného průmyslu je sama o sobě problémem ohromným a úspěch socialisace bude záviset na úspěšnosti a výkonnosti právě celé její organisace.

Dodávám ještě dvě věci organisační: Naše celé hospodaření přechází v pravém slova smyslu do t. zv. hospodaření řízeného, plánovaného. K tomu je třeba vybudovat také příslušné orgány. Je učiněn už cestou administrační k tomu počátek. Funguje už t. zv. hospodářská rada a její sekretariát, plánovací a statistický úřad a ovšem i osidlovací úřad. Soudím, že bude potřeba dokonalého propracování celé otázky, nových teoretických zkoumání, dokonalého vybudování těchto úřadů, a pak ovšem i nových praktických rozhodnutí o celé roli těchto orgánů. Otázky ty budou jistě předmětem opatření zákonodárných. Upozorňuji na to naše Národní shromáždění. Je to otázka velmi vážná, která bude součástkou celého našeho nového systému hospodářského a podmínkou jeho úspěšnosti. Naše Národní shromáždění bude probírat postupně celou činnost vlády, stále na výsledky její dosavadní zákonodárné práce bude narážet a Národní shromáždění definitivní bude míti přímo za úkol všecky dekrety znovu probrat, tu a tam revidovat, eventuálně po velmi zralém uvážení měnit. Jistě se úkolu toho podejme se vší vážností a s vědomím své veliké zodpovědnosti.

Měl bych řadu poznámek i v ostatních oborech naší politické činnosti. Zmíním se jen o dvou.

Práce v oboru našeho kulturního života je už dnes pozoruhodná: je nesena velikým budovatelským elánem, jímž je dnes proniknuta celá naše veřejnost a především i naše inteligence; a je to také přirozený důsledek škrcení našeho kulturního života během šesti let okupace. Očekávám, že parlament jí bude věnovat tu pozornost, které zasluhuje, a ukáže se na výši ve chvíli, až půjde o řešení všech těch velikých otázek, které se nám nově den co den kladou.

Druhá otázka je naše armáda. To je problém svrchovaně důležitý. Nebudu jej probírat v celé jeho šíři v této chvíli. Chci jen naň upozornit a upozornit právě parlament. Očekávám, že bude hned zřízen branný výbor, že všecky problémy armády v něm budou upřímně a otevřeně probírány a základy nové, opravdu demokratické, lidové naší armády diskutovány. I zde fakt, že půjde o armádu bez Němců a Maďarů, velmi tomu pomůže. A nezapomínat na fundamentální problém každé moderní armády: na otázku důstojnictva a jeho výchovy. Prosím také, aby bylo dobře srovnáno, v čem tu půjde - oproti dřívější naší armádě - o věci nové a v čem budeme chtíti postaviti si po druhé světové válce armádu lepší, demokratičtější a modernější. A také jak vhodně pro naše poměry využít bojových zkušeností jak východních, tak i západních front. Stejně bude třeba sledovat vývoj a všecky novosti v našich uniformovaných sborech bezpečnostních, organisovaných v rámci ministerstva vnitra.

Nemám v úmyslu probírat dnes podrobně naši politiku zahraniční. Opakuji k vůli úplnosti tohoto poselství jen to, co zdůrazňuji při všech příležitostech: Jsme spojenci Sovětského svazu a zůstaneme mu věrni. (Potlesk.) Jsme přáteli spojenců západních, své přátelství jim zachováme a o přátelství jejich budeme loyálně usilovat. (Potlesk.) A budeme dělat upřímně novou politiku slovanskou. (Potlesk.) Se svými sousedy se budeme snažit vyřídit v dobrém všecky své otázky, při čemž vycházíme nekompromisně od svých hranic předmnichovských (Potlesk.), nám během války přislíbených. Od mírové konference očekáváme, že vyřídí kladně naše skromné reparační i hraniční požadavky vzhledem k Německu. (Potlesk.) A budeme ze všech sil podporovat novou světovou organisaci bezpečnostní všech spojených národů. (Potlesk.)

Nikdo nyní bezprostředně po světové válce si nepřeje ani nemá zájmu na žádných konfliktech mezi velkými spojenci, ani není k tomu dnes psychologických a mravních podmínek. Ale nečekám také nějakého rychlého a úplného uklidnění Evropy a světa. Rozvrat ve světě z války je veliký vnitropoliticky i mezinárodně. Celá řada států se bude po celé měsíce a celá léta potácet v rozvratu, nepořádku, vnitřních bojích, snad v revolucích a sporech mezinárodních. Svět v příštích letech nebude míti vzhled veselý. Pamatujme na to, připravujme se na to a buďme si vědomi, jaké z toho plynou a budou plynout pro nás důsledky!

Náš stát a náš lid prošel v posledních sedmi letech opravdovým peklem. Téměř zázrakem vyšel z boje toho se snesitelnými ztrátami na lidech i na statcích v poměru s národy ostatními. Jeho ideová a mravní pevnost, jeho nezlomný národní duch, jeho sociální rovnováha a zdraví a jeho hospodářská zdatnost - zase ve srovnání s jinými - je opravdu překvapující. Až na známé, poměrně počtem nepříliš početné naše domácí vinníky choval se bezvadně a vychází z války se ctí neposkvrněnou. Může se s hrdostí dívat celému světu do očí bez hanby a bez zlého svědomí. To, co se mu stalo v roce 1938, nezavinil, a pokud v něčem vinníci u nás byli, budou voláni k zodpovědnosti. Obdržel ve svém boji velikou pomoc spojenců, jimž je opravdu vděčen a vděčen jim zůstane. Děkuji tu vřele znovu při této slavnostní příležitosti především jménem všeho našeho lidu, jménem vaším a jménem celé vlády i jménem svým Sovětskému svazu (Potlesk.), Velké Britanii a Spojeným státům (Potlesk.) a Francii za všecku pomoc (Potlesk.), kterou nám v této druhé světové válce v tak hojné míře poskytli.

Končím, paní a pánové, svůj dnešní výklad. Sleduji bedlivě a stále náš vnitřní vývoj do všech podrobností. Slyším stesky, slyším výtky, slyším projevy nespokojenosti. Ale slyším stejně výraz uspokojení, slyším výzvy k práci a k budování státu i spokojená konstatování, že se práce daří, a slyším konečně také veliký a častý projev tvůrčího optimismu pro budoucnost. A ten ohromný elán v práci, v podnikání, v nových plánech, v nových myšlenkách a v tvořivých nových cestách, jakého u nás jen zřídka kdy bylo! Naproti tomu skoro každá rodina byla u nás stižena nějakou pohromou; a pří tom každý přes to chápe, že to byla nutná obět této válce a našemu osvobození. Viděl jsem tu u nás - zejména u našich žen - zjevy opravdového lidského hrdinství, nezměrné oddanosti národu a republice, zjevy skutečně krásné a povznášející. A ti, kdož docela uspokojeni nejsou, ať si jen vzpomenou, kde jsme byli v létě roku 1939 a kde jsme byli v době heydrichiády. A uváží-li, co prožil celý svět a co je dnešní revoluce a její naprosto nutné důsledky, pochopí všecko, ujme se práce s druhými a dopracuje se znovu rychle klidného, bezpečného a spokojeného zítřka i v této nové fázi naší národní historie.

Dovolte mi nyní, vážené paní a pánové, abych uzavřel svůj výklad prostým konstatováním:

Dne 26. září 1938 poslouchali jsme v Praze s těžkým rozechvěním řeč, pronesenou v berlínském Sportpalastu Adolfem Hitlerem, říšským kancléřem německým a Führerem německého národa, řeč, která byla jedním z nejpodvodnějších projevů jeho prolhaného a nelidského života. V ní na konec vyvrcholil svůj fanatický útok proti Československé republice a proti jejímu presidentu, adresovaný ostatní Evropě i nám, těmito slovy: "Zde stojím já a tam stojí on. Mezi námi musí býti rozhodnuto."

Ano, byl to boj dvou nesmiřitelných světu: demokratické republiky Československé a nacistické Třetí říše. A otázka byla politicky i osobně položena Hitlerem správně.

Sedm těžkých, velmi těžkých let přešlo. Přišla naše mnichovská porážka a hrozná zklamání ze západních demokracií; podvodné vplížení se Hitlerovo na Pražský hrad a Ribbentropovo historicky vylhané prohlášení o právním podléhání českých zemí německé říši; nevýslovná mravní utrpení, pustá, bestiální německá pronásledování a strastiplné několikaleté národní ponižování; náš zarytý a systematický, tu odvážný a tam zoufalý vnitřní odpor a náš druhý, s počátku krajně obtížný zahraniční odboj a vojenský a diplomatický zápas. Sedm let strašné, pro nás téměř nekonečné války, velkých německých vítězství a německého nadutého a nekulturního triumfování, doprovázeného těmi nejneuvěřitelnějšími německými válečnými ukrutnostmi, jež svou nelidskostí mají sotva v historii sobě rovných a zůstávají navždy těžkou, neodčinitelnou pohanou a odsouzením německého národa. A nakonec ty odstrašující a zasloužené válečné porážky německé armády a hrozný pád onoho politického výtvoru, jemuž se říkalo nacism a Třetí říše, jenž chtěl vládnout světem po tisíc let a jenž přisoudil našemu státu nelítostný konec, připravuje jeho lidu bědné živoření pod knutou Herrenvolku!

Dnes tu my, Československo, stojíme opět v plné své mravní síle, ve svobodné, velikou a slavnou historií posvěcené Praze, vzhlížejíce k rozbitému Berlínu a Mnichovu a k rozvalené Třetí říši se vztyčenou hlavou, s čistým štítem a s čistým svědomím; s vědomím velikého historického vítězství a s vědomím vítězství naší veliké demokratické národní tradice; se sjednoceným národním státem a s velikým mravním a politickým zadostiučiněním za všecko to, co se nám stalo v Mnichově a po něm. A Německo - se všemi svými velikými plány a svým historickým podvodem o právní podřízenosti našich zemí - leží tu v troskách, zničené, rozbité, rozvrácené, lid jeho krajně zkrušen a mravně v pravém slova smyslu zdeptán. A bude trvat snad celé generace, nežli se zase vzchopí.

V této chvíli voláme i my k svému národu a k národům ostatním: Ano, tam stál Hitler a jeho Třetí říše se vším tím, co znamenali, a zde stojíme my. A mezi námi bylo rozhodnuto: bojem na život a na smrt; vítězstvím poctivých lidí nad nejničemnějším zlem; soudem světa, historie a Prozřetelnosti. (Poslanci povstávají. - Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)

Předseda: Pane presidente, s hlubokým pohnutím vyslechli jsme Vaše poselství a před naším zrakem znovu předstupovala tragika oněch uplynulých sedmi let, v nichž naše vlast a její lid procházeli ponížením, utrpením a vykořisťováním, jakého ve své pohnuté staleté historii nikdy před tím neprožili. Znovu jsme si uvědomovali hrůzu a beznadějnou propast, do níž jsme byli vrženi ničemným komplotem mnichovským a násilnou okupací 15. března. Byly to sobectví a mravní úpadek demokracií světa, které dopustily, aby byl zrazen ostrov svobody v srdci Evropy, který představovala naše republika v moři fašismu a nacismu. Tento opuštěný ostrov svobody měl však dvě záštity, které se v dějinné zkoušce osvědčily. Prvou z nich byla mravní síla zdrcující většiny našeho lidu, druhou naše neotřesitelná víra, pane presidente, v tento lid a v konečné vítězství jeho práva na svobodu. (Potlesk.)

Vy, který jste mohl nad dočasným ztroskotáním svého životního díla, usilujícího o organisaci světového míru, propadnout zoufalství, jste však prapor republiky třímal v ruce dál. Neopustil jste svého přesvědčení, že triumf mocí temna může být jen dočasný, že demokracie a nacismus jsou dva nesmiřitelné světy, které se musí dříve nebo později srazit, a postaral jste se, aby v konfliktu, jehož příchod jste předvídal, věc československá stála na správné straně barikády.

Váš odjezd do ciziny nebyl odjezd emigranta, nýbrž bojovníka, a vaše rozhodné vystoupení 15. března v Americe, jímž jste proti okupaci protestoval a současně všechny věrné Čechoslováky mobilisoval k boji, byla první rána zasazená nepříteli.

Po celou dobu války byl jste našemu osvobozovacímu boji hlavou, ale byl jste zároveň i jeho nejmocnější zbraní. V počátečních fázích válečného vývoje v době, kdy ještě zvedala hlavu poraženecká mentalita Mnichova a kdy sjednocovací proces svobodného lidstva se teprve začínal rýsovat, staral jste se o sblížení demokratického západu s východem, dobře věda, že jejich zájmy jsou totožné, že jsou, jeden i druhy, stejně ohroženy německou zběsilostí a že jen spoluprací a spojenectvím obou těchto světů může být svoboda lidstva zachráněna. (Potlesk.) Tím jste se stal jak strážcem onoho věrného a nezničitelného bratrství, které pod Vaším vedením vyrostlo mezi národem naším a národy Sovětského svazu, tak i stavitelem budoucí spolupráce velmocenských spojenců, spolupráce, na níž spočívá dnes a bude - jak pevně všichni věříme - spočívati i v budoucnosti mír světa.

Viděl jste zhroucení evropské politické konstrukce a viděl jste její zhroucení vojenské, ale viděl jste také, jak se proti útočníku rodí nejmocnější koalice dějin světa, a zařadil jste náš národ v duchu jeho dějinných tradic do tohoto společenství.

Sjednotil jste jak politické exulanty a bojovníky v zahraničí, tak celý národ doma až na nepatrnou hrstku zrádců a kolaborantů a stal jste se nositelem i symbolem nově rodící se demokracie srdce i ducha. Na Vaše dílo dívaly se s obdivem a často i se závistí všechny svobodymilovné národy, a rostoucí úspěchy Vaše a vlády republiky a státní rady, které jste v zahraničí ustavil, přiváděly k zuřivosti německé okupanty a jejich přisluhovače.

Hodnotil jste správně, že tato válka jest pokračováním války minulé, v níž jste s nesmrtelným Masarykem řídil osudy naší politiky na foru světovém, a předvídal jste, že druhé jednání této světové revoluce bude míti důsledky i v hlubokých sociálních změnách, kterými projde celý svět. Připravoval jste nás na tyto změny a nutil nás všechny, doma i za hranicemi, přemýšlet a na další vývoj se připravovat. Je proto a bude také Vaší nehynoucí zásluhou, že náš lid nebyl novým vývojem zmaten a že ve chvíli, kdy jiné z osvobozených zemí tápají v nejistotách, kráčí náš národ k rychlé konsolidaci svého státu sjednoceně a bez obav z budoucnosti.