Ak som sa zmienil o zvyškoch fašistickej ideologie, tak na druhej strane treba vidieť, že dnešné Slovensko charakterizujú nie tieto temné živly minulosti, ale progresívne a demokratické ľudové sily.

Naša strana, ktorá ešte v podzemí dala podnet k sústredeniu všetkých vlasteneckých síl v boji proti fašizmu, je si vedomá toho, že len tesnou a harmonickou spoluprácou všetkých demokratických síl nášho národa a opretí o veľké demokratické sily českého národa budeme vedieť rýchle zdolať naše povojnové ťažkosti a dôsledne uskutočnit tie vznešené ideály, za ktoré pred rokom v slovenských horách a dolinách krvácali a mreli najlepší synovia slovenského národa. (Potlesk.)

Položenie v Československej republike a zvlášť na Slovensku vyžiaduje konštruktívnu spoluprácu všetkých demokratických a vlasteneckých síl v pevnom a širokom Národnom fronte.

Vítame preto spoluprácu s každým, komu záleží na upevnení nášho ľudovodemokratického režimu, na vykynožení zvyškov fašizmu, na pozvihnutí Slovenska a republiky, na dôslednom uskutočnení odkazu a programu slovenského národného povstania. (Potlesk.) Súdime, že konzolidácia našich pomerov vyžiaduje, aby sa v Národnom fronte vytvorila taká situácia, v ktorej všetky jej složky berú rovnakú zodpovednosť za vedenie vecí národných a štátnych a vedia svoje úzke partajnické záujmy podvoliť záujmu národnému a štátnemu. (Potlesk.)

V otázke stranícko-politickej štruktúry nášho štátu komunistická strana Slovenska zastáva názor, že sa má prizerať k potrebám a zvláštnostiam politického vývinu na Slovensku i v českých krajinách. Neprospelo by konzolidácii a upevneniu sväzku česko-slovenského, keby politické strany, vzišlé z potrieb a z vlastností vývinu na Slovensku, šly zasahovať do politických pomerov v českých krajinách, a aby na druhej strane české politické strany, zodpovedajúce potrebám a politickému i sociálnemu rozvrstveniu českého ľudu, šly zakladať svoje filiálky na Slovensko. (Potlesk.)

Rešpektovanie tejto zásady nijako nevylučuje, ale naopak predpokladá čo najorganickejšiu a najtesnejšiu spoluprácu slovenských politických strán s českými politickými stranami, ktorá je výrazom bratských sväzkov oboch našich samobytných národov a predpokladom toho, aby ústredným orgánom, vláde a parlamentu bola zaručená celoštátna autorita a kompetencia a aby činnosť ústredných a slovenských národných orgánov sa vyznačovala jednotným duchom a jednotnými zásadami. (Potlesk.) A v tomto smere cíti sa komunistická strana Slovenska povolaná i povinná vniesť svoj kladný príspevok ke konsolidácii pomerov, k upevneniu jednotnosti Československej republiky. (Potlesk.)

Komunistická strana Slovenska ako strana slovenského pracujúceho ľudu cíti sa zvlášť úzko spätá s pracujúcim ľudom českým a je tedy činiteľom, upevňujúcim lásku a príchylnosť slovenského ľudu k ľudu českému, ktorý bude vždy aj najspoľahlivejším garantom národných vymožeností a rovnoprávneho postavenia Slovákov v republike. (Potlesk.)

Komunistická strana Slovenska bola a ostane pilierom pokroku na Slovensku, strážcom demokratických vymožeností slovenského národa a činiteľom, upevňujúcim a prehlbujúcim bratské sväzky Čechov a Slovákov a tým jednotu a súdržnosť našej ľudovodemokratickej, nedeliteľnej Československej republiky. (Potlesk.)

V duchu týchto zásad hlásime sa ku konštruktívnej práci i na pôde opäť suverénneho československého parlamentu. Vysoko oceňujeme prácu vlády Národného frontu Čechov a Slovákov, ktorá na všetkých úsekoch budovania republiky položila v prvých ťažkých mesiacoch pevné základy našej budúcnosti a vykonala dielo, ktorým si získala dôveru všetkých demokraticky cítiacich Čechov a Slovákov.

Klub poslancov komunistickej strany Slovenska víta preto vyhlásenie prednesené pánom predsedom vlády Fierlingrom, kvituje bilanciu činnosti v tomto vyhlásení obsiahnutú, na ktorú môže byť vláda právom hrdá, a vyslovuje dôveru vláde Národného frontu Čechov a Slovákov. Komunistická strana Slovenska súčasne schvaľuje postup svojich členov vo vláde, vyslovuje im dôveru a ďakuje im za namáhavú a úspešnú prácu v budovaní základov našej domoviny - jednotnej a nedeliteľnej Československej republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Hladký.

Posl. Hladký: Slavná sněmovno! Je mi velkou ctí, že dnes mohu promluviti za klub poslanců čsl. soc. demokratické strany. Myslím, že musíme býti neskonale vděčni presidentu republiky a vládě, že tak skvělým činem, jako je zahájení prací sněmovny v obnovené republice, uctila památku 28. října. Je to znamením, ze se československý stát plně vrací k demokracii a že parlament přejímá úkoly, které dosud plnil president a vláda, že se stává skutečným zákonodárným sborem. Je mně také ctí, že jako jeden z nepatrných účastníků domácího odboje mohu první ve sněmovně říci několik slov o událostech, které jsme v minulých dnech zažili. Jedno je jisto, že my doma i vy v cizině jsme všichni byli v odboji jednotni, že jsme všichni byli naplněni velkou vírou, že se musí československému lidu vrátit svoboda a že musí přijít jednou den, kdy opět československý lid bude moci volně promluvit a vydechnout. (Potlesk.) Byly to často pro vás v zahraničí i pro nás doma strašlivé chvíle, ale právě snad ta velká a neskonalá víra, že nacismus bude poražen, překonala všechna ta utrpení a my jsme mohli vydržet. Ukradli nám i to "V". Vy, kteří jste byli doma, víte, co to bylo. Ale nic jim to nepomohlo; to "V" nakonec patřilo nám a zvítězili jsme my, ne oni.

Doma nás drželo také to, že jsme mohli alespoň duševně, poslechem, býti spojeni s vámi v zahraničí. Ať to byl rozhlas z Londýna nebo z Moskvy, oběma bylo s nasazením života nasloucháno. A musím vám říci, že i přes ostražitost gestapáků jsme se my v žalářích a koncentrácích dověděli, co jste nám z Londýna nebo Moskvy vzkazovali; to všechno bylo také velkou posilou, že jsme mohli vydržet, poněvadž jsme věděli, že vy tam venku nezahálíte a že pomáháte, aby pouta žaláře byla zlomena.

Jak žil náš lid venku, jak myslil a cítil, o tom se vyslovil počátkem r. 1941 jeden italský diplomatický zástupce v Praze. Řekl, chce-li poznati, jaká je situace, že mu stačí vyjíti na pražské ulice a podívat se pražákům do očí, že nepotřebuje ani číst noviny. Ano, oči českých lidí mluvily, když nemohla mluvit ústa. Bojovaly i děti. A musím vám říci, že boj dětí byl docela upřímný. Však také zakázali pak učitelům vyučovat dějinám a i dějinám literatury, poněvadž děti přímo hltaly každou narážku a každé vítězství českého národa v dějinách je posilovalo. Mstily se tím, že se povinné němčině neučily, raději si daly napsat pětku.

Musím alespoň několika slovy vzpomenout našich sekerníků. Vám, kteří jste byli venku, není snad známo, kdo byli sekerníci. To byli naši kamarádi, kteří byli odsouzeni na smrt, pro které byla připravena sekera. Viděli jsme jich v kriminále řady, ale tolik vám mohu říci, že ti hoši šli hrdinně na smrt, že na žádném z nich jste neviděli zbabělost. Všichni věděli, zač umírají, nikdy neprosili o nějakou milost, poněvadž věděli, že umírají pro dobrou a spravedlivou věc národa.

Jedno zbožné přání měli, které se vám snad bude zdát podivné, totiž aby byli popraveni alespoň v Praze, ve své vlasti. Bylo to jistě přání podivné, ale gestapácká zlovůle ani tomuto nepatrnému přání nevyhověla. Viděli jsme také umírat staré lidi. Umírali velmi těžce, a to proto, že si všichni přáli jediné: aby se dočkali alespoň toho šťastného dne.

Měli jsme dvě skvrny v našem životě. První skvrnou byla druhá republika. Mnozí lidé se za to budou ještě dnes stydět, jak tenkráte byly poplivány velké mravní statky. Někteří lidé si tenkráte neuvědomili, že se poměry změní, že se jednou bude účtovat a že se na to nezapomene.

Druhou temnou skvrnou byli lidé, kteří za jidášský groš prodávali své bratry. Ale těch byl nepatrný počet. Většina národa, každý podle své možnosti pracoval k tomu, aby jednota národa byla zachována a aby společná akce na konec zvítězila.

Zvláštní kapitolou v tom byla naše žena. Česká žena byla nejen trpitelkou, bojovnicí a ochranitelkou rodiny, ale také mučednicí. Domnívám se, že dějiny národa nebudou moci nikdy zapomenout, jak velké dílo vykonala česká žena v našem osvobozovacím boji, a že jí to musí být nejen přiznáno, nýbrž také odměněno.

Také naše strana přinesla značný podíl na obětech v osvobozovacím boji. Vzpomenu jen dvou: předsedy strany soudr. Hampla a předsedy senátu soudr. Soukupa. Pak následovaly snad desetitisíce prostých vojáků strany, kteří buď zemřeli na popravišti anebo v koncentračních táborech.

Národní shromáždění přejímá moc zákonodárnou, má být kontrolním orgánem, ale také instrumentem veřejného mínění. Je potřebí, abychom si uvědomili, jak důležitá je v demokracii kontrola, že právě nedostatečná kontrola způsobuje veliké podezírání, a že je proto třeba, aby Národní shromáždění vytvořilo řádný kontrolní sbor všeho tak podstatně rozšířeného státního hospodářství. Ale Národní shromáždění musí také být instrumentem veřejného mínění, a snad nejsmutnější jeho dobou bylo, když tímto instrumentem přestalo být, a když byl na Československo soustředěn útok - Národní shromáždění tu tehdy stálo a nemělo co říci k velikým událostem.

Vláda Fierlingerova se, myslím, zapsala zlatým písmem do dějin Československé republiky. Vydala řadu dekretů. Snad je možno říci, že některé byly šity horkou jehlou a že snad mají i vady, ale jedno jí musíme přiznat, že vůle byla při tom dobrá. Měli jsme v republice řadu vlád, ale lid nenáviděl vlády, které nic nechtějí dělat, lid má raději vládu, která dělá, i když něco udělá špatně, jen když je vidět její činnost. A proto si tolik vážíme této vlády, že měla odvahu skutečně dělat. Stojíme za vládou, která se zapsala do českých dějin význačnými událostmi. Můžeme ten vývoj srovnávat se třemi důležitými daty v českých dějinách: rok 1848 znamenal zrušení roboty, rok 1918 návrat svobody a rok 1945 obnovení svobody, ale znamená také zrušení hospodářské roboty, hospodářského nevolnictví. (Potlesk.)

Snad není u nás všechno ještě takové, jak by mělo býti. Nebyl jsem venku, za hranicemi, ale mluvil jsem s mnohými a slyším, že tam venku nám v mnohých místech závidí, že už jsme tak daleko. A vy, kteří jste zde starší, vzpomeňte, jak to vypadalo r. 1919 a ještě i r. 1920 na poli zásobovacím; situace tenkrát byla neskonale horší, nežli je situace dnešní.

Jsem zmocněn, abych prohlásil jménem poslanců našeho klubu, že trváme na splnění slibu košické vlády o zastoupení domácího odboje v příští vládě. (Potlesk.) Veřejnost očekává toto splnění a naše strana je rozhodnuta je podporovati. (Potlesk.)

Naše strana konala svůj řádný sjezd a je už v její tradici, že když do nějaké práce nastupuje, stanoví si přesně program. A tak i náš sjezd stanovil program nejen pro naše zástupce v parlamentě a ve vládě, nýbrž i pro naše zástupce v národních výborech a také ve veřejném životě.

V poměrně krátké řečnické lhůtě mohu jen vytrhnouti z toho programu nejakutnější naše požadavky a dále připojiti také několik kritických poznámek k celému našemu dění.

Ve věcech zahraničních trváme na spojenectví s věrným naším přítelem Sovětským svazem. (Potlesk.) Nejsou to, prosím, jen slova. Jsem přesvědčen, že to odpovídá tradici českého národa. Od r. 1848 vzhlížel český národ k východu, k ruskému národu. V českém národě se vystřídala různá stanoviska k ruskému národu. Po poslední válce vytvořily se u nás dvě skupiny lidí: na jedné straně ti, kteří přímo zbožňovali, třeba snad i nekriticky, Sovětský svaz; na druhé straně byla skupina, která zase přímo nenáviděla Sovětský svaz. Ale víte, krev není voda. Jsem přesvědčen, že i při tom všem jsme cítili jedno: že tam na východě je velký slovanský bratr, který, bude-li zle, nás nezradí! (Potlesk.) A jsem přesvědčen, že o tohoto velkého slovanského bratra i v budoucnosti se budeme moci vždy s důvěrou opříti.

Jsme také pro spolupráci a nejužší přátelské styky s Amerikou, Anglií a s ostatními přátelskými národy a státy. Je tady mezi námi řada těch, kdož buď Angličanům neb Američanům musíme zvlášť poděkovat za to, že nás osobně zachránili. A právě proto a snad i z jiných důvodů, poněvadž si uvědomujeme své umístění na křižovatce cest Evropy, trváme na tom, aby přátelské styky se západem byly také co nejsrdečnější. (Potlesk.)

O jedno, myslím, není mezi námi sporu, že o Těšínsko se nebudeme s nikým smlouvat a s nikým diskutovat. (Potlesk.)

Ale myslím, že máme také povinnost, abychom vznesli svůj požadavek na dvě území, která byla nedílnou součástí českých zemí, to je Kladsko a Lužice. To není žádné velikášství, žádáme-li vrácení Lužice a Kladska. Kladsko a Lužice byly prohrány ve válce. Smlouvou si je přisvojilo Německo a dokonce v jedné z těch smluv stojí, že Lužice bude vrácena České koruně. Poněvadž Prusko a Sasko - t. j. Německo - válku prohrálo, tedy i právní stanovisko mluví pro to, abychom se domáhali toho, aby Lužice a Kladsko byly vráceny Československé republice. (Potlesk.)

A chtěl bych říci naší delegaci, která pojede vyjednávati mír evropský, a hlavně chtěl bych říci na adresu těch velkých tří mužů, kteří ten mír budou dávati dohromady, aby nezapomněli na tok dějin a vyvarovali se omylů, kterých se dějiny dopustily od míru vestfálského. Bylo by tragikou Evropy, kdyby se při mírových smlouvách dopustilo, aby byl vytvořen opět jednotný německý stát. Německo musí být rozbito. (Potlesk.) A dokud nebude rozbito, nebude v Evropě pokoje. O tom nás právě poučily dějiny. (Potlesk.)

Československý stát bude právním státem. A mám jen několik poznámek k panu ministrovi vnitra. Sbory státní bezpečnosti někdy projevují slabost, jindy podivné mravy. Domnívám se, že by si pan ministr měl vzíti za svůj úkol, aby tu hanu s těch sborů sňal. Já mu to, prosím, nepřičítám k tíži, ale bylo by lépe, kdyby toho nebylo.

Doporučujeme a usnesli jsme se na tom, aby byl zřízen výbor pro vnitřní bezpečnost a domnívám se, že bychom tak nejen dali panu ministrovi příležitost, aby mohl ty stížnosti slyšet a zjednat nápravu, ale že by to bylo dobré právě ve věci státní bezpečnosti. (Potlesk.) Vláda by měla předložit osnovu zákona o organisaci státní bezpečnosti. Víme totiž, že desorganisaci působí právě také to, že ještě nemáme takového zákona.

Velmi jsme uvítali rozhodná slova o odsunu Němců. Myslíme, že to byl postoj zcela jednoznačný a odpovídající skutečnosti. Němci zradili, to zůstává faktem, dobrovolně se zřekli demokracie a svobody. Z Němců u nás byl největší počet gestapáků a nejhorších služebníků gestapa. A vy, kteří si vzpomínáte na rok 1937, slyšeli jste tam v pohraničí volání: My chceme domů! To znamená, že chtěli do Říše. Myslím, že je tedy naším úkolem, dát jim dnes příležitost, aby domů šli. (Potlesk.)

Máme tu ještě antifašisty; nebylo jich mnoho, ale byli, a mnozí byli právě proto v žalářích. Jsme pro to, aby se s těmito lidmi zacházelo slušně a aby se jim nečinilo příkoří. Domnívám se však, že by tito naši spoluobčané vykonali velmi záslužný čin, kdyby udělali to, co udělal jeden z členů bývalé sněmovny, který řekl: Ano, já jsem antifašista a jsem za to zavřen. Ale tady nemám co dělat, můj úkol je jít do Německa a pracovat tam jako antifašista. (Potlesk.)

Bolestí našeho severu jsou smíšená manželství. Jde o české mámy a táty, a s nimi tam máme největší bolesti, jak sám pan ministr vnitra asi ví. Myslím, že to také není tak těžký problém. Nemáme tolik krve, abychom jí mohli plýtvat, a jestliže česká máma nebo táta vychovali dobře česky své dítě a jestliže se i za doby okupace chovali jako Češi, měli by zůstat plnoprávnými občany československého státu. (Potlesk.) Někde se dívají, jak se říká, skrz prsty také na ty naše lidi, kteří neoptovali. Opce byla vlastně nařízena říší a jestli někdo optoval nebo neoptoval, nemělo by to být důvodem k rozdělování. Hlavním kriteriem by měla být věc: jak ses choval za války?

Ještě několik slov k národním výborům. Myslím, že se dobře osvědčily. Snad ještě to někde neklape, ale, prosím vás, vždyť je to novinka a ony vzaly na sebe úkoly, kterých samospráva nikdy neměla. Kdo chce, aby naše revoluce měla dobrý základ, musí se postavit na stanovisko národních výborů, a já bych řekl na adresu inteligence, že ona musí členům národních výborů pomáhat a ne jen kritisovat, poněvadž kritikou se ještě žádná změna nestane, ale pomocí. (Potlesk.) Snad bude potřebí, aby byl vypracován základní zákon o národních výborech a aby byly také stanoveny finance jejich a samosprávy vůbec. Dnes se dostávají některé samosprávné svazky, obce i okresy, do situace, že nebudou mít peněz, a tak když se mluví o tom, že máme začít pořádné hospodářství, bude třeba rozřešit především otázku samosprávných financí.

Teď jste dostali všichni od expositury zemského nár. výboru v Ostravě žádost, aby tam byl zřízen samostatný zemský nár. výbor. Myslím, že se zase dostáváme k problému: země či župy? S tímto problémem se budeme muset vypořádat. Veliké celky, jak jsme viděli, jsou spojeny s ohromným těžkopádným aparátem a znamenají věčný konflikt mezi státní a zemskou správou - centralisace; na druhé straně župy nebo kraje, decentralisace, tvoření nových kulturních středisk a snáze ovladatelný aparát. Já to zde jen nadhazuji - přivedl mne k tomu pamětní spis - poněvadž to považuji dnes, kdy je u nás vyřízena otázka národnostní, za problém, o kterém by se z důvodů regionálních a hospodářských mělo uvažovati.

Rovněž bychom si přáli, aby byla předložena osnova občanského zákoníka, abychom se k tomu konečně dostali. Za celých 20 let se republika nedostala k předložení řádného občanského zákona, a když se k tomu dostala, Němci ji obsadili.