Několik slov ke škole. Vy, kteří jste pozorovali, jak měl nacismus organisovanou školu, a viděli jste do školské struktury nacismu, jste si uvědomili, že nacismus vytvořil ze školy strašlivý nástroj, který odcizil děti rodičům, který vychovával fanatické příslušníky německého nacistického zvěrstva. Já bych takovou českou školu nechtěl. Česká škola musí zůstat věrna odkazu Komenského a Masarykovu. (Potlesk.)

Za druhé republiky a za t. zv. protektorátu jsme slyšeli z českých úst, že prý česká škola nevychovávala děti vlastenecky. Říkali to lidé, kteří si jezdili pro rozum do Berlína - pro ty bylo české dítě vlastenecky špatně vychované. Myslím, že mobilisace, zahraniční i domácí odboj potvrdily, že česká škola vychovávala dítě ne k fangličkářskému vlastenectví, nýbrž k vlastenectví skutečnému.

Bude potřebí, abychom se dostali také k vydání základního zákona školského, ve kterém by se mluvilo o postátnění školství, zákona o školské správě; a ještě bych položil důraz na výstavbu odborného školství, poněvadž to bude nakonec nejdůležitějším hospodářským faktorem při provádění našeho hospodářského plánu.

Chci říci několik slov také o propagaci a tisku. Druhá republika stonala na to, že neuměla prodat, co dobrého udělala. Právě tady byla přednášena zdrcující fakta, jež svědčí o tom, že není pravda, co o nás říkají Henleinovci a Němci do ciziny, celá sněmovna to s potleskem vyslechla; poněvadž to však řekl příslušník jedné strany, tedy se o tom v tisku vůbec nemluvilo a zapadlo to, ačkoliv to mělo letět do celého světa. Prosil bych pana ministra, aby se takovými methodami neřídil, a když se v republice skutečně něco dobrého udělá, aby to prodal, aby se o tom naše veřejnost dověděla. (Potlesk.)

Naše deníky - to je veliká bolest; umírají na nedostatek papíru. Co, prosím vás, na ty 4 strany mohou napsat? A tak myslím, (obrácen k ministru informací Kopeckému), pane ministře informací, že by se snad spíš mělo nedovolit vycházet řadě zbytečných časopisů a dát ušetřený papír našim dělníkům, aspoň o ty 2 strany více, aby nebyly jenom takovým věstníkem - když si koupíte jedny, to stačí - aby tam byly také rozmanitosti, když se na př. někdo domnívá, že má kritisovat nějakého člena vlády nebo nějaký čin vlády a myslí, že je to ku prospěchu republiky, aby to mohl také v novinách uplatnit. (Potlesk.)

Revoluce naše byla synthesou dvou revolučních prvků, národního a sociálního. A myslím, že z této synthese musíme vycházeti k praktickému budování socialismu. Dnes musíme ukázat, že socialismus je skutečností. Socialismus, který jenom slibuje, je málo, dnes potřebujeme socialismus skutků. Vládní dekrety a postup vlády ukázal, že strany Národní fronty jsou odhodlány ten praktický socialismus provádět; a bude úkolem Národního shromáždění, aby nasadilo stejné tempo pracovní k provádění a k uskutečňování socialistického programu vlády.

Několik slov k osidlovací akci a k zemědělství. Domnívám se, že by bylo velkou chybou, kdybychom neměli plán přesného osidlování. V pohraničí máme značné potíže. Snad tam přišla řada lidí, kteří o zemědělství nikdy neslyšeli, nikdy v něm nepracovali. Přišla tam řada lidí, kteří se domnívají, že mohou rychle zbohatnout. Přišla tam řada lidí, kteří snad budou musit po dobrém nebo po zlém z těchto statků odejít. Ale my potřebujeme za každou cenu, aby lidé tam šli, a mají-li tam jít, musí mít právní jistotu, že když se do práce dají, že ovoce práce jim také zůstane a že nepřijde za chvilku někdo, aby je z rozdělané práce vyhodil. To je hlavní předpoklad naší osidlovací politiky. (Potlesk.) Jsou u nás dva takové směry zemědělské: Je to jednak spekulace protizemědělská a druhá je spekulace ze sabotáže zemědělské. Na obě si musíme dáti pozor. To jsou obě reakce. Někteří se domnívají, že se tam přikrčí trochu za mez a počkají, až se bouře revoluce přenese a až zase přijde jejich čas. To by byl velký omyl revoluce, ale nakonec by to byl i omyl jejich, poněvadž jsme přesvědčeni, že tato revoluce má pevné kořeny a že se reakcí nepodaří, aby je vyvrátila a aby nastalo zase panství reakce. (Potlesk.)

Je zapotřebí, abychom se zabývali výstavbou vesnic. S tím je spojen problém, aby lid neutíkal z vesnic, problém elektrisace, telefonisace a myslím i družstevnictví. Naši čeští i slovenští zemědělci si musí uvědomit, že stojíme před velkým problémem. Jakmile se otevřou světové trhy a dojde k soutěživosti, dostane se československý zemědělec do situace, kdy bude muset vyrábět tak, aby byl schopen soutěže, a právě družstevnictví může značně přispět k tomu, aby naše zemědělství, až ty doby přijdou, mohlo je zdolat; ale ani družstevnictví se nedá vytvořit za den a přes noc, to je nutno budovat hned a soustavně. Máme v republice řadu vzorů dobrého zemědělského družstevnictví, takže nemusíme nijak experimentovat.

My se také stavíme za ochranu malého a středního podnikání, protože se právě v něm jeví tvořivá iniciativa proti velkovýrobě. Bude jen potřeba, aby při nové organisaci peněžnictví bylo pamatováno na řádný a levný úvěr. A to všecko má za následek, že pan ministr zahraničního obchodu se bude musit starat o plánovité rozšiřování zeměpisné základny našeho obchodu. Český výrobek měl venku velmi krásný zvuk. Ale všechny dřívější spoje jsou přetrhány a teď platí: kdo dřív přijde, ten dřív mele. A tak bude na našem obchodu, aby se co nejdříve vzpamatoval a navázal styky se zahraničím, aby tam mohl vyvážet a abychom mohli dovážet suroviny. Chtěl bych na jedno upozorniti naše průmyslové kapitány. Možná, že někdo z vás měl možnost všimnouti si, co znamenal chemický průmysl v říši. A kdo z vás viděl statistiky chemického průmyslu světového, mohl zjistit, jak vysoko nad vším ostatním byl německý průmysl chemický. Dnes je německý chemický průmysl v rozvalinách. Československo má všechny podmínky k tomu, aby z toho dědictví si vzalo patřičný díl. Snad máme nedostatek kvalifikovaných sil, to je dědictví minulosti, v zájmu národa a v zájmu státu je potřebí, abychom i s tím nedostatkem se toho ujali, aby chemický průmysl Československa se dostal kupředu.

Několik poznámek k poměrům v továrnách. My jsme pro jednotné odborové dělnické hnutí. Chceme jen říci toto: Už ta vyhazovací horečka trochu přestala. My jsme si vyházeli v některých závodech mnoho technických sil. Myslím, že ten, kdo si to zasloužil, mohl být propuštěn, ale snad byli vyhozeni i někteří lidé, kteří se neprovinili a měli tam zůstat. V mnohých velkých průmyslových závodech právě dnes to pociťujeme, že nemáme technických sil, které tam byly. Prosím, vyvarujme se toho pro budoucnost. Byli vyhazováni i dělníci. Dostal jsem do ruky výměr takového soudu, kde stálo černé na bílém, že ten muž byl propuštěn pouze proto, že před 20 lety prosazoval gentský systém. Myslím, že to byl slabý důvod. (Hlas: Kde to bylo?) U nás na Kladně. (Hlas: Dej mi ten výměr!) Tak Ti to ještě jednou pošleme. Dnes už je to přikryto, ale jen říkám, že to nebylo dobře. Jsem přesvědčen, že kdybychom tohle měli dělat, nesloužíme jednotě národa, ale reakci. Reakce právě na to čeká a bude čekat, že při provádění dekretu o znárodnění půdy a dolů ztroskotáme, ale my v tom nesmíme ztroskotat. A neztroskotáme tehdy, udržíme-li si kádr dobrých technických sil a jestliže ty technické síly, které snad byly někdy i v jiných táborech, přesvědčíme o tom, že neodvratně minuly doby soukromokapitalistické výroby, že teď kráčíme věkem socialismu; a pro tento věk je musíme také získat. Nevím, snad právě odbory razily heslo: Kdo nepracuje, ať nejí. Bylo by dobře, kdyby se toto heslo opravdu uskutečnilo (Potlesk.), protože zvýšení pracovní morálky není věcí jen těch, kdož jsou odpovědni za stát, nýbrž je věcí celého státu a musím říci, že naši havíři jdou v čele. Na našich šachtách najdete staré lidi, i sedmdesátníky, kteří by mohli jíti do pense, ale oni jdou fárat. A ti by měli být příkladem. (Bouřlivý potlesk.)

Žádám také, aby byla řešena otázka sociálního pojištění. A jestliže zvedáme pracovní morálku, jedním předpokladem toho, aby se nám to podařilo, je jednota sociálního pojištění. Myslím, že je správné, aby dělník i úředník měli jednotné sociální pojištění. (Potlesk.) Prosím také, aby podle možnosti bylo skutečně uvažováno o vyrovnání pensí. Jsou mnozí pensisté, kteří celý svůj život poctivě pracovali, a dnes mají pár korun pense.

Vítám také zřízení plánovacího ústavu. Měl by se dáti okamžitě do práce, i když snad není možno hned zahájit práci. Potřebujeme zvýšení naší bytové kultury, výstavbu měst, škol, vodních cest, a tak plánovací ústav bude míti řadu nových podnětů.

Varujeme před takovou finanční politikou, která by znamenala deflaci. Peníze mají důležitou úlohu, ale jsou jen instrumentem. Z minulé republiky máme zkušenost, že bylo vydáno heslo "šetřit", a nakonec jsme šetřili tak, že bychom se byli ušetřili, ale při tom nám umírali lidé hlady. Tak prosím, jestliže někteří lidé myslí, že by tento postup vlády měl býti počátkem deflace, pozor na to, poněvadž v hospodářském životě by na to mohl stát těžce doplatit.

A nyní několik slov k mládeži. Jsme pro jednotu mládeže, pro jednotnou a povinnou tělesnou výchovu; přáli bychom si toliko, aby se u nás rozlišovala politická výchova od stranické. To platí především do řad mládeže. Mládež musí být vychovávána politicky. To však neznamená, že by měla být vychovávána stranicky. Je tu také problém platů studentů. Vím, že mnohý z vás řekne: To přece není možné, že by student měl dostávat plat. Mám na mysli vysokoškoláky. Není to problém. Práce studenta je také práce. Každá práce má být honorována, tedy také práce studenta. A za druhé: Budou-li zajištěni studenti, aby mohli studovat, otevřeme tím právě cestu k demokratisaci školství, aby i ti chudí, kteří často, když se dostali ke konci svého studia, padli, poněvadž si museli vydělávat na studie a těžce to zaplatili na vlastním zdraví, aby mohli dostudovat. A tak otázka studentských platů není žádnou demagogií, nýbrž docela reální věcí. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Také platy státních zaměstnanců bude třeba přezkoumat a upravit a zároveň také stanoviti odpovědnost státních zaměstnanců za jejich úkoly.

Přicházím k závěru a chtěl bych říci: My sociální demokraté jsme pro společný postup stran národní fronty, jsme pro společný postup socialistického bloku, ale jsme také pro spravedlivou kritiku, která má za úkol, aby zlepšila plnění vládního programu. (Potlesk.)

Chci vám jedno říci. Celý národ doma žil v touze, aby politické poměry po válce byly zjednodušeny, a celý národ byl - řeknu vám upřímně - překvapen tím, že vy v zahraničí jste udělali šest politických stran. My jsme jich chtěli ještě méně. Snad těch šest politických stran jest výsledkem nutnosti státní. Národ však, myslím, zůstal přesvědčen o jednom, že má být zachována jednota národa, že nemá být jednota národa pro malicherné věci tříštěna. K tomu máme důležitý instrument: naše koordinační výbory. Byl bych rád, kdyby zvítězilo přesvědčení, že koordinační výbory se mají podobat takovému konklave, kam zavřete tři nebo čtyři zástupce politických stran a tak dlouho je tam necháte, dokud se nedohodnou. (Potlesk. - Veselost.) Nic není na světě, o čem by se nebylo možno dohodnout. A tak, prosím, jedno je třeba říci. My v žalářích i doma byli jsme také jednotní, stejně jako vy tam venku. V budoucnosti je potřeba, když jsme zůstali jednotni v boji, abychom zůstali jednotni také v budování naší republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr Ducháček.

Posl. dr Ducháček: Vážené shromáždění! Výkaz o činnosti vlády, který nám podal pan předseda vlády, byl pozorně vyslechnut Zatímním Národním shromážděním. Potlesk, který odměnil celou jeho řeč, svědčí o tom, že všichni plně oceňujeme mimořádně namáhavý úkol, jejž Fierlingerova vláda od 5. dubna letošního roku musela zdolat. V zemi, kudy se hnala válka, vláda téměř v patách postupujících sovětských vítězných vojsk zapojovala sotva osvobozená území plně do spojeneckého válečného úsilí a zároveň už také kladla základy pro správu země na dobu, kdy válečná vichřice definitivně utíchne. Zatím co na př. musila vláda ještě mobilisovat zápolí na Slovensku pro pomoc vítězící Rudé armádě, musila zároveň už řešit poměr česko-slovenský a dávat výraz novému uspořádání tohoto poměru, jehož základem je rovnoprávnost obou národů. Zatím co vláda musila povolávat do zbraně naše občany pro závěrečnou fázi bojů proti Němcům, musila už vytvářet podmínky pro obnovu průmyslové výroby, státní správy a zemědělství. Jestliže velikost těchto úkolů znovu zdůrazňuji, činím tak proto, abych ukázal, jak nesmírně těžko bylo stavět a budovat v zemi hospodářsky vyssáté, válkou rozvrácené a šestiletou okupací zbavené demokratické administrativy.

Jednotlivé kapitoly vládního výkazu činnosti ukazují, jak mnohostranné a odpovědné úkoly vláda řešila. Národní shromáždění si plně uvědomuje, že všechny ony kapitoly, ať mluví o nové lidové samosprávě, o odsunu Němců a osidlování, nebo o průmyslové, zemědělské a uhelné výrobě, nebo o politice měnové, představují hodiny, dny a týdny úmorně práce vlády jako celku, jakož i ministrů jako správců jednotlivých resortů.

Nebylo by však dosaženo všech těchto výsledků, kdyby se nebyla mohla vláda opírat o spolupráci všech složek a vrstev obou národů, zkrátka, kdyby zde nebylo národní jednoty. Už Šrámkova vláda v Londýně, majíc před očima znešvařené a rozeštvané emigrace jiných obsazených národů, uvědomovala si, že po čas národního nebezpečí a v době války je imperativním příkazem, aby všichni čeští a slovenští vlastenci věrně při sobě stáli. Kolem Šrámkovy vlády vytvořila se proto jednota všech složek, které byly zastoupeny v cizině. Jestliže čas od času ten či onen jednotlivec, o němž se ostatně zpravidla zjistilo, že byl v poplatném poměru k polským reakcionářům, chtěl tuto jednotu narušit, byl rázně svornou jednotou československých vlastenců odmítnut. Tato linie, toto vlastní dědictví Šrámkovy vlády bylo převzato, ba prohloubeno první vládou, která se utvořila na osvobozeném území republiky Československé. Toto soustředění všech vlasteneckých složek kolem presidenta a jeho vlády vzniklo za války a z války. Když se válka skončila, objevily se hlasy, arci ojedinělé, které v národní jednotě viděly jakýsi náběh k totalitě nebo princip, který nachází své odůvodnění ve chvílích válečného nebezpečí, ale nikoliv po něm. Tyto námitky jsou pochybené prostě proto, že přestala-li válka na bojištích, její strašné následky trvají i nadále. Doba nebezpečí a proto také nutnost národní jednoty trvá. Úkoly, jež nás čekají po válce, která zničila tolik hodnot a která naši zemi vyssála, jsou nesmírné a nezdolali bychom je, kdybychom se kolem vlády nesdružili ve stejné nerozborné jednotě jako za války. Zatímní Národní shromáždění bude ovšem ostražitě a bedlivě střežit, aby se pod heslem jednoty nepašovaly do našeho národa prvky fašistického totalismu, které jsou mu naprosto cizí. (Potlesk.)

Budeme velmi dbát o to, aby všechny občanské svobody byly nejen zachovány, ale prohlubovány a rozšiřovány. (Potlesk.) Ovšem zdůrazňuji: pro Čechy a Slováky, demokracii opravdu věrné! Svoboda projevu v nejširším slova smyslu znamená jak naprostou svobodu tisku a slova, tak i svobodu vědeckého a literárního projevu a svobodu politického projevu, což znamená možnost sdružovat se v různých demokratických stranách. (Potlesk.)

V této válce lidé bojovali především za svobodu národní a individuální. Bylo by zradou na všech těchto bojovnících, mučednících a hrdinech, kdybychom nedbali, aby se občanské svobody v plné míře rozvíjely, když tolik úsilí je věnováno tomu, aby se též plně a právem rozvíjela hospodářská a sociální rovnost.

V souvislosti s nutností zachovat národní jednotu je třeba poukázat na hospodářské kapitoly vládního prohlášení, které, myslím, výstižněji než cokoliv jiného ukazují složitost a nesmírnost úkolů, jež bez národní jednoty prostě nelze řešit. Správně vyzvedá a podtrhuje vláda ten základní hospodářský fakt naší nynější hospodářské situace, že na jedné straně jsme realně nesmírně zchudli, a na druhé straně že peněžně spočívá na zmenšeném reálném substrátu hospodářském ohromné břemeno finančního kapitálu, z čehož vzniká náš hlavní finanční problém. Tento problém je pak v úzké souvislosti s naším problémem měnovým, neboť na velikosti sumy tohoto břemene finančního kapitálu závisí, jak vysokou měnovou jednotku můžeme udržeti. Prozatím vykonala vláda na poli finančního a měnového problému tolik, že připravila restrikci oběživa za současné výměny starých platidel za platidla československá a připravila soupis všech finančních pohledávek, které mají občané i podniky vůči národnímu hospodářství. Po provedení soupisu budeme přesně znát velikost řečeného břemene finančního kapitálu, který je nejvážnějším problémem, před nímž stojíme.

Ve vládním sdělení se naznačuje, že jednou z metod, jimiž se má tento problém řešit, jsou dávky, t. j. dávky zmajetku, při čemž již předem vláda zdůrazňuje, že se za dané situace přes veškerou její snahu nepodaří nalézti zde cestu absolutně spravedlivou. To jest správné. Co však je dlužno zde zdůrazniti, je, že u dávek bude třeba dbáti především zřetelů národohospodářských, aby totiž jejich konstrukce i výše byla taková, aby dávky nepodlamovaly hospodářskou aktivitu. (Potlesk.) Při jejich konstrukci bude třeba míti na paměti, že dávky z majetku mohou být zaplaceny jen zčásti opravdu "z majetku", z významné části však že budou zatěžovati budoucí důchody a výnosy, což bude nutit ke zvlášť velké opatrnosti s ohledem na zřetele sociální i produktivitní. Je pak předem jasné, že dávkami bude možno vyřídit jen zcela malou část problému finančního kapitálu. To plyne jak z toho, že jsme prostě přejali toto smutné dědictví po okupantech ve válce, že jsme přejali ohromný - vládní exposé samo uvádí, že takřka hodnotě celého našeho národního majetku se rovnající - dluh, tak z toho, že řečené sociální a národohospodářské zřetele prostě nedovolí stanoviti dávky tak vysoko, aby byly s to, problém břemene finančního kapitálu vyřešiti aspoň podstatnou měrou.

Buď jak buď, i po zaplacení dávek zbude veliký dluh, který stát bude musit spláceti, dluh, který se bude skládati z vlastního, republikou i tak zvaným protektorátem uzavřeného dluhu, plus všechno to, co bude musit náš stát převzíti namísto insolvetního Německa. Takto narostlé dluhové břemeno však při reálném zchudnutí našem i světovém - a cesta vzhůru našeho hospodářství není závislá jen na nás, nýbrž také,a to v míře nikoliv malé, na hospodářském vzestupu ostatních států - není únosné při nynější soustavě hospodářských čísel. Budeme musit volit takovou měnovou jednotku, při jaké toto dluhové břemeno uneseme, to jest takovou soustavu hospodářských čísel a takový jí odpovídající kurs měny, abychom byli s to konati dluhovou službu při zachování další stability hospodářských čísel. A nezávisí ani na naší vůli, abychom si počínali jinak. Kdybychom stanovili měnovou jednotku nepřiměřeně, to jest kdybychom nešli se soustavou hospodářských čísel dostatečně vysoko, objevily by se nutně schodky ve státním hospodářství a s nimi nebezpečí pro měnu.