Mám docela určité zprávy, že podniky, které se za války účastnily válečné výroby a nepřipravily si včas mírový program, začínají zabíhat do výroby v tom směru, že přebírají řemeslům práci. Je velká továrna, která se snaží vyrábět dětské kočárky, jiná vyrábí popelníky. Mám oprávněný dojem, že to je mrhání drahými silami, stroji a pod. Na jedné straně se mluví o plánování a na druhé straně řada továren zeje prázdnotou, poněvadž není pro ně práce. Nevím, proč je nutno stavět továrny, porouchané a rozbité za války, když na druhé straně nemohou se dnešní továrny využíti. A když už mluvíme o plánování, - a to povídám jako novopečený poslanec - mám dojem, že i v tom plánování by naše předsednictvo sněmovny mělo zavésti určitý pořádek, tak abychom nemuseli sněmovat od ¹/₂4 odpoledne, abychom nezačínali od 10. hod. dopoledne a abychom nemuseli my, obyčejní řadoví poslanci, jednou jíti na Václavské náměstí se standartou: My hledáme práci. (Potlesk.)

Řemeslo bude potřebovati zcela určitě ústav zvelebovací a ústav výzkumný. Jestli mu tyto ústavy nedáme, potom nemáme právo mu vyčítat, že nestojí na úrovni. Dámy a pánové, je povinností našeho státu, aby se těchto drobných organismů ujal. To není pouze zájem jednoho stavu, nýbrž zájem národohospodářský. Jen ten stát, který má hospodářský život rozložený po celé své oblasti, se osvědčil ve válce. Kde byl válečný průmysl nahromaděn, v tom případě jsme poznali, že jakmile se přivalila hospodářská krise neb válka, byl postižen celý stát. Jakmile to máme rozloženo na drobné a menší organismy, vždycky se nám podaří snadno krise překonat.

Pokud se týče řízeného hospodářství, můžeme jako socialisté prohlásit, že řízené hospodářství není nám božstvem, nýbrž pouze prostředkem k určitému cíli. Naším cílem jest, abychom odstranili vykořisťování člověka člověkem. Chceme dát lidstvu možnost, aby se vyžilo po svém vlastním způsobu. Řízené hospodářství nesmí se státi káznicí a donucovací pracovnou jako za války, a proto si přejeme, aby i v tomto směru, pokud se týče malých, kteří se těžko dovedou hájiti, vycházela jim naše republika pokud možno nejvíce vstříc.

Nyní se připravuje opět výrobní program pro malé podniky. Měl jsem možnost zjistit, že kartely, které se za války věnovaly jedině a výhradně válečným úkonům, snaží se opět dohlížet na malé a střední řemeslné podniky, snaží se, aby jejich výroba byla pokud možno zúžena a případně zavřena. Prohlašuji, že Ústřední svaz čsl. řemesla si do těchto záležitostí nedá nikdy mluvit, že může tu být jediná kontrola a jediný dohled, a to ministerstva průmyslu. Ale Svaz průmyslu, i když dnes z části znárodněný, nesmí si nikdy osobovat diktátorské právo tam, kde nemá na to nárok. Chtěl bych jen podotknouti, že karteláři z oboru stavebního kování dělali zákroky, za války diktovali a snaží se o to i dnes. To musí přestat, poněvadž kartely tu nejsou proto, aby dirigovaly hospodářství, k tomu máme vlastní ministerstvo.

Chtěl bych se ještě zmínit o dekretu o obnově měny. Dekret váže všechny hotové prostředky, ale zapomněl na jednu věc, totiž, že váže také volné prostředky, které sloužily pro sociální pojištění samostatně hospodařících ve stáří. Dělník a úředník má právo střádat si plným právem do Pensijního ústavu, ale totéž právo musí se zároveň dát také samostatnému drobnému podnikateli. I jemu se musí dát možnost, aby si malou částkou, kterou si poctivě vydělal v době předválečné, zajistil vlastní stáří. Vítám v exposé ministerského předsedy sdělení, že se připravuje národní pojištění, do kterého budou pojati také živnostníci a řemeslníci. Přál bych si, aby dávky z majetku, které postihnou veškerý majetek, nevztahovaly se na drobné malé živnostníky, poněvadž kdyby se tak stalo, nakonec by tito lidé připadli na obtíž státu.

Není vždycky dosti jasně pamatováno na to, že jsou tu také živnostníci, kteří nejvíce jsou postiženi všemi opatřeními. Zjistil jsem na příklad, že v dekretu o obnově měny se pamatovalo na všechny podnikatele a továrníky, ale zapomnělo se na živnostníky, kteří nikoho nezaměstnávají. Podnikatel, který zaměstnává dělníky, tedy jistě člověk, který je na tom existenčně lépe, dostane stejný plat, jako jeho nejlépe placený zaměstnanec, ale ten nejmenší a nejchudší živnostník, který nikoho nezaměstnává, ani učně, ten toho práva nemá a dostane pouze 500 K. Zakročil jsem u ministerstva financí v tomto směru, ale mám dojem, že není nám vyhověno tak, jak by vyžadovala spravedlnost. Obrátím se na naši sněmovnu s návrhem, aby peníze, které jsou blokovány a jsou skutečně předválečnou úsporou zestárlých živnostníků, byly věnovány tomuto účelu.

Jedním z tíživých problémů řemesel je příděl surovin. Teprve dík ministru Laušmanovi řemesla se domohla, že se jim začíná spravedlivěji měřit. Průmysl nám vždy říkal: surovin je málo - ale chceme se jednou dovědět, kolik jich je, abychom z toho malého krajíce dostali spravedlivý podíl. Ale to jsme se dosud nedověděli. Chtěl bych poukázati na to, že průmysl, ať akciový anebo v rukách jednotlivců, nevěnoval se ve své většině ničemu jinému nežli válečné výrobě. Dovedl využívat své mocenské posice a odčerpávat všechny zásoby materiálu, které tu za války byly, a nejen to. Dovedl také ukrývat své zisky v investicích, odčerpal všechny stroje a možnosti ke zlepšení technickému, kdežto nám ani po válce v osvobozené republice nedělo se lépe. I v tomto směru jsme byli postiženi a teprve zákrokem u pana ministra jsme dosáhli toho, že i v tomto směru začíná se vycházet řemeslům vstříc. Mám dojem, že budeme muset odbourat část průmyslu, poněvadž je zde přeinvestování, ale na toho, kdo potřebuje stroje, poněvadž po celou válku nedostal nic, je třeba pamatovat. Apeluji na p. ministra průmyslu, aby napravil zlo, které tady bylo, apeluji zároveň na naše ústřední sklady, kde je celá řada strojů, které byly zabaveny Němcům, a je třeba, aby tyto stroje přišly do pravých rukou. Já bych si přál, aby tyto sklady nepostupovaly libovolně, nýbrž aby tyto stroje obhospodařovaly správným způsobem. Zdá se, že nevědí, že je zde nějaký hospodářský svaz, který obhospodařuje a vydává poukazy, naopak tyto sklady vydávají stroje libovolně podle vlastního uznání a na ty, kteří byli celou válkou poškozeni, se nikdy nedostalo.

Chtěl bych se ještě zmínit o tom, že Svaz řemesla podniká širokou akci, aby pomohl postiženým územím naší republiky. Máme tu v Čechách Neveklovsko, Benešovsko, Kralupsko, na Moravě Brněnsko, vyškovsko, celou Ostravu a Opavsko. Hodláme z ideových pohnutek těmto svým spoluobčanům pomoci. Před měsícem usnesli jsme se na tom, že za režijní cenu provedeme všechny potřebné stavební práce, dáme do pořádku vnitřní vybavení, případně dodáme nový nábytek.

Dámy a pánové, čtyři neděle marně se snažíme, abychom od našich úřadů, od ministerstva financí, od ministerstva vnitra, od repatriačního a osidlovacího úřadu se dověděli, jakým způsobem je možno tyto práce financovat. Mám dojem, že je naší prvou povinností, abychom se snažili tam, kde jsou naši lidé válkou zvláště postiženi, kde nemohou bydlet, kde nemají okna, dveře, podlahy, kde teče do střech, kde nemohou hospodařit, okamžitě jim přijíti na pomoc. (Potlesk.) A jestliže se tady nenajde nikdo, kdo by nám dovedl říci, na koho se máme obrátit, když už jsme všechna ministerstva obešli a rady a pomoci jsme se nedovolali, rád bych, aby se na tuto výzvu ve sněmovně přihlásil povolaný úřad, který by nám v této akci, myšlené opravdu z ideálních pohnutek, pomohl.

Vřele doporučuji členům sněmovny, aby si jednou udělali výlet do pohraničí. Víme, že naše noviny a naši znalci pohraničí velmi často mluví o tom, jací jsou tam zlatokopové, ale zapomíná se, že je tam velká řada poctivých lidí, ať mezi národními správci nebo mezi úředníky národních výborů a státní správy. Tito lidé ve skutečnosti nevědí, jaké je jejich postavení a co se nimi stane. Jejich postavení je provisorní a je nutné, aby toto provisorium bylo co nejdříve skončeno, neboť tento neblahý stav nemůže přispívat k uklidnění a upevnění jak politickému, tak i hospodářskému. Je si co přáti, aby osidlovací úřad provedl co nejdříve definitivní přidělení jednotlivých podniků, a aby také úředníci, kteří tam sedí, věděli, že budou náležitým způsobem honorováni. Byl jsem na několika místech na severu a viděl jsem, že lidé, kteří tam přišli z poctivých pohnutek, vybudovali a povznesli ten závod z ničeho, kteří tam jsou na takové ohrožené baště, dnes ztrácejí chuť do práce, a jestliže včas nenastane nějaké opatření, neprospěje to tamějšímu hospodářství. Apeluji proto na osidlovací úřad, aby co nejdříve v těchto věcech rozhodl a definitivně přidělil tyto podniky. Víme, že je zde potřeba určitého plánu, víme, že budeme odčerpávati tolik a tolik obyvatel a že tam nemůže býti taková řada živnostenských a průmyslových podniků, jako tam je dnes. Potřebujeme však, aby se toto provisorium neprodlužovalo, abychom to skončili a abychom jednou nastolili trvalý řád.

Chtěl bych se zmíniti ještě o jedné otázce, která se dotýká středního stavu. Přál bych si, aby dnes stavovské, třídní a zájmové rozdíly u nás se nevyrovnávaly takovým způsobem jako dříve. U nás se na příklad rozbilo sociální pojištění živnostníků jedině z toho důvodu, že agrárníci seděli v soukromých pojišťovnách a nepřipustili, aby se pojištění živnostníků uskutečnilo. Proto všechny tyto protivy musí někdo koordinovat, někdo je musí usměrnit, abychom se nedostali do poměrů, v jakých jsme byli dříve. Stát je tu k tomu, aby usměrňoval tyto protivy a uvedl to na jednotného jmenovatele. A jestliže dosáhneme toho, aby tu konečně jednou nastalo vyrovnání, abychom vše koordinovali pod zorným úhlem zájmu státu, jedině tenkrát může stát přinést našemu obyvatelstvu klid, štěstí a spokojenost.

Přál bych si, aby všechny naše strany dovedly pochopit tohoto malého člověka, který byl v prvé republice přehlížen, který se z politické nevědomosti organisoval ve straně, která mu nemohla nic přinést, ve straně, která pro svoji početnou slabost nemohla podat ani vlastní návrh, která potom zabředla do neblahé politiky. Jestliže dnes je národ tak sjednocen, že zde existují pouze politické strany, které mají ideový podklad, je naší povinností a povinností každé politické strany, aby v tom případě, když přijde jedna složka s poctivým a spravedlivým požadavkem, aby se jí také dovedlo vyhovět, ať je to strana kterákoliv. Mám dojem, jestliže tímto způsobem budeme skutečně postupovat, že můžeme zajistit naší republice klid, spokojenost a štěstí. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přerušuji projednávání pořadu schůze. Před ukončením schůze sděluji, že předsednictvo se usneslo, aby příští schůze se konala zítra, t. j. ve středu 14. listopadu 1945 o 14. hodině s

1. Rozprava o prohlášení p. předsedy vlády, proneseném v 5. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 9. listopadu 1945.

2. Rozhodnutí o návrhu na zřízení výboru inkompatibilitního a jeho volba.

Příštím řečníkem je p. posl. Nepomucký.

Končím schůzi.