Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kaďůrek. Uděluji mu slovo.

Posl. Kaďůrek: Slavná sněmovno! Pan ministerský předseda rozvinul ve svém vládním prohlášení problémy, k jejichž řešení jsme všichni povoláni. Cítím se povinen jako výkonný zemědělec prohlásiti, že my všichni, kteří obděláváme půdu, jsme odhodláni vynaložiti všechno úsilí, aby obnova hospodářského života v republice pokračovala rychle a dosáhla v době pokud možno nejkratší mírového stavu. (Potlesk.) Myslím - a nepociťuji jako nadbytečné prohlásiti - že všichni zemědělci jsou proniknuti hlubokou vděčností, že naše vlast byla hrdinností vlastních synů a účinnou pomocí spojeneckých velmocí, především armády ruské, vysvobozena z nepřátelské okupace. (Potlesk.) Zemědělci nikdy nezapomenou, že jim němečtí vetřelci slibovali vyhnání z rodné půdy, nebo jen otrockou práci na půdě, která od věků patří Čechům. Vyhnaní zemědělci z celých velkých okresů v Čechách - Benešovska, Neveklovska - a na Moravě - z Vyškovska - ukazují více než jasně, co by čekalo všechny české zemědělce, kdyby byla válka skončila vítězstvím Německa. (Potlesk.) My, lidé pracující na půdě, kteří musíme hospodařiti s výhledem na dlouhou dobu, než se dostaví výsledek naší práce, plně rozumíme slovům pana ministerského předsedy, že obnova hospodářského života a přechod k mírovému blahobytu bude delší a snad i dlouhý. Válkou je také ochromena zemědělská výroba. Role jsou nedostatečným hnojením vyčerpána, stroje a budovy značně opotřebovány. Počet dobytka je značně snížen, všechny reálné reservy jsou spotřebovány. Mimo to širé kraje v Čechách a na Moravě, přes něž se převalila válka, dlouho budou ještě pozadu ve výrobě. Venkovský lid bude nucen napnouti všechny své síly, aby svá hospodářství opět obnovil a současně aby vytěžil z půdy co nejvíce statků k uživení celého národa.

Jako rolník prohlašuji, že jsem si plně vědom své velké povinnosti pro tuto dobu, abychom národ uživili. Veliký problém výživy je v současně době jedním z nejnaléhavějších problémů nejen u nás, nýbrž i na celém kontinentu. Nebudeme si proto zastírati skutečnost, že náš krajíc chleba domácí produkce - třeba chudý - bude hlavní součástí našeho zásobování. Proti státům přímořským jsme ve značné nevýhodě, poněvadž zboží do Evropy dovážené musíme dopravovati stovky kilometrů po válkou poškozených silnicích a železnicích. Proto také zahájení plavby po Labi bude nám moci sejmout hlavní starosti s beder.

Souhrn těchto okolností a vyslovené starosti z patřičných míst o výživu lidu nutí mne, abych upozornil, že by se měla znovu vypracovati bilance našich zásob, neboť statistická data pod různými vlivy mohou býti značně zkreslena v neprospěch výživy. Dodávkové předpisy obilí nebyly podle půdních a jiných poměrů okresům a obcím spravedlivě rozepsány. Jsou okresy a obce, jejichž předpis činí více než skutečny výnos, zatím co jiné okresy nebo obce svoji povinnost snadno splní, a proto v zájmu výživy lidu bude nutno zjednati nápravu. Myslím, že by bylo spravedlivě, aby přihlížejíc k dosud zjištěným a viditelným nesrovnalostem, bylo zemědělcům ponecháno vše, co odůvodněně potřebují na samozásobitelské dávky a osev, a přebytek obilí všeobecně aby byl odevzdán veřejnému zásobování bez ohledu na předpis kontingentu, a aby to bylo také v zájmu jednoty zemědělců a v zájmu spravedlivého řešení zásobovacího problému důkladně kontrolováno. (Potlesk.)

Jest také nutno, aby zemědělcům dostalo se řádných přídělů obuvi a šatstva, aby to nemusili kupovat za obilí a jiné hospodářské produkty. S placením mzdy za práci zemědělskou je tomu nejinak. Nic tím nevyčítáme, ale situace jest taková, že zemědělec, chtěje řádně a včas vykonati svoji práci na poli, musí stůj co stůj slibovati, co se dá. Tím unikají, přátelé, veřejnému zásobování značná kvanta a mimo to celá tato situace je konec konců na újmu našich zemědělců samých. Naši zemědělci nemají na tom zájmu, aby tento stav trval, ba naopak jest jejich vřelým přáním dostati se rychle k tomu, aby spotřebitel měl vyšší dávky a úplně dostačující příděly a zemědělci pak za svoji práci slušné ceny. Proto je nutno, aby vláda zařídila, aby se vše pokud možno co nejrychleji dostalo k cíli. A tu bych si přál, aby se k zemědělcům mluvilo s veřejných míst a všude jinde trochu vřeleji, než to znělo ve vládním projevu.

Byla-li za dřívějších dob kapitalistických pěstována nechuť k dělníkům a jejich potřebám, zdá se, že dosud panuje v mnohých vrstvách neporozumění k zemědělskému stavu. Četl jsem často chvalozpěvy, jak se zvyšuje pracovní morálka v průmyslu, jak jsou hudbou doprovázeny brigády dobrovolníků pro práci v dolech nebo průmyslu, ale zmínka o tom, že zemědělci vcelku nejenom že neochabli, když přišel revoluční převrat, nýbrž že ještě zvýšili pracovní úsilí, aby nic nezhynulo, a že neklesli na mysli, když jim byly vzaty potahy v tuto dobu a odešly z venkova pracovní síly - taková zmínka v novinách se téměř vůbec neobjevila.

V republice Československé má podle vládního programu panovati spravedlnost. Přejeme si, aby této spravedlnosti dostalo se stavu, který pečuje o výživu všech, stavu zemědělskému. (Potlesk.)

Pan min. předseda chválil zlepšení při těžbě uhlí a sliboval zlepšení existenčních poměrů našich horníků a zásobení nutným spotřebním zbožím. Přejeme jim toho zplna srdce a upřímně. Práce jejich je těžká a pro stát velmi důležitá, ale myslím, že by zemědělci, kteří živí národ, potřebovali také zlepšení existenčních podmínek, hlavně co se týká šatstva a obuvi, o kteréžto věcí je na venkově veliká bída, je jich nedostatek a zemědělci si je musejí opatřovat tak, jak jsem již zprvu naznačil.

Je zapotřebí, aby celá sociální úroveň našeho venkova byla zlepšena. Nemohu zde ani vypočítávati všechny nedostatky, kterými trpí náš venkov, hlavně děti a ženy. Statistická data úmrtnosti a chorob jsou toho nejlepším dokladem. Před krátkou dobou byly zemědělcům zvýšeny ceny obilí i ostatních výrobků. Zemědělci jsou za to vděčni, poněvadž ceny aspoň trochu upravily nesoulad mezi cenami zemědělských výrobků a výrobků průmyslových. Zemědělci se však nemohou plně radovati z této úpravy, poněvadž vědí, že nadcházející měnová reforma zvrátí všechny cenové relace dnešní doby. Ceny ty spolu s výzvami způsobily, že mnozí zemědělci urychlili dodávky obilí, nyní však jsou postiženi tím, že platy za obilí dodané k 1. listopadu jsou vázány, čímž se zemědělcům ztěžuje vyrovnávání účtů, jejichž splatnost spadá hlavně u zemědělců právě do podzimní doby.

Přál bych si, aby při provádění měnové reformy byl vzat zřetel na tuto okolnost a aby se vycházelo zemědělcům vstříc při vyřizování žádostí za uvolnění vázaných vkladů. Při této příležitosti musím vysloviti nesouhlas s trojími cenami, jež zemědělci za své plodiny dostávají. Dle mého mínění diskriminace v cenách není stanovena vzhledem k národnímu hospodářství, nýbrž je napodobeninou opatření v jiném státě, kteréžto opatření mělo vyřadit nebo alespoň stlačit určité vrstvy zemědělců. V republice Československé jsou poměry zcela jiné. Zde nejsou rozdíly mezi zemědělci a je v zájmu jednoty národa nejvýš škodlivé způsobovat mezi nimi rozkol. (Potlesk.) Má-li býti jednotné společné úsilí pro jednotný národ, musí býti jednotná i zemědělská vesnice. (Potlesk.)

S povděkem bereme na vědomí z vládního prohlášení, že poctivě nastřádané úspory a majetek poctivě nabytý nebude přes únosnou míru zdaňován a že bude dbáno sociální spravedlnosti. Musím však připomenout důrazně, že výrobní podnik zemědělský zdaleka není tak výnosný jako podnik průmyslový nebo obchod. Kdyby opatřením měnovým měl býti zemědělský stav vržen do zadlužení a tím do úrokového otroctví tak, že v dohledné době by nebylo naděje na vysvobození, bylo by to nejen neštěstím zemědělského lidu, ale i velkou škodou pro celé národní hospodářství. (Potlesk.)

Dostali-li se někteří zemědělci z dluhů nebo si během války něco ušetřili, pak se to stalo, jak zde již bylo řečeno, na úkor podstaty, to jest na úkor výnosnosti půdy, na úkor stavu domácího zvířectva a hospodářského stavu celého statku. Není tu tedy pravého přírůstku majetku a eventuální úspory budou záhy stráveny, bude-li nutno uvésti statek do dobrého stavu. Stát by škodil sám sobě, kdyby ochromil výrobní sílu základního stavu svého obyvatelstva neuváženou a neúměrnou dávkou z majetku.

Velmi rádi jsme slyšeli výzvu pana ministerského předsedy, aby se ve veřejném hospodářství šetřilo. Víme totiž, že roste měrou povážlivou byrokratický aparát a tím i vydání na veřejnou správu. Zdá se mi, že někteří organisátoři trpí jistým druhem megalomanie čili velikášství. Vzali si totiž určitě vzory z velkých státních celků a přenášejí tyto formy organisační, přiměřené rozloze i počtu obyvatelstva a hospodářským možnostem těchto velmocí, do malého našeho státu. Takovým způsobem se projektuje i organisace zemědělství, plánování hospodářské, divadelnictví a vůbec všechno, co se v republice nově zavádí. Nesmíme zapomenouti, že všechno musíme zaplatiti a že peněžní nadbytek, který až dosud jest hlavním prostředkem k úhradě výdajů, nesmí potrvati dlouho, nemá-li se celé naše hospodářství zhroutiti.

Osidlování pohraničí hluboce sáhlo na pracovní síly ve vnitrozemí. Přejeme si jistě, aby půda, kterou získáváme z majetku našich národních nepřátel, dostala se do rukou skutečných zemědělců, od nichž možno očekávati, že ji budou řádně vzdělávati a kteří ji rozumí. Proto se přimlouvám za to, aby byla provedena odborná revise na všech již přidělených statcích a zjednána náprava, kde osoba na statku není vhodnou. Bylo by velkou národní škodou, kdyby na statky v pohraničí byly usazovány osoby, které mají pouze zájem na vykořistění majetku. (Potlesk.) Každému, kdož usedlost v pohraničí dostává, musí býti jasno, že ji musí zaplatiti, najednou nebo ve splátkách, ale určitě ji musí zaplatiti. Ale nejenom zaplatiti: dostává půdu proto, aby na této svěřené půdě hospodařil tak, aby přinášela užitek celému národu. (Potlesk.)

Fundamentálním problémem státním, k jehož rozřešení je nutno soustřediti největší část tvůrčích národních sil, je řádná úprava osídlení a moderní způsob řešení věci kulturních, politických a hospodářských v našem pohraničí. Bude-li tento úkol, znovu organicky zapojiti tyto pomezní kraje na jádro českých zemí, uspokojivě vyřešen, budeme moci říci, že jsme nejenom neztratili, nýbrž navždy zachránili přirozenou ochranu svých zemí, části svého tisíciletého dědictví, za něž bojovali a umírali naši předkové, kraje posvěcené naší historií. (Potlesk.)

Bohužel, přátelé, jsme svědky, že tato velká národní akce vykazuje namnoze značné trhliny a zdá se, že by měla býti prováděna důsledněji a plánovitěji. Poněvadž stojíme ještě v této věci před dalšími a velkými problémy, bylo by snad přece jen dobře, kdyby vláda uvažovala, neprospělo-li by celé věci zříditi pro tuto akci zvláštní ministerstvo, které by pak po splnění svého řádného úkolu bylo zrušeno.

S osídlením také těsně souvisí odsun Němců, kteří v pohraničí a do určité míry i ve vnitrozemí tvoří podstatnou část zemědělských pracovních sil. Zkušenosti a časový odstup ukázaly, zejména v pohraničí, že je v zájmu národa a státu: pryč s cizáky, a to co nejdříve. (Potlesk.) Záleží potom na tom, aby vláda vzniklé tím mezery pracovních sil účelně zacelila, pro přechodnou dobu i pomocí dekretu o pracovní povinnosti.

Poznali jsme, přátelé, válku a diktaturu a proto tím více lneme k demokracii a svobodě. (Potlesk.) Za prvních dnů po revoluci bylo některými národními výbory postupováno vůči zemědělcům naprosto nepřípustně. Proti právu a zákonu bylo jim za domnělé přestupky zásobovací vyhrožováno dokonce i odnětím statků a zavřením do koncentračních táborů, když v rozruchu převratovém a za poruch, způsobených průchodem vojska, nemohli hned plniti své dodávkové povinnosti. Z tohoto nedemokratického a diktátorského počínání dá se vysvětliti, že zemědělci v některých krajích chovají se částečně pasivně k politickému životu ve státě. Proto nám zněla ze srdce výzva pana ministerského předsedy, aby úřadování národních výborů dálo se podle zákona a s plnou odpovědností. (Potlesk.)

Zemědělci vědí, že po odchodu velkého počtu pracovních sil do pohraničí zvýší se jejich úkol, úplně obdělat půdu a vytěžiti z ní pro národ co nejvíce statků; vědí dobře, že cizina nám může vypomoci jen nepatrně pro pomoc krajům, které byly válkou těžce postiženy, nebo pro výživu v nejdůležitějších klíčových odvětvích výroby a že jinak musíme uživiti národ z výtěžku vlastní půdy. (Potlesk.) Nebylo by také dobře, kdybychom příliš spoléhali na pomoc ciziny, abychom se nestali na ní příliš závislými.

Proto stát musí věnovat všechnu péči tomu, aby zemědělská výroba neupadala. Musí býti pomáháno zemědělcům opatřením strojů, organisováním družstev, scelováním pozemků, dobudováním soustavné elektrisace venkova a také jejich domácnosti, zmechanisováním zemědělské práce, pomocí čehož by sousedská výpomoc nabyla teprve organisačních forem. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Zemědělská hospodářství jsou výrobní podniky státní důležitosti, které musejí býti mechanisovány, pokud jen je to možné, aby bylo možno vykonávat potřebnou práci i s menším množstvím pracovních sil. Zdá se, že nedostatek pracovních sil na venkově bude zjevem trvalým. Proto žádáme veškerou pomoc pro zemědělské družstevnictví a združstevnění všech podniků přímo souvisících se zemědělskou výrobou, jako jsou cukrovary, lihovary, mlýny atd. (Potlesk.) Také zemědělci musejí mít hrdé vědomí, že jsou hodnotným stavem v naší národní společnosti, a musejí mít na národní výrobě stejný podíl, jaký mají dělníci a zaměstnanci na výrobě průmyslové. Zemědělský lid ví dobře, že dobré dílo se dá vykonat pouze svornou prací všech zúčastněných.

Z hospodářské krise, v níž žijeme, dostaneme se jen tehdy, když nejen všechny stavy budou pracovat na obnově rozvráceného života v republice, nýbrž když ve svorném úsilí spojeny budou všechny strany Národní fronty, které převzaly odpovědnost za vedení státu. Je naším přáním, aby tato spolupráce trvala i nadále. Lidová strana bude aktivním činitelem v tomto díle pro zdar a blaho Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Sajal.

Posl. Sajal: Dámy a pánové! Klub poslanců strany soc. demokratické vzal vládní prohlášení s povděkem na vědomí. Chtěl bych přednésti jen několik připomínek, a to o malých a středních živnostnících, o kterých se vládní prohlášení zmiňuje jen nepatrně. Mám dojem, že tato vrstva, která - může se říci - ztratila svou vlastní politickou stranu a která se v prvé republice organisovala stavovsky, ztratila tuto svou stranu plným právem, poněvadž stála na podkladě stavovském a materialistickém. Je správné, že vládní linie sleduje cíl, aby všechny politické strany byly organisovány na podkladě ideovém, avšak přes to střední stav to pociťuje nelibě a má obavu, budou-li skutečně vládní strany s plnou vervou hájit jeho zájmy. Za klub poslanců soc. demokratických prohlašuji, že máme plné pochopení pro tyto malé lidi a že všechny jejich oprávněné požadavky budeme uplatňovat a jim vyhovovat.

Naše vláda provádí znárodnění průmyslu a veřejnost se plným právem táže, co bude se soukromým podnikáním malých a středních živnostníků. My k tomu odpovídáme docela otevřeně, že se stavíme za soukromoprávní poměry malých a drobných lidí, kteří si prací vlastní a prací svých otců a dědů pomohli k malému podniku. Přejeme si, aby vládní prohlášení, které všeobecně slibuje podporu drobnému podnikání, tuto podporu konkretisovalo a dalo jí určitou formu. Živnostníci nejsou snad jen malou vrstvou v našem národě. V prvé republice to bylo 700.000 podniků, které zaměstnávaly více než 1 milion osob. Proto mám dojem, že Národní shromáždění musí jejich požadavkům věnovat náležitou pozornost a jejich existenci zlepšit a upevnit. V dnešní republice, kdy se tak fedruje plánované hospodářství, musíme k němu přistoupiti i v malém podnikání, ale v žádném případě nepřipustíme, aby pod rouškou plánovaného hospodářství se postupovalo proti drobnému podnikání, aby se utiskovalo a případně ničilo. Budeme trvat na tom, aby se tyto malé hospodářské organismy mohly samosprávně spravovat a aby samy mohly plánovat svou výrobu. Nezastíráme si sice, že je tu řada momentů, hlavně technických, které je u řemesel třeba rozřešit, ale na druhé straně víme, že se mnohdy velký průmysl pod rouškou technického plánování snaží utiskovat malé a drobné podnikatele. Průmysl i zemědělství musejí jednou vzíti na vědomí, že nebýti vysokých cel, měli bychom u nás dnes hospodářský hřbitov, poněvadž ani náš průmysl, ani zemědělství není na takové výši, jako na příklad v Americe, která nám může dodávat výrobky mnohem levněji, než je můžeme vyrábět my. Dnes se to děje u nás tak proto, že je to národohospodářskou a politickou nutností. Proto u nás má i tento malý a drobný organismus národohospodářské a politické oprávnění. Přichází-li mně někdo s komerční stránkou a tvrdí, že malá řemesla nejsou tak technicky vyspělá, můžeme o tom debatovat, ale nikdy se nemůže tohoto stanoviska využívat k utiskování malých organismů.

Ještě bych se chtěl zmíniti o tom, jak byly v prvé republice spravovány naše živnosti a průmysl. Měli jsme jedno ministerstvo pro obchod, průmysl a živnosti, ale v dnešní obrozené republice máme najednou ministerstva tři. Vidíme v tom velkou chybu, ale doufáme, že je to opatření prozatímní. Když už se pro tuto agendu mělo vytvořit zvláštní ministerstvo, mělo to být ministerstvo věř. prací. V každém případě však žádáme, aby průmysl a obchod byly opět sloučeny. Za dnešní situace vznikají jen samé kompetenční spory, protože část živností a řemesel podléhá ministerstvu průmyslu, část ministerstvu obchodu. Ministerstvo obchodu převzalo tuto agendu i se vším úřednickým aparátem a dodnes ji nepředalo ministerstvu průmyslu, a tak ji musí ministerstvo průmyslu celou znovu budovat, a to jen proto, že se tu nedopatřením z jednoho ministerstva vytvořila ministerstva tři. Přál bych si, aby dnešní Národní shromáždění toto nedopatření napravilo a aby se nám příští vláda představila tak, jak to hospodářský život vyžaduje.

Válka nám odčerpala spoustu pracovních sil. Ačkoliv připouštíme, že řemesla a živnosti mají řadu chyb, nemůžeme jim vytýkat, že by se byly zapojily do válečné výroby. Tím si v mnoha případech ohrozily vlastní existenci, tisíce našich malých závodů bylo zavřeno, desetitisíce zaměstnanců bylo nám odčerpáno. Tito zaměstnanci jsou dodnes ve velkých průmyslových závodech, kam byli za války nakomandováni, a my žádáme, aby byla provedena revise, neboť dobře víme, že výroba vojenských potřeb nebude tak velká, jako byla za války, a že řada lidí je tak skutečně jen ukryta. Žádáme, aby lidé, kteří byli z řemesel odčerpáni, se opět vrátili na svá působiště.