Předseda Josef David.

Místopředsedové Gottier, Tymeš, Petr, Hodinová-Spurná.

Zapisovatelé dr Bureš, Sova.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger; náměstkové předsedy vlády dr Stránský, Široký; ministři dr Drtina, Hála, Kopecký, Masaryk, dr Nejedlý, dr Pietor, dr Procházka, arm. gen. Svoboda, dr Šrobár; státní tajemníci dr Clementis, gen. dr Ferjenčík, Lichner.

222 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar, jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 8. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Dovolte, paní a pánové, abych na několik okamžiků vzpomenul (Shromáždění povstává.) nedávné minulosti našeho národa, bez jehož utrpení, zápasů a obětí bychom se naší svobody nebyli dočkali. 15. listopad je den památný a v dějinách našeho národa jím zůstane navždy: neboť před šesti lety, dne 15. listopadu 1939, pozvedlo naše studentstvo, shromážděné na pohřbu svého druha-mučedníka Jana Opletala, první prapor vzpoury proti německému útlaku. Prapor, který byl v zápětí potřísněn prolitou krví popravených, ale který se právě proto stal jedním ze symbolů této války.

Proti mladé české inteligenci byla vedena prvá z oněch ran, které pak po šest let dopadaly na náš národ. Byla to rána namířená na samo naše srdce, neboť zavřením naší staroslavné university Karlovy, jedné z nejstarších na světě, a ostatních našich vysokých škol, zavlékáním našich studentů do koncentračních táborů a na nucené práce do říše, persekucí profesorů a docentů, jichž nám Němci umučili na 50, a ochromením našeho vědeckého a školského vývoje měl být náš národní život přiveden k zániku. Německý fašismus znal dobře cenu vědy, universit, technik a školství vůbec pro život národa a také vedl svůj podlý útok záměrně podle toho.

Ale tak, jak byly studentské demonstrace vzpruhou našemu odporu domácímu, tak bylo i jejich krvavé potlačení vzpruhou obecnému boji všeho svobodomyslného lidstva proti německé zvrhlosti. Řekl jsem, že se 15. listopad stal symbolem - stal se symbolem odvahy, s níž se odvážné mládí pustilo do boje, třebas do boje nerovného. Ale symbolem se stal i 17. listopad, den studentských poprav a studentských deportací; stal se pamětníkem oné sadistické krutosti a zvrhlosti, která se s nacistickým morem nakaženého německého národa po prvé v celé své hrůze zašklebila na ostatní svět - a svět to tehdy pochopil.

Tenkrát na ruzyňském letišti, nad mrtvolami popravených, a v koncentračních táborech při pohledu na ztýrané české studenty zdálo se možná Němcům, že si dobyli vítězství. Zvítězili, protože svoje odpůrce umlčeli - některé navždy a jiné dočasně. Zvítězili, protože české vysoké školy mocí zavřeli a nákladními vozy z nich odváželi vědecké sbírky jako vítané obohacení. Co zůstalo, rozkradli si většinou němečtí profesoři pro své osobní potřeby. Ale zvítězili Němci nad českou inteligencí skutečně?

Je třeba, chceme-li si tuto otázku zodpověděti, rozpomenout se trochu na to, jak tenkrát politicky Evropa vypadala. Byla už sice válka, ale ani ve Francii, ani v Anglii nebyl ještě mnichovský duch mrtev. Spojené státy a Sovětský svaz zachovávaly neutralitu a v zemích, které byly s Německem ve válce, pracovaly ještě mocné proudy pro mír za každou cenu. Do této nálady roznesla se bleskově zpráva o německých ukrutnostech a zasadila germanofilským tendencím ránu, z níž se už tyto tendence nevzpamatovaly. Německá kultura, německá ochrana malých národů a německý nový řád, to všechno, zbarveno krví naších mučedníků, vyvstalo v pravém světle, jako hrozba všemu ostatnímu lidstvu. Krev českých studentů a umlčené a ztichlé posluchárny staroslavné naší Karlovy university volaly do světa: potřete fašismus - vizte, jaké bude dál chování Německa, jestliže nebude včas poraženo!

Českoslovenští studenti v zahraničí zvedli oběť svých pražských druhů na svůj štít a brzy se k ním přiřadili přátelé ze spojeneckých národů. Studující inteligence Velké Britannie a Ameriky, bratrského Sovětského svazu, zemí jihoamerických a britských dominií se postupně solidarisovala s bojem studentů Československa a z pietní vzpomínky, kterou jsme svým mučedníkům věnovali v prosinci r. 1939 v Paříží, vyrostla tradice, podle níž se stal brzy 17. listopad mezinárodním studentským dnem, uctívaným ve všech spojeneckých zemích po celou dobu války.

Českoslovenští studenti zůstali věrni odkazu těch, kdo položili 17. listopadu svoje životy. Stáli v popředí našeho illegálního boje, sabotovali německé válečné úsilí, vstupovali do spojeneckých armád, hlásili se za letce, měli velikou účast na povstání bansko-bystrickém a první se objevili na pražských barikádách. V nové demokracii, kterou si budujeme, hlásí se o podíl na prácí a zaslouží si, aby ji dostali a aby požadavky studentů, s nimiž přicházejí, byly vyslechnuty pozorně. Scházejí se v těchto dnech v naší Praze se svými přáteli ze zahraničí a my všichni je na půdě svého hlavního města vítáme jako statečné bojovníky a věrné zastánce mezinárodního dorozumění všech národů a lidí dobré vůle.

Československé Národní shromáždění, představující národ a jeho vůli, vzpomíná dnes studentského výročí revolučního v předvečer Světového sjezdu studentstva, který se bude konati v Praze. V naději, že mládí půjde vždy a vždy cestami přímými a že mladá inteligence nalezne své působiště ve směru velikého pokroku lidstva a sbratření všech národů, vzdávám jménem Národního shromáždění čest zápasu našeho studentstva za doby této války a zdravím zároveň i jeho bohdá šťastnou budoucnost! (Potlesk. - Shromáždění usedá.)

Přerušuji schůzi na pět minut.

(Schůze přerušena v 9 hod. 51 min. - opět zahájena v 9 hod. 58 min.)

Místopředseda Petr (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Přistoupíme k projednání prvého odstavce pořadu schůze, jímž je:

1. Rozprava o prohlášení pana předsedy vlády, učiněném v 5. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 9. listopadu 1945.

Prvním řečníkem je p. posl. Evžen Erban, jemuž uděluji slovo.

Posl. Evžen Erban: Paní a pánové! Bez nadsázky můžeme říci, že si Fierlingrova vláda získala svou dosavadní činností důvěru všech vrstev pracujícího lidu. Získala si ji proto, že plnila důsledně a tak rychle, jak to v daných poměrech bylo jenom možno, vládní program, na jehož podkladě se vytvořila vláda Národní fronty a spojily se v mohutný celek všechny demokratické a antifašistické síly slovenského a českého národa. Projev předsedy vlády ukázal, že vláda Národní fronty setrvá na nastoupené cestě, jejímž cílem je vytvoření lidového státu a likvidace jak nadvlády fašismu, tak československé hospodářské a politické reakce. V důsledku toho bude československá sociální demokracie i nadále v plné podpoře vlády spatřovati významný příspěvek ke konsolidaci našich poměrů, k rozvoji lidově-demokratického zřízení v našem státě. Nová cesta národní revoluce, na niž jsme se dali po těžkých zkušenostech s fašismem a s vlastní kapitalistickou reakcí, je v rozporu se zájmem jejím a jejích ideologických přisluhovačů. Jde o úzkou cizopasnou vrstvu, jejíž vliv v hospodářství i v politice byl, jak známo, dlouhá léta rozhodující. Tato vrstva dnes nemá dostatek sil a mezinárodních ani vnitropolitických předpokladů, aby se nám postavila na otevřený odpor. To nás ovšem nesmí vést k lacinému optimismu, který by sváděl k představám, že o povaze naší demokracie je už definitivně a jednoznačně rozhodnuto. My, sociální demokraté, jsme si vědomi toho, že problém lidovlády není vyřešen zvolením lidové vlády. Máme odpůrce a ti jsou nebezpečni tím, že se nepostavili na otevřený odpor, ale snaží se proniknout nebo se udržet ve všech údech našeho národního těla. Starý společenský řád nelze překonat a nelze nahradit všechny složky třídního útisku složkami lidovlády přes noc. Nebudeme proto pěstovati žádný planý radikalismus, který by si neviděl pod vlastní nohy.

Z vládního prohlášení je patrno, že i příští, jako dosavadní úsilí vlády Národní fronty, směřuje k postupné likvidaci kapitalistického řádu na našem území. Moje strana je si vědoma toho, že tento obtížný úkol naší národní revoluce a naší národní existence a demokratické budoucnosti můžeme splnit jen v nejužším svazku vlády a lidu. Dosavadní politika vlády a její poslední prohlášení je zárukou a předpokladem toho, že tento svazek se ještě zpevní a prohloubí. vláda si musí býti stále vědoma toho, že lid je a zůstane jejím věrným spojencem v boji proti reakci. Dělnictvo i ostatní pracující vrstvy našeho národa jsou naplněny sebevědomím a cítí v osvobozeném státě svoji sílu. Aby tato síla jako nejspolehlivější síla naší demokracie zůstala uchována, je třeba, aby v žádném směru nebyla podlamována důvěra v lidovou demokracii. To bude možné jen tehdy, když všechny orgány lidovlády - Prozatímní národní shromáždění, vláda, národní výbory - budou pod neustálou kontrolou lidu, který chce slyšet pravdu, i když je nepříjemná, který chce být veden demokratickými metodami v boji proti vlastní reakci, která se snaží všemi silami, jež jí zbyly z minulosti, rozbíjet naši národní demokratickou solidaritu, kompromitovat a oslabovat orgány, jež si vytvořil lid v národní revoluci, jako jsou národní výbory, jednotné odborové hnutí a závodní rady.

Nahradit vládu kapitálu vládou lidu - a to je úkol naší lidové demokracie - neznamená jen vyslat do vlády demokratické a socialistické ministry. Znamená to nově organisovat celý národní život na všech jeho úsecích, a to nejenom ve formách, ale také v obsahu. Strany, které obstarávaly v politice zájmy pozemkového, finančního a průmyslového kapitálu, byly zakázány. Tím ovšem není zdaleka vyřízena politická stránka lidové demokracie. Je nejen třeba zakázat reakční strany, ale vymýtit jejich ducha, zničit tíživé dědictví, které nepřestává ohrožovat život národa a jeho demokratické úsilí. (Potlesk.) Víme z dějin a z vlastní zkušenosti, že o povaze státu, o stupni jeho pokrokovosti nerozhoduje ústava, ale o tom rozhoduje skutečné postavení pracující třídy a její vliv na hospodářství a politiku ve státě.

Neklamným důkazem toho, že politika v novém Československu jde směrem k demokratisaci celého našeho života a k rozhodujícímu vlivu pracujících vrstev na vedení státu a hospodářství, je aktivní spoluúčast nejširších mass na budování lidového státu prostřednictvím politických stran a jednotného odborového hnutí. Vládní prohlášení správně zdůrazňuje, že rozhodujícím činitelem konsolidace a demokratisace našeho národního života je práce dělníků rukou i ducha, měst a venkova. Pracující třída, zvyklá po staletí pracovat pod knutou, hledá nyní autoritu sama v sobě, učí se vážit si sama sebe a svého dějinného poslání. Bojujeme a musíme bojovat o nového člověka, o novou dobrovolnou pracovní morálku, o smysl dělnictva pro konstruktivní účast nejen při tvoření hospodářských hodnot, ale při celé organisaci našeho hospodářství. O tom, že se toto úsilí daří, svědčí každodenní zprávy ze všech krajů republiky o nových úspěších v pracovním soutěžení na dolech a v dopravě, tvoření stále nových a nových pracovních brigád, jejichž výkony a početnost jsou neklamným měřítkem mravní síly a rostoucí pracovní morálky našich dělníků. Dělnictvo je připraveno na oběti jako bylo vždycky v minulostí, když šlo o zájmy celku. Jakého heroismu, jaké obětavosti je schopen lid, když cítí, že jde o rozhodující zájmy jeho národa, to se ukázalo ve velké říjnové revoluci, u nás v pražském povstání a v osvobozeneckých bojích na Slovensku. (Potlesk.) Věříme, že ten, který dovedl pro své ideály umírat, dovede také pro ně žít a pracovat. (Potlesk.)

Nám všem je dnes jasné, že si svůj lepší zítřek musíme vykoupit oběťmi, a to velmi těžkými. Drobný člověk dokazuje dnes svou lásku k vlasti a demokracii pilnou prací. Jestliže však jde o to, že dnes někdo musí po majetkové stránce nést následky zločineckého válečného hospodářství nacismu v našich zemích, jestliže to někdo nevyhnutelně musí zaplatit, pak ať platí bohatí (Potlesk.), zvláště jde-li o bohatství získané keťasováním a vykořisťováním sociálně slabých vrstev měst a venkova.(Potlesk.) Nikdo nám nenamluví, že by naše demokracie mohla být ohrožena se strany dělnictva, ohrožena nepochopením a nedostatkem obětavosti nejširších vrstev pracujícího lidu. (Potlesk.)

Nejsme ovšem ještě zdaleka tam, kde bychom chtěli být, ale dosavadní zkušenosti nám ukázaly, že naši dělníci a zaměstnanci jsou nejen pro lidovou demokracii zralí, ale že zůstanou v ohledu politickém i hospodářském jejím nejspolehlivějším strážcem a nositelem. (Potlesk.) Sociální demokracie ve všech svých stranických složkách a prostřednictvím svých příslušníků v jednotných odborech působí - a považuje to za svou svatou vlasteneckou povinnost - k soustavnému zvyšování pracovní morálky, poněvadž je si vědoma hluboce revolučního významu práce v daných poměrech. Říkáme však rovnou: nemůžeme volat jen do práce. Dělnictvo se zbavuje stop kapitalistického útisku, dělnictvo se mění, ale kdo se nemění, to je reakce. (Potlesk.) Voláme proto a budeme volat dělníky a ostatní vrstvy pracujícího lidu také k usilovné politické práci, k boji proti všem zbylým posicím kapitalistické reakce v našem státě. (Potlesk.) Nemůžeme oddělovat tvořivou hospodářskou práci od demokratického politického boje, nechceme-li zradit velké demokratické a socialistické ideály našeho lidu, našich národů. (Potlesk.) Nejlépe přispívá ke zvýšení pracovní morálky ten, kdo důsledným bojem proti reakci hospodářské i politické přesvědčuje každodenně lid, že ze svých těžkých obětí vytváří sobě a celému národu šťastnější zítřek. Je zvláštností dnešní situace, že ti, kteří lámou hůl nad dělnictvem a mluví skepticky o upevnění jeho pracovní morálky, dělají vše, aby nebyla upevněna víra pracujících vrstev v lidovou demokracii, a tím oslabují úsilí o zvýšení pracovní morálky lidu.

Zestátňovacími dekrety, které byly nadšeně přijaty všemi demokraticky smýšlejícími příslušníky naších národů, byly převedeny rozhodující prostředky výroby a hospodářské moci, jakož i kontrola nad celým hospodářstvím z rukou kapitalistů do rukou státu. Převedení výrobních prostředků do rukou státu staví nás před druhý úkol, abychom stát převedli trvale a nesporně do rukou lidu a abychom tuto vládu trvale zabezpečili. (Potlesk.) Teprve splnění tohoto druhého úkolu rozhodne, komu budou sloužit nakonec všechny ty převratné změny v našem hospodářském životě, které provádí vláda za podpory drtivé většiny českého a slovenského národa a všech našich stran. Nezakrývejme si, že tento druhý úkol je daleko složitější a obtížnější než úkol první, který jsme ze značné části už splnili. Nedá se totiž vyřídit vydáváním dekretů, nýbrž systematickým odhalováním všech odpůrců demokracie a stoupenců starého pořádku, ať se maskují jak chtějí a seberafinovaněji. Nikdo v našem pracujícím lidu nezničí slavný revoluční odkaz května 1945. Je to odkaz jednoty, odkaz nemilosrdného boje proti reakci za velké socialistické a demokratické ideály našeho lidu. (Potlesk.) Odpůrci lidové demokracie v Československu by neměli zapomínat, že se nové politické a národní vědomí Čechů a Slováků tvořilo v krvi. Jeho kořeny proto, i když jsou mladé, jsou pevnější a hlavně zdravější než ztrouchnivělé kořeny starého společenského pořádku, který po léta ohrožoval fysickou existenci sociálně slabých vrstev a nakonec i existenci celého národa.

Paní a pánové! K definitivnímu vítězství demokratického boje potřebujeme nutně politické strany, aby v duchu demokracie a pod stálou kontrolou lidu soutěžily svou prací a účastí na lidové demokracii o důvěru národa. Potřebujeme však také jednotné odborové hnutí a závodní rady, bez jejichž účasti, jak mnohokrát zdůrazňovali vedoucí političtí činitelé našeho státu, nelze budovat lidový stát. O rozhodujícím významu těchto nových orgánů naší demokracie svědčí úporná námaha reakce rozbíti jednotu odborového hnutí a zkompromitovati závodní rady. (Potlesk.) Jsme si vědomi, že i odbory a závodní rady zůstanou silné a budou demokratickým výrazem vůle většiny, budou-li podrobeny stálé kontrole a kritice těch, v jejichž zájmu se tvoří. Sociální demokracie se nevzdává a nevzdá kritiky žádného zřízení lidové demokracie, protože jí záleží na její životnosti a síle. Ale naše kritika bude právě proto vždy tvořivá, bude hledat chyby a nedostatky, jichž je všude více, než si přejeme, a to proto, aby byly odstraňovány a ne aby jich bylo zneužíváno. (Potlesk.) Chceme v Národní frontě i v jednotném odborovém hnutí zdůrazňovat to, co nás spojuje, a potírat všechno a všechny, kteří svou činností, ať už z dobrého či zlého úmyslu, ohrožují vymoženosti naší národní revoluce, k nimž nesporně patří také jednota odborového hnutí a závodní rady.

Jsme si a musíme si být vědomi, že jdeme do obtížných měsíců, v nichž budeme likvidovat s největším vypětím sil tíživé dědictví válečného rozvratu a nacistické hrůzovlády v našich zemích. Teprve příští měsíce vyzkoušejí demokratickou vyspělost našeho lidu a soudržnost naší národní jednoty. Sociální demokracie je, jako doposud, i nadále hotova přinést svůj díl obětí. Prohlašujeme, že nikdy nebudeme mluvit, psát a jednat tak, abychom získali na nesnázích budování našeho lidového státu. (Potlesk.) Jsme si vědomi své odpovědností a nebojíme se hlásit se k ní nejen slovy, nýbrž i činy na všech místech a ve všech složkách, v nichž pracujeme. Považujeme za velkou výhodu, že jdeme do těžkých, možno říci ještě válečných zimních měsíců se zestátněnými rozhodujícími úseky našeho hospodářství. To nám umožní v daných poměrech nejúčinnější řízení našeho průmyslu a peněžnictví.