V súhlase s košickým programom treba pripomenúť, aby ústredné úrady nezabúdaly na potrebu prijímania slovenského úradníctva v ministerstvách a rôznych ústavoch celoštátneho významu, nielen aby maly tak stály styk s povereníctvami kvôli upevneniu jednoty štátnej, ale aby pomocou nich Slovensko malo účasť na živote hlavného mesta, našej slovanskej Prahy, a mohlo pomocou svojich ľudí prijímať a zažívať všetky politické a kultúrne popudy, ktorými sa Slovensko môže obohacovať a zveľaďovať po každej stránke, aby tak geografické vzdialenosti boly prekonané a československá demokracia pevná a rovnaká tak v okolí Prahy, ako v okolí Tatier. (Potlesk.)

Demokratická strana, ktorá vo svojich starších i mladších členoch neprestala nikdy upierať zrak na Prahu ako zdroj viery a mravnej sily, zdroj iniciatívy politickej i kultúrnej, nepochybuje teraz, že vláda prihliadne s porozumením, pozorne a kriticky k špeciálnym pomerom a ťažkostiam slovenským a že na druhej strane Slovenská Národná rada bude dosť vyspelá, objektívna, aby jej pripomienky boly vecné a nezaťažené najmenším náznakom bývalého negatívistického ducha ľudáckeho. (Potlesk.)

Vláda i v týchto predložených, aj i v iných opatreniach sociálneho rázu, v ochote sdielať sa a deliť sa o chlieb a dobro sociálne po celej republike rovnako, preukázala toľko dobrej vôle, že by sme boli ľahkomyseľní a nekritickí, keby sme to neuznali. Vláda iste aj nabudúce bude hľadieť vypočuť objektívne hlasy odborníkov slovenských vo veciach hospodárskych, kultúrnych a sociálnych, ktorých ťažké časy vojny a povstania donútily analyzovať a poznávať pomery Slovenska tak intenzívne, ako nikdy za mierových čias. Demokratická strana je preto za užšiu a intenzívnejšiu spoluprácu českých a slovenských odborníkov, pripravujúcich nové návrhy zákonov, aby vychádzaly bezpečne a bez závad pre celú republiku a v prospech oboch národných složiek štátu.

Predložené návrhy zákonov o prídavkoch k dôchodkom sociálneho poistenia, o rodinných prídavkoch, o zvýšení štátnych starobných podpôr, o úprave a rozšírení tried v sociálnom poistení, ako i o prídavkoch na mzdách a platoch považuje demokratická strana za účelné, nevyhnutné, vhodné a včasné a bude hlasovať za ich uzákonenie. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Udeľujem slovo pánu posl. Urbánkovi.

Posl. Urbánek: Slavná sněmovno!

Osnovy zákonů, které vláda připravila v oboru sociálně pojišťovacím a které jsou předmětem našeho jednání, dokazují, že otázky zaměstnanecké, zejména pak otázky dotýkající se zájmů našeho dělnictva, jsou stále v popředí. Uznáváme snahu vlády v tom směru a očekáváme, že v budoucnosti bude pamatovati stejně na potřeby našeho dělnictva, které svou poctivou prací pomáhá budovat stát. Chtěl bych však předem zdůraznit, že předložené osnovy, třebaže jejich význam je dalekosáhlý a třebaže si vyžádají velikého nákladu, ani zdaleka neznamenají vyřešení problému dokonalého sociálního pojištění, zabezpečujícího plně pracující vrstvy. To, jak doufáme, bude dalším velmi důležitým úkolem vlády a nás všech. Dlužno tedy předložené osnovy považovat za první krok k takovému zlepšení našeho sociálně pojišťovacího zákonodárství, které musí - má-li být dokonalé - zabezpečiti každého pracovníka tak, aby - ať již nemůže z jakýchkoliv důvodů pracovat - měl plně zabezpečenou existenci.

Ze souboru sociálně politických a sociálně pojišťovacích osnov dlužno se zmíniti především o návrhu zákona o zavedení rodinných přídavků. Jde o první pokus o vyrovnání mzdových rozdílů zaměstnanců bezdětných se zaměstnanci, kteří musí pečovat o výchovu a výživu dětí. Dlužno zdůraznit, že je to správná zásada, která musí být trvale uplatňována v naší sociální a mzdové politice. Je samozřejmé, že nelze žádat na zaměstnavateli, nechť už je jím soukromník nebo stát, aby z vlastních prostředků platil tyto mzdové rozdíly. Pro zaměstnavatele může být podkladem výše mzdy jen hodnota práce, kterou zaměstnanec koná. Tato skutečnost však nemůže býti důvodem, aby svobodní zaměstnanci a ženatí zaměstnanci bezdětní měli tytéž existenční prostředky jako zaměstnanci, kteří vychovávají naše budoucí generace. Nemůžeme-li zaměstnavateli uložiti splnění povinnosti vůči početným rodinám, pak je třeba, aby se potřebné vyrovnání mezd dělo na účet státu, resp. aby se stát sám postaral o úhradu, stejnoměrně rozvrženou na všechny.

Řekl jsem, že předložená osnova je první krok, a proto je samozřejmé, že nemůže plně vyhověti všem požadavkům, které by měly býti v tomto směru splněny. Výše přídavku, která bude na jednotlivé dítě poskytována, nebude zatím ovšem tvořit plnou úhradu zvýšených nákladů. Je to přirozené, protože jsme ještě stále ve vývoji, a povinnosti, které jsou uloženy státu, a náklady, jimiž je naše výroba zatížena, jsou tak vysoké, že zatím nelze počítati s úpravou spravedlivější. Nutno však míti stále na zřeteli, že v budoucnosti musíme dojít k takové úpravě, která by plně uhrazovala zvýšené náklady početných rodin a tvořila tak bezpečné základy naší populace. Nezapomeňme, že zvýšení porodnosti je pro nás přímo existenční otázkou. Jen tehdy, podaří-li se nám dosíci, aby po útrapách válečných a po těžké bídě, kterou jsme prožili a prožíváme, vyvíjela se naše populace zase příznivě, můžeme se zajistit do budoucnosti. Bylo by ovšem marné volat po zlepšení populace, kdybychom nezaručili hmotné prostředky početným rodinám a kdybychom neusnadnili péči o děti. Zkušenosti, kterých nabudeme s prováděním zákona, jehož osnovu vláda předkládá, budou tvořiti jistý základ pro budoucí definitivní a spravedlivější úpravu.

Neméně důležité jsou osnovy zákonů, upravující dávky našich důchodců v pojištění. Především jde o jednorázové přídavky, které mají částečně odčiniti křivdy po léta páchané na našich důchodcích, zejména dělnických, jednak pak mají býti úhradou na zvýšení životních nákladů v důsledcích zvýšení cen. Ani o těchto osnovách nelze říci, že by definitivně řešily velmi ožehavý problém úpravy důchodů. V pensijním, invalidním a starobním pojištění musí býti snahou, aby důchod nahrazoval mzdu a plat, o který zaměstnanec přišel proto, že nemůže pracovati. Tento dalekosáhlý úkol ovšem nemůžeme splnit dnes a můžeme k němu přistoupit, jakmile se nám podaří přivést naše hospodářství do normálních kolejí. Proto je třeba spokojiti se s tím, co vláda navrhuje, třebaže jde jen o nepatrnou splátku na dluh, který máme vůči dělníkům a všem zaměstnancům. Máme jen přání, aby výplata zvýšených jednorázových částek, jakož i normální výplata zvýšených důchodů byla co nejrychleji připravena a aby se našim důchodcům, kteří na tento peníz toužebně čekají, dostalo co nejrychleji žádoucí výpomoci. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Gottier.)

Za velmi potřebnou jest dlužno označiti také osnovu zákona o zvýšení starobních příplatků. Bylo jistě velmi nespravedlivé, že při uskutečnění zákona o dělnickém sociálním pojištění nebylo pamatováno na přestárlé osoby a že veliký počet osob při práci zestárlých byl z výhod pojištění vyloučen. Starobní podpory, které byly kdysi zavedeny, byly vlastně jen almužnou, a to almužnou velmi nepatrnou, která nestačila k živobytí a která nestačila ani k smrti. Proto vítáme, když dnes vláda zvyšuje starobní podpory a snaží se aspoň částečně ulehčiti těžký osud invalidů práce, kteří měli to neštěstí, že se narodili dříve. Jsem přesvědčen, že na tyto osoby musí býti v budoucnosti také pamatováno, protože nemůžeme připustiti, abychom činili rozdíl mezi dělníky a zaměstnanci, kteří byli z pracovního procesu vyřazeni dříve nebo později. Naopak bude musit být respektován požadavek, aby všem lidem, kteří se živili a živí svou prací, bylo měřeno stejně a aby o všecky bylo také v případě invalidity a stáří stejně postaráno.

Zvýšení mzdových tříd, vyplývající z nové platové úpravy, a některá nadlepšení v nemocenském pojištění jsou rovněž velmi důležitým sociálně-politickým opatřením. Ovšem také zde stojíme před ohromným problémem, jehož řešení se nevyhneme, t. j. problémem, který by upravoval nejen podpory v nemocenském pojištění, ale který by se postaral také o vyřešení velikých otázek léčebné péče o naše pojištěnce. Zdá se, že to bude nejbližším a také nejlehčím úkolem, který budeme moci provésti při budoucích úpravách sociálního pojištění. Jest důležité, abychom v nemocenském pojištění měřili všem stejně. Nelze činiti rozdílu v léčebné péči a vůbec v nemocenském pojištění. Nelze činiti rozdílu mezi dělníky, úředníky a příslušníky jiných stavů a proto se musíme snažit, aby všechny dávkové předpisy byly postaveny na jednotný základ. Pochopitelně musíme trvat na tom, aby nikdo nebyl poškozen, a zdůrazňuji zejména, že musí býti respektována nabytá práva našich horníků, jejichž obtížná a od ostatních zaměstnání podstatně se lišící práce vyžaduje také zvláštních opatření v případě nemoci.

K předloženým osnovám bych chtěl prohlásiti, že se jimi provádí další důkaz o poctivé snaze vlády a parlamentu ukázat, že jsme republikou sociálně spravedlivou. Proto se k těmto návrhům stavíme kladně. Nezapíráme si ovšem, že bychom raději viděli, kdyby nám mohl býti předložen již konečný návrh celkových úprav, zejména kdyby bylo možno přistoupiti k takovému řešení, o němž jsem již hovořil, které by zaručovalo, že se dovedeme dobře postarat o dělníka, když pracuje, jakož i tehdy, když pracovati nemůže. Avšak dělníci jsou jistě tak dobrými občany státu, že mají a budou míti pochopení pro hospodářské obtíže, ve kterých nyní žijeme. Tyto obtíže jsme nezavinili my a nezavinili je ani naši dělníci. Tyto obtíže byly způsobeny šestiletou okupací a drancováním našich zemí. Dělníci ukázali a ještě ukáží, že dobře chápou zásadu, podle níž jen prací lze vytvořiti nový blahobyt. Sociální péče, kterou stát věnuje dělníkům a zaměstnancům, není a nebude napříště ničím jiným nežli plněním povinností vůči všem, kdož pracují. Naproti tomu dělníci chápou, že oni svou prací plní povinnost vůči svému státu. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Fránek, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Fránek: Vážená sněmovno, dámy a pánové!

V rámci úprav naší mzdové politiky máme dnes odhlasovati zákon o úpravě a rozšíření tříd ve veřejnoprávním sociálním pojištění. Dovolím si jako člen poslaneckého klubu čs. strany lidové a jako jeden z těch, jichž se zákon přímo dotýká, několik připomínek. Ve výboru sociálně-politickém nebylo nám možno pro krátkost času mezi podáním a projednáním tyto věci řádně přezkoumat a proto pokládám za svou povinnost učiniti tak zde, na půdě parlamentní.

Vím a věříme všichni, že tato úprava je prováděna v rámci měnové úpravy a že proto není konečná, nýbrž pouze přechodem k našemu vytouženému cíli - národnímu pojištění všeho dělnictva a zaměstnanectva, hlavně těch nižších kategorií. Tam jistě již bude pamatováno na to, aby pojištěnci již za první den svého pojištění dostali nemocenské; rovněž bude jistě pamatováno na ochranu v mateřství a na jiné výhody, jichž pojištěnci právě nižších kategorií sociálního pojištění tak postrádají. Jsou však body, jež i při dnešní úpravě mohly doznati určitá zlepšení.

Nemocenské pojištění od počátku své existence vycházelo z předpokladu, že podpora má činiti nejméně dvě třetiny mzdy, aby rodina pojištěncova netrpěla ztrátou pracovní schopnosti svého živitele. Vždyť nemoc v rodině znamená stejně vždy překročení běžných vydání. Tato novela nám však říká v tabulce čís. 1, že nemocenské v prvních pěti třídách činí od 133 % v třídě 1., t. j. 8 Kčs denně, do 66.7 % v třídě 5., t. j. 30 Kčs denně. V třídě 6., při denním výdělku 55 Kčs, však klesá pod dvě třetiny, t. j. činí již jen 63.6 %, čili jen 35 Kčs denně, a ve třídě 16. již dělá jen 45 % denního výdělku.

Pří dnešní platové úpravě se však dá předpokládat, že v prvních třech třídách bude procento pojištěnců velmi malé anebo vůbec žádné, neboť mzda mladistvých dělnic, jichž základní mzda činila 1.50 Kčs, bude po úpravě přesahovat 5.70 Kčs a proto se dá předpokládat, že budou zařazeny do tříd vyšších. Bylo by třeba vysvětliti, kdo bude do těchto nízkých tříd zařazen. Domnívám se, že dnešní doba není na to, aby se sociální pojištění sanovalo právě na úkor těch nejpotřebnějších.

Za okupace bylo nemocenské pojištění upraveno a zavedeno 12 tříd. Jaká byla sociální tendence v té době, je nejlépe vidět z toho, že zemědělští dělníci a deputátníci, kteří byli původně v 7. třídě, kde nemocenské činilo 19.50 Kčs, při poslední úpravě r. 1944 byli zařazeni do třídy 3., kde denní nemocenské činilo 13 Kčs.

Chceme-li, aby pojištěnci věřili, že se v našich sborech skutečně jedná nejen o nich, ale hlavně pro ně, chceme-li, aby v sociální péči a hlavně v pojištění pro případ nemoci měli větší důvěru, je třeba, aby též léčení a všem zdravotním opatřením byla věnována zvyšená péče a pozornost. Je třeba, aby již jednou přestalo ono pověstné léčení aspirinem, jehož se dosud v léčení pojištěnců ve většině případů používá. Vždyť se tímto t. zv. léčením natropilo tolik zla a způsobily těžce nahraditelné škody. Žádáme, aby lékař nebyl vázán žádným bezduchým předpisem, jak dlouho má pacienta vyšetřovat a jaké léky mu má předpisovat, nýbrž aby mohl léčit podle svého svědomí. Bude-li lékaři dána možnost, aby vyšetřil a léčil pacienta tak, jak toho skutečná povaha jeho nemoci vyžaduje, bude v mnoha případech pojištěnec mnohem dříve vrácen svému zaměstnání a rodina ušetřena strádání a obav o svého živitele.

Dále bych si dovolil několik poznámek k otázce správních orgánů nemocenských pojišťoven a jiných sociálně-pojišťovacích ústavů. Za doby okupace byla činnost správních orgánů omezena a konečně zcela zastavena a nahrazena systémem vedoucích úředníků, které si povětšině najmenovali okupanti sami bez ohledu na zájmy a přání pojištěnců. Tento systém zůstal i v dnešní době. To není demokratické, zejména nyní. Většina pojišťoven je na tom finančně zle. Brněnská sama má 27 mil. Kčs dluhů, ze 150.000 pojištěnců klesl stav na 30.000; způsobily to nemoce, válka atp. Jest sice dekretem p. presidenta republiky z 29. září 1945 o prozatímních opatřeních v oboru veřejnoprávního soc. pojištění ustanoveno v § u 1, odst. a), že je ministr ochrany práce a soc. péče oprávněn stanovit, případně jmenovat užší správní sbory z řad pojištěnců, ale dosud se tak nestalo. Budí to v řadách pojištěnců určitou nedůvěru a podezření, že je to snad protěžování určité strany neb lidí, zvláště když v některých případech při jmenování zmocněnců byli jmenovaní lidé nejen s nedostatečnou kvalifikací, ale i národní spolehlivostí. Máme za to, že v demokratickém státě máme skutečně všude postupovati demokraticky, a máme-li vládu Národní fronty, je třeba, aby se to jevilo i v institucích, jejichž úkolem je právě pečovati o všechny sociálně slabé. I zde se musí uplatnit lidová demokracie.

Tolik jsem považoval za nutné říci k dnešním předlohám a v očekávání, že i ve věcech veřejného soc. pojištění budou uplatněny zásady lidové demokracie, prohlašuji, že lidová strana bude hlasovat pro tento zákon. (Souhlas.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Udeľujem slovo pánu posl. Valovi.

Posl. Valo: Slávna snemovňa! Počet osnov, ktorých predkladá dnes vláda 5, iste nie je zvyklosťou nášho parlamentu. Vzdor tomu musíme byť povďační vláde, že tieto osnovy predkladá v pravý čas, to znamená, že ich predkladá ešte pred vianočnými a novoročnými sviatky, aby sme našim požívateľom náležitostí zo soc. poistenia, nášmu ľudu, požívajúcemu starobné podpory, pomohli ešte pred Vianocami, aby sme im mohli poskytnúť potrebné peniaze, aby sme aspoň tak vynahradili tu biedu a tie nedostatky, ktorými trpeli naši ľudia za posledné mesiace.

Pokiaľ ide o predlohy, chcem sa zvlášť zaoberať predlohami tlač 22 a 23. Prvá predloha tlač 22, ktorá stanoví starobné podpory, hovorí o podporách, kde požívatelia v českých zemiach majú mať podpory zvýšené až na 6000 Kčs ročite, to znamená 500 Kčs mesačne. Zákon tento bude platiť len v Českej a Moravskosliezskej zemi, nebude platiť na Slovensku. Na Slovensku platí nariadenie Slovenskej národnej rady, ktoré určuje podpory našim prestarlým robotníkom v čiastke 1440 Kčs, čili ¹/₅ tej čiastky, ktorú dostávajú prestarlí robotníci v českých zemiach. Iste je to nespravodlivé a ja chcem len poukázať údajne: Rozpočtový výbor argumentoval tým, že kým v českých zemiach je celkom 19 tisíc požívateľov starobných podpôr a podpora táto činí ročite 90 mil. Kčs, na Slovensku je požívateľov starobných podpôr 50 tisíc, takže keď by sme prijali a poskytovali túto výšku našim požívateľom starobných podpôr, znamenalo by to 240 milionov ročite.

Je to proti českým zemiam nepomerne zvýšená čiastka. Je pravda, keď sa dívame len na osnovu tlač 22, že sa nám ten nepomer javí tak, že to zaťažuje štátny rozpočet pre české zeme 90 milionmi a pre Slovensko 240 milionmi Kčs. Celkom ináč a v inom svetle sa nám to objaví, keď sa podívame na vládny návrh tlač 23, v ktorom sa stanoví štátny prídavok k verejnoprávnemu soc. poisteniu. Tam sa hovorí, že dôchodci požívajú prídavky k dôchodom z verejnoprávneho poistenia v čiastke 500 Kčs, 300 Kčs a 200 Kčs mesačne. Táto čiastka činí cca 4 miliardy Kčs zaťaženia. Z tohoto Slovensko participuje necelou ¹/₁₁. Tedy Slovensko, ktoré predstavuje pomerne o mnoho väčšie územie, i počtom obyvateľstva a robotníctva, predsa tu figuruje len tak malúčkou čiastkou. Prečo sa mohlo prijsť k takýmto nesrovnalostiam? Na Slovensku, keď soc. poistenie vstúpilo v platnosť r. 1926, nebolo ešte takého aparátu, ktorý by bol zvládnul situáciu tak, aby poistenie fungovalo tak presne a pravidelne, ako to bolo v českých zemiach. Preto sociálne poistenie bolo na Slovensku len postupne zavádzané a len postupne sa tam uplatňovalo.

Druhá vec, a myslím dôležitejšia, je, že celé tisíce slovenských robotníkov, ktorí v soc. poistení zaplatili príspevky - vedľajšie je, či už snáď len niekoľko mesiacov, lebo niekoľko rokov - u rôznych dôvodov formálnych ztratili nárok a tým nie sú požívateľmi soc. poistenia.