Další nutnost, která si vynucovala zvýšení cen, je stav našeho zemědělství. Zde odčiňuje vláda taktéž křivdy, které napáchali na zemědělském lidu velkoagrární zrádci a kolaboranti. Dochází k vyrovnání zemědělské práce s prací v průmyslu, o kterém sice velkoagrárníci často mluvili, ale k jehož řešení nikdy nepřikročili. Jim hověl tehdejší stav, při kterém mohli štváti venkov proti městu, rozdělovat pracující lid zemědělský a průmyslový a řídit se podle kapitalistického pravidla: rozděluj a panuj! Tento stav odpovídal plánům vlády první republiky s hegemonním vlivem velkoagrární, průmyslové a finanční buržoasie. Dnešní vláda Národní fronty má zájem přímo protichůdný. Chce mít a potřebuje jednotu lidu ve výstavbě republiky, jednotu lidu v práci, v národním soutěžení, a proto přikročila i k odstranění toho, co překáželo jednotě lidu. Mimo to i snaha povzbuditi zemědělce k zvýšené výrobě, zejména masa, tuků, produkce domácího zvířectva, vepřů, vynucovala si lepší ceny. Za dosavadního stavu cen neměl mnohý zemědělec zájem na hospodářství. Lepší ceny za zemědělské výrobky zaváží zemědělce také k tomu, aby plnil lépe své dodávkové povinnosti a věnoval se racionalisaci zemědělství. Zvýšení cen zemědělských výrobků umožňuje zemědělcům, aby projevili zvýšený zájem o nákup strojů, povede k zvýšenému nákupu umělých hnojiv, což se projeví zvýšením zemědělské produkce.

Úprava a zvýšení bídných cen zemědělského dělnictva vyžádala si již dříve zvýšení cen obilí. Neprojevilo-li se toto zvýšení u konsumenta, bylo to jen proto, že rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou hradila státní pokladna. Toto doplatkové hospodářství stálo státní pokladnu 400 až 500 mil. Kčs měsíčně a bylo nutno v zájmu vyrovnaného státního rozpočtu s tímto hospodářstvím také jednou skončit. Při všech těchto opatřeních řídila se politika komunistické strany zásadou hájiti zájmy malých spotřebitelů a těch širokých vrstev národa, které jsou odkázány na mzdy a platy. Proto také po prvé došlo k tomu, že se zvýšením cen byly současně zvýšeny mzdy a platy. Dříve tomu bývalo jinak. Napřed zvýšení cen, a pak se zvýšení mezd dohánělo týdny a měsíce, často i stávkami. Zvýšená drahota se však obyčejně už nikdy nedohnala. Zvýšení mezd a platů je provedeno tak, že nejnižší mzdy a platy se zvyšují nejvíce. U mezd do 5 Kčs na hodinu činí zvýšení 4.25, u měsíčních platů do 1.000 Kčs činí zvýšení měsíčně 850 - Kčs, od měsíčního platu 3.200 Kčs je pak jednotné zvýšení, a to o 350 Kčs měsíčně. Podobně je tomu u mezd hodinových, denních a týdenních. Tato úprava mezd a platů při nízkých a středních mzdách uhradí v celku celé zdražení, ale u vyšších mezd a platů tomu tak není. Tam bude každý nucen částečně hraditi zvýšenou drahotu ze svého. V těchto případech apelujeme na všechny, jimž zvýšená drahota uloží určité oběti, aby byli pamětlivi toho, že přinášejí oběť svému osvobození, své svobodě, že přinášejí oběť ke zdolání škod, které nám způsobili okupanti a válka, abychom těžce a za velkých obětí vykoupenou svobodu na věčné časy zajistili, abychom svobodu a práva, kterých jsme získali, dále upevnili a rozšířili.

Nezapomínat, že před válkou bylo všeho dost, a přece: jak mnoho bylo těch, kteří si nemohli koupit potřebné, a jak ještě méně mohli si koupit nezaměstnaní. A dnes dekrety o zestátnění, o závodních radách; síla a moc jednotné odborové organisace vložila v ruce pracujících, zejména dělnické třídy, rozhodnutí, jak rychlá bude cesta k obnově a výstavbě našeho hospodářství. V našich rukou a moci je, bude-li výroba stoupat, bude-li náš chudý trh postupně více zásobován zbožím. l pro nás platí jako všude zásada: čím více zboží je na trhu, tím rychleji jdou ceny dolů a reálná mzda stoupá.

Musí býti proto učiněno vše, abychom všemi prostředky povzbuzovali výrobu i za pomoci vyšších cen, jak se to činí nyní u zemědělců. Chceme-li od někoho více práce, dáme mu po případě i větší mzdu. To platí pro každého a v každém případě. Dáme-li zemědělcům vyšší ceny, opatříme-li zemědělcům zemědělské stroje a dobrá hnojiva, budou-li naše pole na základě toho lépe obdělána a obhospodařována, dostaneme také zvýšenou sklizeň. Tato cesta je jediná, která povede k nasycení našich prázdných trhů zbožím a tím také přivodí stav, kdy ceny, které se nyní zvyšují, půjdou zase dolů. Musíme proto všemi prostředky povzbuzovat tvořivou práci. Jsme jen lidé a žádní andělé a proto ještě dlouho budou mnozí využívat nynější situace, aby za málo práce získali co nejvíce. Svědčí o tom mnoho případů, na př. také přebíhání zaměstnanců za závodů do závodů, kde je jim nabízena vyšší černá mzda. To všechno jsou důsledky nacistické demoralisace a fašistického jedu, který nám zde okupanti zanechali. S tím se musíme vypořádat. Musíme bojovat proti všem důsledkům nacistického jedu a demoralisace převýchovou a zároveň zvýšenou produktivní prací. Náš stav produktivní práce je velmi špatný. Příčiny nízkého stavu produktivní práce jsou objektivní i subjektivní. Někdy jsou to příčiny objektivní, nedostatek uhlí nebo surovin, špatná doprava, přípravné práce, špatná organisace práce, namnoze i špatná pracovní morálka a řada jiných příčin. Právě nyní v těch několika dnech nedostatku uhlí a elektrické kalamity je vidět, jak vedoucí ředitelé našich elektráren tuto kalamitu ještě zveličují. Aniž by učinili jakékoliv oznámení, vypínají proud závodům, a to i takovým, u kterých zastavení práce je pro nynější dobu nemožné a přináší velké škody. Na každý zásah závodních a podnikových rad odpovídají páni ředitelé, že nemají plnou moc, ani příkazy. Stále ještě se u nás postupuje, hospodaří a řídí závody tak, jak by se říditi neměly. Každý vedoucí kapitán, každý vedoucí závodu a podniku musí míti tolik odpovědnosti, aby věděl, co v určité chvíli, a zvláště v takové situaci, když se projevuje nedostatek elektrického proudu a je nutno na nějakou dobu závod vyřadit, má učiniti, aby škoda byla co nejmenší. Ne posílati závodní rady do Prahy na vládu, na ÚRO, a při tom připustit statisícové škody. Kdyby celá Národní fronta společně s námi usilovala o zvýšení pracovní morálky a pracovního výkonu, o zvýšení produktivní práce, byli bychom už mnohem dále; kdyby celá Národní fronta tak jako my stála nesmlouvavě proti reakci, i v tomto směru by všechny škody, které dnes způsobuje reakce, nebyly možné, protože by reakce byla zakřiknuta a tak malá, že by se neopovážila zvednouti hlavu. Říkám to zde proto, že my komunisté jsme zvyklí každému mluviti pravdu. Proto řeknu přímo, že stav naší výroby je velmi neutěšený. Úhrnný výkon je nízký a je málo těch, kteří pracují v produktivní práci. R. 1941 připadalo na 1 úředníka 6 dělníků. V září letošního roku připadá na 1 úředníka pouze 4.2 dělníků. Po zjištění ve 14 velkých závodech do 30. září připadá na 100 Kčs produktivních mezd 244 Kčs mezd režijních, to jest neproduktivních. Před válkou byl tento poměr asi 30:70 a ještě o něco lepší - na 100 Kčs produktivní mzdy připadalo pouze 30 Kčs mezd režijních.

Nebude-li odstraněn tento nepoměr mezi produktivní a neproduktivní prací, nelze vyloučiti těžké důsledky. Šetřením v kovoprůmyslu se zjistilo, že jestli před válkou připadlo na 1 zaměstnance 187 odpracovaných hodin měsíčně, což činilo 7.2 hodiny na den, v dubnu letošního roku připadlo na 1 zaměstnance 93.3 hodiny měsíčně, což znamená denně 3¹/₂ hodiny. To bylo dobré, to bylo ještě za okupace a za Němců. Ale v září letošního roku bylo 130 odpracovaných hodin, tedy sice mnohem více, ale průměrně připadlo na den 5 hodin na 1 zaměstnance.

Tento stav, i když je mnohem lepší a téměř dvojnásobný proti stavu za okupace, je ještě stále velmi nepříznivý pro výrobu a celé hospodářství. Za takového stavu vyrábí se málo statků a z těchto statků, které jsou vyráběny, musí žít celá společnost, i ta část, která produktivně nepracuje, jako jsou vojáci, lékaři, učitelé, umělci, úředníci, nemocní, pensisté a mnozí jiní. Počet jejich se po válce nezmenšil, spíše zvýšil. Z toho vyplývá, že ještě mnozí pracující musí žíti z výsledku práce zmenšeného počtu produktivně pracujících. A důsledek toho je, že se potom dostává na každého méně a málo.

Jen zvýšením výroby překonáme poválečné obtíže, zajistíme dostatek zboží, nasytíme náš trh a vybudujeme lepší republiku. Jen masové hnutí pro zvýšení výroby a výkonnosti může vytvořiti stav, aby republika dostala více zboží a výrobků, všechno to, co lid potřebuje k živobytí a co náš lidový stát potřebuje k obnově rozvráceného hospodářství. A po této linii, po této cestě také dělnická třída postupuje.

V závodech, kde je provedena z iniciativy Ústřední rady odborů, ministerstev a celé komise, která byla ustavena, závodní soutěž hnutí za zvýšení výroby, tam je působení reakce vedle, tam stojí na denním pořadu tvořivá práce. Mluví o tom řada krásných příkladů. Takový krásný příklad ukazuje důl Trojice ve Slezské Ostravě. Tento důl překročil v měsíci listopadu o 3 % nejvyšší dosaženou předválečnou těžbu. Tohoto krásného výsledku bylo dosaženo za nejsvízelnějších těžebních podmínek. Tento důl má nízké, 30centimetrové sloje. Je ve velké nevýhodě proti ostatním šachtám v revíru, které mají sloje mnohem vyšší, i přes 2 metry, a přece první dohonil a předhonil předválečný výkon. Není bez zajímavosti, že byla to právě tato šachta, která byla vždy první. V předválečné době ve všech bojích horníků za práva a svobodu stála v čele bojů proti omezování práv, proti snižování mezd a propouštění, šachta, která byla příkladem celému ostravsko-karvínskému revíru, šachta, ze které za doby okupace vyšly desítky illegálních pracovníků, šachta, která platila těžkou daň krve i na životech v boji proti německým okupantům. A tato šachta, ovládaná vždy duchem veliké protifašistické jednoty, je i nyní v boji za zvýšenou těžbu, za obnovu našeho hospodářství, v boji na frontě práce, za výstavbu republiky znovu na prvém místě.

Další podobný krásný příklad je válcovna plechu v Karlově Huti. Jsou to největší válcovny jemného plechu v Evropě. Tento závod má za sebou slavnou historii boje kováků proti akcionářům Báňské a hutní společnosti. Také tento závod byl vždycky vzorem dělnické jednoty a ukazatelem cesty zaměstnancům v kovoprůmyslu. V letech okupace nejlepší funkcionáři naší strany skončili na popravišti a pod kulemi gestapáckých vrahů. Osazenstvo závodu však nesklonilo hlavu. Přes všechen teror a pronásledování sabotovali a nyní postavili se svým příkladným pracovním výsledkem a výkony v čelo všech hutních závodů. Vezmeme-li za základ rok 1938 a zhodnotíme-li výkony ve válcovně sto procenty, pak byl v říjnu až prosinci 1944 za daleko vyššího stavu osazenstva výkon pouze 82 %, v lednu a v únoru 1945 klesl dokonce na 74 %. A jestliže výroba při zahájení byla velmi nízká a v červenci činila pouze 72 %, činila v týdnu mezi 24. až 30. listopadem již 119.53 % a v prvním týdnu v prosinci stoupla na 131.11 % proti nejvyššímu výkonu v předválečné době. (Potlesk.) Jestliže hodnota výroby na jednoho zaměstnance v měsíci září činila 7.349 Kčs, stoupla v měsíci listopadu při nezvýšených ještě cenách hodnota výroby na jednoho zaměstnance na 18.082 Kčs.

A takových příkladů je více. Na tento stav dostati postupně všechny závody je jistě obtížný, ale splnitelný úkol. A on také splněn bude. Je to cesta vedoucí k vysokým výkonům, také k vysokým odměnám, je to cesta, po které je možno zásobiti náš chudý trh, je to také cesta k tomu, aby se naše národní podniky a naše hospodářství dostaly do rentability. Navrhované zákony, které zlepšují dosavadní stav, vyrovnávají se s nynější situací a klub komunistických poslanců bude pro ně hlasovati.

Ke konci chci poznamenat: Dělnictvo za těžkých podmínek pracovních přemáhá obtíže, přináší nesčetné oběti, namnoze žije ještě životem plným odříkání, ale plní při tom vládní program se všemi důsledky a všemi povinnostmi, které z toho vyplývají. Nemůžeme proto přecházeti s klidem výtržnosti a neklid, který způsobila známá část studentstva, která nehodlá asi pochopit těžkosti spojené s likvidací následků německé okupace. Je jisté, že malá skupina bývalé zlaté mládeže zneužila pochopitelné nespokojenosti studentů v nynějších těžkých poměrech. Jedno však je nutno otevřeně prohlásiti: dělníci mají jistě více bolestí, snášejí je trpělivě u vědomí, že nynější doba ukládá nám dále mnohé oběti a odříkání. Nechť vezmou proto iniciátoři a celá naše reakce na vědomí, že dělnictvo k jejich rozvratnictví v žádném případě klidně přihlížet nebude. (Potlesk.) Varujeme celou reakci, ať se skrývá kdekoliv a pod jakoukoliv firmou. Pracující lid ví, jak draze byla svoboda vykoupena, dovede proto zakřiknout každého a odkázati do patřičných mezi ty, kteří by chtěli ohrožovat budování republiky. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr Pišút.

Posl. dr Pišút: Slávna snemovňa! Panie a páni!

O našej republike už dávno pred vojnou sa hovorilo v zahraničí ako o štáte založenom na širokých stredných vrstvách, ako o štáte robotníkov, roľníkov a úradníkov a zamestnancov všetkého druhu. Náš veľký zosnuly kritik F. X. Šalda často vyslovil nespokojnosť nad týmto stredným malým priemerom českého a slovenského človeka, obávajúc sa, aby aj po duchovnej stránke sme sa nestali len prostrednými a priemernými. Jednako však už i podľa starých učencov najlepšie sa drzí demokracia v štáte so širokým stredom občanov pomerne rovnako hmotne situovaných. Náš stredný človek, najmä úradník, má veľmi vyvinutý smysel pre spravodlivé hodnotenie výkonu, má sociálny cit, takže nie div, že už prvá republika vybudovala sociálne poistenie, ktoré podľa odborníkov bolo najpokročilejšie v pomere k ostatným štátom. A tento šťastný smysel oboch národov je iste i dnes príčinou pohotovosti, rýchlosti a premyslenosti zákonných opatrení v sociálnom poistení, v riešení mzdových otázok, ktoré nám predkladá vláda.

Možno povedať, že vo všetkých kategoriách zamestnancov, poistencov a dôchodcov odpočivných platov vyvolajú tieto zákony uspokojenie a upevnia vieru, že sa podarí nájsť správnu a stabilnú mieru medzi platmi, mzdami a dôchodami a cenovou hladinou. Na druhej strane však zvyšovanie platov, k tomu súbežné zvyšovanie poplatkov a sazieb rôzneho druhu vyvolá, najmä na Slovensku, kde distribúcia tovarov a poživatín nie je celkom technicky zvládnutá, iste nové pokusy zvyšovať ceny neúradné, čo teda značí - i keď to znie paradoxne pre nastávajúce mierové časy - upevniť, rozšíriť, zdokonaliť distribúciu tovarov a poživatín za úradné ceny, a to opäť so zvláštnym zreteľom na slovenské pomery. Nech už sa pomer cenovej a mzdovej hladiny vyvíja k vyšším hospodárskym číslam, alebo k stabilite, je nám všetkým jasné, že výsledok skutočne konsolidačný sa dostaví len zvýšenou produkciou a zvýšením zahraničných obchodných stykov. My sme však za udržanie hospodárskych čísiel, ktoré vzniknú týmito opatreniami v cenovej a mzdovej hladine, lebo náš človek by považoval náhle a prudké zmeny v tomto ohľade za bezmocnosť vlády. Jednorázové prídavky k platom a k dôchodkom majú nie len význam v súvislosti s cenovou hladinou, ale opäť nivelizujú rozdiely medzi vyššími a nižšími kategóriami zamestnanectva, čo s hľadiska sociálnej politiky a dnešných potrieb štátu je správne. Môže byť, že týmito opatreniami stávame a staneme sa štátom sociálne najvyrovnanejším a s najmenšími sociálnymi a triednymi rozdielmi, najmä keď uvážime ešte daľšie pripravované zákony o národnom poistení a o mimoriadnom zdanení majetku a vojnových ziskov. Vynoruje sa tak pred nami postupne štát sociálne vyrovnaný, prevážne zamestnanecký a v samostatnom podnikaní závislý od úradných zásahov do každého oboru hospodárskeho podnikania. Ale jedno je jasné, že všetky tieto nastávajúce zmeny a zásahy svojím úspechom budú závisieť od produktívity štátu, od oživenia priemyslu, obchodu a poľnohospodárstva, a že všetky by sa maly s tohoto hľadiska posudzovať. Vítame návrh a sľub pána ministra dr Šoltésza, že pri vysokej škole politických naúk sa zriadi osobitná fakulta pre sociálnu politiku, lebo dostávame sa do obdobia, keď bude treba všetky zásahy do sociálnej a hospodárskej štruktúry štátu zdôvodňovať vedecky.

Demokratická strana si je dobre vedomá toho, že sústava platov a miezd sa bude musieť znova a znova riešiť a zdokonalovať na najširšej základní hospodárskej, politickej a mravnej, že popri sociálnych zreteľoch, ktoré sa u nás tak šťastne proti iným štátom uplatňujú, bude dôležitý i zreteľ kvalifikácie, schopnosti a výkonu, že odbyrokratizovanie nášho aparátu štátneho a správneho sa docieli sotva len systémom pevných stupníc, ale i systémom odmien za vyššie výkony a sankciami platovými proti nedbalosti a zanedbávaniu úradných povinností. To je otázka budúcej celoštátnej úpravy platovej.

Teraz však patrí sa mi povedať a vyhlásiť, že štátne zamestnanectvo české i slovenské prinieslo za tejto vojny, za slovenského povstania veľké obete. Celý život štátneho zamestnanca má smysel len vtedy, keď za svoju prácu, vernosť a poctivosť vidí v blížiacej sa starobe odmenu vo vecných hodnotách, v rodinnom domčeku, v knihách a veciach kultúrnej hodnoty, v úsporách rôzneho druhu. Generácia, ktorá nastupovala do služieb pred touto vojnou, má okrem ťažkého života na týchto hodnotách len toľko, ako mala, alebo ešte menej, keď nastupovala. Vzdávame česť a chválu všetkým tým malým štátnym úradníkom i verejným zamestnancom, železničiarom, ktorí za slovenského národného povstania vykonávali svoje povinnosti v nebezpečí života, ktorí neopustili svoje úrady a dielne a ktorí sa veľmi pričinili o dobrý chod správy povstaleckého územia. Pre týchto a najmä pre tých, ktorí do tohto územia prešli dobrovoľne z Nemcami obsadeného Slovenska, ktorí sa nazpäť nevrátili po páde Bystrice, by som žiadal uznanie, ktoré by sa prejavilo i po hmotnej stránke. Štátny zamestnanec slovenský, ktorý neurobil politickú kariéru, ktorý alebo ktorého manželka nearizovala, živoril za vojny ako český zamestnanec a dnes, po dlho trvajúcich frontách na Slovensku a polročnom preplácaní potravných článkov je práve v takom štádiu, ako keby za mierových čias len teraz vstupoval do štátnej služby. Mnohí z nich, najmä ten, čo musel opustiť svoj domov, aby sa zúčastnil povstania, ztratil väčšinu svojho skrovného majetku a vrátil sa do rozbitého domova. Toto všetko sa napravuje a bude napravovať. Za neutešených hospodárskych čias trpí najviac ten, čo je odkázaný jedine na plat. Šťastnejší sú tí, čo majú možnosť pri svojom zamestnaní malého hospodárstva, čo bývajú na vidieku. Najhoršie sú na tom zamestnanci veľkých a väčších miest. Bolo by bývalo spravodlivé, keby pri týchto platových prídavkoch sa bol vzal do povahy aj zreteľ na rozdiel - dnes väčší ako inokedy - medzi väčšími mestami a vidiekom, lebo dosavádny rozdiel v činovnom je nepatrný. Život stredného a malého štátneho zamestnanca je v Prahe, Brne, Mor. Ostrave a v Bratislave neveselý. Dokázala by to iste názorne štatistika populácie v týchto vrstvách a štatistika o uzavieraní sňatkov. Nové rodinné prídavky na deti, rodinné mzdy, toto napravujú, ale u mladého zamestnanectva vo väčších miestach, ktoré stojí pred založením rodiny a opatrením bytu a zariadenia, je situácia neutešená. Tieto okolnosti nech majú tiež vplyv pri definitívnej úprave platov verejných zamestnancov.

Vítame, že vládny návrh zákona o rozšírení tried vo verejno-právnom poistení už teraz sjednocuje sociálne poistenie roztrhnutých čiastok republiky a prispieva tak ako i menová reforma k organickej jednote celoštátnej. Ovšem, sjednotenie cenovej hladiny a platov v českých zemiach a na Slovensku musí byť najblížšou úlohou vlády.