Předseda Josef David.

Místopředsedové Petr, Gottier, Tymeš, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé Štětka, dr Ducháček.

Člen vlády: náměstek předsedy vlády Ursíny.

243 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Předseda Josef David zahájil schůzi v 15 hod. 26 min.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr Chytilovi, pro včerejší a dnešní schůzi posl. Smejkalovi, do konce tohoto týdne posl. Mrázovi, Evženu Erbanovi, pro včerejší schůzi posl. Trojanové, na tento týden posl. Zimákové.

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 75).

Vládní návrh zákona o zatímním vedení státního hospodářství Československé republiky v roce 1946 (tisk 69).

Interpelace dr Kácla min. dopravy a min. zdravotnictví ve věci přídělu pohonných látek a ve věci přidělování motorových vozů lékařům, veterinářům a jiným příslušníkům zdravotnických povolání (tisk 72).

posl. Štětky min. financí ve věci finanční kalamity města Kadaně (D 3).

přikázal předseda vládní návrh tisk 69.

Předseda: Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž je:

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 12), jímž se doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku (tisk 66).

Zpravodajem jest pan posl. dr Peška. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Peška: Vážené Národní shromáždění!

Osnova, kterou ústavně-právní výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění, je schválením, uzákoněním a novelizací dekretu presidenta republiky o obnově právního pořádku. Budiž dovoleno, abych jako zpravodaj objasnil několik problémů s tím souvisících.

Dekret o obnově právního pořádku měl upraviti přechod z doby válečné a revoluční do doby mírové. Je charakteristickým rysem naší revoluce, že všude byla patrná snaha, pokud to bylo možné, vyhnout se jakékoliv libovůli a buď navázat na předmnichovské právní předpisy, nebo vytvořit ihned právní předpisy nové. Je třeba v tom spatřovat hlavní rys naší národní revoluce. Byla tak, pokud možno, zaručena právní bezpečnost všem příslušníkům našeho národa. Právní bezpečnost, vědomí, že vůči každému bude postupováno podle všeobecných a předem známých právních předpisů, je však nezbytnou součástí demokratického státu. Tento rys naší národní revoluce je do jisté míry jedinečným znakem našeho politického vývoje ve srovnání s jinými politickými a sociálními převraty. Postupovaly-li vedoucí osoby našeho zahraničního odboje tímto způsobem, pak tím umožnily opět rychlé znovuzřízení našeho státu, bez zbytečných otřesů a zbytečného rozrušování, a tím poměrně rychlou konsolidaci poměrů doma a v důsledku toho i rychlé provedení řady významných opatření na domácí půdě, zejména vyřízení předloh o zestátnění průmyslu a jiných hospodářských institucí. Veřejnost si snad ještě dosti neuvědomuje, jak bylo významné pro náš politický vývoj, že se podařilo v zahraničí nejen vládu, nýbrž i náhradní parlamentní sbor, Státní radu, vytvořit a udržet. V této Státní radě byly zastoupeny všechny politické směry našeho národa, zatím co jiné emigrace z území Němci obsazených byly a zůstaly hluboce samy v sobě rozštěpeny.

Dekret o obnově právního pořádku se snažil vymezit, které z právních předpisů dosud vydaných a která z rozhodnutí soudních a z rozhodnutí úřadů správních zůstávají v platnosti. Arciť ideálním řešením by bylo, kdyby vše, co orgány působícími na československém státním území bylo nařízeno nebo rozhodnuto počínaje dnem 29. září 1938 až do obnovy státu, bylo považováno za neplatné, neboť orgány, které tato nařízení vydávaly nebo které o nich rozhodovaly, nebyly orgány svobodné Československé republiky. To však nebylo možné, neboť tato opatření a rozhodnutí již vstoupila v účinnost a jejich šablonovitým zrušením by se velmi značně rozrušoval i soukromý i veřejný život. Proto byla zvolena ta cesta, že některé z předpisů a rozhodnutí úřadů a soudů, jež se zásadně nepříčí znění nebo demokratickým zásadám čsl. ústavy a jež jsou ještě podrobněji v dekretu vymezena, zůstávají v platnosti. Vedle toho platí, pokud nebyly změněny, veškeré právní předpisy vydané před 29. zářím 1938 a veškeré předpisy, vydané jako dekrety presidenta republiky jednak v zahraničí, jednak doma až do svolání Prozatímního Národního shromáždění, a to na základě ústavního dekretu č. 2/1940 Úředního věstníku, rozšířeného ústavním dekretem č. 3/1945 Úř. věstníku; vedle toho ovšem zůstávají v platnosti analogická rozhodnutí soudní a úřadů správních.

Ústavní dekret o obnově právního pořádku byl však vydán ještě v zahraničí, sice po důkladném jednání ve Státní radě, avšak v době, kdy ještě nebylo zcela jasno, jak se utváří poměry v Československu. Proto reservuje určité otázky výslovně budoucí zákonodárné úpravě; - je to čl. 12. Je třeba apelovat na vládu, aby co nejdříve předložila Prozatímnímu Národnímu shromáždění osnovu tohoto prováděcího zákona. Také však opatření, která sám učinil, je třeba upraviti podle toho, jak se poměry ve skutečnosti vyvinuly, ne však zásadně změniti. Proto právě je tato novela předložena Prozatímnímu Národnímu shromáždění.

Předložená osnova je však nejen novelizací onoho dekretu, - její rámec je širší. Je zároveň v pojetí ústavně-právního výboru schválením a uzákoněním onoho dekretu. Prozatímní Národní shromáždění zahajuje tak svou činnost, o které bylo v poslední době ve veřejnosti hodně diskutováno.

Tuším, že nelze již pochybovat o tom, že tato činnost Prozatímnímu Národnímu shromáždění skutečně náleží. Zahajujíc tuto činnost, Prozatímní Národní shromáždění, resp. jeho ústavně-právní výbor podrobně zkoumal osnovu celého dekretu i jeho novelizaci. I když provedl ve vládní osnově pouze změny v podrobnostech, a v obsahu samém ponechal osnovu jak byla předložena, nelze nikterak tvrdit, že by si nebyl vědom vážnosti a významnosti tohoto úkonu. Dlužno ovšem zdůrazniti, že Prozatímní Národní shromáždění vykonávajíc tuto působnost nechtělo a nebude míti příčin v budoucnosti otřásti základy naší revoluce, ať už na poli národním, ať na poli hospodářském. To je již dnes zřejmo z rozhovorů a z jednání, která se o této věci konala. Veškerá nervosita, která se tu a tam projevila, není na místě. Prozatímní Národní shromáždění chce naopak pokračovati a dovršiti dílo naší národní revoluce. Až bude jednati o dekretech, kterými byl znárodněn průmysl, banky a provedeny jiné socialisační zásahy do našeho hospodářského života, přitiskne tak slavnostně svou pečeť na toto revoluční dílo, a tak formálně dovrší náš sociální převrat.

Zákon, na kterém se má dnes usnésti Národní shromáždění, bude platiti prozatím jen v českých zemích jako již dekret sám. Snahou ústavně-právního výboru bylo, aby tato osnova platila na celém státním území. Jest třeba s povděkem konstatovati, že to byli právě slovenští poslanci, kteří na celostátní platnosti zákona trvali. Ústavně-právní výbor se touto otázkou podrobně zabýval, dospěl však k názoru, že pro velkou složitost látky není možno takové rozšíření zákona ihned provésti. Myslím však, že mohu jménem všech členů výboru prohlásit, že nebylo-li to možno v tomto případě, bude snahou výboru, aby zákony byly vydávány co možno vždy s celostátní platností, i když samy budou bráti zřetel k různým poměrům a k různému zákonodárství v těch či oněch oblastech našeho státu. Právě dnes ústavně-právní výbor jednaje o jiné zákonodárné osnově opět znovu zdůraznil tuto zásadu. Apeluji také na vládu, aby osnovy, které jsou Národnímu shromáždění předkládány, byly již se zřetelem k této zásadě celostátní platnosti upravovány.

Paní a pánové! Nelze doprovodit tuto osnovu vhodněji než slovy, která president republiky pronesl při své nedávné slavnostní promoci doktorem práv. Pravil totiž: "Státy vyspělé dovedou přechody od jedné legality k druhé prováděti pravidelně, smírně a bez násilí. V takové revoluci nenastává žádný bezprávný stav. Něco takového v normální společnosti vůbec neexistuje a žádná společnost v bezprávném stavu nemůže žíti... Stabilizace a vyrovnání v konfliktu starého a nového právního řádu musí nastati co nejdříve, nemá-li život státu a národa upadnouti do chaosu. Proto se i u nás dnes s takovou rozhodností a oprávněností volá po respektování právního řádu a po opětném jeho znovuzavedení."

Jsem přesvědčen, že tato osnova jest příspěvkem k potřebám, těmito slovy presidenta republiky vyjádřeným, a proto doporučuji, aby Národní shromáždění tuto osnovu schválilo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Přihlášeni jsou tito řečníci: pan posl. dr Burian a pan posl. Kobylka.

Uděluji slovo p. posl. dr Burianovi.

Posl. dr Burian: Vážené Národní shromáždění! Předloha zákona, jímž se doplňují a mění předpisy o obnovení právního řádu, by mohla svým názvem vésti k jakémusi nedorozumění. Není to totiž zákon, kterým by se teprve zaváděl právní pořádek v běžném slova smyslu, nýbrž jde tu o předpis, kterým se snažíme vyrovnat se se stavem, jenž vznikl za doby nesvobody.

Souhlasím plně s panem zpravodajem, že by bývalo bylo ideální, kdybychom byli mohli prostě prohlásiti, že všechno to, co během okupace v našich zemích bylo vyhlášeno jako právní předpis, jako výrok správního úřadu nebo jako rozsudek soudní, je neplatné. Tím bychom byli nejjasněji vyjádřili, že všechno, co se dělo v našich zemích za doby okupace, nebylo stavem právním, nýbrž bylo aktem násilí. Bohužel okupace, trvající více než šest let, a doba nesvobody, trvající ještě déle, vyvolaly tolik skutečností, majících zevní povahu právních norem, výroků správních úřadů, soudních rozsudků i jednotlivých právních aktů, a založily tolik i hospodářských skutečností, že by skutečně bylo vedlo k chaosu, kdybychom byli důsledně prohlásili toto vše za neplatné. Bylo proto nutno hledati právní formu, která by jasně vyjádřila, co jest československým právním řádem.

Mám za to, že článek 2. osnovy, přejatý z ústavního dekretu presidenta republiky, čís. 11 Úředního věstníku, - podle něhož z vůle československé zákonodárné moci jest na zcela přechodnou dobu i nadále používati z předpisů, vydaných v době nesvobody, těch, které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy, - velmi šťastně řeší tento problém. Přejímá totiž z doby nesvobody určité předpisy, ale naznačuje, že se tak děje jen výjimečně na dobu přechodnou a - což považuji za zvláště důležité - že tato výjimečná platnost je připuštěna z vůle československé zákonodárné moci. Autor osnovy byl by mohl použíti jistě termínu, že z doby nesvobody platí ty a ty předpisy, ale tím by se bylo setřelo to, co zde tak pěkně je mluvou právníka vyjádřeno, totiž že předpisy z doby nesvobody nemají vlastní normativní moci a že tato jest jim jako výjimka propůjčována zákonodárnou mocí československou.

Osnova zákona má přispěti k pořádku v životě právním a proto je jistě uvítána každým praktickým právníkem a nemusím zdůrazňovati, že zvláště sympaticky jest přijímána stranou československých národních socialistů, stranou, která od počátku své politické činnosti považuje právní pořádek a bezpečnost právní za jeden z hlavních sloupů demokratického řízení.

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, řeknu-li, že smysl pro právo jest v našem národě velmi silně vyvinut, a je jen třeba, abychom právní pořádek považovali za stejně důležitý jako na př. pořádek ve věcech hospodářských.

To je také jedním z úkolů politické výchovy, aby učila úctě k zákonům, aby vysvětlovala, že zákonodárná moc je vyhrazena jen těm činitelům, které ústava k tomu povolává, a že každý, kdo zastává jakoukoliv funkci veřejnou, jest vázán zákonem jako zdrojem práva, ale ovšem také povinností. Právní řád je ovšem něčím živým, měnivým, také pro něj platí zákon vývoje; avšak to, co je ústavními činiteli za zákon, t. j. vůli lidu, vyhlášeno, musí býti respektováno jako vůle lidu, a ne jako výmysl profesionálních právníků. Nalézání práva jest ústavou svěřeno především nezávislým soudcům. A mám za svou povinnost zdůrazniti, že stav soudcovský jako celek těší se důvěře a vážnosti, která mu právem přísluší. Retribučním dekretem byl na soudce z povolání vznesen velmi odpovědný úkol, a vzhledem k tomu, že nalézání práva v lidových soudech děje se vedle ostatní agendy, jež nemůže býti zastavena, i úkol velmi namáhavý.

Přesto naši soudcové snaží se tento úkol zvládnouti co nejrychleji, aniž by tím trpěla vážnost věci a důstojnost řízení, která v žádném soudním řízení nesmí býti podceňována. Je pochopitelno, že nejenom soudy, nýbrž i veškeré správní úřady, sbory i orgány vykonávají svoji pravomoc na základě zákona a jsou na zákon vázány. To vyplývá nejenom z výslovného předpisu §u 93 ústavní listiny, nýbrž i z moderního pojetí právního státu, dle něhož každý výkon moci veřejné jest konec konců aplikací nějaké právní normy. Dnes, kdy v oboru politické správy jest účast lidu ve veřejné správě mnohem intensivnější než tomu bylo dříve, jest toto vědomí vázanosti na zákon tím důležitější. Zde jest také úkol odborného úřednictva, zejména právnického u národních výborů, dbáti, aby občanští zástupci měli jasný právní podklad pro své rozhodnutí.

Při této příležitosti chtěl bych věnovati několik slov úředníkům politické správy, z jejichž řad jsem sám vyšel a jejichž bolesti pociťuji. Slyší často, že na místo úřednického aparátu nastupuje správa lidová, a tu bych velmi prosil, aby političtí úředníci nespatřovali v tom nějakou příhanu pro sebe a svůj stav. Vím velmi dobře, jak těžké bylo postavení politických úředníků za okupace, kolik obratnosti, statečnosti a obezřetnosti bylo třeba, aby se prošlo všemi těmi úklady, kterými okupační moc ohrožovala náš život a které právě na oboru veřejné správy mohla tím více uplatňovati. Vím také, kolik bylo obětí v řadách politických úředníků. Fakt, že za okupace nebyl ponechán snad jediný český okresní hejtman na svém místě, je jistě faktem dosti zřetelným.

Jestliže nyní jest veřejná správa stavěna na jiné základy, jest to věcí vývoje, takto musí býti chápána, a já jsem přesvědčen, že úloha dnešního politického úředníka jest značně obtížnější než dříve, že jeho postavení vyžaduje vedle odborných znalostí velmi mnoho osobního taktu a podnikavosti. Najíti harmonický soulad mezi složkou lidovou a úřednickou jest hlavním úkolem příští veřejné správy, a nejenom lidoví zástupci v národních výborech, nýbrž i úředníci těchto správních orgánů mohou býti bezpečni, že co může přispěti k dosazení této harmonické spolupráce, najde plného pochopení strany, jejímž jménem mám čest mluviti. Pokud jde ještě o předloženou osnovu, dává tato právní podklad pro to, aby mohly býti revidovány výroky soudů i správních úřadů z doby nesvobody, jež - abych to tak stručně formuloval - neobstály před očima právníka, jenž se naučil znát československý právní řád.

Výjimka, která byla vsunuta, pokud jde o veřejné dávky, jest nezbytnou, neboť by nebylo únosné, kdyby státní pokladna měla se vyrovnávati s nároky všech těch, kteří byli postiženi předpisy daňovými nebo dávkovými v době nesvobody.

Vcelku jest však možno na základě projednávaného návrhu zákona dosáhnouti revise jak rozsudků tak i rozhodnutí a opatření správních úřadů.

Pod tlakem okupace uzavřena byla tu však řada soukromoprávních jednání, smluv a pod., která tímto zákonem nejsou dotčena. Jak je váženému Prozatímnímu Národnímu shromáždění známo, byla tato právní jednání, uzavřená pod tlakem okupace, prohlášena za neplatná již dekretem presidenta republiky čís. 5 Sb., avšak způsob uplatnění těchto nároků byl vyhrazen zvláštnímu prováděcímu dekretu, tedy nyní zákonu. Je záhodno, aby tento zákon, který organicky také spadá do pojmu obnovení právního pořádku, byl projednán co nejdříve, aby konečně již přestaly případy, kdy v pozemkových knihách jest veden jako vlastník na př. vystěhovalecký fond a skutečný vlastník, který se vrátil z koncentračního tábora, nemůže dosáhnouti knihovního pořádku.

Ke konci bych si dovolil malé odbočení od projednávané osnovy. Slyším stále stížnosti, že nejsou upraveny služební požitky úředníků, zřízenců, profesorů, soudců a pod., kteří byli za okupace pensionováni, nyní se přihlásili k aktivní službě a tuto také konají, avšak stále mají ještě jen pensi a někde pouze nějaký příplatek k ní. Také jsou stížnosti, že jsou velmi zdlouhavě vyřizovány žádosti o vdovské pense, dokonce i v případech, kde jde o vdovy po úřednících popravených za okupace. Toto vše působí jistě oprávněnou trpkost. Prosím proto, když již se dáváme do toho pořádku, aby v těchto věcech bylo více pružnosti.

Jak jsem již s počátku uvedl, československá strana národně socialistická vítá předloženou osnovu zákona a bude pro ni hlasovati. (Potlesk.)