Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Kobylkovi.

Posl. Kobylka: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Domnívám se jistě právem, že nebude v této sněmovně jediného jejího člena, který by z jakýchkoliv důvodů podceňoval anebo snad nedoceňoval význam tvořivé a reprodukční kulturní činnosti v životě našeho národa, a to ve všech oborech. Jedním z významných projevů kulturních snah a kulturního tvoření je umění divadelní se vším, co k němu náleží. Bude proto nutno zabývati se v této sněmovně divadelnictvím, a to z různých hledisek, nejenom po stránce umělecké a tvořivé, ale především také po stránce legislativní, finanční, osobní a fundusové čili s hlediska hospodářského efektu, jak se promítá do hospodářské a finanční sféry našeho státu, čímž se dotýká každého jednotlivého jeho občana.

Nežli dospějeme k dnešnímu stavu našeho divadelnictví, musíme si říci, že již v době nesvobody byly učiněny několika pracovníky určité návrhy na poválečné uspořádání divadelních poměrů v samostatném státě československém. Jedním z nich bylo utvoření Divadelní rady při ministerstvu školství na základě písemného podání ze dne 25. května 1945, jež obsahovalo rovněž požadavek, aby z divadel byly učiněny opravdové umělecké ústavy, zformované na práci uměleckých souborů a vedené osvědčenými režiséry. Dále bylo požadováno vytvoření pevné base hospodářské a organisační, opřené o kontrolu závodních rad, a voláno po tom, aby provoz divadel byl napříště svěřen jen státu, komunálním útvarům, odborovým organizacím, armádě, divadelním družstvům, a aby soukromé podnikání bylo zastaveno, aby ve smyslu košického vládního programu nepřevládal zájem jednotlivců.

Ministr školství univ. prof. dr Nejedlý provedl jmenování devíti členů této Divadelní rady, jejímž předsedou se sám stal. Divadelní rada měla býti pojímána jako odborná poradní instituce, jež skutečně vypracovala pak návrh na nové uspořádání divadelních poměrů a rozčlenění oblastí, kterýžto návrh byl zveřejněn 27. července t. r. jakožto výnos ministerstva školství.

Tímto výnosem bylo stanoveno, že až do vydání nového divadelního zákona budou provozovateli divadelního podnikání stát, země, města, armáda, ÚRO, SČM, družstva měst, divadelníků i návštěvníků. Zároveň bylo také řečeno, že divadelní rada má býti orgánem s hlasem výhradně poradním, tedy, že její předseda nemá býti ve svých rozhodováních nikterak vázán jejím názorem nebo jejím usnesením. K tomu, aby divadelní rada byla postavena na legální základ, chyběla zde usnesení vlády, jimiž by se mohla divadelní rada státi zároveň odborným odpovědným kolektivem za předpokladu, že by její konstituce odpovídala současné politické representaci.

V době nedávno minulé byly provedeny mnohé zásahy až na samé kořeny divadelního tvoření, při čemž ovšem je v konečné fázi rozhodující, s jakým konečným výsledkem projevily se ve službě obecenstvu, tedy lidu, jehož jménem jsou prováděny, a to nejenom čistě umělecky, nýbrž také finančně a pod.

Je jisté, že jménem Divadelní rady bylo provedeno dosti změn, ač ne vždy nejšťastnějších. Již zmíněným výnosem ze dne 27. července 1945 byly zrušeny všechny divadelní koncese, vydané předtím příslušnými úřady. Rovněž byla provedena konfiskace divadelních budov, jakož i divadelního fundu, to jest různých divadelních rekvisit, kostýmů a podobných náležitostí. V divadlech nastal bezesmluvní stav, herci byli ponecháni řadu měsíců ve finančním nedostatku a mnohdy v bídě a zápasu o holou existenci. Někteří kromě toho nedostali ani vyrovnávací přídavky z doby dřívějšího totálního nasazení na jiných pracovištích, takže prožívali opravdu trudné začátky nové éry, jež měla býti velkolepou improvizací.

Kromě toho se v některých městech jednalo naprosto autonomně, zařízeno dosti novinek, a i sám ministr byl často postaven před hotovou událost, jako na př. v Brně, v Moravské Ostravě, Karlových Varech a jinde. Byl také uskutečněn t. zv. "plán" s platností pro Čechy, Moravu a Slezsko, jež byly rozděleny na divadelní oblasti. Počet divadel byl vskutku velkolepě rozmnožen, zejména o scény v pohraničí, jež byly prohlášeny za scény státní, a to stálé. Byla provedena různá jmenování a osobní ustanovení bez slyšení stanoviska Divadelní rady, jejíž členové resignovali na své členství, avšak do dnešního dne jim nebylo ministerstvem školství oznámeno, zda se jejich resignace přijímá či nikoli. Někteří tak učinili v denním tisku. Staly se i případy, že v době hned po revoluci byly divadelní věci vzaty nadšenými odborníky do zkušených rukou a záležitosti vyřešeny uspokojivě, povětšině se však nově vzniklé kolektivy domáhaly žádostmi na ministerstvech, zemských národních výborech a j. či provoláním v denních listech, aby jim byla povolena činnost; některé skupiny herců hrály bez povolení dále. Vyskytly se potíže s ubytováním zaměstnanců. Stovky divadelních zaměstnanců asi z 80 podniků živořily a tak se většina z nich hrnula do Prahy, kde vyrůstaly nové scény jako houby po dešti.

Prvním popudem ke zmatkům v hereckých řadách byla nezdravá centralizace kvalitních sil v Praze a zřizování nových divadel jednoho typu. Jedinou výjimkou v této divadelní anarchii bylo snad jenom olomoucké divadlo, jehož umělecké vedení mělo přesný plán na zajištění divadelní budovy, fundu, dílen a hned v prvních hodinách po osvobození navázalo styk s místním národním výborem, dalo se ihned s členy divadla k disposici a divadlo bylo převzato do městské správy.

Zároveň nastaly také okolnosti jistě málo předvídané, že totiž projevil svou vůli také lid, t. j. obecenstvo, které méně vyhledává divadelní představení vzhledem na programy jednotlivých divadelních skupin a také z důvodů finančních. Proto není řídkým zjevem, že většina divadelních lavic zeje prázdnotou a někde dokonce vrátí divadelní správa obecenstvu vstupné a představení se prostě nekoná pro nepatrnou účast diváků.

Poněkud zvláštní je postavení státních scén v pohraničí, jichž je poměrně značný počet, ačkoli by bylo docela dobře možné, aby jedna divadelní skupina i s technickým personálem obstarávala divadel více, což platí na př. o souboru plzeňském a o divadle v Karlových Varech. Pro Most, Ústí n. L., Teplice, Liberec a Jablonec by zcela postačilo pro tuto sezónu jedno divadlo s dobrými soubory, činoherním, operním a operetním, z nichž každý by mohl sídlit v jednom městě, kde by měl pro sebe výhodné podmínky, a střídavě hostovati se svým repertoirem v ostatních městech. Nemusel by nastudovat tolik premiér, výhoda by byla v lepší průpravě při delší studijní době, v úspoře materiálu na výpravy a soubor by mohl býti vybrán opravdu z nejlepších sil a mohl by být početný, kdežto takto jsou herci rozptýleni po několika souborech. Do Opavy a Těšína mohlo letos zajížděti divadlo olomoucké a ostravské a členové souborů těchto měst mohli posílit soubory ostravského a olomouckého divadla. Poslání divadel v pohraničí je totiž po stránce kulturně-politické veliké, nicméně však nutno uvážiti, že jednak není dosud pohraničí plně obsazeno českým obyvatelstvem, jednak že dosavadní čeští obyvatelé jsou zaměstnáni hospodářskými problémy do té míry, že ne vždy mohou dnes a denně jíti se svými rodinami do divadla. Proto i tuto otázku musíme rázně vyřešit, aby bylo dosaženo takové úpravy, jež by byla v souladu s kulturními požadavky českých obyvatel v pohraničí a se zájmem státně-politickým, ale aby bylo zároveň přihlíženo k hospodářské únosnosti, neboť finanční stránka není za nynějších celostátních hospodářských poměrů faktorem podřadným nebo docela pomíjitelným. Ačkoli se na jedné straně vyskytují přímo zarážející případy, že se na př. v Divadle 5. května nebo v Karlíně sejde na představení po padesáti návštěvnících, jsou naproti tomu představení v jiných divadlech zcela vyprodána, jako na př. v Umělecké besedě, Unitarii, v Nuslích a jinde. Je naléhavě nutno, aby se začalo hledat účelné řešení.

Při této příležitosti se rovněž musí rozhodnout, zda mají zůstat všechna divadla i za cenu důkladných schodků, doplácených ze státní, po př. veřejné pokladny, ale nakonec vždycky z kapes poplatnictva. Bude se rozhodovati, zda je náš stát a jeho lid tak bohat, aby bylo možno vydržovati řadu divadel po stránce osobní a věcné, bez jejich vlastních příjmů. Je snad ještě v dobré paměti, že i první státní scéna - Národní divadlo - byla v dobách první republiky pasivní asi 15 miliony Kč. Vzpomeňme, jaké pohnutí mysli vyvolávala tato skutečnost u obyvatelstva! Dnešní hospodářský stav této scény není znám, ale je znám případ jistého divadla pro děti, jež za dobu čtyř měsíců prokázalo pasivitu téměř jednoho milionu Kčs, nemluvě o tom, že jsou případy ještě markantnější. Tyto zjevy jsou všeobecné a nevyskytují se specificky pouze v Praze.

Rovněž bude nutno ještě podrobiti zkoumání skutečnost, zda může býti odborová organizace herectva - Ústřední rada odborů - současně i zaměstnavatelem svých odborově organisovaných členů; neboť tímto způsobem by byla ona část zaměstnanců-herců, zaměstnaných u své odborové organizace, zbavena možnosti ochrany, neboť je nemyslitelné, že by zaměstnavatel vykonával ochranný tlak sám na sebe, kdyby se řešily některé sporné otázky. Proto je bezpodmínečně nutné, aby byly vykonány všechny nezbytné přípravy k vydání řádného divadelního zákona, který by všestranně projednalo Národní shromáždění. Jedině takovýmto legislativním zásahem bude možno vnésti do nynějších disharmonických divadelních poměrů jasno a postaviti je na solidní základnu, sociálně spravedlivou pro herce a vyhovující zároveň hospodářským zájmům veřejným, kteréžto řešení nemůže být ponecháno náhodě ani polovičatosti.

Dalším rovněž důležitým činitelem kulturním je film, který jako mimořádně působivý prostředek kulturní, informační a propagační se dekretem presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu stal předmětem veřejného zájmu a nebyl ponechán soukromému podnikání, nýbrž byl prohlášen za státní monopol. Tento dekret podle svého §u 5 nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Tím je ovšem dána některým dosavadním podnikatelům možnost, aby si podali za státem nebo za státní filmovou společností ČEFIS, která se prozatím jen tvoří, účet za ušlý zisk za dobu od května do 11. srpna 1945, neboť prováděcí nařízení dosud vydáno nebylo. Tím by také nebylo dosaženo onoho finančního efektu, který předpokládá důvodová zpráva k §u 3, jež praví: "Ustanovení tohoto paragrafu sleduje účel hospodářské soběstačnosti filmového oboru. Lze proto očekávati, že s prováděním dekretu nevzniknou státu žádné výdaje". Jak je ze znění citovaného dekretu zřejmo, vedoucí myšlenkou a zájmem bylo, aby se státu dostalo všech technických možností, opatřiti lidu levné a kulturně vyspělé filmy, jež by kryly nejen spotřebu tuzemskou, ale zapojily se také do našeho státního hospodářství vývozního, a to za nejlevnějších podmínek. Naše ateliery jsou zařízeny na roční produkci asi 100 filmů, ale zatím se počítá na tuzemský konsum asi 20 filmů ročně. Pro export jeví se tedy úctyhodná možnost produkce asi 80 filmů ročně, jež by mohly ve svém celku představovat velmi imposantní aktivum naší zahraniční obchodní bilance, kdyby všechny předpoklady byly splněny. Je pochopitelné, že i státní podnikání vyžaduje pečlivých úvah a rozpočtů, aby bylo dosaženo žádoucích výsledků a aby se národu dostalo kvalitních a současně levných filmů nebo aspoň filmů takové výrobní ceny, jež by se nejevila jako vysloveně ztrátová, na níž by musela státní pokladna dopláceti horentní sumy.

Prozatím ovšem nelze s plným uspokojením říci, že bychom se k těmto cílům blížili. Kolují totiž zprávy, že administrativní aparát prozatím vyžaduje ročního nákladu kolem 80 mil. Kčs, což je jistě položka úctyhodná. K tomu sluší podotknout, že v oblasti filmu existuje sbor devíti tak řečených zmocněnců, z nichž každý má svého zástupce se stejným platem, který činí 20.000 Kčs měsíčně, tedy těchto devět zmocněnců a devět zástupců má roční důchod 3,920.000 Kčs. Jejich pracovní oblasti jsou tyto: Výroba, laboratoře, půjčovny, dovoz - vývoz, kinokronika, kinofikace, Filmový ústav, kinematografy, věci hospodářské. Jejich činnost je tedy rozsáhlá a rozmanitá při současné odpovědnosti. Zejména obor zmocněnce pro dovoz a vývoz filmů je vysoce důležitý s hlediska státní politiky kulturní i hospodářské; všechna jednání mají povahu mezistátních smluv hospodářských, jež podléhají ratifikačnímu schválení Prozatímního Národního shromáždění po předběžném meziministerském řízení, zejména pak s ministrem financí a zahraničního obchodu.

V nynější době připravují se dva filmy, a to: "Zlaté město" a "Nezbedný bakalář", který je filmem historickým. Na těchto filmech je pozoruhodné, co mají podle preliminovaných rozpočtů stát. Film "Zlaté město" má stát asi 18 mil. Kčs a "Nezbedný bakalář" asi 23 mil. Kčs. Výrobní náklady jednoho filmu tedy průměrně asi 21 mil. Kčs, podle čehož by výroba proponovaných 20 filmů pro tuzemský konsum měla stát asi 420 mil. Kčs, nepřihlížíme-li k právě prováděnému zvyšování platů a mezd, kterýmžto zákrokem se pravděpodobně uvedená čísla projeví daleko markantněji. Při této příležitosti dlužno ovšem také uvést některé skutečnosti, které jsou výstrahou, a to především stažení z oběhu filmu "Svátek matek", jehož výroba si vyžádala asi 1.5 mil. Kčs, kterážto částka stává se tudíž naprostým pasivem pro státní pokladnu. Rovněž pro export jsou důležité různé momenty, podle jejichž povahy můžeme posuzovat vývozní možnosti a vyhlídky čsl. filmové produkce. V minulých dnech meškali v Praze francouzští zájemci o náš film a odmítli koupit pro Francii a Latinskou Ameriku film "Rozina Sebranec", vyrobený ještě před květnovou revolucí a dodělaný v nepatrné míře v době pozdější, a to z důvodu, že prý nemohou koupit film, předvádějící kněze při krádeži. Ovšem pokud je známo, žádný film zahraniční provenience, ani sovětské ani jiné, nepředvádí obecenstvu podobná themata. Jak vidno, při snaze o vývoz filmů čsl. původu je nutno náležitým způsobem vybírat a upravovat scénář, aby film projevoval určitou úroveň estetickou i etickou. Oněch dříve zmíněných asi 80 filmů, reservovaných pro zahraniční trh, může býti také vyčerpáno tím, že by zahraniční filmaři zajeli tyto filmy natočit do zdejších atelierů, aby byla vyčerpána jejich produkční kapacita. Ovšem nelze zapomenout, že pro tyto případy by bylo nutno učinit nezbytná opatření, zejména vyřešit otázku ubytovací pro poměrně dosti početné herecké soubory a doprovod, kterážto otázka je nyní v hlavním městě republiky více než svízelná. Její řešení je však pro blízkou budoucnost velenutné.

Kolem filmu domácí produkce vyskytuje se ještě řada různých rarit, jež bude nutno v budoucnu uvésti na pravou míru, aby byla získána potřebná a zajisté žádoucí rovnováha, vyplývající z odpovědnosti v otázkách platových. Tak není možno, aby režisér, mající odpovědnost za celý film do všech podrobností, měl dostati 25.000 Kčs, a holič provádějící maskování herců 5.000 Kčs, nebo aby dirigent mohl požadovat za jednu hodinu 1.000 Kčs. Udržování filmového orchestru stojí 5 mil. Kčs, ačkoli není stoprocentně využito jeho pracovní kapacity. Odměny filmovým hercům tvoří minimální položku, máme-li na mysli tanec milionů kolem jednoho filmu.

Uplynulo již přes půl roku od národní revoluce, a v našich kinech jsme dosud neviděli Vávrův film o hrdinném vypětí vojenských vlastností pražského obyvatelstva. Doufejme však, že se tak stane po nynější konsolidaci ve státní filmové výrobě s urychlením, jemuž se nebudou stavět v cestu nepřekonatelné překážky. Rovněž tak chováme naději, že při státní filmové výrobě nebude zkrácen ani hodnotný film školní, který má plnit velké poslání národní a odborné výchovy české a slovenské mládeže, ačkoli v dekretu z 11. srpna 1945 není toto odvětví filmové tvorby specifikováno.

Prodělanou okupací loupeživých vetřelců náš stát podstatně zchudl. Nedostává se nám mnohých spotřebních statků prvé důležitosti, na jejichž opatření v dostatečném množství pro všechny občany státu musí být soustředěn veškerý zájem nás všech, neboť tam také tkví pravá podstata budování svobodné lidové republiky Československé, aby byla zajištěna vyšší hospodářská úroveň nejširších lidových vrstev národa. Proděláváme důležitý přerod výrobního průmyslového hospodářství a zápasíme s různými těžkostmi, jež na nás doléhají a jež musíme překonávat s největším vypětím sil. Je proto příkazem doby, aby při budování kulturních institucí, majících tendence lidovýchovné, jako právě obor divadelní a filmové tvorby, bylo šetřeno zásad hospodářské únosnosti vzhledem na účelovou prospěšnost. Rovněž tyto obory státního hospodářského podnikání musí býti vedeny stejnou zásadou, vyslovenou při znárodnění a zestátnění našeho klíčového průmyslu, neboť jedině tak bude naší republice zajištěna kýžená stabilita a konsolidace duchovní i hospodářská. Pod tímto dojmem musí býti také posuzováno plánování nové vysoké školy filmové, jejíž úkoly mohou, alespoň zatím, docela dobře zastávati v měřítku zcela přiměřeném školy nynější, a to jistě neméně úspěšně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Peškovi.

Zpravodaj posl. dr Peška: Vážené Národní shromáždění!

Dovolte, abych několika slovy podal resumé této debaty. Bohužel bylo v této debatě někdy zapomenuto na to, že nejsme svobodným debatním klubem, nýbrž že jsme Národním shromážděním, které má pracovat o úkolech jemu vytčených (Potlesk.) a jednat o zákonech, které mají být uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení. Pokud se však diskuse držela thematu, které jí bylo dáno, bylo zde jednomyslně konstatováno, že Československo bylo, jest a bude státem právním, že v Československu každému má býti zaručena právní bezpečnost, že se českoslovenští občané, československé úřady a československé soudy mají řídit pouze zákony, usnesenými a vydanými zákonnými a ústavními zákonodárnými orgány a řádně proklamovanými. To je zásada, kterou se náš stát vždycky chce a bude říditi. Ve smyslu této zásady také má býti vydán zákon, jehož přijetí mám tu čest vám doporučiti. (Potlesk.)