Jak se chovali v této době naši soudcové? Ti všichni spontánně řekli: Budeme se řídit jednou zásadou: Ius est ars boni et aequi, starou klasickou větou latinských právníků, která přeložena do češtiny zní: Právo je umění dobra a slušnosti. A nebylo to, slavná sněmovno, tehdy lehké, kdy Němci kolem nás byli umělci ve věci zla, násilí a zvůle a celý svůj řád budovali na podvodech, klamu, bezpráví a lži. Tu bylo u našich soudů víc než v kterých jiných úřadech ovzduší tak podmanivé, krásně české a soudcové pomáhali ve sporech o oduznání manželského původu, o pokrevní původ nearijcům a prováděli den co den rozluky manželství těch, z nichž jeden partner odešel do zahraničí, aby bojoval za naši československou věc. Povolávali za svědky lidi z říše, kteří tam pracovali totálně nasazeni, a zjišťovali nám také, kde byl kdo zavřen, v kterém je koncentračním táboře. Když nám geheime Staatspolizei nechtěla povolit návštěvu, povolal si český soudce uvězněného k výslechu a velmi často se podařilo gestapo ošidit a měli jsme možnost mluvit s těmi, s nimiž nám gestapo nedovolilo se domluvit.

Myslím, že je zapotřebí, aby mezi námi poslanci v parlamentě, kteří tvoříme zákony, a soudci, kteří tyto zákony aplikují, vykládají a s nimi pracují, byla vytvořena úzká a dobrá shoda. Jsem velmi ráda, že je v dnešním shromáždění také ministr spravedlnosti dr Drtina a že za jeho přítomnosti mohu říci, co naše soudce bolí a co potřebují. Především máme u nás katastrofální nedostatek soudců - 50% nám jich chybí. Tento nedostatek vznikl tím, že spousta soudců odešla do pohraničí k nově zřízeným soudům, ale také tím, že se soudcům svěřují důležité úkoly spojené s očistou národa. Odchází však také mnoho soudců ze svého vlastního resortu do resortů jiných, zejména do nově zřízených. Vyžaduje si je pan ministr informací, odcházejí i do ministerstva vnitra, odcházejí do ministerstva práce - československý soudce má dobrý zvuk ve všech resortech.

A nyní otázku: máme jim bránit, aby neodcházeli? Dosáhne se tím, že zbude větší počet soudců v resortech? Má býti zřízen t. zv. přímus resortní, že z jednoho resortu do druhého nemůže odejíti schopný člověk. Přimlouvám se zde za to, aby byla svoboda volného rozhodnutí také u nich, aby každý mohl odejíti, kam ho srdce táhne, podle svých schopností a podle toho, kde je lépe zařazen. Ale je nutno, poněvadž budeme potřebovat dobré, spravedlivé a spolehlivé soudce, abychom pro ně udělali co nejvíce, poněvadž na spravedlnosti a na dobrém výkladu zákonů spočívá právní bezpečnost a jistota právního řádu v našem státě. Jak je možná odpomoc? Upravit platy a postup soudců tak, aby právníkům bylo zabezpečeno, že v soudní službě normálním postupem se domohou pro sebe a své rodiny slušného zaopatření. To se může stát jen automatickým postupem nebo podstatným zvýšením počtu systemisovaných míst ve vyšších stupnicích funkčního služného. Bude nutno pozvednouti soudcovský stav tak, aby soudci znamenali u nás totéž, co v SSSR.

Co jsem řekla o soudcích, platí mutatis mutandis o státních zástupcích, justičních zaměstnancích, soudních úřednících a podúřednících, dozorcích a také o vězeňské stráži. Ať proto dále svědomitě a s láskou tito justiční zaměstnanci střeží spravedlnost, pořádek a právní řád.

K §u 2 jsme přidali v ústavně-právním výboru ještě odst. 4, a to z toho důvodu, že se nám nelíbila zpětná účinnost tohoto zákona. Všichni v ústavně-právním výboru jsme se postavili za zásadu - a mám za to, že celá slavná sněmovna bude také tuto zásadu propagovat ve svém jednání - že si nepřejeme, aby zákony byly formulovány se zpětnou účinností. Víme totiž, že zpětná účinnost zákonů je institut, který stojí v příkrém rozporu s principem právní jistoty. Právní jistota, která musí býti základem státu, nezbytně přece vyžaduje, aby občané, pro něž jsou normy vydávány a kteří se musí podle nich říditi, také tyto normy předem znali. Může snad být intensivní veřejný zájem, který ve zcela výjimečných případech si může vyžádat, aby stará skutková podstata byla podrobena právnímu předpisu, vydanému teprve po vzniku této skutkové podstaty, ale opakuji, že to musí býti jen intensivní zájem veřejný, který může omluviti to, že se nová skutková podstata podřizuje normě, která byla vydána později jen proto, že nemohla býti vydána včas. Myslím, že i sněmovna při této příležitosti může vyslovit zásadu a dát výraz svému přesvědčení, že zpětnou působnost nemíní již uzákoňovat v rozsahu, jak se to dálo za první republiky, kdy praxe v tomto směru byla velmi málo skrupulosní. Právní jistota a její udržení bude směrnicí našeho shromáždění. Tím ovšem nemíníme zabrániti tomu, aby nebyly napraveny hříchy z doby nesvobody, způsobené normami, které nelze pro nás pokládat za právní řád v pravém slova smyslu a které platí u nás pouze provisorně, než je bude technicky možno nahraditi novým řádem. Po doplnění §u 2 odstavcem 4 nemusí tedy tento nový zákon působit zpětně.

A navrhujeme proto v §u 4 tohoto zákona normální nabytí účinnosti, 14 dní po vyhlášení.

Když jsme jednali, slavná sněmovno, v ústavně-právním výboru o tomto novém vládním návrhu zákona, tázal se pan kol. Lettrich, poslanec slovenské strany demokratické, proč tento zákon působí jen v Čechách a na Moravě, proč nepůsobí také na Slovensku. K tomu chci říci toto: My zde uklízíme okupantské svinstvo, které nám v historických zemích nadrobili za doby protektorátu naši vzácní "ochráncové". Nevztahuje se tedy toto nařízení na Slovensko proto, že bylo po této stránce uchráněno činnosti našich německých "ochránců". Ale kvituji tuto poznámku posl. dr Lettricha a slovenských soudruhů, i příslušníků strany demokratické s radostí a s plným zadostiučiněním, poněvadž je to doklad, že Češi a Slováci jedno jsou. Je to jen důkazem upevnění jednoty československého národa a státu, budeme-li mít společný československý právní řád. (Potlesk.)

Proto všichni voláme, abychom již konečně zrušili dvojí kolej práva, jednu kolej v zemích historických, kde jedeme ještě po starém rozběhu rakousko-uherském s občanským zákoníkem z r. 1911, a druhou, po které se jede na Slovensku podle maďarských předpisů. Prosím proto velmi naléhavě, aby co nejdříve byl Národnímu shromáždění předložen návrh nového československého občanského zákoníka a návrh československého řádu civilního. (Potlesk.)

Ke konci mi dovolte, abych k úplné informovanosti slavné sněmovny pronesla ještě několik málo slov. Zákon, který vám zde předkládáme, zabývá se toliko procesními předpisy, tedy ustanoveními formálního práva. Přes to však zavádí ve věcech, jichž se řízení dotýká po stránce hmotně-právní, stav, jaký tu byl před okupací, totiž obnovuje předpisy občanského zákoníka ve shodě s čl. 1, odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1945, č. 30, o obnovení právního pořádku. Lituji v této souvislosti velmi, že nebylo možno s úpravou procesuálních předpisů provést zároveň také úpravu práva materiálního, čili že jsme nemohli zreformovati také ustanovení §§ 158 a 159 obč. zákoníka, jimiž se řídí obsah a podklad žalob o oduznání manželského původu dítěte. Pokládám ještě za nutné, aby si paní a páni poslanci ujasnili, co znamená žaloba na oduznání manželského původu dítěte, o kteréžto věci jste několikráte za mého referátu slyšeli. Je to žaloba, kterou se obrací manželský otec na soud a žádá, aby rozsudkem bylo zjištěno, že dítě, které se narodilo z jeho manželky a za trvání manželství, není jeho dítětem, přes to, že zákon je za manželské dítě považuje.

Má-li ovšem tato žaloba míti úspěch, musí býti podána včas. Zákon stanovil pro to určité krátké lhůty, poněvadž by nebylo jistě v zájmu dítěte ani klidu rodiny, kdyby toto popěrné právo mohl manžel vykonati podle své vlastní volby třeba za 5, 10 i více let od narození dítěte. Proto původní text občanského zákona, který platí i nyní, ustanovil, že tato žaloba musí být podána ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se otec dověděl o narození dítěte. Když tato lhůta uplyne, nemůže otec žalovat o oduznání manželského původu, i kdyby si toho přály všechny zúčastněné strany.

Podle předpisů vydaných za okupace, které odstraňujeme tímto vládním návrhem, platila lhůta jeden rok a její počátek byl stanoven od chvíle, kdy se manžel dověděl o okolnostech, svědčících pro nemanželský původ dítěte.

Rozhodně bychom se přimlouvali za to již nyní - a jsou zde páni zástupci ministerstva spravedlnosti - aby v příštím zákonodárném návrhu byla prodloužena i nynější tříměsíční lhůta na dobu jednoho roku.

Slavná sněmovno! Okupace i válka zasáhly totiž přehluboko do poměrů našich rodin. Rozbily lidské štěstí a rozmetaly rodinné kruhy tím, že přinutily mnoho lidí k odchodu do zahraničí, spousta lidí byla odvlečena do koncentračních táborů a káznic, nastal nástup lidí za prací do říše, totální nasazení. Vidíme ještě dále, že za okupace přišly k nám do protektorátu proudy cizích elementů a i nyní je tu ještě invase cizích živlů. Z toho přirozeně vzešly početné manželské rozvraty a na troskách spokojené rodiny vznikala náhražkově nová životní společenství. Narodila se z nich řada dětí, podle zákona sice manželských, ve skutečnosti však plodů mimomanželských spolužití. Po revoluci se vraceli osvobození lidé do svých domovů. Co nacházeli někteří z nich? Trosky rodinných krbů, rozbitá rodinná štěstí, ale také nové výhonky na troskách bývalého spokojeného manželského života.

Manžel, který se vrátil z koncentráku, káznice nebo ze zahraničí, měl ve lhůtě tří měsíců podati žalobu, když byl překvapen jedním, dvěma, ba i více dětmi, které našel ve své domácnosti. Jistě víte, v jakém stavu se vraceli lidé z koncentračních táborů. Uštvaní na smrt, nemocní, rozervaní potřebovali především sanatorium, lékaře, aby se aspoň trochu vzpamatovali z toho, jak byli zničeni za těch těžkých let, která prožili. Nikoho nenapadlo, aby běžel k advokátovi nebo k soudu a ve lhůtě tří měsíců podal žalobu o oduznání manželského původu dítěte. A všechny žaloby visí ve vzduchu, poněvadž lidé zmeškali tříměsíční lhůtu k podání žaloby. Dítě je sice formálně jejich, ale ve skutečnosti jim nepatří. Na to musíme dbát při příští úpravě materiálně-právních předpisů.

Ještě slovo k legitimaci žaloby. Podle občanského zákona, který jest stár 134 let, může žalovat pouze otec. Až bude nově upravován materiálně-právní podklad pro podávání těchto žalob, my ženy budeme pro sebe vindikovat také právo žaloby. Myslím, že jsem zajedno s poslankyněmi všech politických stran, když prohlásím, že v době okupace československá žena stála na stejné půdě s mužem v koncentračních táborech, v káznicích, v zahraničí, v illegalitě, na bojišti; šla na popraviště a také v době slavného povstání pražského lidu stála společně vedle muže na barikádě. (Potlesk.) Když dovedla státi na těchto místech rovna muži v zápase o svobodu, mír a spravedlnost, musí mu býti také postavena naroveň na půdě našeho nového československého občanského zákona. (Potlesk.)

Nyní ještě děkuji všem paním i pánům poslancům, kteří v ústavně-právním výboru zasáhli do debaty o tomto zákonu, a zejména také zástupcům ministerstva, se kterými jsme prováděli stilistické úpravy a s nimiž jsme po názorech, které jsme projevili, došli ke shodnému návrhu.

Mám za to, že proto mohu sněmovně doporučit, aby přijala vládní návrh zákona ve znění, které jí předložil ústavně-právní výbor, s nadpisem: zákon o řízení v některých sporech z rodinného práva. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá, přistoupíme proto k hlasování.

Osnova zákona má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přerušuji projednávání pořadu.

Před ukončením schůze sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 10. ledna 1946 o 15. hodině

1. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 36) o výchovném a zaopatřovacích platech u dětí veřejných zaměstnanců, které studují na vysokých školách (tisk 81).

2. Druhé čtení osnovy zákona o řízení v některých sporech z rodinného práva (tisk 79).

Končím schůzi.