Rozdíl mezi dnešní péčí vlády o studující mládež a péčí za první republiky nejlépe dokumentuje dekret presidenta republiky o Akademickém domě. Má totiž jedinou formální vadu: Neví nic o existenci zákona z 10. října 1919, protože nikdo se již na tento zákon nepamatoval, ač zůstal v platnosti a nebyl splněn. Přečkal všechny vlády první i druhé republiky, ač jeho § 2 zněl: "Se stavbou budiž započato r. 1920." 26 roků čekal tento zákon na realisování!

Jestliže navrhovaný zákon tisk 81 se stará o zabezpečení dětí veřejných zaměstnanců, zbývá ještě zákonná péče o nadané a schopné děti ostatních. Podle zásad vládního programu musí být zákonem zajištěn přístup ke vzdělání i nemajetným, všem, bez ohledu na jejich sociální původ. Studentské organisace navrhly Formu státní studijní podpory, která by na základě dosaženého prospěchu, jejž určí ministr školství, byla přidělována jen nemajetným nebo méně majetným posluchačům vysokých škol.

Bylo již zdůrazněno, že jen organickým sjednocením majetku studentského nebo studentstvu sloužícího a aktivitou studentské samosprávy bylo zajištěno ubytování velkého počtu studentů a jeho řádné stravování za nejlevnější ceny. Tento stav, potvrzený usnesením vlády z 30. listopadu 1945, je nutno uzákoniti. Zákon o správě studentského majetku musí znárodniti veškerý majetek a zařízení sloužící ubytování, stravování, rekreaci a mimoškolnímu vzdělání studentstva a vzíti jej z rukou soukromých podnikatelů. Výchova vedoucí složky v národě je tak vážná věc, že ji nelze podřizovati zákonům zisku. Studenti, vysokoškolští učitelé a zástupci příslušných ministerstev musí býti zastoupeni ve správních orgánech. Veliká část úhrady na péči o studentstvo a jakmile poklesne nával posluchačů, jistě celá úhrada může a tudíž musí být kry ta z výnosu studentských nadací, které nutno zákonem soustřediti v jednu, provésti již před válkou žádanou komasaci nadací. Dnešní hodnota nadací bude činiti pravděpodobně téměř miliardu korun! Správa jejich je roztříštěna, zůstávají nevyužity. Zdravotní péči je nutno řešiti v rámci národního pojištění a ve studentských zdravotních ústavech. Celkem nutno říci: Hlavní pozornost jest věnovati tomu, co si vytkl vládní program, aby přístup k vyššímu vzdělání byl zajištěn nejširším vrstvám. vládní program otevřel dokořán dveře všem mladým lidem, kteří dříve neměli přístup na vysoké školy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo paní posl. Trojanové.

Posl. Trojanová: Slavná poslanecká sněmovno, paní a pánové!

Už koncem listopadu byl v poslanecké sněmovně podán vládní návrh zákona o výchovném a zaopatřovacích platech u dětí státních a veřejných zaměstnanců, které se ve vysokoškolském studiu zdržely proto, že byly naše vysoké školy okupanty uzavřeny. Návrh zákona byl projednán ve výhoru soc.-politickém a rozpočtovém. Rozpočtový výbor vrátil návrh výboru soc.-politickému a usnesl se na některých změnách. věková hranice 24 let byla prodloužena o lhůtu tohoto zdržení. Do opraveného návrhu byli pojati vysokoškolští studenti, kteří se zdrželi ve studiu nejen pro uzavření vysokých. škol, ale také pro politické a rasové persekuce nebo v důsledku účasti na domácím nebo zahraničním odboji.

Platnost zákona byla také rozšířena na celé území republiky Československé a dnes má poslanecká sněmovna návrh zákona s těmito změnami schváliti.

Zákon je aktem spravedlnosti. Musím zde prohlásiti, že oprava zákona ve prospěch řečených vysokoškoláků vyhovuje úplně spravedlnosti a citům našeho lidu vůči postiženým a studentstvu vůbec. Je to to nejmenší, co se jim dává, ježto v minulosti po roce 1918 se dostalo studentům, kteří byli z politických důvodů ve svém vysokoškolském studiu pozdrženi, ale kterých bylo ovšem nesrovnatelně méně, desetitisícové sumy jako náhrady za pozdržení ve studiu a z toho vyplývající pozdržení ve výdělečné činnosti, nehledě k tomu, že po ukončení studia při zařazování do státních a veřejných služeb bylo především na ně pamatováno.

Jak řečeno, je zákon, o kterém jednáme, jen aktem spravedlnosti a uznání studující mládeži, která byla německým nacismem nejvíce pronásledována. Jen si vzpomeňme na křivdy nacismem spáchané! Aby naše mládež nebyla schopna vysokoškolského studia a neměla dostatečnou průpravu na školách národních a středních, byl snížen počet hodin mateřského jazyka, omezeno vyučování dějinám literatury, uzavřeny knihovny, zrušeno vyučování dějepisu, v zeměpise nařízeno vyučovati jenom o říši. Mnohé školní budovy byly zabrány pro účely vojenské, mládež se tísnila v jedné budově, vyučování musilo býti zkráceno. Na školách byl zaveden nucený sběr odpadových hmot, jenž měl podpořiti ochabující válečné hospodářství. Nejhůře působilo zavedení povinné němčiny, a to 8 hodin vyučovacích týdně, vyučování některým předmětům, jako zeměpisu a matematice, pouze německy a povinný odběr časopisu "Wir lernen deutsch."

Záměrný ničivý plán nacistického režimu se uplatňoval na všech stupních. Odrostlejší mládež velmi těžce trpěla totálním nasazením, nucenou prací v továrnách v Německu i zařazením do t. zv. Technische Nothilfe, zřízené hlavně pro odklízení trosek po bombardování měst. Studující středních škol, celé 8. třídy, průmyslových i obchodních škol byli tím nejvíce poškození. V době, kdy po maturitě mohli vstoupiti na akademickou půdu a státi se svobodnými občany, nalezli brány naší slavné almae matris zavřeny. Nejkrutějším způsobem zasáhla německá persekuce naše vysoké školy. Vedoucí studentských organisací byli postřílení, na 4000 studentů zavřeno, odvezeno do Německa a totálně nasazeno. Stavovské i sociální instituce studentské byly zrušeny, budovy zabrány, technické zařízení zničeno nebo odvezeno. 17. listopad 1939 je datum význačné, krutě památné, které zná dnes celý vzdělaný svět.

Také dnešní poměry studentstva jsou svízelné. V referátě, který jsem měla na celostátní konferenci Národní fronty žen 11. listopadu 1945 o tom, co způsobil nacismus naší mládeží, poukázala jsem na to, že nedozírné škody, způsobené naší mládeží, musí být odčiněny. Stejně vyzněl můj referát, který jsem jménem Národní fronty žen podala na Mezinárodním kongresu antifašistických žen celého světa, konaném koncem listopadu v Paříží. I dnes považují za povinnost zdůrazniti jménem klubu československé strany lidové, že studentstvo zasluhuje tohoto aktu spravedlností se strany parlamentu tím více, že ještě dnes, kdy vysoké školy jsou otevřeny, bojuje s nedostatkem místností, bytů, učebných knih a se všemi ostatními nedostatky vyživovacími a ošacovacími, se kterými sice zápasí celý národ, ale student na prvém místě. Nevím, jak by se byla vyvinula za nynějších těžkých poměrů poválečná situace hospodářská a sociální u studentstva sociálně slabšího, kdyby se mu nebylo dostalo pomocí ve formě studijních stipendií. Také zřízení několika vysokých škol vyplynulo z poválečných poměrů, kdy na studie vysokoškolské čekalo desetitisíce maturantů. Zákon, o kterém jednáme, není jenom uznáním pro studentstvo, ale i pro rodiče z řad státně a veřejně zaměstnaneckých. Považujeme příspěvky, které stanoví, za provádění zásady o rodinné mzdě. Náklady, kterými umožňují svým nadaným synům i dcerám vysokoškolské studium, znamenají pro rodiny veliké finanční zatížení. Studium dětí z těchto rodin je umožněno jen krajní obětavostí a odříkáním obou rodičů, ale především matek obětujících vše pro dítě. Mohu to říci z vlastní zkušenosti jako dvanácté dítě rodiny úředníka, třebaže vysokého, když u nás pět dětí bylo současně na studiích, a znám to i ze své činnosti jako místopředsedkyně Ústředí katolického studentstva, jehož sociální odbor měl vždy plné ruce práce.

Pří disparitě mezi zvýšením cen životních potřeb a zvýšením platů státních zaměstnanců těchto nejspolehlivějších pracovníků na vybudování nové lidové demokratické republiky je opravdu pochopitelné, proč schvalujeme zákon s jinak odiosní zpětnou platností a proč se rozšiřuje i na Slovensko, kde sice universita uzavřena nebyla, ale kde je veliké množství studentů persekvovaných a studentů, kteří měli odvahu opustiti teplou náruč domova a jít do zahraničí. Odcházeli často tajně, aby neviděli ustarané tváře svých matek, ale věděli, že jíti musí, a to i když opouštěli své nejdražší, rodiče, sourozence, spolužáky a vše, co jim až dosud bylo nejmilejší. Přejeme si, aby tento zákon přispěl co nejvíce k pokračování ve studiu právě těm, kteří prožili těžkou školu života, kteří už v mládí, kdy jiné generace žily bezstarostně studentským životem, stálí tváří v tvář krutému pronásledování, bezcitnému útisku, ba i samé smrti.

Péče o studentstvo je prací pro národ. Naši stateční studenti, ale i neméně statečné naše studentky, by jistě dokázali kondicemi uhradit tuto poměrně malou částku, kterou stát přispívá svým zaměstnancům na studující dorost, ale v zájmu státním a v zájmu národním nesmíme to dopustit, poněvadž luk příliš napjatý praskne. Zdraví těchto synů a dcer našeho národa nesmí býti znovu ohroženo přepínáním sil. Musíme si přáti, aby bez újmy na učebné látce vykonali v nejkratší době své vysokoškolské studium a teprve jako hotoví, graduovaní občané vyplnili veliké mezery, které zde vznikly tolikaletým uzavřením vysokých škol. Nedopusťme, aby v naší republice musili naší nejlepší zanechat studia proto, že rodiče nemohli déle snésti tíhu vysokoškolského studia. (Potlesk.) Pomozme těmto rodinám v jejích snaze a uvědomme si, že studenti a studentky nejsou jen dcerami a syny té neb oné rodiny, ale že jsou výkvětem, chloubou a nadějí celého národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. dr Hájkovi.

Posl. dr Hájek: Pane předsedo, paní a pánové!

Zákonem, jejž dnes schvalujeme, se splácí část dluhu, který má republika ke své studující mládeží. Plní se jím část těch povinností, které jsou vytčeny v odstavcích hlavy XV košického vládního programu, kde se poukazuje na nutnost řešit zásadním způsobem odčinění těch škod, které byly napáchány na mládeží okupantským režimem. Není pochyby o tom, že první a nejsoustředěnější útok okupantského režimu byl veden proti mladé inteligenci proti studentstvu. Je proto samozřejmé, žo náprava se děje především u ní, ale pří tom jsme si všichni velmi dobře vědomi, že zde jde jen o částečné řešení, a že celá otázka studentská je jen součástí, neoddělitelnou od celkového problému mládeže. Právě o tomto problému říká hlava XV košického vládního programu, že zde je nutno sáhnout přímo ke kořenům zla. Ale nestačí jenom odstranit zlo; je třeba nově stavět v duchu nové doby a nových potřeb našeho státu. Citovaná část vládního programu žádá tedy právě toto Národní shromáždění, aby se vážně zabývalo problémy naší mládeže. Je jich velmi mnoho. Jde tady především o odčinění škod, které byly napáchány na pracujícím dorostu, jemuž odvlečením do Německa a totálním nasazením byla odňata možnost dokončit a rozvinout své odborné vzdělání. Byla zde přerušena jeho příprava do aktívního zařazení ve výrobě.

Je dále zapotřebí, aby byla vyřešena otázka úpravy učebního poměru vůbec ve smyslu novelisace vládního nařízení č. 200 z r. 1943 tak, jak je připravována ministerstvem ochrany práce za součinnosti odborového hnutí a sociálních pracovníků mládeže. Jde tady konečně o to, aby byla soustavně vybudována veřejná péče o mládež, jíž je třeba dáti řádný zákonný podklad. A mnoho jiného čeká mládež od Prozatímního Národního shromáždění, čeká od vás, vážené paní a pánové. Čeká vážné řešení svých potřeb a problémů. Bude vděčna za přátelské porozumění tak, jako je vděčna své vládě, jako je vděčna jejím činitelům, zejména panu ministerskému předsedovi, panu ministru ochrany práce a panu ministru školství.

Otázka mládeže však jde ještě dále. Nynější generace mládeže vyrůstala za okupace, dospívala v odboji proti okupantům, dospívala v bojích v našem květnu a v prvních dnech výstavby naší republiky. Jde o to, aby mohla vyspět v opravdově budovatele, v uvědomělé a vzdělané občany našeho státu. Vhodnými zákonnými opatřeními se můžeme postarat o odstranění škod, o zajištění sociálních lidských podmínek, v nichž bude vyrůstat. Novou moderní školou dáme mládeží podmínky kulturního vzestupu a rozvoje. Ovšem vychovávat ji, vychovávat ji na aktivní občany na účastníky všeho dění nové lidové demokracie, to je otázka, již nerozřešíme zákonnými ustanoveními. A přece jako representanti a činitelé politického života jsme zde povoláni k tomu. abychom ji řešili. Čeká a chce to od nás především mládež sama, jejíž uvědomělí, pokrokoví činitelé cítí nutnost a naléhavost jasného a správného řešení. Mládež má a chce být aktivní složkou v našich národech, v našem společném státě, v naší národní frontě. Vybudovala si proto již za ilegality a v revolučních bojích na Slovensku i v českých zemích svou jednotnou organisaci, Svaz české mládeže a Sväz slovenskej mládeže. Obě tyto organisace ukázaly, že mladí lidé z měst i venkova, studenti, dělníci i zemědělci a úředníci si přejí jednotné hnutí, vstupují do něho a chtějí v něm pracovat pro republiku, potírat všude zbytky reakce a fašismu kolem sebe, a někdy i v sobě samých. Na 660.000 chlapců i děvčat v Čechách a na Moravě, přes 100.000 na Slovensku buduje dnes toto hnutí, buduje v něm svůj vztah k republice a dokumentuje to nejlépe miliony hodin, jež statisíce členů obou svazů odpracovaly dobrovolně na žňových pracích, v uhelných a dopravních brigádách, při konstrukci země a při osidlování pohraničí. Podíváme-li se na výsledky práce mladých jen v jednom okrese, na př. mikulovském, zjistíme, že 60.000 hodin bylo odpracováno dobrovolně a že přes 20 tun hodnotného materiálu bylo sebráno jako suroviny pro naši výrobu. To nejlépe ukazuje, jak naše poválečná mládež dnes chápe své vlastenectví, jaké bohatství a sílu může míti naše republika a národní fronta ve své mládeží, v jejím jednotném hnutí, jak vděčná je každá práce vedoucích činitelů našeho státu, kterou se dostane této mládeži a její jednotné organisaci pomoci morální i hmotné.

Demokracie potřebuje dorostu, stálého přílivu sil, jež by nově oživovaly a naplňovaly její instituce duchem opravdovosti, nadšenou a obětavou prací. Byl to jeden z nedostatků naší první republiky, které souvisely s její celkovou strukturou hospodářskou, sociální a politickou, že si tehdy naše demokracie nedovedla vychovat a získat silné živé hnutí uvědomělého politického dorostu. Politické strany tehdy usilovaly získat mladé lidi většinou jen pro stranictví, a ne pro demokracii a republiku. Přes největší námahu a reklamu, někdy až příliš hlučnou a pestrou, získaly však jen malou část mladé generace. většina, vyřazovaná tehdy z výrobního procesu nezpůsobilostí starého kapitalismu, neměla důvěry k celému tehdejšímu veřejnému životu, v němž viděla jen politikaření, a cítila se vylučována i z celého veřejného života. Utíkala k trampingu. do nedisciplinovanosti, část se dávala svádět k cynismu mravnímu i politickému, a v indiferentních jejích masách se snažily lovit všechny odrůdy českého i slovenského fašismu.

Vedena svým zdravým instinktem a posilována činnosti těch, kdo se dovedli odpoutat od úzkých zájmových názorů, vystoupila alespoň v Čechách a na Moravě uvědomělá část naší mládeže, v níž situace probudila vše zdravé, včas, vykonala svou dobrou práci roku 1938, stavěla hráz fašistické panice za t. zv. druhé republiky a splnila spolu s novými ročníky svou povinnost za okupace. Tato uvědomělá část naší mládeže dnes buduje svůj jednotný Svaz české mládeže a Sväz slovenskej mládeže na základě poučení a zkušeností z konce první republiky i z okupace a války. Tato naše uvědomělá mládež, jejíž počet zásluhou Svazu české mládeže a Sväzu slovenskej mládeže stále vzrůstá, je dnes právem znepokojena všemi snahami, jed chtějí její práci mařit. Domnívá se, že to odporuje duchu vládního programu i dohodě tří politických stran v Čechách a na Moravě z 8. června 1945, jestliže se dnes u nás chtějí zavádět a zřizovat stranická hnutí mládeže. Z míst, okresů i krajů, kde pracují ve Svazu české mládeže mladí příslušníci všech politických stran, docházejí do ústředí Svazu stálé resoluce, podpisované často i příslušnými výbory všech stran a protestující proti tomu, že si některé strany chtějí zřizovat odbory a organisace mládeže proti Svazu české mládeže a že žádají federalisací Svazu podle politického klíče.

Možná, že jsou tyto snahy dobře míněny; je samozřejmé, že každá politická strana, každé hnutí má pochopitelnou snahu získat mládež, míti svůj dorost. Ale dříve, než někdo může být vychováván jako straník, musí být vychován jako občan, Čech a Slovák, uvědomělý člověk. Svaz mládeže chce a snaží se dát tuto výchovu všem v duchu naprosté tolerance, vzájemného respektu a uvědomělé spolupráce. Na základě této výchovy se mohou jeho členové rozhodnout plně podle svého poznání a přesvědčení pro program strany, jež jim nejlépe vyhovuje a účastnit se v této straně činnosti, přinášet do ní ducha bratrství a spolupráce, jemuž se mají naučit už ve Svazu české mládeže.

Je třeba, aby naše strany, aby jejich odpovědní a vedoucí činitelé v tomto domě a v tomto státě pochopili, co chápou již tisíce a tisíce jejich mladých příslušníků i jejich stoupenců v místech a okresech, totiž, že mládež chce být jednotná, že tato jednota jejího hnutí vychovává dorost všem našim stranám národní fronty, že rozbíjet jednotu mládeže u nás znamená útočit na jeden ze základů celé naší lidové demokracie. Zúčastnit se platně jednotné výchovy mládeže ve Svazu, zúčastnit se spoluprací a kladnou kritikou, pro niž je Svaz plně otevřen, to je právo a povinnost všech těch, kdo mají zájem kdo se chtějí účastnit řešení otázky mládeže v našem státě. Tak také jedině můžeme splnit svou povinnost k naší mládeži jak po stránce hmotné, tak i po stránce morální. Žádná úzce stranická organisace mládeže by nedokázala, co přes všechny nedostatky, nedokonalosti a překážky z vnějška vytvořil Svaz české mládeže a Sväz slovenskej mládeže. A dokázal by dnes ještě víc, kdyby měl podporu. porozumění a pomoc, jež mu plným právem náleží. Ale tříštit jeho jednotu, chtít jej rozebrat na skupinky jen podle politických stran znamená obnovit v části mládeže stranickou výchovu na jejíž následky. jednostranné partajnictví poukázal tak výstižně president dr Beneš ve své hluboké analyse "Demokracie dnes a zítra" to znamená pracovat pro indiferentismus, politickou netečnost a nevzdělanost většiny mládeže, to znamená dělat z této většiny spící, nevědomou masu bez aktivního postoje a funkce ve výstavbě a ve státě, to znamená dělat z této většiny, z této masy potenciální reservu reakčních vlivů, které jsou stejně nebezpečné našemu státu, našim národům, naší jednotě, tedy také nám všem, všem našim demokratickým stranám. Vážená sněmovno, domnívám se, že je třeba velmi vážně a odpovědně se zabývat otázkou naší mládeže, jejími potřebami a jednotnou její organisací. Vývoj a výchova mladé generace v období budování základů nového života jsou právě tak důležité jako ústavněprávní a hospodářské problémy. v zájmu této mládeže, v zájmu obou našich národů a naší jednotné republiky a proto také v zájmu všech našich stran je, abychom dokázali všichni dívat se na tyto otázky nepředpojatě, bez stranického hlediska, aby nikdo z nás nechtěl, třeba v nejlepším úmyslu, fakticky degradovat mládež na pouhý agitační materiál, nýbrž aby jí pomáhal k rozvoji a k plnému uplatnění všech sil v naší lidové demokracii, pro ni a pro naší republiku. (Potlesk.)