Předseda Josef David.

Místopředsedové Tymeš, Gottier, Petr, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé: Štětka, Sova.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Klement Gottwald, dr Šrámek; ministři: Hála, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Šoltész; státní tajemníci dr Clementis, gen. dr Ferjenčík.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

224 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar, jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výborů soc.-politického a branného o vládním návrhu zákona (tisk 49) o pracovních poměrech osob, nastoupivších presenční službu (tisk 104).

2. Zpráva výboru imunitného o žiadosti okr. súdu v Spišskej Sobote za súhlas s trest. stíháním posl. Jeleňa (tisk 94).

Předseda Jos. David zahájil schůzi v 15 hod. 20 min.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda dodatečně na včerejší schůzi posl. Zimákové, Valachovičovi, Soukupovi, Jánu Novotnému a Kubíčkovi; na tento týden posl. Peňázovi; dodatečně na minulý týden posl. Sýkorovi.

posl. Hodinové-Spurné a Pavláska ministrům vnitra, školství a osvěty a financí (č. D 6).

výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 91) o drahotním přídavku poživatelů státních odpočivných (zaopatřovacích) platů a o úpravě některých jejich právních poměrů (tisk 110),

výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 113).

ve schůzi dne 15. ledna 1946 přikázán k řádnému projednání výborům:

rozpočtovému a živnostenskému návrh posl. Sajala a soudr. na změnu některých ustanovení o všeobecné dani výdělkové (tisk 73);

ústavně-právnímu návrh posl. dr Pešky a soudr. na vydání ústavního zákona, kterým se upravují a mění některá ustanovení ústavní listiny a jiných zákonů o Národním shromáždění (tisk 93).

přikázány výkazy peněžních výdajů a příjmů, očekávaných v měsíci lednu 1946.

Předložením těchto výkazů bylo vládou vyhověno resolučnímu návrhu, který Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve své 18. schůzi dne 20. prosince 1945.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů soc.-politického a branného o vládním návrhu zákona (tisk 49) o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu (tisk 104).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan posl. Hora. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hora: Pane předsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Sociálně-politický výbor mě pověřil, abych váženému Národnímu shromáždění podal zprávu o vládním návrhu zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, tisk 49, a v předloženém znění jej doporučil ke schválení i s dvěma resolucemi, jak se na nich usnesl soc. politický výbor.

Se zvláštním pocitem radosti tu prohlašuji, že Prozatímní Národní shromáždění se po prvé v osvobozené republice zabývá osnovou zákona, jež řeší některé nejnaléhavější otázky vojínů naší milované a slavné československé armády. (Potlesk.)

Dovolte mi, prosím, k této osnově několik všeobecných a zásadních připomínek a několik nutných a doplňujících vysvětlivek.

Dobrá sociální politika je jedním z význačných pilířů dobré politiky branné. Dobře prováděná sociální politika na rozdíl od sociální péče usiluje a musí trvale usilovat všemi prostředky o včasné a již předběžné odstraňování všech předpokládaných zlých a nepříznivých následků, které se mohou vyskytnouti v životě národa jako celku, jednotlivých jeho skupin i jednotlivců. Prozatímní Národní shromáždění v úzké spolupráci s vládou Národní fronty dává jasně na jevo, že blaho pracujícího i bez vlastní viny pracovní schopnost pozbyvšího lidu měst a venkova, skutečně celého národa, a jeho spokojenost i za daných těžkých hospodářských mezinárodních poměrů stává se živoucím a trvalým programem činnosti vlády i sněmovny. Svědčí o tom zejména v poslední době ve větším počtu předložené sociálně-politické osnovy zákonů.

Sociálně-politický výbor předkládá slavné sněmovně další sociálně-politickou osnovu zákona, a to o pracovních poměrech osob, nastoupivších presenční službu. Neváhám tu učinit zásadní výtku: osnova má opět zpětnou účinnost od 1. října 1945. Není dále únosné z důvodů právních i praktických, aby pro příště byly vládou opožděně předkládány a sněmovnou schvalovány zákony se zpětnou účinností. Trpí tím právní řád a trpí tím občané i úřady, které mají zákon provádět. Vzniká tím mimořádně komplikovaná a nadbytečná práce pro všechny zúčastněné, a to v době, kdy úspora práce, času a věcných nákladů je povinností nás všech, především vlády a parlamentu. Je povinností nás všech, abychom uspořili práci i čas i věcný náklad.

Naproti tomu hned v úvodu zdůrazňuji, že tato osnova znamená skutečný průlom do otázek zabezpečení mladších občanů při nástupu presenční služby a při návratu z ní. Běží tu o pozoruhodný krok na cestě k dobré sociální politice. Osnova má mimořádně veliký význam mravní, sociální i branný, což nejživěji pociťují právě mladí občané, jichž se týká. Znamená také značný pokrok proti dřívějšímu nesociálnímu stavu. Je to neuvěřitelné, že mladým občanům republiky, kteří vykonávali presenční službu po dobu několika měsíců i roků, nebyl zabezpečen návrat do práce k dřívějšímu zaměstnavateli a doba vojenské služby nebyla započítána ani do výměry dovolené, ani do postupu. Za velkou obět, kterou mladý občan přinášel ve prospěch celku, státu a celého národa, nebyl odměněn, jak by se očekávalo a zdálo samozřejmým, nýbrž naopak byl ještě značně poškozen proti svým spolupracovníkům - nevojákům. Vojáci se plným právem cítili vykonáváním vojenské služby přímo trestáni a těžce nesli, že jejich místa zaujali nevojáci, kteří ve svém povolání po všech stránkách, zejména po stránce hmotné a odborné, podstatně získávali proti vojákům. Kolik jen memorand, kolik set článků a projevů bylo již v prvé republice napsáno a prosloveno, zejména socialistickými a demokratickými organisacemi mládeže na obranu samozřejmých práv těchto branců, a přece u většiny skupin povolání bez úspěchu a marně. Dokonce ani u státních zaměstnanců není dodnes vojenská presenční služba plně započítávána do postupu, nýbrž jen jednou polovinou, a to teprve od 1. ledna 1935 na základě zákona č. 279 z r. 1934. Prakticky to znamená, že za to, že vykonával presenční službu, ztratil mladý, zdravý občan ve svém povolání odborně, hmotně a sociálně; a dosud jde o desítky tisíců zaměstnanců, kteří dodnes tuto újmu a křivdu plně pociťují jak ve svém sociálním, tak i hmotném postavení, neboť v tomto směru jsou poškozeni a daleko za svými spolupracovníky - nevojáky. Jde o tisíce těchto vojáků záložníků, jimž nebyla presenční služba započítána vůbec, čímž trvale trpí a jsou zkráceni ve své životní úrovni i rodiny těchto bývalých aktivních branců.

Osnova zákona vnáší do tohoto problému aspoň kus spravedlnosti pro budoucno, řešíc nejzákladnější a nejtíživější nedostatky. Při tom jde o osnovu zákona, o právní předpis, který v určitém úseku jen prozatímně a neúplně upravuje pracovní poměry osob, nastoupivších v r. 1945 a později presenční službu nebo vojenský výcvik, do té doby, než bude projednána připravovaná všeobecná osnova o pracovních poměrech po dobu vojenské služby, o započítání vojenské služby - čímž je míněno i odčinění křivd v neúplném nebo vůbec v neprovedeném zápočtu vojenské služby do postupu a výměry dovolené, zejména i u státních a jiných veřejných zaměstnanců zemí, okresů, obcí, veřejnoprávních korporací jako obchodních komor, soc. pojišťovacích ústavů a pod., a konečně i úprava nároků ze sociálního, t. j. i pensijního pojištění a zaopatření u osob, konajících vojenskou službu. Avšak na základě změny původního vládního návrhu zákona, usnesené branným i soc.-politickým výborem sněmovny - nepatrné formou, ale významné svým obsahem a dalekosáhlé svými důsledky - provedené tím, že se v §u 1 osnovy vypouštějí slova "v roce 1945", řeší tato osnova zákona nejen otázku pracovního poměru branců, nastoupivších presenční službu v r. 1945, nýbrž i všech osob, které v budoucnu nastoupí presenční službu nebo vojenský výcvik. Přijetím osnovy zabezpečují se do budoucna a trvale osoby, nastoupivší presenční službu nebo vojenský výcvik a jejich rodiny v úseku zákonem vymezeném.

Navrhovaná osnova přináší brancům, po případě i zaměstnavatelům a závodům zejména tato práva a povinnosti: Podle §u 1 osnovy pracovní, t. j. i služební poměry zaměstnanců, nastoupivších presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy, zůstávají zachovány a platí o nich s některými výjimkami obdobně ustanovení zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani. Osnova zákona vztahuje se tudíž na všechny pracovní (služební) poměry, ať je zaměstnavatelem soukromý podnikatel či stát, svazek územní samosprávy, korporace veřejného práva, jako obchodní komory, sociálně-pojišťovací ústavy, nadace či ústav a podnik, fond nebo zřízení, jež těmto subjektům náleží nebo je jimi spravováno atd. Služební poměry zaměstnanců pragmatikálních, statutárních a pod. byly v mnohém dokonale upraveny - pokud jde o pracovní poměr - zejména právními předpisy speciálními, na př. §em 30 služební pragmatiky č. 15 z r. 1914 ř. z., §em 31 služební pragmatiky profesorské č. 319 z r. 1917 ř. z., §em 31 služební pragmatiky učitelstva národních škol, vládním nařízením č. 162 z r. 1928 a pod. Ale tyto jinak dokonalé předpisy řešily neúplně otázku započtení presenční služby. Proto osnova zákona znamená i pro tyto zaměstnance značný přínos aspoň pro budoucno.

Od 1. října 1945 na tomto významném úseku soc.-politického zákonodárství nastává historická změna. Od 1. října 1945 pro budoucno a trvale všem osobám, nastoupivším presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy, ať to jsou dělníci, úředníci soukromých nebo státních a znárodněných podniků, zaměstnanci státu, zemí, okresů, obcí, veřejných korporací, jako Národní banky, sociálně-pojišťovacích ústavů, obchodních komor a pod., čili všem osobám, které nastoupily nebo v budoucnu nastoupí takovouto vojenskou službu, pokud arciť byly v pracovním, t. j. i ve služebním poměru, počítá se doba presenční služby nebo vojenského výcviku do pracovní (služební) doby ve smyslu pracovní (služební) smlouvy a podle §u 2 osnovy zákona se započítává do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou a její výměru.

Touto osnovou dochází postupně k odstranění rozdílu mezi zaměstnanci soukromými a státními, k většímu sblížení a jednotě, a je to nástup k radostnému úsilí o dosažení nejmožnější sociální rovnosti a spravedlnosti. Dosud branci žili často ve velkých starostech o svoji budoucnost, když si kladli otázku, co se s nimi stane po návratu z vojenské služby. Osnova znamená přínos nejen pro brannou morálku, ale přináší i prospěch zaměstnancům, závodům a zaměstnavatelům, kteří budou mít nyní jistotu, že po skončení presenční služby se jejich zaměstnanci opět vrátí na svá dosavadní pracovní místa. A protože půjde často o dobré, kvalifikované zaměstnance, kteří budou zachováni pro obor, v němž se vyučili a dále vzdělávali, je to nesporný přínos i pro celkové národní hospodářství.

Výjimečně a jen pro rok 1945 není osnovou dotčen nárok na dovolenou. Pokud v den nástupu nebyla dovolená nebo její část vyčerpána, nebo čekací doba byla dovršena teprve do konce r. 1945, přísluší zaměstnanci od dosavadního zaměstnavatele náhrada v penězích, a to za celou dovolenou, po případě za její poměrnou část.

Protože presenční službu vykonává značná část vojínů ženatých, přísluší těmto osobám v činné vojenské službě, pokud jejich pracovní poměr podle platných předpisů je zachován i po dobu této služby a pokud mají členové jejich rodin nárok na státní vyživovací příspěvek, nárok na výplatu vánočního příspěvku podle vyhlášky ministerstva ochrany práce a soc. péče ze dne 4. prosince 1945.

Osnova dále odstraňuje rozdíl mezi dělníky a soukromými zaměstnanci tím, že podle §u 3 osnovy přísluší zaměstnancům při nastoupení presenční služby (vojenského výcviku) vedle mzdy (platu), na kterou mají nárok podle platných předpisů nebo ujednání, ještě mzda (plat) po dobu jednoho týdne, případně poměrná její část, je-li plat smluven jinak, na př. za 14 dní, měsíc a pod.

Dalším významným přínosem osnovy je řešení otázky nároku na léčení rodinných příslušníků osob, nastoupivších presenční službu nebo vojenský výcvik.

Podle ustanovení této osnovy aplikují se na pracovní poměry osob, nastoupivších presenční službu nebo vojenský výcvik, ustanovení zákona č. 61 z r. 1925 Sb. o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani. V důsledku toho na tyto osoby platí obdobně ustanovení §u 8 cit. zákona. Podle něho platnost pracovních poměrů nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani dalšího trvání pojistné povinnosti v sociálním pojištění, avšak zůstávají nedotčeny nároky příslušníků rodiny proti nositelům pojištění na dávky rodinného pojištění i po dobu vojenské služby pojištěncovy. Přijetí osnovy bude tedy znamenati, že i rodinným příslušníkům osob, nastoupivších v roce 1945 a později do presenční služby nebo vojenského výcviku, budou zabezpečeny po dobu jejího trvání dávky rodinného pojištění, zvláště léky, lékařské ošetření a j., kdežto až dosud se tato výhoda týkala toliko osob, povolaných ke cvičení ve zbrani. Nároky těchto rodinných příslušníků byly sice zatímně upraveny administrativně výnosem ministerstva ochrany práce a soc. péče ze dne 6. 11. 1945, avšak po přijetí osnovy bude tato prozatímní úprava nahrazena úpravou zákonnou.

Předloženou osnovu nelze však považovati za konečné uspokojivé řešení otázek, souvisících se sociálním a pensijním pojištěním a zaopatřením branců nastoupivších presenční službu, poněvadž upravuje jen omezený úsek problémů tak důležitých pro zajištění rodin vojínů a nechává nerozřešenu řadu otázek, které se v této souvislosti vyskytly. Uvádím jen nejdůležitější:

1. Osnova řeší jen otázky nároku rodinných příslušníků branců, kteří v době nástupu presenční služby byli v zaměstnaneckém poměru a pro případ nemoci byli pojištěni u některého nositele veřejnoprávního pojištění, ačkoliv je spravedlivé a nezbytné, poskytnout stejnou ochranu i rodinným příslušníkům ostatních branců, kteří v době nástupu vojenské služby pojištění nepodléhali. Jde tu zejména o mladé zemědělce, živnostníky a pod. Běží tu ovšem o stav přechodný, vzniklý v době nacistické okupace, když se uzavíraly sňatky, aniž presenční služba byla vykonána.

2. Nevyřešena zůstává otázka úhrady nákladů, které poskytováním těchto dávek rodinného pojištění vzejdou nositelům pojištění, aniž by jim odpovídaly zvýšené příjmy na pojistném. Poněvadž poskytování dávek rodinným příslušníkům je nositeli pojištění prováděno ve veřejném zájmu, bylo by vhodno, aby náklad s tím spojený byl nositeli pojištění uhrazen ze státních prostředků.