Proto v osnově o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejno-právního sociálního pojištění, předložené slavné sněmovně k projednání jako vládní návrh zákona tisk č. 95, mají býti dávky rodinného pojištění poskytovány i rodinným příslušníkům osob, které byly povolány k vojenské službě, a to bez zřetele k tomu, zda byly či nebyly před nastoupením vojenské služby pro případ nemoci pojištěny.

3. Jak ukazuje prakse, je třeba i úpravy, po případě změny dosavadního postupu při propouštění branců, kteří ve vojenské službě onemocněli a odcházejí do občanského života, ač nejsou zcela vyléčeni.

Již jsem zdůraznil, že navrhovaná osnova je předpisem, který zčásti jen prozatímně, zčásti trvale, upravuje pracovní poměry osob nastoupivších presenční službu a že osnovu nelze považovati za konečné a ve všem uspokojivé řešení souboru tak důležitých otázek. Sociálně politický výbor je si toho plně vědom a proto vypracoval resoluci, v níž se vláda vybízí, aby nejpozději do 6 měsíců předložila novou osnovu zákona všeobecně i v jednotlivostech upravující pracovní, služební poměr osob po dobu vojenské služby, započtení vojenské služby, čímž je míněno zejména i odstranění křivd na veřejných i jiných zaměstnancích, kterým dosud vojenská služba započítána nebyla vůbec nebo jen z části, dále úpravu nároků ze sociálního pojištění osob vykonávajících vojenskou službu, úhradu nákladů vzniklých poskytováním nemocenských dávek rodinným příslušníkům osob vykonávajících vojenskou službu a konečně léčení osob vrátivších se z výkonu vojenské služby.

V druhé resoluci je pamatováno na uvolnění částek z vázaných vkladů, pokud je zaměstnavatelé nutně potřebují k úhradě nákladů vzniklých podle této osnovy.

Slavná sněmovno, uzavírám: Schválením předložené osnovy zákona o pracovním poměru osob nastoupivších presenční službu a dvou resolucí navržených sociálněpolitickým výborem splníme zatím jen částečně velkou povinnost, kterou má národ dnes i v budoucnu k tisícům našich obětavých mladých obránců vlasti a k jejich rodinám. Vstupuje-li tato osnova v platnost jako zákon teprve v třetí republice, je to jen důkaz, že konečně v našem národě vítězí Masarykova idea sociální spravedlnosti a rovnosti, idea demokracie socialisující, a že nikoliv pouhá slova, ale dobré skutky budou vyznačovat naši cestu k lepšímu zítřku i v oboru tak významném, jako je sociální politika státu. Při tom neváhám připomenouti tato slova pravdy: Nepůjde jen o vypracování a schvalování dobrých sociálně-politických zákonů. Sociální politika vyžaduje především i dobrý finanční základ a dostatek finančních zdrojů, protože dobrá sociální politika znamená soustavné zvyšování životní úrovně národa. Proto se při tak krásném nástupu sociálně-politických zákonů v tomto údobí Prozatímního Národního shromáždění vnucuje poučení, důležité pro zdar naší sociální politiky, poučení, které na všechny strany a všem musí býti vysloveno otevřeně, nebojácně a s vírou, že bude správně pochopeno: dobrou sociální politiku můžeme provádět jen tehdy, když si pevně všichni a bez rozdílu uvědomíme, že je v přímé souvislosti s co nejvyšší pracovní výkonností národa jako celku, s vysokou kvalitou práce a se stoupajícím vývozem našich kvalitních výrobků. To vše nám může podstatně zaručit finanční podklad k vybudování skutečně dobré sociální politiky, která by zajistila slušnou životní úroveň celému národu. Bez dobrého finančního základu, čili bez produktivní práce není možno trvale a se zdarem uskutečňovat sociální politiku.

Sociálně-politický výbor s tímto vědomím předkládá slavnému Národnímu shromáždění osnovu zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu a k ní připojené dvě resoluce sociálně-politického výboru a doporučuje osnovu zákona s oběma resolucemi v navrhovaném znění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za branný výbor je p. posl. Vičánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Dámy a pánové!

Jménem branného výboru mám podat zprávu o vládním návrhu zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu vojenskou, tisk č. 49. Branný výbor zabýval se touto vládní osnovou ve schůzi dne 10. ledna 1946. O obsahu této osnovy se hodně ze široka se stanoviska sociálního rozhovořil zpravodaj výboru sociálně-politického. Branný výbor posuzuje tuto osnovu jako částku, jako jeden úsek plnění povinnosti vůči nově budované demokratické československé armádě.

Branný výbor konstatoval ve své schůzi při projednávání tohoto vládního návrhu, že je ještě řada na výsost oprávněných požadavků, které kladou na státní a na vojenskou správu všichni ti, kteří byli při loňských hromadných odvodech povoláni k postupnému výcviku, po případě k plnění své presenční služby vojenské. Jde zde při nejmenším o půl milionu mladých lidí, namnoze ženatých, do jistě míry také otců rodin, kteří povoláním k výkonu vojenské služby ztrácejí možnost výdělečné činnosti, opouštějí svá místa a jsou plni starostí o osudy své rodiny. Tyto otázky doposud řešeny nejsou, zejména není doposud vyřešena ani otázka vyživovacích podpor těch, kteří jsou v presenční službě. Zákon o poskytování vyživovacích příspěvků týká se doposud stále ještě jedině a pouze těch, kteří konají cvičení ve zbrani, případně těch, kteří byli povoláni k vojenské službě na základě §u 27 branného zákona. Otázka presenčně sloužících, po případě sloužících v náhradní záloze, otázka výživy jejich rodin a uspořádání všech jejich ostatních otázek a požadavků sociálních řešena není.

Branný výbor konstatoval také tento fakt, vzal však na vědomí tvrzení zprávy důvodové, že vláda připravuje velký unifikační zákon, kterým všechny tyto problémy, které se objevily přirozeně až nyní při budování této armády po několika letech nesvobody, budou hromadně vyřešeny, a to v takovém smyslu, aby všecky oprávněné sociální a jiné požadavky branců přinášejících nejvyšší oběť své vlasti, republice, byly splněny.

Proto přišel výbor k názoru, že i když tyto požadavky splněny nejsou, je možno se spokojiti aspoň s tímto úsekem řešení těchto požadavků, jak jej představuje vládní návrh tisk 49, který jedná o zabezpečení pracovních poměrů osob nastoupivších presenční službu.

Otázka tato byla řešena již v dobách první republiky zákonem ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. Tento zákon však se vztahoval pouze na záložníky a nikoliv na ty, kteří konají presenční službu. Jestliže dnešní vládní návrh zákona rozšiřuje všechna ta práva, jestliže zabezpečuje každému, který nastupuje výcvik v náhradní záloze, po případě v presenční službě na dva roky, stejná práva jako dříve u záložníků povolaných pouze na krátké několikatýdenní cvičení ve zbrani, je to určité a velmi značné plus, které se zde presenčně sloužícím dává, a já jsem pevně přesvědčen, že všichni, kteří doposud, abych tak řekl, viseli existenčně ve vzduchu, uvítají toto opatření a budou Prozatímnímu Národnímu shromáždění aspoň za vyřešení tohoto úseku svých požadavků vděčni.

Projednávaný zákon jeví se jako opatření velmi významné, odstraňující značné překážky v řádném budování naší demokratické armády, svými opatřeními zabezpečuje brance po stránce jejich existence po návratu z vojenské služby a upravuje nároky na dovolené a honorování těchto nároků a některé jiné otázky, podporující a upevňující smysl pro brannost, který je důležitým činitelem při výstavbě naší armády.

Z těchto důvodů usnesl se branný výbor přijmouti vládní návrh zákona o pracovních poměrech osob, nastoupivších presenční službu, ve znění navrhovaném vládou a schváleném již výborem sociálně-politickým. Výjimku tvoří pouze § 1, kde ve druhém řádku se škrtají slova "v r. 1945", aby dobrodiní tohoto zákona v době, kdy nebude ještě snad vydán zákon, upravující všecky ty poměry, vztahovalo se i na brance loni odvedené a nastupující presenční službu vojenskou již v jarním termínu r. 1946 v dubnu, po případě snad i při pozdějších termínech.

Branný výbor přišel k tomu názoru, že příprava zákona, unifikujícího a doplňujícího všechna zákonná opatření o poměrech branců, nepokročila ještě tak daleko, aby byla hotova do nástupního termínu branců letos na jaře, a že je nutno zajistiti dobrodiní plynoucí z tohoto zákona i těm, kteří nastoupí službu v jarním termínu.

Branný výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby přijal tento vládní návrh se změnou, učiněnou v §u 1.

Stejně doporučuji jménem branného výboru k přijetí připojenou resoluci, jak je otištěna ve zprávě výborové. Prosím slavnou sněmovnu, aby předložený návrh zákona ve smyslu přednesených zpráv schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu. Přihlášeni jsou: p. posl. Karel Procházka a p. posl. dr inž. Kácl. Uděluji slovo p. posl. Karlu Procházkovi.

Posl. Karel Procházka: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Ono veliké válečné střetnutí, které bylo minulého roku vítězně ukončeno a které se nám jeví nejen jako boj hmotných sil, ale především jako boj sil duchovních, bylo vedeno z veliké části pro sociální otázky. Vítězství pak znamená, že hlavní úlohou naší práce je zajistit sociální štěstí jednotlivce, rodiny a celého národa v novém právním řádu, zajištění spokojeného a dostatečného životního standardu bez schematismu, zajištění spravedlivé mzdy pro všechny, zejména ovšem mzdy rodinné, vyřešení problému bydlení pro každou kapsu, vyřešení problému hospodářského, zajištění všech v celém rozsahu starobního, úrazového, nemocenského, pensijního a rentového pojištění, vyřešení důležitého problému prázdninového a problému dovolených, pro zdraví tak důležitých, včetně otázky dopravy a bydlení; to vše spolu s vyřešením všech hygienických, kulturních a společenských problémů tak, jak je přináší tato doba, je postaveno jako úloha před toto slavné shromáždění.

Jsem přesvědčen, že snahy nás všech o nastolení nového řádu budou úspěšné. Jsem přesvědčen, že tyto sociální náměty doby budou zde řádně vyřešeny. Nový řád bude pak základnou, z níž vyroste nový člověk.

Vládní návrh zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, který dnes vláda předkládá, je především novým vyjasněním vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, je novou dílčí úpravou námezdního poměru, t. j. opět jedním krokem k odstranění stínů, které se v tomto poměru vyskytují. Je to opět nový článek pro vytvoření předpokladů takových hospodářských poměrů, které budou moci uskutečniti spravedlivou mzdu. A to nejen mzdu v onom užším smyslu slova, to je mzdu dělníka, ale i plat úředníka státního i soukromého, i honorář, který je v podstatě vlastně smluvní odplatou, mzdou za umělecké, vědecké a spisovatelské práce.

Vždy stále víc a více věříme, že spravedlivé vyřešení mzdy, t. j. uznání práce v její plné vnitřní hodnotě, není daleké, protože také víme, že práce, kterou dělník při výrobě koná, není již a nikdy nebude pokládána za pouhé zboží, za pouhou položku, která se musí zakalkulovat do výrobních nákladů.

Víme, že nyní zaměstnavatel pamatuje i na lidskou důstojnost dělníkovu, která je s pracovním výkonem nerozlučně spjata, víme, že přes to, že právě pracovní smlouva vyžaduje nezbytně právě podřízenosti zaměstnance k zaměstnavateli v mezích práce, vzbuzuje tento postoj vzájemnou důvěru a svědomitou spolupráci. Takovou spolupráci, ve které se dělník stává spolupracovníkem v pravém slova smyslu, takže dovede při zaměstnavateli setrvat nejen při prosperitě podniku, ale i v době, kdy podniku hrozí nebezpečí případných ztrát.

Obráceně pak dává osnova zákona podnikům a závodům jistotu, že při dnešním nedostatku pracovních sil vrátí se zaměstnanci po skončení presenční služby na svá dosavadní pracovní místa. Útěk kvalifikovaných sil z řemesel, továrních podniků a zejména ze zemědělství, stín dnešní doby, bude tím zatím aspoň částečně usměrněn.

Doufáme ovšem také, že morálka a vědomí odpovědnosti před národem stoupne, že výplata malé mzdy ve stínu pense ztratí konečně hodně na přitažlivosti právě vybudováním národního pojištění rolníků, řemeslníků a dělníků i tím, že nemorální a neodpovědné zkřivení námezdného poměru ziskovými chutěmi některých podnikatelů ve formě časových a úkolových mezd, rafinovaných způsobů podílu na zisku, ve formě vědeckého řízení práce, taylorismu, fordismu a stlačování mezd pod hodnotu pracovní síly - že to vše je československou demokracií podrobeno kontrole obzvláště svědomité a významné.

Vládní návrh zákona projevuje také tendenci, aby všichni ti, kdo opožděně přinášejí za nenormálních poměrů daň krve, byli zbaveni svých starostí o rodinu. Dnes nám nastoupili a nastupují otcové rodin. Zdůrazněním zákonitého zachování pracovního a služebního poměru po dobu cvičení ve zbrani chceme zdůrazniti mimořádný význam rodiny s populačního, občanského, národohospodářského a mravně-náboženského hlediska. (Potlesk.) Chceme ukázati, že základem státu a jeho všestranného vývoje je rodina (Potlesk.), že požadavkem sebezáchovy státu i národa je její hospodářské zabezpečení. (Potlesk.) Je však skutečností, že rodina je obvykle hospodářsky zabezpečena jen důchodem mužovým. Je-li nyní zajištěno zákonem zachování pracovního poměru mužů, padá s beder ženatých branců podstatný díl starostí. Dějiny vývinu vojenských zákonů ukazují, co nemorálního, co dramat bylo často skrýváno pod faktem, že se nesměl mladý muž před vstoupením do presenční služby ženit právě z důvodu nejisté povojenské existence. Při tom si dovoluji upozornit, že otázka vyživovacích příspěvků byla již sice řešena, ale zcela nedostatečně. Bezpodmínečné a rychlé zvýšení příspěvků je nutné s náležitým zřetelem na cenovou hladinu. Netýká se veřejných a státních zaměstnanců a proto doufáme, že i zde bude dosaženo brzy nápravy, důstojné demokratického pojetí rovnosti stavů.

Při projednávání nového zákona dáváme si však otázky: Proč nezajišťujeme projednávaným zákonem také plynulost starobního pojištění a lékařského ošetření v každém případě? Kdo bude v mezidobí hradit pojištění?

Náklady jsou značné a nelze tento fakt přejíti bez povšimnutí. Jsme si vědomi, že podmínkou sociálního štěstí rodiny i národa je zdraví? Pravidelné prohlídky, registrující a pozorující zdraví příslušníků národa, rozšíření sítě nemocnic, rozšíření sítě útulků pro rodičky, volání po větším počtu lékařů-specialistů na straně jedné a po hustém rayonování obvodních praktických lékařů na straně druhé, volání po větším odborném školení nemocenského personálu, zejména civilního, volání po rozřešení otázky a rozporu mezi zubními lékaři a zubními techniky, otázky důležité zvláště v pohraničí, atd. atd., to vše chceme řešit bez odkladu a co nejrychleji. Zvláště boji proti t. zv. civilisačním nemocem chceme věnovati co největší pozornost. Léčení plicních nemocí, rakoviny, obrny zařadíme do zdravotního plánu tak, aby výsledky byly odpovídající významu výše naší lékařské vědy. Vedle četných nemocí povolání budou tu hráti jistě významnou úlohu otázky požívání alkoholu a nikotinu, zrovna tak jako otázky všeobecné výživy. Také doprovodné zubní a oční nemoci jako následky civilisace budou námi sledovány a řešeny s nejostřejší pozorností. Ptám se jen: máme vyřešen problém ženské práce v celé jeho šíři a hloubce?

Vládní návrh zákona o pracovním poměru osob, které nastoupily presenční službu, ukazuje, jak odlišně se dívá národ nyní na osoby presenčně sloužící než před 20 lety. Dal jim nejen plnoprávnost občanskou tím, že jim vrací volební právo a tím je vyvádí z kategorie vyděděnců národa, ale rozšiřuje zákon o záložnících, vydaný v době nezaměstnanosti i na osoby presenčně sloužící, u vědomí rovnoprávného hodnocení všech. Zůstává však zde stále otevřený problém: proč občané tohoto státu, kteří tělovýchovou, junáctvím, sportem a řádnou životosprávou vyspěli tělesně tak, že byli uznáni schopnými vykonávati službu vojenskou, jsou existenčně poškozováni tím, že nemají započítánu vojenskou presenční službu do platového postupu plně a nezkráceně? Jest známo zákonodárcům, že ve státních službách jest nejméně trojí hodnocení vojenské presenční služby? Kdy dočkáme se zrovnoprávnění všech odvodních ročníků a kdy bude voják při výkonu civilní služby platově roveň osobám stejného fysického stáří, které na vojně nebyly? Bude řešení této otázky příkladem i pro soukromé zaměstnavatele? Soukromý zaměstnanec byl právě v tomto případě vědomě a zákonně velmi citelně zkrácen, což odporuje zásadám pracovní morálky. Ve smyslu §u 8, odst. 1 zák. z 31. března 1925, č. 61, byly osoby soukromozaměstnanecké postiženy také tím, že po dobu vykonávání výjimečné činné služby vojenské podle §u 27 br. zák. byly zaměstnavateli z pensijního pojištění odhlášeny.

Také ku př. dosud platná vyhláška ze dne 6. března 1941 o úpravě pracovních podmínek obchodníků, administrativních a technických zaměstnanců v průmyslu a maloživnostech k vojenské presenční službě vůbec nepřihlíží. Někteří zaměstnavatelé sice vojenskou presenční službu do počtu let v povolání započítávali, jiní však ne a tato nejednotnost vede i nadále k odůvodněné nespokojenosti z řad postižených, kteří však nemají opory v žádném zákonném ustanovení. Obdobně pak došlo k podobným nespokojenostem osob, povolaných k výkonu výjimečné činné služby vojenské podle §u 27 br. zák., kdy někteří zaměstnavatelé platili povolaným osobám plný plat i pensijní pojištění, druzí pak v soukromých službách dokonce i tyto osoby odhlásily z pensijního pojištění, neboť dosavadní zákony jim to umožňovaly a umožňují.