Předseda Josef David.

Místopředsedové Petr, Gottier, Tymeš, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé Skaunic, Litera.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger; náměstkové předsedy vlády dr Stránský, Ursíny; ministři Kopecký, Laušman, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor; státní tajemník gen. dr Ferjenčík.

207 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 113).

Předseda Josef David zahájil schůzi v 15 hod. 14 min.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní schůzi posl. dr Šípovi, inž. dr Ješovi, Mikulášovi, Babejovi, inž. Filovi a Vibochovi; na tento týden posl. Šenšelovi, dr Kellnerovi, Teslovi; dodatečně na schůzi dne 16. I. t. r. posl. Caňkářovi, na minulý týden posl. dr Rohaľovi-Iľkivovi.

Ve schůzi výboru ústavně-právního, konané dne 17. ledna 1946, byl zvolen II. zapisovatelem posl. Görner.

výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 92), jímž se mění a doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, čís. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tisk 115),

výboru branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 65) o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci (tisk 116),

výborů soc.-politického, branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 71) o zvýšení státního příspěvku vyživovacího (tisk 120).

Interpelace:

posl. K. Procházky min. zahraničí, vnitra, výživy, ochrany práce a sociální péče a min. informací (tisk 105),

posl. dr Krajiny min. zemědělství (tisk 107),

posl. Weilanda min. financí (tisk 108),

posl. Nermutě min. zemědělství, průmyslu, dopravy a financí (tisk 112),

posl. Hladkého min. zemědělství (tisk 114).

Odpověď vlády na interpelaci posl. Křepely (tisk 57) ve věci hospodářského plánu a reformy hospodářských organisací (tisk 111).

Vládní návrhy:

Vládní návrh zákona, jímž se vymezuje pojem "československého partyzána" (tisk 109),

vládní návrh zákona o odčinění některých křivd, způsobených českému pracujícímu dorostu (tisk 117),

vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i o zaopatření déle sloužících, a kterým se stanoví zvláštní přídavek déle sloužícím (tisk 118),

vládní návrh, kterým se předkládá Prozatímnímu Národnímu shromáždění ke schválení návrh Dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké reparační komise a o restituci měnového zlata, spolu s připojenými resolucemi, sjednaný na reparační konferenci v Paříži dne 21. XII. 1945 (tisk 122).

Návrhy:

posl. Pravoslava Noska na vydání zákona pro udělení živnosti zubotechnické (tisk 119),

posl. Mikuláše, St. Nováka, inž. dr Kameníčka, Ulricha, Zeminové na vydání zákona, kterým se doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 124 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních (tisk 121).

Těsnopisecké zprávy o 15. až 18. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Výboru brannému vládní návrh tisk 109; výboru soc. politickému vládní návrh tisk 117; výborům brannému a rozpočtovému vládní návrh tisk 118; výborům zahraničnímu, rozpočtovému, obchodu a průmyslu vládní návrh tisk 122; výboru iniciativnímu návrhy tisky 119 a 121.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž je

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 113).

Zpravodajem je pan posl. dr Bunža. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Prvním a základním předpokladem, aby mohly být uvedeny v chod soudy porotní a kmetské, je sestavení seznamu porotců a kmetů podle předpisů o tom platných, t. j. zákona 278/19 Sb. a 124/24 Sb. ve znění §u 39 zák. 108/33 Sb. Poněvadž pro rok 1945 nebylo lze z důvodů okupace a válečných událostí sestaviti seznamy porotců a kmetů, dekret presidenta republiky z 31. července 1945, č. 39 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským řešil pro rok 1945 situaci - která nastala v tomto zvláštním úseku trestního řízení, v němž spolu rozhoduje živel laický - tak, že přenesl působnost soudů porotních a kmetských do konce roku 1945 na sbory soudců z povolání.

Ale ani pro rok 1946 nebylo možno pro různé překážky, které vyvstaly zejména v pohraničí, seznamy porotců a kmetů připravit a sestavit. Především brání tomu válkou a okupací vyvolané přesuny obyvatelstva v pohraničí, které dosud nejsou skončeny. Není dosud také skončena očista po stránce národní spolehlivosti a mnoho osob české národnosti, zejména v pohraničí, nemá dosud vyřešenu otázku státní příslušnosti. K tomu ještě přistupují potíže rázu spíše technického, t. j. nedostatek tiskopisů a nedostatek potřebných praktických zkušeností národních výborů se sestavováním seznamů. Všechny tyto okolnosti dosud brání spolehlivému, správnému a včasnému sestavení seznamů porotců a kmetů.

Proto a jedině vzhledem k uvedeným těžkostem upravuje předložený návrh zákona příslušnost ve věcech náležejících před soudy porotní a kmetské i pro r. 1946 obdobně, jako se to stalo dekretem presidenta republiky z 31. července 1945, čís. 39 Sb., pro r. 1945, t. j. na místo soudů porotních fungují dále sborové soudy I. stolice a rozhodují ve sborech čtyř soudců a namísto soudů kmetských sbory tří soudců bez účasti kmetů.

V původním znění tohoto vládního návrhu, totiž aby doba suspense porot a kmetských soudů trvala do konce r. 1946, došlo podle dodatečného rozhodnutí vlády z 11. I. 1946 ke změně v době trvání této suspense a období provisoria bylo zkráceno do 30. VI. 1946. Ústavně-právní výbor tuto změnu po novém jednání přijal, neboť odpovídá intencím, které byly vysloveny při jednání o osnově, aby totiž doba suspense porot a kmetských soudů byla co nejkratší.

Zákon má platit jen v zemi České a Moravskoslezské. Na Slovensku byly totiž poroty zrušeny článkem I zákona z 13. února 1940 slovenského zákoníku a obnoveny nebyly, neboť podle nařízení Slovenské nár. rady byly všechny zákony, pokud neodporují republikánsko-demokratickému duchu, ponechány v platnosti a ústavní dekret presidenta republiky z 3. srpna 1944, č. 11 Úředního věstníku československého o obnovení právního pořádku, republikovaný jako č. 30 z r. 1945 Sb., platí dosud jen v zemi České a Moravskoslezské.

Ústavně-právní výbor projednal navrhovanou osnovu zákona v původním i doplněném znění a beze změny ji přijal. Vycházel při tom ze zásady, že jde jen o řešení výjimečné a prozatímní. Proto projevil ústavně-právní výbor také jednomyslně přání, aby ministerstvo spravedlnosti v nejkratší době připravilo zákonné předpoklady k tomu, aby porotní a kmetské soudy byly na území celé Československé republiky co nejdříve uvedeny v činnost a aby tak byl zapojen do výkonu soudnictví také lid.

Při té příležitosti bude také nutno připraviti osnovu zákona, kterým by předpisy zákona o urážkách tiskem byly přizpůsobeny změněným poměrům.

Z důvodů, které jsem uvedl, doporučuji slavné sněmovně k přijetí jak návrh zákona, tak i resoluci, reklamující rychlou obnovu porotních a kmetských soudů na území celé Československé republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Přihlášen je p. posl. Koucký. Uděluji mu slovo.

Posl. Koucký: Slavná sněmovno!

Předložená osnova zákona se dotýká dvou důležitých komplexů otázek. Předně jde o účast laického, lidového prvku v našem soudnictví, a za druhé o některá ustanovení práva tiskového.

V prvních měsících po osvobození naší republiky, ve dnech, kdy se kladly nejdůležitější základy našeho nového právního řádu, nebylo možno vyřešit v duchu naší nové lidové demokracie všechny otázky, které volaly po novém řešení. Mezi ně patří i otázka účasti lidového živlu při přelíčeních, náležejících do pravomoci soudů porotních a kmetských. Proto bylo nutno vydat dekret presidenta republiky č. 39 z 31. července 1945, kterým se jejich pravomoc dočasně přesouvá na sbory soudců z povolání. Jsme však přesvědčeni, že za uplynulých šest měsíců se všechna nová revoluční ustanovení našeho lidově-demokratického práva tak skvěle osvědčila a upevnila, že je můžeme považovat za nejspolehlivější východisko při tvoření dalších právních norem.

Cestu, kterou se má úprava trestní pravomoci v lidově-demokratickém státě ubírat, zejména pokud jde o účast lidového prvku v soudnictví, ukazují dekrety o lidových soudech, o národním soudu a především dekret o národní cti. Zvláště z tohoto posledního dekretu je patrno, jak široká a důsledná je naše nová demokracie, jak roste pravomoc přímých zástupců lidu, jakou váhu mají v naší nové republice demokratické orgány lidu - národní výbory.

Proto může být předložená osnova provisoriem jen velmi krátkodobým. Vyřazuje-li, třebas jen na dobu 6 měsíců, představitele lidu z účasti na výkonu části soudní pravomoci, můžeme ji do našeho nového právního řádu přijmout jen za předpokladu, že toto provisorium nebude již prodlužováno. Musí být vystřídáno úpravou novou, která nejen neoklestí práva, jež byla lidu v oboru soudnictví svěřena již v dobách, kdy demokracie byla u nás sotva v plenkách, nýbrž která je plně rozvine na základě principů skutečné lidové demokracie úpravou, která dokáže, že i pokud jde o výkon moci soudcovské, prochází náš právní řád hlubokým vnitřním přerodem směrem k nejširší účasti lidu při rozhodování všech otázek veřejného života, přerodem, který se již tak mohutně projevil na jiných úsecích našeho revolučního zákonodárství.

Je přirozené, že i úprava účasti lidu v soudnictví musí být řešena normou celostátní, platnou na celém území republiky.

Pokud jde o právo tiskové, jehož se předložená osnova odstavcem o kmetských soudech dotýká, i zde je třeba provést řadu hlubokých a podstatných změn. Dnes platné tiskové právo je podivnou směsicí předpisů z nejrůznějších dob, jejichž celkové zaměření takřka v ničem neodpovídá úloze, kterou tisk hraje a musí hrát v lidově-demokratickém státě. A valná část předpisů tiskového práva to tisku dokonce znemožňuje. Jistá část práva, vydaného za doby naší první republiky, dostala pověstné jméno zákonů náhubkových. Tyto zákony dnes již nesmějí ohrožovat svobodný rozvoj našeho tisku. Jak na příklad má být tisk bojovníkem za očistu národa, jak má neúprosně odhalovat všechna provinění proti národní cti a žádat jejich potrestání? Vždyť všichni ti kolaboranti, funkcionáři zrádných fašistických organisací, přítelíčkové největších velezrádců, vyznamenávaní za práci pro hitlerovce, se také mohou ohánět bohužel platným právním řádem, žádat odvolání, podávat žaloby atd.! A co může tisk postavit na svou obranu? Jen to, že některé formulace zákona jsou nepřesné a že při blahovolném výkladu může onen kolaborant svůj proces prohrát. Je jasné, že tento stav, v němž část našeho platného práva vysloveně slouží zrádcům národa, je neudržitelný, a to tím spíše, když si jasně uvědomíme, jak málo bylo dosud uděláno na poli národní očisty, z jak nepatrné části bylo uskutečněno to, co bylo o provádění národní očisty proklamováno v košickém vládním programu a co se setkalo s bezvýhradným souhlasem nejširších lidových mas.

A když se podíváme zpět a spravedlivě zhodnotíme, jak obrovský podíl má náš svobodný tisk po květnové revoluci i za illegality na probojování ostatních částí vládního programu, na uskutečnění široké pravomoci národních výborů, závodních rad a na prosazení znárodňovacích dekretů, pochopíme, jak významnou úlohu hraje a ještě sehraje tisk v boji za očistu národa, v boji za nové základy našeho národního charakteru.

Proto nemůže náš lidově-demokratický režim strpět, aby hrstka reakcionářů a zrádců, kteří se marně snažili podkopat odhodlání národa v dobách Mnichova, kteří svým dobrovolným nebo zbabělým přisluhováním vrahům národa v letech okupace se sami z národního celku vyloučili, mohla ještě dnes, v naší svobodné republice, ohrožovat její zdárný vývoj a znovu podkopávat její nové základy.

A veliké mravní poslání, které našemu tisku v boji za upevnění těchto základů připadlo, musí být vyjádřeno i v našem zákonodárství. Tady jde nejen o tiskové žaloby, nýbrž i o zásadní úpravu postavení tisku v našem národním životě.

Když jsme se v prvních květnových dnech po prvé veřejně sešli jako zástupci našeho svobodného tisku, shodli jsme se na zásadách, které nám byly samozřejmé a které se setkaly s naprostým souhlasem všech vrstev národa.

Všechny tyto zásady, z nichž nejdůležitější stanoví, že tisk je majetkem národa a nemůže být předmětem soukromého výdělečného podnikání, byly shrnuty v osnově zákona, kterou připravilo ministerstvo informací. Uzákonění této osnovy, rozšířené ve smyslu, který jsem naznačil, a vtělení jejích principů i do naší nové ústavy teprve zaručí našemu tisku, že bude moci s plnou odpovědností plnit ty veliké úkoly, které má při budování naší nové, lidově-demokratické Československé republiky. (Potlesk.)