Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Bunžovi.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Vzdávám se slova.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 články, 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 3 články, 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby druhé čtení této osnovy bylo provedeno v téže schůzi.

Vykonáme tedy ihned druhé čtení.

Druhé čtení osnovy zákona o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 113).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Bunža: Nejsou.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak jí Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce je přijata. K prohlášení podle §u 64 jedn. řádu přihlásil se pan ministr průmyslu Laušman.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Laušman: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Z podnětu předsednictva Prozatímního Národního shromáždění měl jsem vám dnes především podati zprávu o svých moskevských rozhovorech ve věci vzájemných hospodářsko-obchodních styků československo-sovětských, za druhé zprávu o průběhu naší nacionalisační akce a konečně za třetí zprávu o nejdůležitějších problémech našeho průmyslu.

Pokud jde o prvou otázku, musím ke své lítosti sdělit, že v dohodě s předsedou vlády jsem se rozhodl poprositi vás za prominutí, že o hospodářsko-obchodních stycích československo-sovětských zatím mluviti nebudu, neboť ministr zahraničního obchodu, do jehož kompetence tyto věci náleží, dlí dosud v cizině, takže jsem neměl příležitost informovati ho a vyložiti mu své poznatky, které jsou nejvýš uspokojující.

Pokud jde o otázku druhou a třetí, o otázky průmyslové a nacionalisační, jsem povinen upozornit slavnou sněmovnu na skutečnost, že jsem měl již čest podati průmyslovému výboru obšírné a nejvýš podrobné exposé, které také bylo zmíněným výborem jednomyslně schváleno. Nebudiž mně proto vytýkáno, že nechci opakovat všechno to, co již bylo zveřejněno, a to tím spíše, že v nejbližších dnech splním svoji další povinnost a novým obšírným výkladem, jímž bude rozprava uzavřena, podám zmíněnému výboru nové podrobné informace o všech problémech našeho průmyslu a řemesla. Budou to informace, v nichž znovu půjdu do všech podrobností právě tak, jako jsem šel ve svém exposé. Soudím proto, že bude nejvhodnější, jestliže se dnes dotknu pouze zbývajících dvou otázek - vývoje znárodňovací akce a situace našeho průmyslu, a to pouze v hrubých rysech a hodně všeobecně, neboť považuji za nutné dělat rozdíl mezi úkoly plena parlamentu a úkoly jeho odborných výborů.

Přicházeje tedy k vytčenému úkolu nemohu jinak nežli upozornit slavnou sněmovnu na skutečnost dosud podceňovanou, že svět je v netušeném pohybu. Po zastavení koles válečného stroje se totiž daly do pohybu myšlenky, dosud soustředěné jenom na válku. Na pobořených statcích se budují nové stavby, při čemž i dosavadní soustavy myšlení berou za své a sdílejí osud prostor, v nichž byly domovem. Na jejich místě vzniká nový řád myšlení, tím pronikavěji působící, čím více válka obnažila slabiny řádu dřívějšího. O čem ještě včera mohl někdo pochybovat, toho skutečnost dnes nemůže popřít. Je to logický vývoj od liberalismu k demokracii hospodářské a sociální, který den ode dne nabývá na průbojnosti. A jestliže prvá světová válka dala v široké míře za pravdu soustavě demokracie politické, pak druhá má již vzápětí, že se demokracie politická zajišťuje a upevňuje demokracií hospodářskou. Po této válce již totiž obecně proniklo přesvědčení, že podstatu opravdové a důsledné demokracie je nutno vtěliti do veškerého ústrojí státního či národního a že jen vnitřně jednolitý celek může ve všech směrech myslit a jednat po svém. Demokracie politická bez demokracie hospodářské není ostatně zárukou jednoznačného vývoje. Pouze obě pospolu, demokracie politická a demokracie hospodářská, dovedou úspěšně čelit náporu a překonávat nesnáze. Avšak zatím co se pojmem politické demokracie vyrozumívá soubor základních práv občanských, z požadavku demokracie hospodářské vzešel již problém nacionalisační a socialisační.

Opakuji tedy, že po mém hlubokém přesvědčení je dnes svět nesporně v pohybu, a to působením problému nacionalisačního a socialisačního, který se již stal problémem celé Evropy a který dříve nebo později bude problémem celé lidské společnosti. Sociální konflikty v nejbohatší zemi světa, konflikty, jakých neznají dějiny, tento názor jenom odůvodňují a potvrzují. Myšlenka nacionalisace, někde socialisace, je prostě v Evropě na postupu. Po Československu, které mělo to štěstí, že se památným říjnovým dekretem presidenta republiky postavilo do čela všech států, uvádějících znárodnění ve skutek, přeskakuje jeho ohlas do států hospodářsky založených na ryze liberalistických a soukromohospodářských zásadách. Nelze však popříti, že se dosud všude hledá pravý postoj k myšlence nacionalisace. V poslední době se přihlásilo Polsko s řešením, které není vlastně znárodněním průmyslu, nýbrž znárodněním výroby. Jeho řešení přináší zvláště v otázce náhrady nestejné posuzování vlastních příslušníků a cizozemců, kterým dává výhodnější postavení. Také v západní Evropě, na Balkáně, v Rakousku, Maďarsku a Rumunsku, jakož i v Italii je znárodnění průmyslu středem pozornosti, takže lze konstatovat, že se znárodnění v Evropě stalo již záležitostí prvého řádu.

Ve srovnání s nacionalisačními programy a příbuznými institucemi ostatních zemí, pokud jsou již známy, lze československé znárodnění celkem charakterisovat třemi význačnými rysy: 1. hospodářskou dalekosáhlostí, 2. respektováním majetkových zájmů, 3. harmonickým zladěním hospodářského a sociálního principu. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.) Hospodářská dalekosáhlost naší nacionalisace se jeví v zachycení nejen průmyslu, ale i bank a pojišťoven. Ve státech, kde se přistupuje jen ke znárodnění bank, povede změna toliko k výměně dominantních posic. Místo soukromníka v bance zaujme nyní stát, avšak banka sama podrží své postavení ovládající průmysl. U nás myšlenka peněz zřejmě ustoupí funkci práce, která se stane stejně hodnotným činitelem jako peníze. Proti naší proměně celé hospodářské soustavy se tedy v některých státech uskutečňuje zatím toliko výměna posic.

S tím ovšem velmi souvisí názor na důležitost funkce práce pro stát. Zatím co u nás stát počítá s prací všech, západní znárodňovací systém se vzdává práce současné generace přiznáním dosavadního důchodu na dobu dvaceti let. Polské znárodnění naproti tomu je dosti výrazně prostoupeno prvky konfiskace polského průmyslového majetku. Československé znárodnění je však vedeno respektem k nároku na náhradu za újmu vzešlou odnětím majetku, nikoli však důchodu. V jiných státech se má znárodnění zase projeviti jenom v oblasti hospodářské, zatím co u nás je jeho výslednicí národní podnik, který v sobě ztělesňuje nejen ideál hospodářského, ale i sociálního programu národa. Dílo hospodářské obrody jde tu tedy ruku v ruce s novým společenským řádem.

Všechny tyto úvahy by snad dávaly vzniknout obavám, že provedení tak dalekosáhlého programu, který my provádíme, si vyžádá delší doby a že tedy budeme časově předstiženi státy, které se ke znárodnění odhodlaly až po nás. Pokládám proto za svůj úkol, abych při této příležitosti učinil sdělení o tom, jak naše znárodnění vlastně postupuje. A to tím spíše, že leckde chybí trpělivost tolik nezbytná při řešení osudových problémů celého státu a při rozhodování o celé jeho budoucnosti.

Nuže, dekret o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků postavil administrativu před úkoly neobvyklé rozmanitosti a úžasné šíře. Práce legislativní a normotvorné vůbec, činnost vyhledávání v oboru práva soukromého i veřejného, otázky národohospodářské, finanční a bankovní, komerčně-technické, organisační a účetnické, provozně početnické, personální a sociální, věci technologické, mezinárodní a dokonce i propagační se najednou vyskytly v takovém rozsahu, že jejich zdolávání kladlo a klade na úřední aparát ministerstva průmyslu požadavky dosud ještě nikdy se nevyskytnuvší. Bylo nutno na př. nejdříve zjistit, na které podniky se dekret vztahuje, což představovalo pracovní pensum úžasného rozsahu, o čemž si veřejnost nedovede udělat dosti dobrou představu. Je totiž třeba si uvědomit, že vedle menšího počtu případů jednoduchých je velký znárodněný průmysl spoután složitými koncernovými vazbami, jejichž proniknutí je tím pracnější, oč se jejich zakladatelé a organisátoři přičinili, aby vzájemné vztahy zakryli před zraky veřejnosti a úřadů. Nelze se také divit, že jenom písemné vyhotovení textu jedné vyhlášky trvá nejméně 15 minut, což při úhrnném počtu znárodněných podniků, pohybujícím se okolo 1200, vyžádalo si při nejmenším plných 300 pracovních hodin písařské síly, pracující toliko na tomto úkolu. Bezvýhradnou houževnatostí úředního aparátu se však podařilo tento nápor překonati tou měrou, že náš úřad je s tímto úkolem hotov. Jsem také rád, mohu-li se svěřit slavné sněmovně s tím, že jsem sám neočekával, že se věc po této stránce podaří v tak krátké době vyřešit. Minulou sobotu byly již uveřejněny v Úředním listě a Úradnom vestníku znárodněné podniky průmyslu papírenského, dřevo zpracujícího a kožedělného, tento týden následují podniky kovodělné a energetické, hutě, sklářství, chemie, textil a keramika. Podniky provozované podle obecného horního zákona byly, jak známo, vyhlášeny již v roce minulém. Uveřejňování je v nynější době ovšem značně ztěžováno nedostatkem papíru a přetížením příslušných tiskáren.

Zároveň s těmito úkoly byla legislativně zpracována též řada otázek, které dekret přenechal k vyřešení prováděcím nařízením. Je to především statut národních podniků průmyslových, který byl schválen ve schůzi vlády dne 15. ledna t. r. a který je rozsahově objemnější než vlastní dekret o znárodnění. V něm je také dána ústava národních podniků a jejich vyšších organisačních útvarů. Obsahovou náplní statutu jsou především podrobná ustanovení o zřízení národních podniků a s tím souvisící majetko-právní zásady, předpisy o firmě a předmětu podnikání, o představenstvu, jeho složení a pravomoci a o jeho členech, jakož i o řediteli národního podniku. Obsáhlá část statutu se zabývá financováním národních podniků a ústředních i oblastních orgánů, ve zvláštních statích jsou řešeny otázky sociálních, vzdělávacích a podobných fondů, účtování národních podniků, podnikové kontroly zaměstnanců národních podniků a konečně výzkumnictví. Dále se ve statutu pojednává o ústředních a oblastních orgánech, o vyšších správních místech národních podniků a o dozoru. Z výpočtu hlavních předmětů schváleného statutu je zřejmo, že jde o výsledek značné práce, kterou bylo potřebí vynaložiti na jeho sdělání.

V zájmu ujasnění otázky náhrady za znárodněný majetek započaly také již práce ministerstva financí a ministerstva průmyslu na prováděcím nařízení k §u 8 příslušného dekretu. Lze očekávati, že se podaří v brzké době i v tomto směru najíti řešení, které bude vyhovovat nejen znárodněnému průmyslu, ale i zestátněným bankám a pojišťovnám.

Aby snad nedošlo k pochybnostem o tom, jak si mají počínat ti, jimž bylo dekretem páně presidentovým č. 100/1945 Sb. uloženo vésti prozatímní správu a záležitosti znárodněných podniků, vydalo ministerstvo průmyslu směrnice o provádění inventurních prací pro závěrečnou bilanci za rok 1945 a zásady o účtování v podnicích, zahrnutých do jednoho celku, který začne letošním rokem hospodařit jako národní podnik. Zároveň s těmito pracemi vykonalo ministerstvo průmyslu přípravy ke zřízení národních podniků, které již pokročily tou měrou, že budou v nejbližších dnech dokončeny a hned poté budou národní podniky vyhlášeny v Úředním listě a v Úradnom vestníku. Rovněž ke zvládnutí tohoto pracovního úseku bylo potřebí značného vypětí. Bylo totiž nutno velmi pečlivě uvážit výrobní a hospodářské souvislosti dosud spojených závodů a při tom dbát toho, aby se již vlastní výstavbou položil základ k rozkvětu budoucího podnikatelského útvaru. Právě tak i majetko-právní zájmy je třeba při této příležitosti velmi obezřele uvážit, a to zvláště tam, kde se část znárodněného podniku odděluje a připojuje k jinému národnímu podniku. Poněvadž pak ministerstvo průmyslu zamýšlí zřizovat národní podniky také z dosavadních státních podniku ve znárodněných oborech, koná k tomu potřebné přípravy, jmenovitě v odvětvích průmyslu energetického a pilařského, kteréžto přípravy pro odlišné nazírání ústředních úřadů, spravujících příslušné státní podniky, zatím nemohly vyústit do žádoucích kolejí.

V minulém roce došlo také ke jmenování ředitelů ústředních orgánů a jejich náměstků a v nejbližších dnech přistoupí vláda na základě připravovaného materiálu ke jmenování členů představenstev ústředních a oblastních orgánů a jejich náhradníků, jakož i oblastních ředitelů a jejich náměstků. Že se tak dosud nestalo, není vinou ministerstva průmyslu, které soudí, že právě v této věci mají stranické i jiné zájmy ustoupiti do pozadí. Velmi lituji, že na nedůvěru doplácí stát. Aby mně bylo rozuměno: Národní fronta by měla více věřit jednotlivým členům vlády. Nad zdiskreditovanou již paritu bylo by třeba povýšit osobní odpovědnost ministrovu. (Potesk.) Kdyby se na př. ministr průmyslu neosvědčil, měl by poté odstoupit. Nelze mu však vázat ruce a oddalovat rozhodnutí, když je nebezpečí v prodlení a denně unikají miliony národního kolektiva a státu. Říkám to proto, že je třeba méně diskutovat a rychleji jednat. Neboť jenom tak ve chvíli, kdy dojde ke zřízení národních podniků, mohly by již být ústřední a oblastní orgány po personální stránce vybaveny tak, aby jim mohly být ustanoveni správní činovníci, a nacionalisace by se ve všech směrech pohnula rychlým tempem kupředu.

Avšak nejen na národní podniky, nýbrž i na jejich vyšší útvary bylo v pracovním programu ministerstva průmyslu pamatováno. Kromě správní činnosti budou totiž ústřední orgány vystupovati také jako podnikatelé, neboť budou národními podniky. Za těchto okolností by bylo proto nutné postarati se, aby ústřední orgány byly vybaveny kmenovým jměním. Ministerstvo průmyslu již vyhledalo a zjistilo příslušné zdroje a připravilo i po této stránce materiál pro rozhodnutí vlády.

Po stránce majetkově-právní vykonalo ministerstvo průmyslu také práce, souvisící se zjištěním kapitálových účastí cizinců na našem znárodněném průmyslu. Musím konstatovati, že tyto úkoly jsou neobyčejně obtížné, neboť není spolehlivých pramenů, zvláště po fluktuaci kapitálových účastí v posledních letech války a v r. 1945. Kapitálové účasti zahraničních investorů na podnicích v bývalém odtrženém pohraničí se podařilo zachytit pouze v jednotlivých případech. Zato se však poměr těchto účastí a jejich nominální hodnota na znárodněném průmyslovém majetku ve vnitrozemí jeví na základě vykonaných prací ve zřetelných a vyjasněných obrysech. Aby se pak připravila půda pro mezinárodní jednání, směřující k navázání obchodních styků s těmi státy, jejichž příslušníci jsou kapitálově interesováni na československém znárodněném průmyslu, koná ministerstvo průmyslu přípravy, aby předběžně a pochopitelně jen aproximativně zjistilo výši náhrady, kterou bude nutno platit do ciziny, a to dříve než budou dokončeny seznamy majetku znárodněných podniků, předepsané v §u 29 zmíněného dekretu páně presidentova, a než dojde k vlastnímu řízení náhradovému.

Znárodněním se ovšem dostavily pronikavé změny v majetkovém uspořádání nejenom soukromníků, nýbrž i veřejných korporací a svazků územní samosprávy. Aby se však tyto změny neprojevily nepříznivě v rozpočtu těchto subjektů, jmenovitě obcí, učinila zúčastněná ministerstva, ministerstvo vnitra, průmyslu a financí, opatření, aby v přechodném období nedošlo k obtížím. Všechny komunální svazky, které byly vlastníky znárodněných podniků, dostaly již pokyny, jak postupovat až do vyřešení otázky příspěvků podle §u 11 zmíněného dekretu.

V zájmu zaměstnanecké veřejnosti dalo ministerstvo průmyslu také podnět, aby byla vypracována osnova vládního nařízení, které by vzhledem ke zmocnění, obsaženému v §u 25 téhož dekretu, vyřešilo otázky pracovních a platových poměrů zaměstnanců národních podniků. V nejbližší době stojí konečně ministerstvo průmyslu před úkolem, aby dokončilo práci na výstavbě národních podniků a na jmenování ústředních a oblastních představenstev. Rovněž je potřebí jmenovati ředitele národních podniků a jejich náměstky a provésti volbu a jmenování představenstev. A jak jsem naznačil, jsou všechny tyto práce, až na činovníky národních podniků, již tou měrou vykonány, že zbývá vlastně jenom jejich formální provedení. Potom také dojde k uklidnění v závodech, kde se následkem nevyřízení věcí jeví nejistota a neklid, čímž trpí i pracovní morálka.