Předseda Josef David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Gottier, Tymeš, Petr, Cvinček.

Zapisovatelé Smejkal, Klokoč.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger; náměstek předsedy vlády dr Šrámek; ministři dr Drtina, Hála, Laušman, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor; státní tajemník dr Clementis.

223 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Rozprava o prohlášení ministra průmyslu B. Laušmana, učiněném ve 23. schůzi Národního shromáždění dne 22. ledna 1946.

2. Zpráva výborů soc.-politického, branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 71) o zvýšení státního příspěvku vyživovacího (tisk 120).

3. Zpráva výboru úst.-právního o vládním návrhu zákona (tisk 92), jímž se mění a doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, čís. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tisk 115).

4. Zpráva výborů branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 65) o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci (tisk 116).

Místopředseda Cvinček zahájil schůzi v 15 hod. 15 min.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní schůzi posl. dr Horáková, posl. Cígler, Evžen Erban; na tento týden posl. Mjartan, Pich-Tůma, Bacílek, inž. Filo; dodatečně na včerejší schůzi posl. Cígler, inž. Kafka.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru průmyslu posl. Teslu za posl. Zimákovou-Zemanovou, do výboru imunitního posl. Zimákovou-Zemanovou za posl. Teslu; do výboru branného posl.: Picha-Tůmu za posl. Sosnara-Honzáka.

Ve schůzi výboru branného, konané dne 23. ledna 1946, resignoval na funkci II. místopředsedy posl. Pláňovský a na jeho místo byl zvolen posl. Polák.

Rozpočtový výbor oznámil, že se usnesl vzíti zpět svou zprávu o vládním návrhu zákona (tisk 91) o drahotním přídavku poživatelů státních odpočivných (zaopatřovacích) platů a o úpravě některých jejich právních poměrů (tisk 110). Hlasováním podle §u 33 jedn. řádu, odst. 3 dalo P. N. S. souhlas, aby tato zpráva byla vzata zpět.

Podpredseda Cvinček (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je

1. Rozprava o prehlásení ministra priemyslu B. Laušmana, učinenom v 23. schôdzi Dočasného Národného shromaždenia dňa 22. januára 1946.

Prihlásení sú títo rečníci na strane "pre"? pp. posl. dr Maiwald, Jeleň, dr Josef Novák, Kliment, dr Vojtěch Erban.

Udeľujem slovo pánu posl. dr Maiwaldovi.

Posl. dr Maiwald: Slavné Národní shromáždění!

Prohlášení ministra průmyslu správně vyzvedlo rámec světového vývoje politického a hospodářského, pod jehož zorným úhlem se musíme dívat i na vývoj našeho života politického a hospodářského. Svět je v přerodu. Celý svět prožívá dnes velký přerod myšlenkový, politický a hospodářský. Od anarchického liberalismu hospodářského s povrchně chápanou demokracií, v níž mnozí viděli pouhý formální princip, často jenom hlasovací techniku, spěje vývoj dál. Chce svobodu opravdovou, chce osvobodit jednotlivce ode všech forem útlaku a především od útlaku sociálního, od zotročování pomocí prostředků, které dává liberalistická soustava majetkově silným jedincům. Chce - stručně řečeno - demokracii sociální, t. j. demokracii v plném rozsahu a dosahu této velké ideje. Dosavadní soustava liberalistická je nejen nespravedlivá, ale i nesmyslná. Poškozuje velmi často dokonce i toho, od koho příkoří pochází. Stačí, když si místo dlouhých úvah theoretických připomeneme, že ztráty za krise v letech třicátých, způsobené nedostatečným využitím výrobní kapacity našeho průmyslu, rovnají se přibližně dvojnásobku toho, co náš průmysl vyrobil za poslední rok konjunktury, za rok 1929. V jiných zemích nebylo tomu o mnoho lépe.

Toto názorné vyučování národů, které dolehlo plnou tíhou u nás na statisíce, jinde na miliony nezaměstnaných a poškozovalo nepřímo i ty, kdo v zaměstnáni zůstali, nemohlo zůstat bez vlivu na vývoj politického myšlení a na vývoj názorů o otázkách hospodářských. Hospodářský liberalismus utrpěl za krise v letech třicátých těžkou ránu. Můžeme říci bez nadsázky, že hospodářská krise těchto let byla osudovou krisí hospodářského liberalismu.

Stejně nemohou trvale zůstat bez vlivu na další vývoj politický praktické zkušenosti s řízením hospodářství za války, kdy se ukázalo, že pod státním vedením bylo možno dosáhnout takových výkonů ve výrobě, o kterých se nikomu ani nesnilo. Není možno sprovodit se světa samozřejmou otázku, kterou klade zdravý lidský rozum: jestliže bylo možno s takovým úspěchem vystupňovat pod státním vedením výrobu pro destruktivní účely válečné, proč by nebylo možno použít výhod plánovitě řízeného hospodářství také pro konstruktivní cíle mírové?

Nesmíme zapomínat, že z posledních 30 let, které máme za sebou, prožili jsme téměř celou třetinu v hospodářství válečném, v soustavě hospodářství státem řízeného, z dalších dvou třetin jen polovina byla dobou poměrné konjunktury a dobré zaměstnanosti, a to hlavně vlivem poptávky pro potřebu poválečné rekonstrukce, druhá polovina mírového období byla vyplněna těžkou hospodářskou krisí s velkou nezaměstnaností.

Až budou vyčerpány podněty, které poskytne světovému hospodářství mimořádná poptávka pro potřeby dnešní poválečné rekonstrukce, a objeví se nezaměstnanost, může dojít k velkým změnám i v těch oblastech světového hospodářství, kde hospodářský liberalismus má dnes ještě zdánlivě pevné posice.

Znárodnění průmyslu u nás vyplynulo jako samozřejmý závěr z celkového vývoje světového a některých svérázných forem našeho vývoje domácího. K rychlejšímu vývoji u nás nesporně přispěly omyly hospodářské politiky před válkou, které silně otřásly důvěrou ve schopnost úpadkových forem liberalismu, zvláště pak naše zvláštní poměry vytvořené následky války a v neposlední řadě i problémy, které vyvolala potřeba vystěhování nepřátelského obyvatelstva.

Znárodnění průmyslu, bank a pojišťoven je velkým dílem, jehož dalekosáhlý historický význam dovede náležitě zhodnotit teprve budoucnost. Práce, kterou na tomto poli vykonalo ministerstvo průmyslu, zasluhuje plného uznání a myslím, že vážená sněmovna souhlasí s tím, aby úřednictvu, které se těchto prací zúčastnilo, byl vysloven dík za jeho pohotovost, nestrannost a obětavost. Stížnost ministra průmyslu na průtahy při řešení personální otázky v nově budované správě národních podniků upozornila na jeden základní nedostatek celé naší veřejné správy: nedostatek důvěry, který je živnou půdou pro všechny nežádoucí zjevy naší administrativy. Z nedostatku důvěry a resortní žárlivosti vyrostl byrokratismus, na který je dnes tolik stížností. Musíme v zárodku čelit nebezpečí byrokratismu, chceme-li, aby národní podniky pracovaly pružně, jak toho vyžaduje zdárný jejich chod a rozvoj našeho hospodářství. Je zapotřebí důvěry k těm, jimž ukládáme velkou odpovědnost za řádnou správu národních podniků. Mezi odpovědností a pravomocí každého orgánu ve správě podnikové, právě tak jako ve správě veřejné, je těsná souvislost: požadujeme-li od někoho odpovědnost, musíme mu dát plnou důvěru a pravomoc. To platí pro celou správu odpovědnou za zdar národního podnikání, pro správu jednotlivých podniků, ústřední ředitelství i pro ministerstvo průmyslu. Každé oslabení pravomoci nebo důvěry oslabuje správu a logicky nutně snižuje i její odpovědnost. Velikost a obtížnost úkolů, před nimiž dnes stojí náš průmysl a ministerstvo odpovědné za jeho správu, vyžaduje, abychom mu poskytli veškerou podporu potřebnou ke splnění tak odpovědné práce. Na jejím zdaru závisí rozvoj našeho blahobytu hospodářského i kulturní vzestup národa.

Úkoly, které dnes čekají správu národních podniků, nejsou malé. Především musí vytvořiti zcela novou podnikovou organisaci na místo dřívější, musí však zároveň přizpůsobiti výrobní program i rozmístění průmyslu novým poměrům, vytvořeným vystěhováním nepřátelského obyvatelstva, a přebudovat průmysl tak, aby jeho zařízení odpovídalo dnešnímu stavu technického pokroku, aby se naše soutěživost na světovém trhu nemusila opírat o nízkou životní úroveň zaměstnanců a pod.

A tyto velké úkoly má náš znárodněný průmysl řešiti za velmi nepříznivých vnějších podmínek. Evropský dopravní systém je rozvrácen. Není snadný dovoz surovin, nejsou ještě náležitě vyhraněny tendence ve vývoji světového hospodářství a pod. Mimořádný hlad po zboží umožní sice po nějakou dobu provoz i v podnicích, kde dnešní zařízení není na výši světového technického pokroku, ale období mimořádné poptávky nebude trvati příliš dlouho. Nasycení spotřeby, doplnění skladů a celá poválečná rekonstrukce dá průmyslové výrobě jenom přechodný podnět, který může trvat poměrně krátkou dobu. Kapacita těžkého průmyslu byla za války mimořádně zvětšena v celém světě a při jejím plném využití může svět dospěti poměrně brzo k obnově toho, co bylo válkou zničeno. Až bude vyčerpán tento mimořádný podnět z poválečné poptávky, bude se moci na světovém trhu uplatnit pouze průmysl vybavený nejmodernějšími výrobními prostředky. A po této stránce má náš průmysl co dohánět. Už před válkou nebyly investice do zařízení našeho průmyslu veliké. Zdokonalování výrobních zařízení v našem průmyslu bylo tehdy brzděno dlouhotrvající krisí. Investice v době okupace byly zase příliš jednostranné, byly řízeny podle válečných potřeb nepřátelských okupantů. Tovární zařízení sloužící civilní, mírové spotřebě byla spíše ničena než zdokonalována.

Třebaže je to úkol dlouhodobý, doba, kdy jeho řešení bude splatné, není tak vzdálena, abychom už teď na jeho potřebu nepamatovali. Musíme bez odkladu zahájit přípravy k jeho řešení. Musíme učinit opatření, aby se naši technikové co nejdříve seznámili se vším, co přinesl technický pokrok nového za těch 6 let naší isolace od světa. Není toho málo a nejsou to věci podřadného významu. Technika na příklad tak zvaných plastických hmot mění tvářnost celých odvětví výroby.

S tím úzce souvisí organisace našeho výzkumnictví. Před válkou odváděly naše průmyslové podniky vysoké částky do ciziny za rozmanitá výrobní oprávnění velmi často jenom proto, že tehdejší vedení průmyslu nedovedlo ocenit význam výzkumnictví a nevěnovalo mu takovou pozornost, jaké si zaslouží. Nebyly ovšem řídké případy, kdy placení licenčních poplatků do ciziny bylo jen prostředkem nebo příležitostí k odlévání zisků do ciziny daňovými defraudacemi a devisovými machinacemi.

Jsem přesvědčen, že znárodněním průmyslu nastává i v této otázce zásadní obrat a že si dovedeme vybudovat výzkumnictví, které přinese velmi cenné podněty pro náš další průmyslový rozvoj. Investice do výzkumnictví patří k nejrentabilnějším investicím, které můžeme podniknout v dnešní době.

Používám této příležitosti, abych sdělil, že státní úřad plánovací zařadil do svého programu mezi první úkoly přípravy ke koordinaci činnosti naších dosavadních ústavů výzkumných a připravuje zřízení státní rady pro výzkumnictví, která bude pečovat o vypracování programu veškerého výzkumnictví podle potřeb našeho hospodářského života a bude dávat podněty k vybudování nových výzkumných ústavů v oborech, kde máme dosud nejcitelnější mezery.

Ministr průmyslu nás ujistil, že organisaci našeho průmyslu vybudujeme co nejracionálněji a že za tím účelem bude provedeno soustředění výroby do menšího počtu závodů nejlépe vybavených. Na základě zkušeností z jednání s ministerstvem průmyslu mohu ke zmínce ministra průmyslu o koncentraci průmyslu do nejlepších podnikových jednotek připojit, že tyto koncentrační akce mají být prováděny v souhlase s potřebou rovnoměrného rozložení průmyslu po celém území republiky tak, aby obyvatelstvo všech krajů mělo dostatek příležitosti k práci v průmyslu a zaměstnanci průmyslu se nemusili soustřeďovat v přeplněných průmyslových střediscích ani dojížděti za prací do příliš vzdálených měst.

Považuji za samozřejmé, že národní podniky a všichni, kdo budou spolupracovat při organisaci našeho průmyslu, budou mít plné pochopení pro potřeby jednotlivých oblastí republiky a že připravovaná koncentrace průmyslu nebude prováděna takovým způsobem, jak ji provádívaly svého času kartely, které v bezohledné honbě za ziskem často svým libovolným rozhodnutím odnímaly krajům hlavní zdroje obživy a způsobovaly národnímu hospodářství mnohonásobně větší škody, než co činil jejich podnikatelský zisk z restriktivních zásahů do výroby. Koncentrace výroby nesmí vyústiti v přeplňování průmyslových středisek nedostatečně vybavených pro náležité ubytování zaměstnanců, které má v zápětí značné škody sociální: přeplňování domů v nezdravém prostředí, každodenní dojíždění do práce na velké vzdálenosti atd. I kdyby se koncentrací výroby do velkého podniku získala úspora celé pracovní hodiny jednoho zaměstnance denně a s hlediska podnikového se takové soustředění zdálo velmi výhodným, může být konečný výsledek příliš jednostranného soustřeďování pochybný s hlediska celkového, jestliže pro takové soustředění nejsou dány potřebné vnější podmínky, zejména pokud jde o ubytování zaměstnanců, a zaměstnanci, dojíždějící za prací do vzdáleného průmyslového střediska, musí pak denně strávit několik hodin v přeplněných vlacích.

Plán pro organisaci průmyslové výroby bude muset být založen na nejširších hlediscích národohospodářských a sociálních. Řešení otázek koncentrace výroby musí se opírat o dokonalý rozbor všech důsledků každého soustředění, zejména také o rozbor důsledků pro nejbližší i širší okolí podniku rušeného i podniku, do něhož by byla výroba soustřeďována.

Také při budování nových podniků průmyslových bude nutno pamatovat na potřeby rovnoměrného osídlení všech krajů republiky. Jen poměrně málo odvětví průmyslových je vázáno na svou surovinovou základnu. Většina průmyslu, zejména průmysl vyrábějící vysoce kvalitní výrobky, v jejichž ceně převažuje práce člověkova - a to je průmysl, pro jehož budování jsou u nás dány poměrně nejlepší podmínky - může býti umístěn v krajích, kde je dostatek dělnictva a kde dělnictvo může žít v podmínkách lépe vyhovujících s hlediska hygienického a sociálního. Moderní prostředky dopravní a snadné přenášení elektrické energie i na větší vzdálenosti umožňují značnou zeměpisnou decentralisaci výroby v odvětvích lehkého průmyslu.

Zásada hospodářského plánování s hlediska potřeby národního celku dává krajům, které byly dosud zanedbávány, nové lepší příležitosti k jejich hospodářskému povznesení, než tomu bylo za éry liberalistické anarchie, kdy o umisťování podniků rozhodovaly zpravidla okolnosti zcela nahodilé, nebo i pouhý rozmar podnikatelův.

Nepochybuji o tom, že ministr průmyslu má pro tato širší hlediska plné porozumění a že připravovaná organisace našeho průmyslu bude správnou synthesou dokonalých rozborů, propracovaných se všech hledisek, která přicházejí v úvahu při sestavování plánu na organisaci a rozmístění průmyslu po celém území republiky.