Významnou součástí plánu pro zeměpisné rozložení našeho průmyslu bude jistě obnova zničeného a vybudování nového průmyslu na Slovensku. Industrialisace Slovenska není jen důležitým problémem politickým, je také velmi významným problémem hospodářským. Industrialisace Slovenska dá slovenskému občanstvu lepší příležitost k výdělku, pozvedne životní úroveň nejširších vrstev a přijde k dobru i českým zemím, jejichž výrobky získají tím zvětšené možnosti odbytové na domácím trhu. V otázce industrialisace Slovenska nemůže být žádných rozporů mezi zájmy Slovenska a mezi zájmy českých zemí. (Potlesk.) Úzká hlediska konkurenční, která převládala v éře úpadkového liberalismu s jeho všemocnými kartely, které dusily hospodářský rozvoj, patří minulosti. Dnes budujeme své hospodářství na nových základech ideových, dnes usilujeme o plné rozvinutí všech produktivních sil národa v přesvědčení, že blahobyt celku závisí na blahobytu všech jeho složek, všech jednotlivců a tedy i všech krajů republiky. Je přirozené, že plán pro industrialisaci Slovenska bude nutno důkladně připravit, aby se dobře využilo mimořádné příležitosti dané odsunem Němců a aby se co nejlépe uskutečnilo to, co všichni očekáváme od přestavby našeho hospodářského života, k níž patří také industrialisace Slovenska.

Řekl jsem na počátku, že liberalismus ztratil svou dřívější pověst nejvýkonnější, nejdokonalejší soustavy. Kořeny poslední hospodářské krise před válkou sahají hluboko do minulosti a v konečném rozboru až k vlastní podstatě kapitalistické organisace.

Ohlédneme-li se zpět na vývoj světového hospodářství v posledních desítiletích, potkáváme se stále s týmž problémem. Jsou to nesnáze odbytové, vyvolávané špatným rozdělováním národního důchodu a anarchií liberalistického podnikání. V průmyslově vyspělých zemích vázne odbyt hotových výrobků, poněvadž široké vrstvy obyvatelstva nemají důchody, za které by si koupily výrobky své práce. A ti, jimž připadá velká část národního důchodu, nejsou s to své zisky utratit pro vlastní spotřebu a nemohou jich použít ani k novým investicím v podnicích, protože nové investice mají pro podnikatele smysl a hodnotu jen za předpokladu, že jich bude opravdu používáno k výrobě. Jestliže již existující podnikové investice zahálejí pro nesnáze s odbytem, nemohou se podnikatelé pouštět do investic nových.

Dnes se nám to zdá cizí myslit na odbytové nesnáze. Dnes každý výrobek nachází snadno kupce. To však jsou poměry mimořádné a přechodné. V normálních dobách mírových světové hospodářství trpí odbytovými nesnázemi velmi často a příčinou toho je v prvé řadě nesprávné rozdělení národního důchodu, které brzdí spotřebu a následkem toho zastavuje výrobu se všemi následky pro celý koloběh hospodářského života společnosti.

Z tohoto bludného kruhu snaží se kapitalismus, puzený svou vnitrní krisí, vybřednout umělými prostředky: jednou se pokouší část své výroby zničit házením do moře, jindy zase pronikáním na nové trhy, vytvářením mimořádných příležitostí pro odbyt svých výrobků. A zde jsme u hospodářských kořenů imperialismu, zbrojení a válek, které mají přinést úlevu kapitalistické soustavě, trpící vleklou vnitřní krisí. Hospodářské napětí uvnitř kapitalistické soustavy vytváří pak napětí v politice mezinárodní a stačí jen docela malá jiskra ke vzplanutí velkých požárů válečných. Válka pouští žilou překrvené kapitalistické soustavě. Válečné ničení dává jí injekci na nějakou dobu, než se napraví to, co bylo za války zničeno, a než se opět objeví starý problém s novou tváří, než se opět objeví nesnáze s odbytem výrobků, které nemohou široké vrstvy obyvatelstva rozkoupit, poněvadž mzdy a platy na to nestačí.

Když si dobře uvědomíme toto jádro vleklé krise kapitalismu, pak porozumíme smyslu historických událostí posledních desítiletí. První válka světová vznikla malou jiskrou, která padla do napjatého prostředí, vytvořeného řevnivosti imperialismu, zápasem o mezinárodní trhy, jichž kapitalismus potřeboval, aby ulehčil svým nesnázím, aby zmírnil napětí své vnitřní krise, aby měl kam odvádět výrobky, které odpíral vydávat těm, kdo se na jejich výrobě zúčastnili. To je vysvětlení první války světové, to je však také vysvětlení oněch několika let lepší zaměstnanosti v období poválečné rekonstrukce a to nám dává konečně také vysvětlení katastrofálního zvratu hospodářského vývoje po roce 1929, vzniku hitlerismu a druhé války světové.

Máme-li před očima tyto poznatky ze zkušeností posledních desetiletí, ze zkušeností dobře prožitých, není těžké promítnout si je do budoucnosti.

Svět dnes nemá mnoho na vybranou: Zůstat při dosavadní formě hospodářské organisace znamená znovu opakovat historii po prvé světové válce s dočasným oživením, které by končilo novou velkou hospodářskou krisí, nebo nastoupit novou cestu, kterou naznačil socialismus a jejíž schůdnost prokázal Sovětský svaz.

V tomto rámci dostává naše nová hospodářská politika mimořádný význam s hlediska vývoje historického a vývoje světového. Význam zestátnění našeho velkého průmyslu, bank a pojišťoven vystupuje tím nad rámec naší okamžité situace i nad rámec hranic našeho státu. Nejde jen o nás. Jde o víc. Jde o velký dějinný přerod. Za zdar naší nové hospodářské politiky nejsme odpovědni pouze svému národu. Máme zde velkou odpovědnost před celým světem, máme opravdu velkou odpovědnost dějinnou. Svým konstruktivním příkladem klidného přechodu k socialismu můžeme ukázat ostatnímu světu praktickou schůdnost těchto nových cest, můžeme se tak stát opět jednou průkopníky kulturního pokroku, přispět k osvobození pracujících tříd od vykořisťování i v ostatním světě a přispět k osvobození celého světa od hrůz válečných, které jsou produktem vnitřní vleklé krise v kapitalistické soustavě.

V tom spočívá vyšší smysl zestátnění velkého průmyslu, bank a pojišťoven u nás. Není to jen problém hmotný, má i velké poslání morální a kulturní.

Význam, který přikládáme zdaru zestátnění, nás zavazuje, abychom věnovali všechnu péči rozvoji našeho průmyslu a podporovali práci ministerstva průmyslu k tomuto cíli. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Ďalším rečníkom je pán posl. Jeleň. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Posl. Jeleň: Slávna snemovňa, panie a páni!

Expozé pána ministra priemyslu bolo očakávané s neobyčajným záujmom i verejnosťou slovenskou. Od podpísania dekrétu o poštátnení priemyslu uplynula už doba troch mesiacov a široké kruhy pracujúceho ľudu netrpezlive čakaly na prvé kroky a rozhodnutia ministerstva priemyslu a nášho povereníctva na Slovensku. Priznám poctive a úprimne, že sa im zdálo tempo práce na centrálnych úradoch pripomalé a že často na verejných prejavoch sa i na toto hromžilo. Dnes, po výklade pána ministra je nám jasné, že sa za stenami ministerských úradovní horúčkovite a neobyčajne intenzívne pracovalo a že všetky najdôležitejšie administratívne, normatívne, organizačné, personálne, finančné, majetkovo-právne a iné neobyčajne komplikované, spletilé predpráce boly skončené a začína sa prikročovať ku konkrétnym a aj širokými masami pozorovateľným a kontrolovateľným opatreniam.

Stanovisko pána ministra k tejto pre Slovákov a Čechov, ako aj pre celú našú republiku životnej otázke znárodnenia, je všeobecne známe. Bol na čele tých, ktorí znárodňovaciu akciu vyvolali a ktorí majú nehynucie zásluhy na tom, že sa dnes tento historický čin vteluje v skutok. Demokracia len politická, bez nutných dôsledkov hospodárskych a sociálnych, je demokraciou formálnou, bez životnej náplne, bez vnútornej činorodej sily, demokraciou, nosiacou už vo svojom zrode zárodky hlbokých a vleklých kríz, ako sme to videli v republike predmníchovskej. My opakujeme veľmi dôrazne a naliehavo, hlavne na konto tých, ktorí sa ešte neprestávajú záporne staviať k znárodňovacím akciam, spolu s pánom ministrom: Demokracia politická prerastá v demokraciu hospodársku a nutne si žiada a nesie so sebou proces nacionalizačný a socializačný. Evropa v celom svojom štrukturárnom prerode je toho najneklamnejším dôkazom.

Že naša republika ide v tom pochode na prvom mieste, bude raz v dejinách slúžiť len ku cti našej vlasti. Odumierajúci liberalisticko-kapitalistický systém sa už zachrániť nedá a v jeho odumierajúcim lone sa rodia nové formy hospodárske a spoločenské, ktoré podstatne pretvoria celý náš život.

Pracujúci slovenský človek môže s hľadiska čisto slovenského právom od znárodnenia očakávať úplne nový zlatý vek vo svojej neúrodnej, preľudnenej a na industriu veľmi chudobnej zemi. V slovenských riekach a bystrinách uniká nesmierne množstvo energie a v naších slovenských horách je iste veľké nerastné bohatstvo, ktoré jedine štátom vedené a plánované podnikanie môže podchytiť a plne využitkovať.

Žiaden súkromný kapitalista, ani skupina kapitalistov by neinvestovala svoj kapitál do podniku, ktorý prináša len pomerne po dlhom čase zisky. A ostatne by ani kapitálove na takéto investície nestačila. Znárodnenie priemyslu môže odobrať značnú časť obyvateľstva slovenských chudobných, preľudnených dedín a plánovaným spriemyselnením Slovenska zapojiť do priemyselnej výroby. Bude to znamenať dosiaľ v historii slovenského ľudu nevídaný rozmach, rozkvet hospodársky a vo svojich dôsledkoch aj rozkvet kultúrny. Je najvyšší čas, aby sme likvidovali raz navždy našich potulných bedárov, drotárov, skleničkárov a vysťahovalcov, ktorí ako špeciálne slovenské sociálne typy, boly najbolastivejšou časťou na národnom tele slovenskom.

Podstatným príspevkom k industrializácií, a to s okamžitými výsledkami, bude iste plánovitý prevoz značného počtu priemyselných podnikov z pohraničia na Slovensko. Slovenský ľud očakáva od tejto akcie veľa a skladá do tohto presunu veľké nádeje. Myslím, že je na prvý pohľad zrejmý význam tejto myšlienky nielen s hľadiska hospodárského, ale hlavne politického, lebo slovenský ľud podaním bratskej pomocnej ruky so strany českej veľmi hmatateľne pocíti materiálne a sociálne výhody, ktoré mu dáva nová oslobodená republika, čím sa citove zvrúcni pomer medzi oboma bratskými našimi národmi. (Potlesk.)

Slovenský pracujúci človek vidí napriek neprajníkom znárodňovania, zaistenie nielen svojho kultúrneho a hospodárskeho rozkvetu a rozvoja, ale vidí v tomto akte aj zaistenie celej svojej národnej budúcnosti. Cudzí kapitál, ktorý ovládal aj na Slovensku veľků časť národného majetku, nikdy tomuto slovenskému ľudu neprial, ale všetkými prostriedkami podlamoval jeho národné vedomie a konšpiroval proti jeho národnej slobode.

Títo, z národného koreňa úplne vytrhnutí, nám cudzí veľkokapitalisti, nielen okrádali pracujúci ľud od plodov jeho práce, ako to uviedol pán minister na príklade firmy Walter, ale sa spájali s cudzím, národu a štátu nepriateľským kapitálom a beze škrupulí pomáhali rozbiť a zničiť našu československú štátnosť.

Slovenský pracujúci ľud môže jedine v znárodnenom priemyslu vidieť aj zaistenie svojich sociálne spravodlivých požiadavkov a pritom zladenie, synchronizáciu záujmov pracujúceho ľudu a hospodárskej prosperity podniku a štátu.

Že slovenský ľud pracujúci plne chápe dosah znárodnenia priemyslu, toho dôkazom sú spontánne jeho prejavy, na ktorých sa domáha znárodnenia, a to rýchleho. Nie je preto pochopiteľné, prečo niektorí zodpovední politickí činitelia na Slovensku podnikajú všetko, aby tento významný prerod brzdili, aby rozsievali slovom i tlačom medzi ľudom nedôveru k poštátneniu, ba vyslovujú často aj verejne pochybnosti o tom, či sú tieto prezidentom podpísané a po dohode so slovenskou národnou radou vydané dekréty aj na Slovensku platné a žiadajú ich revíziu.

Komunistická strana Slovenska je odhodlaná tieto ľudom a jedine pre ľud vydobyté dekréty za každých okolností hájiť a ich prevtelenie do života podporovať a presadiť. (Potlesk.)

Je treba tiež konštatovať, že sa z tých istých kruhov kladú prekážky aj samotnému ministrovi priemyslu pri prejednávaní obsadenia oblastných predstavenstiev, a to často len z dôvodov stranícko-politických. Tedy nie skutočné odborné znalosti, ale politický egoizmus má rozhodovať o tak dôležitých otázkach.

Súhlasíme s pánom ministrom plne v tom, že treba počet pracujúcich síl zvýšiť na najvyššiu mieru, keď bude treba, aj na úkor síl, zaradených v distribúcii, aby sa podstatne zvýšila produktivita národa, ďalej že organizáciu priemyslu je treba previesť racionálne, technicky dokonale a že sa treba všetkými prostriedkami snažiť zvýšiť pracovný výkon mravným povzbudzovaním, súťažmi, čestnými, ale aj materiálnymi odmenami.

Slávna snemovňa! Pán minister priemyslu upozornil na ťažkosti s výmenou tovaru zo zahraničia. Myslím, že nová naša orientácia politická na východ pôjde paralelne aj v sektore výmeny tovaru. Sovietsky sväz ukázal už konkrétnymi činmi očividnú ochotu vyjsť nám v ústrety a pomôcť nám hlavne surovinami, ktoré nám najviac chybujú. Aké nesmierne možnosti sa podávajú pre náš priemysel z tejto orientácie, vie dnes posúdiť aj neodborník. Ide len o to, aby sme vedeli plne využiť týchto možností a aby sme sa nedali nepriateľmi Sovietskeho sväzu sviesť z pravej cesty. (Potlesk.)

Sme presvedčení, že aj náš ľud - ako sovietský ľud pri svojom grandióznom úsilí čo najrýchlejšie smazať hrozivé stopy vojny - v plnom vedomí historickej zodpovednosti vypne všetky svoje sily a od vlády počnúc, cez poslancov po posledného robotníka sa bude každý cítiť zodpovedným za úspešné a stoprocentné prevedenie veľkého znárodňovacieho diela.

Pracujúci ľud bratského českého národa plne bude podporovať snahy pracujúcich vrstiev slovenských po zvýšení veľmi nízkej životnej úrovne niektorých krajov Slovenska, lebo plne chápe, že hospodársky a kultúrne zdatné Slovensko bude skalopevnou oporou našej spoločnej vlasti. Najlepšou a jedinou cestou je práve znárodnenie bohatstva zeme a jeho plné využitie pre najširšie vrstvy slovenského ľudu. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.) Mám plnú istotu, že pracujúci český človek nesúhlasí so špendlíkovým popichovaním niektorých novín, ktoré v presune priemyslu na Slovensko nevidia štátne-politický akt, smerujúci na posilnenie celej republiky, ale "pečených holúbkov, ktorí vletí priamo Slovákom do úst", ako sa vyjadril istý pán Kabel v "Lidové demokracii" z 22. januára 1946.

Takto pevní vo svojom vnútri, v úplnom porozumení a dohode českého a slovenského pracujúceho ľudu, opretí v slovanskom bratstve o národy Sovietského sväzu, môžeme s dôverou kráčať krajšej budúcnosti v ústrety. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. dr. Novákovi.

Posl. dr Josef Novák: Slavná sněmovno!

Exposé pana ministra průmyslu o znárodnění dolů a klíčového a velkého průmyslu poskytuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění po prvé příležitost pronést svůj soud o díle, které daleko přesahuje nejen poměry naše domácí, nýbrž které - můžeme říci - má rozhodně měřítko světové, jak ostatně lze pozorovat z psaní cizích novin, z četných návštěv cizích pozorovatelů a dokonce i z not, které vláda, pokud jsem informován, v této věci dostala.

Velevážení! Bude proto nutno, aby z řad Prozatímního Národního shromáždění bylo proneseno slovo pro domo, do řad domácích, i slovo do ciziny. Tento velký čin, který tu byl proveden dekrety presidenta republiky, není pouze rázu hospodářského. Dekrety jsou hlubokého sociálního významu, a mohu říci, že jsou dokonce takového rázu, že alespoň na úseku našeho národa provedou ve svých důsledcích celou přestavbu společenského života v našem státě.

A zdá se mi, že my sami všichni, a dokonce ani ti, kterých se to týká nejvíce, to jest dělníci, ještě plně nechápeme význam velikého díla, které se těmito dekrety uskutečnilo. Dovolte mi pronést osobní domnění, že my tady těmito zákony ve spojení s dekretem presidenta republiky o závodních radách naplňujeme svým způsobem encykliky velkých papežů sociálních, Lva XIII. a Pia XI., hlavně Lva XIII., který v encyklice "Rerum novarum" mluví o odproletarisování proletariátu, lépe ještě řečeno latinským výrazem "redemptio proletariorum", t. j. o vyproštění proletářů z otroctví, jak je vlastní význam tohoto slova. (Potlesk.) Dívejme se tedy na tento problém trošku s hlediska vyššího, než je nás úzký obzor.

Velevážení! Bylo při této příležitosti nutno slyšeti hlas zástupců našeho národa, ne sice zvolených, ale rozhodně zastupujících většinu občanů v našem státě, a je třeba říci s tohoto místa na adresu našich lidí doma, kteří si ještě v srdci nejsou plně vědomi celého tohoto problému, že znárodnění průmyslu v celé jeho šíři není nějaký loupeživý vpád malé skupiny sociálních sršatců do cizího majetku bez potřeby a bez mravního oprávnění, že je to nutná potřeba národa a že náš stát - který má přece v ústavě stanoveno, že je státem národním - právě bez znárodnění našeho hospodářského života by nebyl národním v plné míře a v plné váze smyslu tohoto slova. (Potlesk.)

My ovšem víme, že je to dílo revoluční - vždyť v revoluci se mnohé, co by se bylo v míru táhlo dlouhou dobu, provádí skokem - ale musíme vštípit občanům doma, že toto dílo neodporuje mravnímu cítění, aby si byli jasně vědomi, když jsme je začali, že nebude zatíženo nijakou mravní úhonou a že v rámci lidských chyb a nedokonalostí je to dílo spravedlivé a pro náš národ dobré a potřebné.