Ale přes všechny tyto obtíže to stojí za to, tento velký problém řešit a provést. Daleko větší váhu než na národní a hospodářské hledisko této věci bych kladl na to, že znárodnění průmyslu spolu s dekretem presidenta republiky o závodních radách znamená jeden z největších sociálních převratů nejen u nás, ale že se bude svými důsledky přenášet i do států jiných. Snad ani dělníci si nejsou plně vědomi toho, co se nyní stalo. Je to sociální převrat, je to vlastně magna charta, to je velká listina dělníků, která jim zakládá nový sociální řád, který mají nyní možnost budovat. Vždyť mnoho set tisíc dělníků ve znárodněném průmyslu již nyní zakouší velké řekl bych přeřazení třídní, stavovské do vyšší kategorie. Dělník, zaměstnaný na dráze, byl považován ani ne tak po stránce společenské nebo mravní, jako spíše po stránce věcné za něco více než dělník, pracující na př. v cihelně nebo pod. A nyní velká část, statisíce dělníků ve znárodněném průmyslu postupuje výše. Nestávají se sice státními zaměstnanci, ale zaměstnanci znárodněných podniků, to je podniků v rukou veřejnoprávních, jsoucích pod přímým vlivem státu. To znamená jistě vyšší hodnostní třídu, než ve které byli. Ve znárodněných podnicích, a můžeme říci, že i v ostatních průmyslových podnicích stávají se dělníci spolupodílníky celého našeho výrobního systému. To je sociální převrat, ze kterého budeme těžit teprve v budoucnosti a jehož pravý význam bude oceněn až v letech nebo generacích příštích.

Z toho plyne důsledek, že pracovní důchody všech vrstev pracujícího lidu budou zlaďovány, aby tu nebylo velkých rozdílů a nespravedlností. Dělníci získají právo na práci, získají národní zajištění práce a nebude je už strašit nezaměstnanost, ta metla dělníků, která jim i státům způsobovala tak ohromné škody. To jsou sociální výhledy, které bych jako důsledek znárodňovacího procesu, započatého v naší republice, rozhodně kladl nejvýše. Bude záviset na mravní výši zúčastněných, podaří-li se to čili nic. Budeme-li všichni na výši doby, horníci, ředitelé, inženýři, vrátní v továrnách, zkrátka všichni, pak bude ten nový řád pro nás tím teplým domovem, po kterém široké vrstvy tak touží.

Velevážení, během tisíce let našeho státního života jsme - ač malý národ - dokázali, že dovedeme jít stejným krokem s velikými národy, které po stránce kultury a civilisace měly štěstí, že byly před námi dříve. Dokonce byly doby, kdy jsme my vedli, kdy jsme šli v čele života národů. A nyní jsme se pustili my, malý národ, do díla, v němž máme příležitost, abychom se opět takto v našem duchu a v naší národní tradici projevili. Připomeňme si proto všichni, kteří jsme účastni tohoto velikého díla, aby toto dílo bylo příkladem ostatním a abychom byli vůdci sociální přeměny lidstva, které, jak soudím, začali jsme svými velkými hospodářskými a sociálními dekrety o znárodnění a o účasti veškerého dělného lidu na hospodářském životě našeho milého československého státu. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Ďalej udeľujem slovo pánu posl. Klimentovi.

Posl. Kliment: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Vítáme projev pana ministra průmyslu o postupu prací směřujících k provádění dekretu o zestátnění, tohoto velkého historického díla naší národní revoluce. Pracující lid s ulehčením přijal zprávu tak toužebně očekávanou, že konečně dojde k ustavení národních podniků a vyjmenování závodů, které ve smyslu dekretu mají být zestátněny. Nic nemohlo být v nynější době a v nynější situaci tak nebezpečné jako nejistota, která nastala právě po vydání dekretu. Pracující lid očekával, že po vydání dekretu dojde k jeho urychlenému provádění. To se však nestalo. V důsledku dlouhého projednávání statutu značná část zaměstnanců byla v neklidu. Neklid prýštil z neblahých zkušeností první republiky. Nelze se divit netrpělivosti, zvláště když bylo veřejným tajemstvím, že postižení kapitalisté domácí i zahraniční podnikají různé zákroky, aby jim byl závod ze zestátnění vypuštěn. Byl to nepokoj zdůvodněný, zvláště když některé národní správy zapomněly na čestný slib a přestaly se o výrobu podniku vůbec zajímat. Tím vznikaly v závodech značné národohospodářské škody a zaměstnanci denně volali po jmenování odpovědných vedoucích, ředitelů podniků a závodů a dožadovali se, aby se stav nejistoty skončil.

Byla však ještě jedna rozhodující okolnost. Mnohé závody jsou dosud bez výrobního programu. Nevyrábějí tolik, kolik by za nynějších poměrů vyrábět mohly. Pracovaly jen na soukromých objednávkách, a to nestačí pro plné zaměstnání všech zaměstnanců. Zaměstnanci proto právem očekávají, že ustavením národních podniků stane se i v tomto směru náprava a že konečně znárodněný průmysl nastoupí dráhu obnovy a výstavby zestátněného hospodářství.

Jestli zestátnění nepřineslo vcelku hmatatelné výsledky, přesto se projevilo blahodárně na celém našem hospodářství. Klid a pokojná výstavba v našich zemích je zvláštností v dnešním světě, který ještě nevyšel z neklidu a otřesů poválečné doby. Dík za to náleží provedenému zestátnění, které jako balsám na rány působilo svým vlivem na bolesti lidu v poválečném období a vykonává tento vliv i nadále.

Připomeňme si jen naše cenová a mzdová opatření. Tato dalekosáhlá opatření, která nesporně značné části pracujícího lidu uložila nová břemena a odříkání, prošla bez zvláštních potíží. Pocit a vědomí, že se průmyslová výroba stává majetkem lidu, že je konec bezmezného vykořisťování, že se pracující člověk stal opravdu skutečným pánem ve vlastním domě, jsou dostatečně silné okolnosti, které vyzbrojují k obětavosti. Tato obětavost jde tak daleko, že je nutno v úctě před ní obnažit hlavu a sklonit se před obětavostí dělnictva a krásnou duší našeho lidu. Jako se dostalo zaslouženého uznání a pochvaly včera s tohoto místa osazenstvu dusíkárny v Mariánských Horách, náleží toto uznání mnohým jiným závodům a zejména osazenstvu firmy Walter v Jinonicích, právě v tomto závodě, kde hospodařil pověstný pan Kumpera a jeho přátelé, kteří patřili ke společnosti mnichovských zrádců a kolaborantů. Je to závod, z něhož za okupace 17 dělníků bylo popraveno a umučeno v koncentračních táborech, 9 z nich padlo na barikádách při osvobozovacích bojích 5. května, závod, jehož závodní rada se již v letních měsících dovolávala zajištění ředitele Kumpery, ale tehdy jí nebylo vyhověno. Nyní konečně z příkazu ministrova k tomu došlo. Z tohoto závodu šli brigádníci každou neděli na zemědělské práce. Celé osazenstvo, slyšíc výzvy vlády, s hudbou v čele vesele pochodovalo zachraňovat úrodu. Příklad Waltrovky strhoval i ostatní smíchovské závody, obyvatelstvo Smíchova a Košíř do společné radostné práce. Nyní, když došlo v souvislosti se zvýšením cen k úpravě mezd a platů, usneslo se osazenstvo na celozávodní schůzi, že po dobu, než závod bude mít možnost naplno rozvinout svoji výrobu, požaduje mzdy nejvýše podle 6. mzdové třídy. V tomto závodě je platná mzdová soustava osmi tříd, schválená ministerstvem ochrany práce a sociální péče. Ačkoli jsou skupiny dělníků, kteří svou kvalifikací patří do 7. a 8. platové stupnice, sjednala závodní rada s osazenstvem, že budou zařazeni nejvýše do 6. třídy a pouze skupina kaličů do třídy 7. Na závodní schůzi, po výkladu o tom, v jaké situaci závody zatím ještě jsou, vystoupil důvěrník kaličů a prohlásil, že se celá skupina usnesla brát mzdu pouze třídy 6., aby tak pomohla závodu snáze překonat poválečné obtíže. Národní správce - jiný nežli ten, který spolupracoval s Kumperou a který je také zavřen - uchvácen tímto velikým vlasteneckým činem dělníků prohlásil, že též nežádá více, než kolik mu bude poskytovat 6. třída. Zbytku se zříká ve prospěch závodu.

Situace závodu byla na této schůzi charakterisována následovně: "Situace naší továrny je taková, v jaké byla slavná Rudá armáda v době bitvy o Stalingrad. Tehdy stála ruská vojska, tak jako stojíme my, s utaženými opasky, s největším odříkáním, připravena vyrazit k ofensivě, která by osvobodila nejen Stalingrad, ale celou zemi Sovětského svazu i ostatní národy. Také my stojíme připraveni k ofensivě, ovšem jenom v malém poměru, a to na poli hospodářském a výrobním, abychom přinesli našim zaměstnancům práci a řádný výrobní program, který je základem naší lepší budoucnosti. Jsme při tom v ofensivě. Předkládáme Vám náš první ofensivní čin. Je to konstrukce a výroba pokusného leteckého motoru, která pokročila již tak daleko, že dnes stojí motor na leteckých brzdách, připraven, aby zítra podstoupil nejtěžší zkoušku, jaké kdy u nás v Československu nějaký motor byl podroben. (Hlasy: Hrdinové práce!) Přistoupili jsme na podmínky mezinárodní letecké konvence, které jsou dosud návrhem a nebyly ještě všemi členskými státy ratifikovány. Podmínky této obtížné zkoušky jsou: 100 hodin chodu na plný plyn, 50 hodin chodu při různých zatíženích a dalších 50 hodin specielních zkoušek vojenských. Překoná-li tento náš motor úskalí zkoušek - a věříme v poctivost naší práce, že je překoná - pak máme zaručeno, že dostaneme veliké objednávky motorů tohoto typu."

To je ukázka, jak a za jakých podmínek pracují naši dělníci a inženýři v našich zestátněných závodech. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.) Které závody tuto cestu ještě nenastoupily, budou následovat. Měli jsme, máme a budeme mít potíže, ale máme důkazy, že budou zvládnuty, a zestátnění skutečně přinese, jak to řekl soudr. Gottwald, požehnání a blahobyt našemu lidu.

Jsem přesvědčen, bylo-li v předvánoční soutěži jen v kovoprůmyslu na 100 závodů vyznamenáno, že při příští soutěži jich bude mnohem více. Heslo, které se ozvalo k Novému roku, že rok 1945 byl rokem osvobození a že rok 1946 bude rokem výstavby, bude realisováno a dostaneme se s naši výrobou na předválečnou výši. Jak malicherné jsou hlasy, které tu a onde se ozývají proti favorisování zestátněné výroby a snaží se oponovat stanovisku celostátní konference jednotných odborů, na které bylo formulováno toto stanovisko následovně: "Jednotné odborové organisace budou se přičiňovat o to, aby znárodněná výroba byla favorisována a podporována." Příklad od Waltrů je nový přínos a nový doklad, že podporovat takovéto znárodněné podniky je naší svatou povinností. Jestliže v soukromokapitalistické výrobě stavíme na prvé místo otázku mezd a teprve na druhé místo pracovní výkon, ve znárodněné výrobě naproti tomu je první naší starostí pracovní výkon a teprve v druhé řadě mzdy.

Plným právem se proto dožadují Ústřední rada odborů a závodní rady, aby byla vyřešena konečně otázka kolaborantů. Vyžaduje toho nerušená výroba zestátněných podniků. Závodní rady po osvobození uposlechly výzvy oficiálních činitelů a ve smyslu košického vládního programu a pozdějšího dekretu presidenta republiky zajišťovaly národní majetek, doly, závody, továrny, stroje, letadla, vodní plavidla, lokomotivy, odstranily nacistický a okupantský právní řád a nastolily řád nový, revoluční. Provedly očistnou akci a zbavily závody kolaborantů. Jednotné odbory a závodní rady mají nedocenitelné a dosud nedoceněné zásluhy o záchranu obrovského národního majetku. Proto plným právem žádala celostátní konference Revolučního odborového hnutí, aby vláda a parlament učinily bez odkladu opatření, aby pro revoluční činy a národní očistu nemohl býti nikdo, ať z jakýchkoli důvodů, stíhán. Zejména je třeba sankcionovat všechna opatření, která byla učiněna po osvobození revolučními závodními radami anebo jinými zřízenými orgány pro očistu závodů od kolaborantů.

Po konferenci prošly tiskem zprávy, že z nařízení ministerstva spravedlnosti všechny soudní procesy proti závodním radám za činy spáchané v revolučním zápalu byly zastaveny. Po těchto zprávách nastalo v závodech uklidnění. Tyto zprávy však, žel, nebyly správné. Soudy žádné nařízení v tomto směru nedostaly. K jakým koncům se těmito soudy dochází, o tom svědčí fakt, že závodní rada firmy Walter, té firmy, o které zde pan ministr průmyslu včera mluvil, kde pan Kumpera, národní správce, a celá společnost ještě nyní, už po osvobození, dělali machinace, při kterých byly odepsány a odvedeny desetimiliony ze zisků a z majetku závodu, a ještě řady jiných a jiných zločinů se tam dopustili, přesto byla odsouzena k zaplacení náhrady těm, které ze závodu pro kolaborantství odstranila a kteří s panem Kumperou prováděli všechny podvody a zlodějny, o kterých zde včera mluvil pan ministr průmyslu. Je proto na čase, aby požadavek ÚRO a celostátní konference byl splněn. Návrh ÚRO v tomto směru je ve vládě a žádáme, aby byl urychleně projednán v parlamentě.

V jakém kontrastu stojí proti tomu skutečnost, že proti zrádcům národa pracují soudy opravdu velmi pomalu, pomaleji, než kdyby se hrabaly račím krokem. Nikdo ještě ani neví, kdy přijdou na řadu Hitlerovi páni ministři a novinářští prostituti, kteří celou dobu okupace za dobré bydlo, za úsměv germánských pánů dělali hanbu svému stavu a uráželi český národ. (Potlesk.) Proti závodním radám vsak soudy pracují velmi rychle. Tak se zdá, že ty černé košile, o kterých před Mnichovem prohlásil nynější náměstek předsedy vlády dr Stránský že je neslučitelné, aby byly nošeny pod soudcovskými taláry, se tam asi přece jen nosí.

Je třeba rychlých opatření, nedráždit nás obětavý lid. Nevyhrožujeme, ale varujeme. Nemůžeme ručit za eventuální následky. Nechť pan ministr spravedlnosti vezme v úvahu, co zde řekl pan ministr průmyslu o nepokojích v cizině. My chceme v zájmu zestátnění a konsolidace jakékoli poruchy předejíti. Vzali jsme na sebe povinnost a my ji plníme. Kdybychom neujišťovali deputace, závodní rady a osazenstva, že tyto křivdy proti závodním radám budou napraveny, tak by již dávno byly nepokoje. Žádáme proto, aby soudní řízení proti závodním radám a jejich ustanoveným orgánům byla zastavena. (Potlesk.)

Zestátněná výroba však musí naléhavě vyřešit také otázku distribuce. Snahy z poslední doby, které doporučují obchod jako stabilní, neměnitelný a osvědčený nástroj distribuce, nebudou mít úspěch. Jako celé naše hospodářství potřebovalo revolučních zásahů, tak je tomu i s obchodem a zejména s velkoobchodem. Zestátněná výroba nebude živit předimensovaný velkoobchod a konsument nebude platit neúměrné rozpětí mezi cenou u výrobce a u konsumenta. Zde musí byt provedena revoluční změna, velkoobchod je zralý pro zestátnění. (Potlesk.)

Právě tak s veškerou rozhodností musí být odmítnuty veškeré snahy všech činitelů, kteří se snaží proti jasnému znění dekretu různými intrikami a machinacemi některé podniky jmout ze znárodnění a uchovat je pro sobecké soukromokapitalistické zisky. Pomocí nesprávných informací a falešných dokladů podnikatelů dosáhli vynětí ze zestátnění. Stalo se tak v případě textilní firmy Jandera v Ústí n. Orlicí a dále u firmy Štěpánek v Hostivaři. Bylo by zajímavé, je-li to možno, kdyby pan ministr oznámil, jak se stalo, že tyto dva závody byly vyňaty ze zestátnění.

Právě tak nutno se vší důrazností odmítnout veškeré zásahy z ciziny. Jsou-li v cizině nepřátelé znárodnění, pak naproti tomu máme tam mnoho přátel, kteří stojí na naší straně. Tak se se vší rozhodností postavil za naši zestátňovací politiku anglický list Daily Worker 22. prosince m. r. a v dalších dnech až do Nového roku denně obhajovala nás řada anglických listů. Právě tak velmi rozhodně se postavil za nás předseda Národního svazu horníků dr William Lawther, který ve svém prohlášení, uveřejněném v anglickém tisku, mezi jiným uvádí: "Zdá se mi neuvěřitelným, že by mělo být naší diplomatické služby využito k výhrůžkám, že vyhladovíme jednoho ze svých spojenců, spojence nad všechny ostatní, kterému bychom měli být vděčni a pomáhat mu již vzhledem k Mnichovu. Je nemyslitelné, že by Britannie dnes zaujímala stanovisko zcela podobné stanovisku Churchillovu z doby jeho tažení proti Sovětskému svazu před čtvrt stoletím. Zde mají naši sentimentální lidé dobré vůle, básnící o záchraně Evropy, příležitost podporovati hrdinný malý národ, který jsme v roce 1938 vydali Hitlerovi." Podobného stylu je také prohlášení Jacka Tannera, presidenta federace anglických kovodělníků. A mohl bych uvádět ještě řadu jiných dokladů. Všechny nasvědčují tomu, že nemáme důvodů, abychom se dali cizinou zastrašit ve svém velkém díle.

Ke konci se chci zmínit ještě o otázce výroby. Pro nynější chvíli zůstává hlavním úkolem uvést zestátněné podniky do stavu rentability. Naše výroba přes krásné příklady a zjevy, i když se lepší a vykazuje v době od září do prosince určitý vzestup, je přece jen ještě na velmi nízkém stupni. Zvláště průmysl výrobních prostředků, železa, kovů, průmysl chemický, dřevozpracující a pod., je na tom stále velmi zle. I když ve výrobě železa je nedostatek rudy a v jiných odvětvích je také nedostatek surovin, není to všeobecnou příčinou nízké výroby. V těžbě uhlí, kde suroviny hrají pouze podřadnou roli, jsme přece jenom ještě nedosáhli ani špičkové těžby z roku 1937. Číselná kontrola nám ukazuje, že, ačkoliv důlní dříví a železo je dodáváno v nutném rozsahu a stav osazenstva je spíše vyšší proti roku 1937, zůstává těžba přece jenom pozadu. Tato číselná kontrola výroby pomáhá nám odhalovat příčiny a usměrňuje nás, kde působit ke zvýšení těžby. Stále ještě zde působí válečná únava a vyčerpanost dělnictva, která se u některých odvětví průmyslových projevuje ještě ve větší míře. Hlavním důvodem nízké výkonnosti je, že je stále ještě menší část zaměstnanců zaměstnána produktivními pracemi a mnohem větší část jich pracuje na jiných, jen ne produktivních pracích.

V některých oborech nastal však již obrat. Zvláště je příznačné a radostné, že se podařilo zastavit sestupnou tendenci v hornictví, kde v těžbě kamenného uhlí výkon na hlavu a směnu pravidelně měsíc od měsíce stoupá. K podobnému obratu došlo také na železnicích. Měříme-li zde výkonnost průměrným oběhem nákladních vozů, zjistíme, že v prvních měsících po revoluci trval oběh vozů dvakrát déle než před válkou. Během národní soutěže v dopravě, která byla provedena za řepné kampaně, podařilo se snížit dobu oběhu vozů přibližně o 20 % a tím zvýšit výkonnost železničářů a ostatních dělníků na dopravě zúčastněných. Řepná kampaň, která činila tolik starostí, proběhla celkem hladce. Je všeobecně známo, jak velkým podílem se toho účastnila komunistická strana Československa a Ústřední rada odborů. Stupňovaná těžba uhlí a průběh dopravní soutěže ukazují, že obnovit hospodářství znamená především obnovit pramen veškeré výroby, to je pracovní výkonnost. Zde my komunisté, jsme v zájmu výroby často nuceni prosazovat mnohé nepopulární věci a vlastní členy přesvědčovati o velké proměně, která u nás nastala po osvobození nastolením lidové demokracie. Lidová demokracie zkonfiskovala všechen majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a odevzdala jej v ruce českého i slovenského pracujícího lidu v továrnách i v zemědělství. V tom je ten velký a základní rozdíl a ona velká změna, která po naší revoluci nastala. Nové správy závodů za pomoci, součinnosti a kontroly závodních rad řídí provoz a výrobu závodů. Řídí ji tak, aby z ní měli užitek zaměstnanci i celý národ. A budou ji muset v budoucnosti řídit tak, aby závod vydělával, měl z čeho vyplácet mzdy a platy, platit daně a měl přebytky na úhradu režie, na opravu a výměnu opotřebovaných strojů a aby nadto zbylo ještě na provádění závodní sociální péče. Z toho, že zestátněná výroba slouží a zvláště v budoucnosti bude sloužit lidu a pracuje pro lid, vyplývá naše úsilí o zvýšení pracovního výkonu. Zvýšená těžba uhlí má umožnit zlepšení dopravy, zvýšení produkce vysokých pecí, aby všechen nás průmysl mohl více vyrábět. Toho všeho je třeba, aby mohly být znovu vybudovány Němci zničené kraje, aby mohla být vystupňována výroba v zemědělství, která potřebuje strojů a zvláště umělých hnojiv. Národní majetek v rukou lidové demokracie dosáhne postupně možností zvyšovat životní úroveň lidu, aby se mu žilo lépe a radostněji.

Komunisté proto stojí a budou stát v čele úsilí o zvýšení pracovních výkonů, podporují tvoření výrobních výborů v závodech a vedou pracující lid k poznání, že pokud pracuje v zestátněném průmyslu, je nyní sám hospodářem, který určuje další vývoj, a který má svou budoucnost ve vlastních rukou. Nezastíráme si, že je to cesta obětí a odříkání. Bude nutno překonat mnohé obtíže, ale na konci našeho úsilí bude i naše vítězství. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu této schůze.

Navrhuji, aby výborům zahraničnímu, rozpočtovému, obchodu a průmyslu pro vládní návrh (tisk 122), kterým se předkládá Prozatímnímu Národnímu shromáždění ke schválení návrh Dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké reparační komise a o restituci měnového zlata, spolu s připojenými resolucemi, sjednaný na reparační konferenci v Paříži dne 21. prosince 1945, stanovena byla k podání zprávy lhůta do 30. ledna t. r. do 12. hodiny polední.

Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Před ukončením schůze sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 24. ledna 1946 o 13. hodině

1.-4. Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

Končím schůzi.