Na adresu ciziny nutno říci, že dekrety presidenta republiky o znárodnění nejsou - budiž dovoleno užít toho výrazu - "bolševickým" útokem, vzniklým na základě naší spojenecké smlouvy se Sovětským svazem (Potlesk.), že je to dílo a akt naší národní a státní sebezáchovy. (Potlesk.) A také je třeba cizině říci, že se se zájmy mezinárodního kapitálu, který je tady umístěn, vyrovnáme takovým způsobem, jak se sluší na spořádaný národ a spořádaný stát. (Potlesk.) Tady je třeba říci hodně hlasitě do ciziny, že budou marné všechny machinace, které by snad počítaly na to, že nějakým způsobem, ať teď anebo při volbách, rozloží Národní frontu, aby dílo začaté se potom nestalo skutkem. (Potlesk.) Velectění, tady v tom směru naše dílo zůstane, i kdyby cizí kapitál použil cizí diplomacie, aby nám naházel překážky v tomto našem velikém a dějinně důležitém díle hospodářském, sociálním a společenském. (Potlesk.)

Všimněme si národní stránky tohoto problému. My jsme svůj stát dostali, dobyli - abych neužil slova nesprávného - v r. 1918, ale my jsme se jako státní národ v r. 1918 nestali pánem hospodářských statků doma. I bez toho průmyslu bychom žili, ovšem chudě, ale blahobyt náš závisí na správné funkci a správné službě průmyslu ve prospěch celého našeho státu. (Potlesk.)

Ale podívejme se, jaká byla situace. Doly - já nemám po ruce přesné cifry, budou jenom okrouhlé - byly z 80 % v rukou cizích. Ostatní velký průmysl, o který při znárodnění jde, byl v cizích rukou z 60, 70 až 80 %! - Byl to hlavně průmysl klíčový, který měl vliv na hospodářský život, na průmysl ostatní, ale také na prosperitu ostatního průmyslu. Celý náš hospodářský život byl kontrolován osobami a živly, které byly cizí našemu národu a v mnohém případě cizí a nepřátelské i našemu státu.

Všimněte si, velevážení, uhlí. Uhlí, to je východisková látka pro celý náš hospodářský život. Vždyť zatížení uhlím postihuje občany namnoze více než státní daně. Tady v parlamentě budeme často, jako jsme to dělali v minulých parlamentech na začátku života našeho státu, debatovat a navzájem zápolit o diferenci daňovou, třeba ve výši několika haléřů nebo korun. Musíme se na tom usnášet, celý náš politický život bude pobouřen pro tu otázku - ale o zatěžování všech občanů v cenách uhlí, v cenách elektrického proudu, v cenách plynu a v cenách výrobků, závislých na uhlí a jeho ceně, o tom zde v parlamentě národ nerozhodoval, o to nezápolil. To byla věc, kterou rozhodovala určitá malá skupina lidí, o níž nemůžeme říci, že to vždycky myslila dobře se státem a s národem. (Potlesk.)

Velevážení! To jest jeden obrázek. Tedy hospodářský a státní život byl zatěžován často jinak, s jiných hledisek, než toho žádá stát a jeho potřeby. A když ještě do toho připojíme ono velké monopolistické spřažení jednotlivých druhů průmyslu, o němž mluvil pan ministr ve své včerejší řeči, pak vidíme, že průmysl v určitých svých sekcích byl státem ve státě, což je nemožné v novém, moderním nazírání na stát a jeho funkce a na potřeby občanů. Doba je jiná než doba liberalistická, která snížila stát jenom na nočního hlídače a nechávala tu volnou dráhu všem jednotlivcům, po případě jejich svobodně tvořeným asociacím. Státu bylo vloženo na bedra mnoho nových úkolů a proto také stát musí dostat do rukou prostředky, aby ony úkoly, které má plniti, také plniti mohl.

Pan ministr se včera zmínil o obtížích evidence majetku průmyslových účastí v pohraničním území. Již jednou jsem s panem ministrem o tom mluvil a pan ministr docela upřímně doznal, že by nemohl říci, kde toho času jsou umístěny účasti kapitálové, jejichž majetkem jsou právě hlavně doly a nás průmysl ostatní, potravinářský, mnohý železářský atd.

Zde musíme býti hlavně na stráži. V minulosti jsme často nevěděli, kde, v kterých rukou jsou kapitálové účasti a hodnoty, ale co je ještě horší, nevěděli jsme, komu v dané době tyto hodnoty slouží. A vidíme často, zvláště v dobách nebezpečných, že mezinárodní kapitál, který tady má účast, je velice špatným ochráncem výrobních tajemství a hospodářského stavu, jichž prozrazení je pro stát v kritické době tak závažné a tak nebezpečné.

Podívejme se nyní na ten průmysl nejen v pohraničním území, ale v celém státě. Jak jsem se zmínil, byl ve své většině v cizích rukou. Přišel rok 1938 a důsledky s tím spojené. A tu jsme viděli, že tento průmysl se v té kritické době postavil proti státu, v němž žil a z něhož těžil. Měli jsme příklady, že ředitelé průmyslových závodů byli hlavními sloupy agitace strany sudetoněmecké a prvními organisovanými členy NSDAP. Velevážení, válka tady udělala pořádek. Válka dala vítězství nám a majitelé tohoto průmyslu pro zradu národní ztratili také tento průmysl. A proto nastupuje na jejich místo stát, když oni jsou nuceni podle mezinárodních úmluv opustiti naši zemi jakožto zrádci a nevěrní živlové, a jistě se nenajde v našem českém národě ani jediný člověk, který by mohl říci, že tento průmysl má anebo vůbec může přijíti do rukou soukromých a nikoli do rukou státních, nebo že má býti opět věnován vládě soukromého kapitálu a nemá býti jakožto znárodněný převeden do služby a funkce celého státu a celého národa.

Velevážení! Druhý díl tohoto průmyslu je v rukou kapitálu mezinárodního. Ani zde není možné učinit výjimky, aby tento průmysl byl vyňat z dekretů znárodňovacích. Za tímto přesvědčením stojí sjednocen celý náš národ. Chceme být na tomto úseku hospodářského života doma pány a nemohli bychom snést, aby se naši nepřátelé zahnízdili pod rouškou a krytím mezinárodního kapitálu v průmyslu a činili tytéž obtíže, které činili dříve pod vlajkou svou vlastní. (Potlesk.) Nepomohou zde intriky, i kdyby kapitál šel přes některé vlády a přiměl je, aby prováděly demarše ve prospěch tohoto mezinárodního kapitálu, po případě aby prováděly náznaky represálií. V takovém případě, dostaví-li se, musíme se obrátit k veřejnému mínění celého světa (Potlesk.), které, jak jsem přesvědčen, se plně postaví, ba již se postavilo za spravedlivou naši věc. (Potlesk.) Domnívám se ovšem, že majitelé tohoto mezinárodního kapitálu jakožto chytří obchodníci dělají zde mnoho vody, aby si vynutili pokud možno nejlepší náhradu za svůj majetek. Velevážení, co bude spravedlivého, to jim zaplatíme. Ale musíme připomenout a všimnout si, co si už ten mezinárodní kapitál vybral na úrocích, na dividendách, na tantiemách, po případě na nevýhodně pro nás stanovených cenách, takže zde můžeme poukazovat na to, že bude odměněn více než dobře, když přijme řešení, které mu budeme nabízet. Ostatně Československo je výtečný partner obchodní, to ví celý svět, a jsem přesvědčen, že zástupci tohoto mezinárodního kapitálu - vždyť víme konečně, oč jde - budou rádi, když budou mít i pro budoucno tak dobrého odběratele a tak poctivého plátce, jako je naše Československá republika. (Potlesk.)

Proto jistě nepřistoupíme slepě na požadavky, které nám již avisovali. Vždyť víte, jak už posílají takové holubice, kolik že chtějí za ten nebo onen sektor průmyslový. Velevážení, my se musíme na ten mezinárodní kapitál podívati lépe, aby se pod ním neskrýval ulitý kapitál německý, který má býti od nás zaplacen pod rouškou kapitálu anglického nebo amerického či holandského nebo jakéhokoli jiného. (Potlesk.)

Pan ministr průmyslu - zase se ho dovolávám - tady mluvil o obtížné evidenci, o přesunech tohoto kapitálu. A musíme se podívat, kdy ty převody kapitálu, o němž jsme dříve věděli, že byl v rukou německých, se dostaly do rukou ostatních národů, jestli to nebylo za války, kdy bylo zločinem to převádět, nebo zdali to bylo po válce, kdy si kapitalisté museli být vědomi, že kupují non valeur, hodnoty, o kterých věděli, že nepatří Němcům, nýbrž Československé republice. (Potlesk.) Vidíte tedy, že nejsme bez ochrany, že nebudeme tak bez obrany ponecháni na pospas vyděračnému kapitálu cizímu.

Třetí sektor je průmysl v rukou našeho domácího československého kapitálu. Komu patřil průmysl? Když probíráme seznam znárodněného průmyslu, užasneme, jak je tam málo soukromých vlastníků. Ještě jsme nedorostli tak daleko, abychom měli hodně soukromých kapitalistů-podnikatelů. Valná část průmyslu patří akciovým společnostem, které patří bankám, po případě jiným peněžním korporacím. A ty banky u nás - jak ostatně vidíte - také nevládly penězi podnikatelskými, jenom akciemi, tedy akciovým kapitálem, nýbrž použily k ovládnutí průmyslu vkladů občanů. Když se tedy na to podíváme podle pravdy, pak většina průmyslu, i v našich českých nebo slovenských rukou jsoucího, je majetkem širokých vrstev střadatelů, kteří donesli peníze do peněžních ústavů. A dnes je stát, řekl bych, generálním prokurátorem nebo správcem těchto vkladů a po válce vlastně mají ony vklady hodnotu jenom z vůle státu. A proto musíme i zde uznat za logické, že stát, který převzetím ztracených peněz, dluhů Německé říše, přejímá na svá bedra záruku, tedy zhodnocení peněz, bude také chtít, aby za tyto peníze vybudovaný a udržovaný průmysl měl větší vliv, než měl dříve za éry minulé, kdy nemohl tak zasahovat.

Velevážení, hlavně tu ukazuji na banky, o nichž není možno říci, že by byly vedeny podle demokratické vůle většiny střadatelů nebo většiny akcionářů. Vždyť víme, že jednotlivé banky byly ovládány určitými skupinami, jak se historicky vytvořily a jak se potom při moci v prodloužené době udržely.

Provádí-li tedy stát znárodnění průmyslu a znárodnění bank, pak spravedlivý člověk musí uznati, že nahrazuje pouze nelegitimní vládu v těchto podnicích vládou legitimní. (Potlesk.) Jistě by se dalo mluvit o tom, zdali znárodnění musilo jít tak daleko, jako šlo, jistě by se dalo o tom debatovat, a rozdíly by tady byly a jsou v tom, zda jsme nešli někde příliš daleko podle jedněch, nebo příliš málo podle druhých. To jsou případy pouze krajní, ale uvědomte si, že tyto krajní případy, v nichž snad může býti neshoda, jsou jenom malou skvrnkou nebo nedokonalostí na tom velikém díle, které representuje znárodnění a postátnění průmyslu, bank, pojišťoven a celého našeho života hospodářského. Dívejme se na to tak, že vlastně podle encyklik, hlavně Quadragesimo anno, provádíme to, co velcí sociální papežové považovali za potřebné, že je totiž třeba, aby veliké moci, soustředěné v rukou jednotlivců, nebylo používáno jenom v zájmu jejich, nýbrž aby byla vhodným způsobem uvedena v soulad se zájmy celku, všech vrstev národa. Za druhé je potřebí v dnešní době, aby celé národní hospodářství dostalo nyní, co nemělo v době liberalistické: vůdčí řídící princip, kterým jsouc ovládáno by mohlo nejlépe plnit svůj přirozený úkol, t. j. nejlepší obstarání všech potřeb občanstva.

Velevážení, díváme-li se na věc pod zorným úhlem encyklik, vidíme, že i s hlediska mravního má náš stát právo vyjmouti řadu průmyslových odvětví z rukou jednotlivců a svěřiti je ruce veřejné, aby bylo zachováno a rozmnoženo všeobecné blaho všech občanů ve státě, jichž se tento národní majetek týká a jimž má všem sloužit.

A nyní se podívejme na druhou stránku tohoto znárodňovacího procesu. Dekrety tvoří pouze betonovou kostru budovy, kterou teprve máme vyplniti zdivem, a jen na nás bude záležet, zdali to, co vznikne, bude útulný domov pro nás všecky, či zdali to bude státní robotárna. Soukromý kapitál a soukromokapitalisticky ovládaná výroba mohla být dobrá a mohla být špatná. A stejně může být dobrá nebo špatná správa a funkce průmyslu znárodněného.

Velevážení! Pro dobrý vývoj podmínky tady máme. Já bych řekl, jedinečné podmínky v celé Evropě. Naše zem přece jenom přes škody, které utrpěla, je zachována. Továrny ve své většině dostačí, aby nás zásobovaly. Náš národ byl zachován ve své biologické podstatě, a řekl bych, i ve své nervové síle, takže jistě jediný v Evropě má všecky šance vybudovati zde dílo dobré.

Ale třeba tady upozorňovat, že musíme nyní zvlášť vštěpovat všem činitelům, zúčastněným při znárodněném průmyslu - nejenom ředitelům, ale také zaměstnancům, dělníkům - že se musí hospodařit ve znárodněném průmyslu podle správných národohospodářských zásad (Potlesk.), protože jiný způsob hospodaření by měl za následek, že by si tyto vrstvy a celý národ znárodněním nepomohl, nýbrž přivodil by na sebe daleko tvrdší porobu, obtíže a bídu, než tomu bylo v systému starém.

Jedno si musíme uvědomovat: že znárodněné podniky v té plné šíři nebude možno alimentovat ze státních prostředků. Stát může tady přispět při investicích, při začátku, ale pak musí ten podnik vložený kapitál také úrokovat a amortisovat (Potlesk.), musí tvořit správným způsobem reservy, musí provádět obnovování, musí pomýšlet na doby tísně a krise, čili musí převzít ze starého soukromokapitalistického způsobu většinu zásad, které jsou vhodné a nutné k udržení podniků v pravé jejich síle a v pravé jejich funkci, tedy podniky musí hospodařit soběstačně.

Tady se to ozvalo z úst pana ministra a, pokud jsem zaslechl, i z úst mých pánů předřečníků, že je třeba zvýšit pracovní morálku, která se ještě nevyrovná pracovní morálce z dob předválečných. Mluvilo se o tom, jakou cestou se na to jde: že se stanoví odměny, že se provádí závodění a že vším možným způsobem se snažíme všecko osazenstvo znárodněných závodů přivésti k vědomí, že také jejich blaho závisí na plné výkonnosti závodu. Slyšel jsem zde již dříve a při jiné příležitosti na příklad kolegu z komunistických řad, pana posl. Zápotockého, jenž slovy tak ostrými, jaká by si k dělníkům těžko mohl dovolit poslanec jiné strany, mluvil o nutnosti, aby dělníci začali myslet na to, že jsou spolupodílníky tohoto velkého znárodněného průmyslu, aby se o něj starali svou prací tak, jakoby to bylo jejich jmění, jejich podnik, jejich vlastnictví. (Potlesk.)

Velevážení! Toho si úžasně cením, ale myslím, že se musíme zúčastniti výchovy nejenom dělníků, nýbrž také výchovy těch, kdož závody povedou, inženýrů a ředitelů, že se musíme účastniti na výchově všech a že musíme tady chtěj nebo nechtěj sáhnout k mravnímu nazírání křesťanskému, které nutí a zavazuje ve svědomí všechny občany, aby za plat, za mzdu, kterou dostanou, také dali poctivou a dobrou práci.

A já to obrátím. Jestliže dříve byly stížnosti, že kapitalisté zpronevěřují nadhodnotu dělnické práce, musíme to zde obrátit, aby tyto široké vrstvy ani v přechodné době ve smyslu přijímání vyšších odměn nebo protihodnot ze svou práci nestravovaly národní jmění, znárodněné podniky, z nichž mají žíti a na jejichž půdě si mají v budoucnosti vybudovati pro sebe blahobyt a šťastný život. (Potlesk.)

Musíme dojíti k tomu mínění, že distribuce je sice něco, ale že je důležitější, abychom měli, co bychom distribuovali (Tak jest! - Potlesk.), abychom měli veliký bochník chleba, protože jenom z velikého bochníku budeme moci spravedlivě krájeti tlusté skývy, tlusté krajíce a budeme je moci tlustě namazat máslem a vším dobrým, co nám zde život dává. (Potlesk.)

Velevážení, zkušebním kamenem zde bude zahraniční průmysl. My se střetneme na mezinárodním trhu, poněvadž náš blahobyt bude spočívat na vývozu. Nezapomeňme, na domácím trhu bychom si mohli dovolit přitisknout nebo nadlepšit poměry znárodněného průmyslu k tíži domácích spotřebitelů, kteří by to zboží museli koupit, ale cizina naše zboží pro naše krásné oči kupovat nebude. Tam musíme přijíti se zbožím aspoň tak dobrým a, řekl bych, lepším než ti ostatní a za ceny, které budou aspoň tak mírné nebo tak stanovené, jako jsou ceny, které stanoví průmysl soukromokapitalistický ovládaný a spravovaný. (Potlesk.)

Velevážení, zde tedy musíme obstát konkurenčně, jinak to prohrajeme. Co prohrajeme? Znárodnění? Ba ne, to už neprohrajeme, i kdybychom chybovali; ale prohrajeme to, že toto znárodnění, resp. znárodněný průmysl má být pro zaměstnance lepší, než byl průmysl neznárodněný (Potlesk.), a prohrajeme to, že v znárodněném průmyslu se bude nebo má vésti dělníkům a zaměstnancům lépe, než se jim vedlo v podnikání a v průmyslu nepostátněném a neznárodněném.

A ještě řeknu: Pakliže tu neobstojíme, způsobíme, že po vzoru, který jsme viděli jinde, bude ve znárodněném podnikání zaveden daleko tvrdší pracovní řád, i sociálně tvrdší, než který máme, takže bychom si potom na dlouhá léta odradili veřejné mínění dělníků, kdybychom chtěli přijít s nějakým problémem řešení, který by jim sliboval lepší způsob života v novém řádu. Tedy bude všechno potřebovat jasný a rozumný plán. Nemyslím jenom plán čistě výrobní, ale stát musí stanovit i plán konsumní. I konsum, to jest obstarání všech potřeb a jich rozdělení, musí býti rozumně regulován, aby tu byl dostatek věcí potřebných a ne, jak často bylo v době minulé, aby potřebných věcí bylo za ceny přiměřené poskytováno méně a zato bylo více věcí luxusních nebo nepotřebných.

Bude tedy třeba plánování v konsumu i ve výrobě, abychom se vyvarovali krisí a nebezpečí nezaměstnanosti, abychom podle možností, které nám skýtá naše země, mohli vyrábět dobře, abychom v určitých odvětvích, která jsou pro nás typická, mohli vystupovat před celým světem jako monopolní výrobci a zásobitelé. Jaký to bude mít výsledek? Už se to ukázalo, ačkoliv se o těch důsledcích nerado mluví. Jistě to bude mít za důsledek restrikci mnoha závodů, které nejsou na výši, soustředění výroby do podniků nejmoderněji vybudovaných, a pokud je v lidské možnosti posoudit, nejracionelněji vedených. Již jsme slyšeli o tom, že bude nutno celá odvětví průmyslová přemístit. Před chvilkou mluvil řečník ze Slovenska o přemisťování na Slovensko. Jiný mluvil o tom, že budeme muset určitá odvětví pro přelidnění tohoto sektoru odsunout z Prahy do pohraničí, kde budou pro ně příznivější podmínky, nežli jsou nyní. Bude to jistě žádat i od zaměstnanců oběti.

Dále si budeme muset při plánování uvědomit, že nesmíme znárodněný, t. j. postátněný průmysl vystavit nebezpečí zbyrokratisování. Jako národ jsme náchylní k byrokratismu. Proto bylo by zlé, kdybychom této chybě dali plný průchod na úseku, kde by mohla přinésti nedozírné škody.

Konečně ještě něco je třeba uvážiti. Nemáme jen průmysl znárodněný, máme také průmysl neznárodněný. Budou vedle sebe stát a pracovat. Je třeba, aby tu nenastal třídní boj postátněných, znárodněných podniků s podniky nepostátněnými, poněvadž tento boj by měl nejtragičtější důsledky nejen národní, ale také sociální. Jistě tu máme tolik práce, že musí všichni lidé dobré vůle, kteří jsou zúčastněni, vynaložit všechny své síly, aby se toto dobré dílo podařilo.