Předseda Josef David.

Místopředsedové Cvinček, Gottier, Tymeš, Petr, Hodinová-Spurná.

Zapisovatelé dr Kempný, Ušiak.

Členové vlády: ministr Kopecký; státní tajemník gen. dr Ferjenčík.

190 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Pokračování v rozpravě o prohlášení ministra B. Laušmana, učiněném ve 23. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 22. ledna 1946.

2. Zpráva výborů soc.-politického, branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 71) o zvýšení státního příspěvku vyživovacího (tisk 120).

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 92), jímž se mění a doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, čís. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tisk 115).

4. Zpráva výborů branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 65) o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci (tisk 116).

Předseda Josef David zahájil schůzi ve 13 hod. 20 min.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní schůzi posl. dr Burianovi, Klimentovi, dr Klecandovi, Jánu Novotnému, Straňákovi, dr Hlaváčkovi, Trubeckému, Kaplanovi, dr Lettrichovi, Kulichovi.

posl. dr Vošáhlíka min. školství a osvěty ve věci porušování dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o závodních a podnikových radách, čís. 104 Sb. (č. D 7).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu a nebude-li námitek, vyřídíme odstavec druhý a následující. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávati druhý odstavec pořadu, jímž je:

2. Zpráva výborů soc.-politického, branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 71) o zvýšení státního příspěvku vyživovacího (tisk 120).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan posl. Sova. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Sova; Pane předsedo, slavná sněmovno!

Předložená osnova zákona o zvýšení státního příspěvku vyživovacího nově upravuje a podstatně zvyšuje sazby státního příspěvku vyživovacího, určeného pro rodinné příslušníky a ostatní oprávněné osoby, které jsou odkázány svou výživou na výdělek osob, povolaných k vojenské službě.

Původní podnět ke zvýšení sazeb a vypracování příslušné osnovy, podaný ministerstvem národní obrany, doporučoval, aby sazby byly zvýšeny lineárně o 50 %. Při dalším projednávání této věci bylo vypracováno předložené znění osnovy, které vychází z tohoto podnětu a je vedeno těmito hlavními myšlenkami:

Osnova navrhuje úpravu a výši sazeb státního příspěvku vyživovacího jednotně pro celé území státu, jak toho vyžaduje povaha této věci. Při tom unifikuje osnova dosavadní platné právo v tomto právním úseku, které bylo naposledy upraveno v zemích České a Moravskoslezské vládním nařízením č. 29/1945 Sb. a na Slovensku §em 119 zák. č. 80/1943 Sl. z.

Osnova zvyšuje především všeobecně dosavadní sazby vyživovacího příspěvku průměrně o 50 %. Zvýšení je odstupňováno na 3 třídy podle velikosti obcí, takže v Praze, Brně, Bratislavě a Moravské Ostravě činí zvýšení asi 75 % a u příspěvku na děti asi 90 %. Odstupňování sazeb podle velikostních tříd obcí bylo zavedeno již r. 1919, v praksi se osvědčilo a jest odůvodněno také tím, že nájemné, které tvoří jednu z hlavních položek všeobecných nákladů na domácnost, je rovněž odstupňováno podle velikosti obcí. Vyživovací příspěvek mohou obdržeti všechny osoby, které jsou svou výživou odkázány podle předpisů občanského práva na povolaného k vojenské službě. Tyto oprávněné osoby jsou rozděleny do 2 skupin, a to: osoby, které v domácnosti zastupují povolaného k vojenské službě, a ostatní oprávněné osoby. Toto rozdělení bylo v zemích České a Moravskoslezské zavedeno po vzoru slovenském již vládním nařízením č. 29/1945 Sb.

Vedle všeobecného zvýšení dává osnova možnost, aby vyživovací příspěvky pro všechny oprávněné osoby byly v mimořádných případech ještě dále zvýšeny až o 50 %, na př. při mimořádně špatném sociálním postavení oprávněných osob, zejména u osob neschopných k výdělku a obětí války nebo nepřátelské persekuce.

Byla stanovena horní hranice úhrnných částek státního příspěvku vyživovacího, maximálně 3000 Kčs měsíčně, kteréžto ustanovení bylo vedeno snahou, aby v některých případech nedocházelo k výplatě vyživovacího příspěvku, který by svou výší případně přesahoval výdělkové možnosti povolaného k vojenské službě, a aby se tak netvořily bezpracné důchody, resp. neobcházely nepřímo závazné předpisy o mzdách a důvody v souvislosti s obnovou měny.

Aby sazby státního příspěvku vyživovacího mohly být v případě nutnosti pružněji přizpůsobeny hospodářským poměrům a potřebám, zmocňuje osnova vládu, aby nařízením měnila výši státního příspěvku vyživovacího i výši úhrných částek tohoto příspěvku.

Osnovaný zákon má míti zpětnou účinnost ode dne 1. prosince 1945, aby se zvýšení sazeb vyživovacího příspěvku shodovalo se zvýšením cenové a mzdové hladiny. (Předsednictví převzal místopředseda Cvinček.)

Roku 1946 si vyžádá výplata státního vyživovacího příspěvku podle navrhovaných sazeb celkové částky asi 300 mil. Kčs. V prosinci 1945 si celkový náklad na státní vyživovací příspěvek pro rodiny záložníků vyžádá částky 15 až 20 mil. Kčs. S ohledem na státní pokladnu, v uvážení všech ostatních úkolů, které ji očekávají, jakož i se zřetelem na příjmy, jež lze v roce 1946 očekávat, je finanční dosah navrhovaného opatření po stránce sociální uspokojivý.

Proto doporučuji slavné sněmovně, aby vládní návrh zákona o zvýšení státního příspěvku vyživovacího schválila, jelikož je zapotřebí, aby rodinám těch, jejichž živitelé konají svoji povinnost k vlasti, byla co nejdříve státem poskytnuta finanční podpora. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Zpravodajom za výbor branný je pán posl. Vodička. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Vážená sněmovno!

Projednáním vládního návrhu zákona o zvýšení státního příspěvku vyživovacího přistupujeme k vyřešení velmi důležité otázky zajištění rodin osob, konajících vojenskou službu. Jsme všichni zajedno v tom, že zájem republiky vyžaduje, aby nová československá armáda byla vybudována tak, aby se stala mocným nástrojem obrany naší republiky. To vyžaduje nejen výborný důstojnický a poddůstojnický sbor, dokonalý výcvik, výchovu a materielní zajištění vojáka, ale také zajištění rodin těch, kteří jsou povoláni, aby splnili vůči republice svou vlasteneckou a republikánskou povinnost.

Vojenská služba není zejména v těchto poválečných dobách lehkou službou, protože budování nové armády ukládá každému jedinci řadu těžkých povinností. Proto jedním z hlavních úkolů republiky je umožnit každému vojínovi Československé republiky vykonávání vojenské služby tak, aby ji vykonával rád a s přesvědčením, že jeho oběť, kterou přináší v zájmu obrany republiky, je republikou a národem oceňována. Zajištění rodin narukovaných obránců republiky je jedním z takovýchto ocenění, kterými se národ má postarat o to, aby příslušníci rodiny vojína byli zabezpečeni tak, aby vojenská služba jejich živitele nebyla pro něj trestem, nýbrž radostně vykonávanou povinností.

Právě projednávaný zákon je prvním z kroků, kterými se má dokázat, že služba vlasti je a bude oceňována. Mají se jím zabezpečiti rodiny narukovaných vojáků. Proti zákonům prvé republiky to znamená velký pokrok, i když výše příspěvků byla stanovena vzhledem k finanční situaci naší republiky.

Pokrokem je také, že v zákoně je pamatováno na to, aby v budoucnosti vzhledem k cenové hladině měla vláda možnost vyživovací příspěvky kdykoliv měnit; kromě toho pozměnil branný výbor § 2 tohoto návrhu zákona tak, že zvýšení vyživovacího příspěvku v mimořádných případech, hodných zcela zvláštního zřetele, až o 50 % se stává zákonným nárokem, o kterém nebudou úřady libovolně rozhodovat, protože se budou muset řídit podrobnými a závaznými směrnicemi, vydanými ministerstvem vnitra po dohodě s ministerstvem národní obrany a financí.

Kromě toho připojuje branný výbor k tomuto návrhu zákona i resoluci, ve které se doporučuje vládě, aby měla vždy na zřeteli, aby výše státního vyživovacího příspěvku byla stanovena vždy s náležitým zřetelem na cenovou hladinu.

Ke konci doporučuji, aby vážená sněmovna přijala tento návrh zákona ve znění přijatém branným výborem, neboť tímto usnesením přispějeme k tomu, aby naše armáda a její příslušníci dostali od národa a repubilky vše, co přispěje k vybudování skutečně dobré a kvalitní armády. (Souhlas.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Zpravodajom za výbor rozpočtový je pán posl. Weiland. Dávam mu slovo.

Posl. Weiland: Vážená sněmovno!

Vládní návrh zákona o zvýšení státního příspěvku vyživovacího je přirozeným doplňkem zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, který byl sněmovnou přijat minulého týdne. Jestliže tento přijatý zákon znamená sociální zajištění branců, jestliže odstranil velkou nespravedlnost, která často postihovala naše mladé občany, kteří nastoupením vojenské služby plnili svoji nejvyšší národní a státní povinnost, pak vládní návrh zákona o zvýšení státního vyživovacího příspěvku znamená zlepšení sociálního zabezpečení pro rodinné příslušníky branců jak v náhradní záloze, tak v presenční službě. Sociální myšlenka je velmi úzce spjata s myšlenkou brannosti, neboť jen občan neznepokojený a netýraný těžkými starostmi o existenci svou i své rodiny může se cele a plně uplatnit ve službě vojenské.

Vyživovací příspěvek byl v republice Československé zaveden zákonem z 23. září 1919, č. 530, a doplněn opatřením Stálého výboru ze dne 11. října 1938, č. 227. Ovšem zákon tento byl právě ve svém ustanovení o výši vyživovacího příspěvku naprosto nesociální a jeho sazby: 2.20 Kč v Praze a v Brně, 2 Kč ve větších městech a 1.80 Kč v ostatních místech republiky znamenaly sociální deklasaci, úpadek rodinného života všude tam, kde nebylo možno žíti z úspor nebo počítat s podporou příbuzných, nebo tam, kde žena nemohla nastoupit do práce místo muže, což bylo ve většině případů.

Toto nedostatečné sociální zabezpečení rodin záložníků konajících cvičení ve zbrani nijak nepřispělo k posílení ducha brannosti. Záložníci nastupovali cvičení s pocitem křivdy a ve starostech o život svých rodin. Jejich nespokojenost byla začasté zvýšena ještě i tím, že i tyto nízké příspěvky byly namnoze vypláceny opožděně, někdy velmi opožděně, ač zákon stanovil, že měly být vypláceny napřed v poloměsíčních lhůtách. Tímto opožděním ztrácely vyživovací příspěvky svůj smysl, celou svou sociální podstatu, beztak silně omezenou nízkými sazbami.

Opatření Stálého výboru na podzim r. 1938 přineslo sice zlepšení sazeb, ale toto zlepšení nemělo již v krátkém trvání druhé republiky v zemích českých celkem praktického významu. Vzhledem k velmi změněným drahotním poměrům po válce nemělo toto opatření významu ani v osvobozené republice, a proto první naše vláda - jsouc si vědoma velikého významu tohoto opatření - stanovila nové sazby státního příspěvku vyživovacího vládním nařízením ze dne 10. července 1945, č. 29. Toto nařízení platilo jen v zemích České a Moravskoslezské, vztahuje se na dobu od 1. května 1945 a přizpůsobuje se úpravě vyživovacího příspěvku na Slovensku, provedené zákonem č. 80 z roku 1943 v tom smyslu, že dosud jednotné sazby rozdělují se do dvou skupin oprávněných osob, a to těch, které v domácnosti zastupují povolaného k vojenské službě, a ostatních oprávněných osob. Naopak zase upouští toto vládní nařízení od rozlišení podle velikosti míst.

Ale i tato úprava z července minulého roku stala se nedostatečnou, jakmile s měnovou úpravou nastalo všeobecné zvýšení cenové a mzdové hladiny. V duchu sociální politiky, v duchu sociální spravedlnosti, která je nutným předpokladem lidového státu dnes i v budoucnu, byly zde touto sněmovnou přijaty zákony, upravující státní starobní podpory, důchody z veřejnoprávního sociálního pojištění, z pojištění pro případ nemoci a j. Tyto zákony vyplynuly z nových poměrů cenových i mzdových. Dnešní návrh vlády je dalším v řadě těchto sociálních zákonů, nezbytných a nutných k zabezpečení spravedlivého řádu ve státě.

Navržené sazby státního příspěvku vyživovacího odpovídají v celku dnešním drahotním poměrům. Přidržují se rozdělení oprávněných osob do dvou skupin, jako ve vládním nařízení č. 29, ale zároveň zachovávají i odstupňování podle velikostních tříd obcí. Podle nich obdrží na př. manželka s jedním dítětem v Praze, v Brně, v Bratislavě a Moravské Ostravě 1596 Kčs měsíčně, se dvěma dětmi 2160 Kčs. V místech s více než 25.000 obyvateli obdrží manželka s jedním dítětem 1380 Kčs, se dvěma dětmi 1860 Kčs měsíčně. V ostatních místech obdrží manželka s jedním dítětem 1170 Kčs, se dvěma dětmi 1560 Kčs měsíčně. Již tyto číslice mluví jasně o tom, že vládní návrh byl vypracován v sociálním duchu nové republiky a že jeho uzákonění bude znamenat nikoliv chudinskou podporu, nikoliv částečné nebo nedostačující zabezpečení rodiny brancovy, jako tomu bylo v minulosti, ale zabezpečení úplné, zaručující klidný život rodiny a tím klidnou mysl jejího živitele, který se pak může cele věnovat výkonu vojenské služby, k němuž byl povolán. Tím má tento zákon nejen velký význam sociální, ale přispívá nemálo i k posílení myšlenky a ducha brannosti ve státě.

Zákon má nabýt účinnosti dnem 1. prosince 1945, aby se zvýšení sazeb časově shodovalo se zvýšením cenové a mzdové hladiny. Tato úprava státního vyživovacího příspěvku vyžádá si v roce 1946 nákladu asi 300 mil. Kčs, v prosinci 1945 15 až 20 mil. Kčs. Náklad tento bude uhrazen v rámci řádného státního rozpočtu z prostředků kapitoly ministerstva vnitra.

Rozpočtový výbor doporučuje proto Prozatímnímu Národnímu shromáždění přijetí této osnovy.

Podpredseda Cvinček (zvoní): K tejto veci je prihlásený jeden rečník, zahájim preto rozpravu.

Prihlásený je pán posl. Šmehlík. Dávam mu slovo.

Posl. Šmehlík: Pane předsedo, dámy a pánové!

Vláda a Prozatímní Národní shromáždění určily si důležitý úkol pomáhat a sloužit lidu, a tu věřím pevně, že neušla svědomitým pozorovatelům skutečnost, že sociální zákony již nejsou - a chci pevně věřit - již nikdy nebudou zákony podružného významu. Svědčí o tom skutečnost, že v krátké době byla vydána řada sociálních zákonů a že řada nových je již připravena. Jsme si jasně vědomi toho, že jde o miliardové výdaje, které v důsledku těchto sociálních zákonů budou vyplaceny, a to právě těm nejpotřebnějším a nejzasloužilejším.

Jedním z těchto zákonů je právě projednávaný návrh zákona o zvýšení státního příspěvku vyživovacího, souvisící s výkonem vojenské služby. Toto zvýšení činí průměrně 50 % a v Praze, Brně, Moravské Ostravě a Bratislavě 75 %. I když tato osnova plně nevyhovuje oprávněným sociálním požadavkům - a toho jsme si jasně vědomi - přece jen musíme uznat, že když je zde dána možnost v případech hodných zcela zvláštního zřetele dávky zvýšit až o 50 %, představuje to značné zlepšení proti stavu dosavadnímu.

Tyto příspěvky si mají podle sdělení ministerstva nár. obrany vyžádati 300 milionů Kčs ročního nákladu. Této částky nesmí nikdo litovat, poněvadž přijde skutečně těm, kterým plným právem patří a kteří si jí také plným právem zaslouží.

Jsme před vážným úkolem, a to vybudovat naši novou a moderní armádu, která by mohla v každém směru soutěžit s armádami jiných států, především našich spojenců. Jestliže na straně jedné rolník, dělník, živnostník a inteligent budují svědomitě novou stavbu našeho státu, pak na druhé straně musí být mocná jeho ochrana, kterou jsme svěřili naší osvědčené armádě. Aby však náš voják mohl s úspěchem a bez tíživých starostí vykonávat odpovědnou vojenskou službu, musí být jeho rodina aspoň tak zajištěna, aby netrpěla nedostatkem. Nesmíme v žádném směru připustit, aby rodina, jejíž živitel právě vykonává svou národní povinnost, byla odkázána na chudinskou podporu. Voják musí mít záruku, že ten, kdo po něm žádá svědomité plnění jeho vojenských povinností, a to je na prvém místě stát, se postará o náležité zajištění jeho rodiny. Pak můžeme být ujištěni, že náš voják splní svou povinnost tak, jak to od něho očekáváme.

Zajistíme-li vojáka po stránce sociální a zbavíme-li jej veškerých starostí o ty, o které svou prací pečoval, bude dále nutno popřáti sluchu dalším jeho oprávněným požadavkům, přáním, po případě i steskům. A tu bych si přál, vážení, aby nebyla zbytečně vytvářena propast mezi mužstvem a důstojnictvem různými nedomyšlenými opatřeními vojenské správy ve věci přednostního zásobování důstojnického sboru, což neinformovaná veřejnost značně zveličuje, a to na úkor dobrého poměru obou složek armády.