Podpredseda Cvinček: K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Prihlásení sú títo rečníci na strane "pre": p. posl. dr Bunža, pí. Posl. Škrlantová.

Udeľujem slovo pánu posl. dr Bunžovi.

Posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, čís. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech je, jak uvádí zpráva výboru ústavně-právního, sankcionováním potřebné úpravy řízení před mimořádnými lidovými soudy, jak si to vyvolala dosavadní prakse u těchto soudů. Navrhované doplnění předpisů o řízení před mimořádnými lidovými soudy potvrzuje jen důležitost lidových soudů. Tyto soudy samy o sobě jsou zvláštním druhem našeho nového soudnictví, který si vytvořila naše národní revoluce a v němž mají vedle soudce z povolání účast při rozhodování o vině a trestu nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů mravně bezúhonné a národně zasloužilé osoby laické, a to v míře převážné.

Nejdůležitější ustanovení projednávané osnovy umožňuje prodloužiti řízení před lidovými soudy přes původní lhůtu 3 dnů. Vítáme toto ustanovení, ježto odstraní z řízení před těmito soudy nervosní chvat a někdy i dojem nepřipravenosti a neúplnosti řízení. Pouze soudcové a státní zástupci z povolání mohou posoudit, co znamená příprava trestních procesů s tak obsáhlým a složitým materiálem, jaké se vyskytují u mimořádných lidových soudů. V laické veřejnosti pak mnohdy mohl se vzbudit dojem, že soudcové a státní zástupci nekonali svou povinnost dosti horlivě a svědomitě, jestliže nebylo možno proces řádně provésti do 3 dnů. Nic by ovšem nebylo vzdálenější pravdy.

Dovolte mi, paní a pánové, jako jedinému soudci v tomto Prozatímním Národním shromáždění, abych se při této příležitosti dotkl také stavovských otázek a požadavků stavu soudcovského, který jinak, jak je vám známo, tak málo uplatňuje veřejně své zásluhy a svá přání.

Československé soudy již za první republiky prokázaly svou vysokou úroveň a nikdy nesklouzly s ústavně-demokratické základny, na níž byly vybudovány, a nestaly se také nikdy nástrojem a prostředkem moci kterékoliv mocenské složky ve státě.

V době nesvobody byl okupantskými úřady činěn nátlak na rozhodování soudů, zejména ve věcech trestních, a to záludně. Příkazy totiž, jak má být postupováno a jaké tresty mají být ukládány, nebyly dávány písemně, nýbrž jen ústně a důvěrně shora postupně až k nejnižším soudům, aby v českém lidu vznikl dojem, že se české soudy samy o sobě přizpůsobují soudům německým. Čs. soudcové budou ovšem mít ještě jindy příležitost o této stránce protektorátní justice a soudcovské svobody říci naší veřejnosti mnoho zajímavého, co dosud známo není. Přesto se české soudy nedaly zvládnouti a nedaly na sebe ve svém rozhodování působit. Příkazů německých decernentů povětšině dbáno nebylo a soudy zůstaly nakonec jedinými ryze českými orgány tvorby práva, ochráncem práv našeho těžce zkoušeného lidu a zachovaly si svou nezávislost, pokud to za tehdejších poměrů bylo možné.

Soudcové a ostatní soudní zaměstnanci, stejně jako konceptní úředníci a zaměstnanci státních zastupitelství, přinesli také oběť krve na oltář mučené vlasti v míře svému stavu a počtu důstojné.

Podle úřední zprávy bylo za okupace popraveno a umučeno: 37 soudců a soudcovských čekatelů, 3 konceptní úředníci státních zastupitelství, 1 úředník vyšší pomocné služby, aktuár, 12 kancelářských úředníků, 13 kanc. pomocných sil, 9 soudních zřízenců, 3 úředníci a 27 zřízenců strážní vězeňské služby.

V revolučních bojích padli 2 soudci, 2 kanc. úředníci, 4 kanc. pomocné síly, 1 soudní zřízenec a 4 zřízenci vězeňské strážní služby. Celkem 118 zaměstnanců justice položilo život za vlast.

Naproti tomu bylo po osvobození pro kolaboraci suspendováno: 30 soudců a soudcovských čekatelů z celkového počtu 1258, žádný úředník státních zastupitelství z 80, 1 úředník vyšší pomocné služby ze 67, 15 kanc. úředníků ze 1694, 13 kanc. pomocných sil z 543 a 12 zřízenců a pom. zřízenců z 895. Tedy celkem 71 osob z celkového počtu 4537.

Soudcové a ostatní soudní zaměstnanci a zaměstnanci státních zastupitelství plní řádně a odpovědně své poslání i nyní v osvobozené vlasti, a to za poměrů značně obtížných. Není dostatek sil a věcného vybavení soudů, zejména v pohraničí, a jen v kategorii soudců je třeba 800 kvalifikovaných sil pro řádný chod soudů. Nutno také poukázat na nedostatek pružnosti a velkorysosti na straně justiční správy, zejména pokud se týká jmenování zaměstnanců, kteří byli znovu povoláni do aktívní služby. Je těžko vysvětliti soudcům a ostatním soudním zaměstnancům, kteří jako legionáři byli za okupace pensionováni nebo v důsledku pronásledování a věznění od okupantů ze soudních služeb propuštěni, proč nemohli být do dnešního dne reaktivováni a proč konají službu jen v provisorním postavení, při čemž dostávají jen pensi s příplatkem nebo zálohy na plat, zatím co jejich kolegové, kteří po celou dobu okupace bez přerušení konali službu, dostávají plné platy, a proč z řad úředníků a pomocných sil byla již velká část jmenována a povýšena, kdežto ti, kteří dávno a v prvé řadě měli být jmenováni a povýšeni se zpětnou platností, dosud čekají na reaktivování. Zde bude nutná okamžitá náprava, aby pocit trpkosti a nedůvěry, který se u postižených zakořeňuje, byl včas rozptýlen. "Kdo rychle dává, dvakrát dává", a tuto zásadu by si měla osvojit i státní správa vůči svým zaměstnancům, kteří pro budoucnost a blaho státu obětovali svobodu a zdraví a v každém případě riskovali život. Oni si té malé pozornosti zaslouží.

Soudy a úřady veřejné žaloby konají disciplinovaně a s vypětím všech sil a schopností své služby pro lid a republiku, ale potřebují také pochopení pro své potřeby od vládních činitelů a v neposlední řadě potřebují také důvěry lidu a ochrany proti neodůvodněným útokům tisku, zejména krajinského, a proti vyhrůžkám ulice.

V poslední době došlo k politování hodným případům ostrých a hrubých výpadů v krajinském tisku proti rozhodování lidových soudů a dokonce k demonstracím. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) Při hodnocení těchto zjevů jsme postaveni před zcela zásadní otázku, totiž před otázku nezávislosti soudů a soudců. Není náhodou, že požadavek nezávislosti soudců byl vyslovován od samých počátků demokratické ideologie a prosazován vždy a všude, kde šlo o skutečnou demokracii. Zárukou skutečné lidsky dosažitelné spravedlnosti. Ve spořádaném demokratickém státě je nezávislost soudců, spojená s jejich nesesaditelností a nepřesaditelností, pokud se ovšem u výkonu svého úřadu nedopustili činu soudně nebo disciplinárně trestného. Není nezávislých soudců tam, kde jsou sesaditelní a přesaditelní podle volného uvážení těch, jimž se soudce svým výkonem nezavděčil.

Proč požadujeme v demokracii nezávislost soudců? Tu se musíme především ptáti, které otázky dáváme řešiti soudům a které jiným orgánům. Proč stavíme všechny zločince, a tedy i zločince podle retribučního dekretu - nacisty, zrádce a kolaboranty - před soudy a ne před orgány vnitřní správy? Poněvadž podle zásady po staletí uznávané, která se stala obecným míněním všeho lidu v civilisovaném světě, konati spravedlnost patří soudům. Základní složkou soudů jsou všude t. zv. soudcové z povolání, t. j. osoby práva znalé a v soudnictví zkušené. (Potlesk.) V trestních případech obzvláště těžkých, kde vedle psaného práva rozhoduje také mravní svědomí, jako je tomu na př. v řízení před soudy porotními a lidovými, spolurozhodují laikové v právu sice neškolení, ale k úřadu soudcovskému pro své občanské ctnosti a mravní hodnoty kvalifikovaní. Pokud jde o lidové soudy, musejí míti soudci z lidu mimo všeobecnou občanskou kvalifikaci také zásluhu na našem osvobození jako příslušníci domácího nebo zahraničního odboje. Vždy však tvoří soudcové z lidu a soudcové z povolání v takovém případě jednolité těleso, jednotný nalézací sbor a odpovědnost za výkon spravedlnosti je společná.

Úkolem soudů, ať řádných nebo lidových, je konati spravedlnost a nic jiného než spravedlnost. (Potlesk.) Úkolem soudů je posoudit, zda určitá věc či jednání je nebo není po právu, je nebo není v souhlasu s normou právní nebo mravní. Soudce nemá a nesmí se říditi ničím jiným než právě normou, podle níž má souditi, a svým svědomím. Nesmí se zejména dát vésti žádným falešným citem, pouhým instinktem nebo dokonce vášní, ale nesmí se dát vést ani žádným účelem, žádným, byť politicky chvalitelným záměrem.

Požadavek soudcovské nezávislosti byl kladen jako zásadní požadavek lidu v dobách monarchie, kdy soudcovská nezávislost znamenala hráz proti všemoci panovníka a jeho vlády. Vláda neměla pomocí soudů prosazovati svoje mocensko-politické záměry, neměla soudů používat jako nástrojů své politiky.

Dnes nemáme ani monarchie, ani monarchické vlády. Máme však jiné držitelé moci - politické strany a jejich exponenty. Ti mají též svoje, v demokratickém státě zcela přípustné, politické účely a záměry. Ale ani tyto účely nemají být směrodatné pro soudce, pokud nejsou vyjádřeny v zákoně, podle něhož má soudce souditi. I pro soudce je směrodatná vůle lidu, ale jen ta vůle, která a pokud je vyjádřena v zákoně. (Potlesk.) Ne politické cíle té či oné politické strany, nýbrž jen hotový produkt vůle lidu, v zákoně obsažený, může býti vodítkem soudcovského rozhodování. Soudce, který je příslušníkem politické strany, jistě by se ohradil, kdybychom mu vytkli, že soudí podle programu, přání a zájmů své strany, i když jinak je naprosto věrným a ukázněným straníkem.

Tím méně může býti pro soudce směrodatné přání nebo vášně ulice, projevy demonstrantů nebo invektivy neinformovaných jedinců v dopisech uveřejňovaných v krajinském tisku a výhružné komentáře téhož tisku k těmto dopisům. Mluvím-li tedy pro nezávislost soudců, nejde mi jen o nezávislost soudců z povolání, nýbrž o nezávislost soudců všech druhů a tedy též o nezávislost soudců lidových. (Potlesk.) Ti totiž v lidovém soudnictví representují vůli lidu, a to myslím více, než pisatelé invektiv a pouliční demonstranti.

Tito nekritičtí nespokojenci a často i jednostranně informovaní jednotlivci si neuvědomují, že v lidových soudech má absolutní převahu právě prvek lidový, neboť v pětičlenných senátech mimořádných lidových soudů je jenom jeden soudce z povolání, který jednání soudu sice řídí, ale o vině a trestu hlasuje až naposled.

Je tedy výkon spravedlnosti u mimořádných lidových soudů skutečně v rukou zástupců lidu a tímto neuváženým a nekritickým postupem proti rozhodování lidových soudů podkopává se jeden z hlavních pilířů naší lidové demokracie, víra ve spravedlnost lidového soudnictví.

Nechci se zastávat ani v nejmenším těch některých případů, kde i v našem soudnictví došlo k přehmatům a činům nesvědomitým. Jako všude jinde, i v soudnictví se najdou osoby nehodné. Jsem však přesvědčen, že v našem soudnictví se jich najde relativně méně než ve všech ostatních oborech našeho veřejného života, ať máme na mysli politiku, veřejnou správu či hospodářství. Všude a tedy i v soudnictví je nutno zlořády potírat. Ale k tomu má právní řád svoje metody a způsoby. Osobní útoky v dopisech a článcích nebo pouliční demonstrace k tomu nepatří.

Spravedlnost jest jednou z největších hodnot, které zaručuje stát. A k tomu, aby uskutečnil spravedlnost, používá stát svého soudnictví. Důvěra v soudce a soudy je důvěrou ve spravedlnost celého státu. (Potlesk.) Důvěra v soudce je vírou, že vůle lidu, projevená v zákonech, bude také uskutečněna v běžném životě. Apeluji-li na to, aby nebyla podrývána důvěra v soudnictví, aby soudy nebyly omezovány ve své nezávislosti a aby byly splněny celkem skromné sociální požadavky soudců a soudních zaměstnanců, pak tak činím v přesvědčení, že splněním těchto přání se nejlépe poslouží státu a lidu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je paní posl. Škrlantová. Dávám jí slovo.

Posl. Škrlantová: Vážená sněmovno!

Stojíme za vším, co zlepšuje a zdokonaluje zákon. A zákon o lidových soudech je věc velkého významu k potrestání zločinců a zrádců. § 26, odst. 2 praví, že hlavní přelíčení musí být skončeno do tří dnů od okamžiku, kdy byl obžalovaný před lidový soud postaven. Soudcům by jistě lépe vyhovovalo, kdyby skutečné trvání líčení bylo určeno 72 hodinami, při čemž od začátku hlavního přelíčení až do skončení nesmělo by uplynouti více než deset dnů, a pouze ve výjimečných případech, jako teď, kdy pouhé čtení spisů o Frankovi, jež mají asi tisíc stran, vyžádá si mnoho času, pokračovalo by se na návrh veřejného žalobce v dalším řízení před mimořádným lidovým soudem. Toto opatření zjednodušilo by agendu, protože návrh veřejného žalobce v dalším řízení byl by výhradně jen ve výjimečných případech.

Odst. 3. Stává se, že soudce a státní zástupce nemají na věc jednotný názor. Podle znění, které dnes přijímáme, soudce nemá práva obhajovati svůj názor proti státnímu zástupci. Je to určitý nedostatek. Mám za to, že když soudce a veřejný žalobce se neshodnou, má být zde někdo třetí, kdo by rozhodl. Veřejný žalobce si na příklad myslí, že určitý čin je spáchán objektivně. Avšak o vnitřní pohnutce činu má rozhodovat jen senát, ne veřejný žalobce. Na příklad je prokázán čin po objektivní stránce. Obviněný se provinil, že zaslal výhrůžný dopis na gestapo. Obhajuje se doznáním, že to tak nemyslel, že to bylo jen z rozčilení. Po subjektivní stránce obviněný popírá zlý úmysl. Podle našeho názoru má rozhodnouti senát, zda čin byl skutečně spáchán anebo ne. Není věcí veřejného žalobce, aby samostatně rozhodl o eventuálním zastavení věci. V rozhodování hraje nesporně velkou důležitost skutečnost, že veřejný žalobce pachatele nevidí, rozhoduje jen podle obžalovacího spisu. Naproti tomu soudce, který přijde do styku s obviněným a nabude osobního dojmu o věrohodnosti obžaloby a obhajoby, nemá do věci co mluvit. Nechť ústavně-právní výbor obrátí pozornost k této záležitosti.

Za všechno prožité utrpení chceme mít při kladení základů naší svobodné země záruku, že spravedlnost je v dobrých rukou. Lidové soudy soudí dobře. Zrádce Fořtík byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Po provedeném rozsudku nalezli jsme jeho dopis, kde píše gestapácké spojce: "Přikládám seznam třiceti lidí, kteří snižovali autoritu vůdcovu. Ti červeně podtržení poslouchali rozhlas."

Poslanec soudr. Kliment mluvil zde včera o černých košilích pod soudcovským talárem. Jsou takoví jednotlivci? Ano, jsou. Nám jde o to, aby takovéto zjevy nedemoralisovaly své okolí, aby to byli skutečně jen jednotlivci, a když se v nové době nechtějí ničemu novému naučit, ať zmizí v propadlišti. Nemusí to být vždy jen ti, kteří za okupace spolupracovali s Němci, avšak jejich způsob nazírání na zjevy dneška, který vytvořila vítězná národní revoluce, jejich omluvný postoj k obviněným, k nimž je opodstatněná nedůvěra lidu, i jejich povýšené jednání a konečně hrubost ve styku s pracujícím lidem, to vše mluví o tom, že k takovýmto soudcům nemůže být důvěra.

Při svém posledním vystoupení zde zmínila jsem se o našem soudci dr Stiebrovi, okresním soudci v Kladně, který odsoudil okresní národní výbor. Na jeho způsob jednání stěžuje si kde kdo: členové závodní rady Poldiny huti, funkcionáři SNB, závodní rada firmy Weibsenig v Novém Strašecí, kde jmenovaný bydlí a byl předsedou vyšetřující komise expositury okresního národního výboru.

Místní národní výbor v Tuchlovicích projevil plný souhlas s urychleným vydáním "právního řádu" ve věci vyšetřovaných. Píše dále: "V minulých dnech byli jsme svědky protestního projevu osazenstva dolu "Anna" proti propuštění dvou kolaborantů. V těchto případech jde o zavinění smrti pěti českých lidí. Jedná se o kolaboranta, udavače, který rovněž zavinil smrt českého vlastence z úřadu ministerstva ochrany práce a soc. péče. Členové vyšetřující komise MNV v Tuchlovicích s předsedou MNV se ohradili proti již třetímu propuštění vinníka a za pouhé projevení názoru, že v komisi převládá reakce a byrokratismus, jsou předsedou této komise, okresním soudcem dr Stiebrem, žalováni a honění při své veškeré práci po soudech. (Výkřik: Skandál!) v prvé instanci jsou dělníci odsouzeni k 1000 Kčs pokuty. K informaci: Tuchlovice, odkud ti funkcionáři pocházejí, jsou místem, kde z 11 zatčených dělníků a zaměstnanců, až na jednoho, všichni zemřeli v koncentračním táboře v Mauthausenu. Tento soudce stal se dokonce jako právník členem okresní komise v Novém Strašecí podle dekretu o národní cti. A právě v minulých dnech na základě protestu všeho občanstva byl z těchto funkcí konečně odvolán."

Žádáme pana ministra spravedlnosti, aby dal vyšetřit tato sdělení a aby dr Stieber byl své soudcovské funkce u nás zbaven. Jinak budou na ministerstvo spravedlnosti jezdit deputace. Případ dolu "Anna" budiž výstrahou. Nemůžeme si dnes dovolit vynechávání práce. Řežeme do vlastního masa. Doly jsou znárodněny.