Dále je případ fy Jandera, o kterém
zde bylo hovořeno. Tato textilní továrna
podléhá podle počtu zaměstnanců
zestátnění, a majitel podniku se snaží
na základě falešných tvrzení,
že jde o přechodné zaměstnance, kteří
byli zaměstnáni na stavebních pracích,
o vynětí tohoto podniku ze zestátnění.
Dále jsou tu snahy se strany podnikatelských kruhů,
aby od znárodněného průmyslu byla
oddělena distribuce ve velkém. Je to případ
fy Vacuum Oil Company, kde v prvních dnech po revoluci
se snažili zahraniční investoři zachrániti
svůj majetek před znárodněním.
Dále zde máme řadu podniků, jichž
se týká dekret o konfiskaci nepřátelského
majetku a kde se rovněž činí pokusy,
aby tyto podniky byly převedeny do soukromých rukou.
Tu bych chtěla podtrhnout, že pokud jde o větší
podniky, o podniky celonárodního významu,
je zde buď možnost připojit je ke znárodněným
podnikům, nebo druhá možnost, které
je třeba použít, odevzdati větší
podniky do rukou národních výborů
(Potlesk.), a pouze menší podniky a podniky
středního rázu dáti do rukou soukromých.
Abychom uvedli do pořádku náš znárodněný
průmysl a učinili všechno k zvýšení
výroby, je třeba provést další
úkol, to jest zestátnění akciových
bank a pojišťoven. Zde nastal určitý oddech;
je třeba, aby se stejnou iniciativou a rychlostí,
jak to po určitém intervalu učinilo ministerstvo
průmyslu, také ministerstvo financí urychlilo
tento celý proces, poněvadž od října
se v tomto směru nic nového nestalo. To by byla
jedna stránka věci, která musí být
vyřešena, aby jednak znárodnění
došlo svého účelu, aby byla zvýšena
výroba, a na druhé straně, abychom urychlili
cestu distribuce, abychom ji zlevnili a aby naše občanstvo,
které má hlad po výrobcích, vidělo,
že znárodněný průmysl skutečně
vyrábí a dodává na trh. A tu je třeba
říci, že se dělníci namnoze znepokojují
tím, že sice vyrábějí, ale vyrábějí
pro sklady, a zboží se nedostane do oběhu,
nepřichází na trh. Na příklad
v Prostějově si dělníci stěžují,
že leží na skladě tisíce hotových
pracovních obleků pro havíře, že
tam leželo tři měsíce v nádražním
skladišti sklo, ačkoliv máme spoustu obcí,
kde dosud nejsou zasklena okna po bombardování z
minulého roku. Máme dlouhou řadu příkladů,
že distribuce není správně řešena
a že hlavní vada záleží v organisaci
distribuce, zejména pak v Ústředním
svazu obchodu a jeho hospodářských skupinách,
které zřejmě nemají zájmu na
řádném uspořádání.
Jsou případy, že na skladě je velké
množství obuvi, které není rozděleno.
Ministerstvo vnitřního obchodu spravuje distribuci
pomocí průmyslových organisací; každý
měsíc udávají závody přesně,
kolik obuvi bylo vyrobeno, ale poukazy, které jsou rozesílány
podle žádosti okresních a místních
národních výborů, nemohou být
spravedlivě přiděleny obyvatelstvu a obyvatelstvo
nedostane obuv, poněvadž obchodníci dostávají
přidělováno podle obratu z roku 1942, a nedostanou
obuv podle toho, kolik bylo vydáno poukazů. Rovněž
u textilií máme mnoho obtíží.
Máme přímo inflaci bodovou, která
není kryta. I v tom je zapotřebí zjednat
nápravu a učinit všechno aby jednak tato inflace
byla zaražena a jednak aby naše textilní továrny
mohly vyrábět v daleko větším
měřítku.
V této souvislosti bych chtěla nadhodit otázku
kartelů; kartely se dnes staly přežitkem a
při nejmenším by bylo na místě
dosadit tam národní správu.
V řešení všech těchto naléhavých
úkolů, i ve způsobu, jak je chceme řešit,
domnívám se, se ukáže pravé vlastenectví
a pravý cit pro demokracii. Pravé vlastenectví
a demokracii si chtějí velmi laciným způsobem
přisvojovati ti, kteří dělají
nejméně pro to, aby byly tyto úkoly řešeny
poctivě a čestně tak, jak toho vyžaduje
obrovský jejich rozsah. V tom, jak chápeme znárodnění
a rozvoj tvůrčích sil lidu, v tom podle mého
názoru je třeba, aby každý projevil
svůj poměr k republice. V tom, jak chceme, aby se
lid účastnil řízení hospodářství
i řízení celé správy státu,
v tom, jak chceme rozvíjet jeho tvůrčí
síly a pomáhat, aby jeho práva byla nejen
na papíře, nýbrž aby se lid skutečně
účastnil vlády v republice. A domnívám
se, že nepřeháním a že to bude
uznáno na všech místech, když tvrdím,
že naši dělníci, příslušníci
naší strany i naše inteligence dokázali
a dokazují stále znova, že takto chápou
svůj poměr k republice a k demokracii. Zeptejte
se ředitelů ve znárodněných
podnicích, na koho se mohou spolehnout, když jde o
sebeobtížnější úkoly. Naši
lidé se neohlížejí na sebe, když
jde o to, nešetřit času ani síly, když
jde o to, prosazovat před tváří dělnictva
i věci sebeméně populární,
jde-li o rentabilitu závodu, jde-li o to, aby znárodněný
podnik byl skutečně tím, čím
ho chceme mít, opravdu prosperujícím podnikem.
Přesvědčivým dokladem toho, který
mluví za všechny, je Kladno, které bylo vždycky
nazýváno "rudým" Kladnem; jeho
vlastenectví, jeho poměr k republice dnes dosvědčí
universitní profesoři a studenti, kterým
dodali havíři uhlí, vytěžené
o nedělích, dokáží to lékaři,
kterým dodali uhlí v nejkritičtější
době do nemocnic, ředitelé škol, tisíce
Pražanů a obyvatelů města Brna, kterým
dodali uhlí, vytěžené po odpracovaných
směnách.
A takových příkladů pracovního
nadšení, obětavé, nezištné
činnosti máme tolik, že právě
to nám dává všechny předpoklady
k překonání obtíží; a
obtíže překonáme tak, že o nich
budeme lidu hovořit a že jej v největší
míře k jich překonání přibereme.
(Potlesk.)
A jestliže chci ke konci zdůraznit význam Národní
fronty, bez které bychom nebyli dosáhli ani znárodnění,
ani části toho, co jsme za osm měsíců
od osvobození vykonali, pak jen proto, abych zdůraznila,
že předvolební horečka nesmí
ochromit práci Národní fronty. Žádná
úzce stranická agitace nepomůže při
výstavbě republiky a tím méně
pomůže při zvyšování výroby,
při řešení tohoto nejzávažnějšího
našeho úkolu, protože právě zde
více než kde jinde platí ne slova, ale práce.
(Potlesk.)
Podpredseda Cvinček (zvoní): Udeľujem
slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. Vičánkovi.
Posl. Vičánek: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
K prohlášení pana ministra průmyslu
Laušmana si dovoluji z pověření
klubu poslanců čs. strany lidové přednést
několik krátkých poznámek zásadního
rázu.
Košický program, který byl sjednán všemi
stranami Národní fronty, všemi stranami schválen
a všechny strany Národní fronty v celém
rozsahu váže, prohlásil zásadu znárodnění
těžkého a klíčového průmyslu.
Při projednávání této otázky
a přípravě příslušného
dekretu se vláda dohodla o rozšíření
okruhu podniků, přicházejících
v úvahu pro znárodnění a tak sjednaným
a presidentem republiky podepsaným dekretem byly znárodněny
i velké podniky z oboru potravinářského
a energetické zdroje. Jednání o rozsah znárodňování
nebylo lehké, což je při mnohotvárnosti
celého problému pochopitelné. Vláda
Národní fronty skládala tímto dílem
zkoušku státníkovu a je možno s povděkem
vzíti na vědomí, že ji za daných
okolností složila úspěšně.
Dekretem presidenta republiky o znárodnění
velkého a klíčového průmyslu
a energetických zdrojů byla položena pevná
základna pro přebudování našeho
národního podnikání a výroby
ve smyslu moderních požadavků doby a naléhavých
potřeb širokých vrstev lidu, jehož blaho
je v lidové demokracii nejvyšším zákonem.
Československá strana lidová jako strana
sociálně-reformní se zúčastnila
svými členy vlády a řadou odborných
komisí velmi intensivně řešení
tohoto obrovského revolučního díla,
jehož dosah a možné důsledky si ještě
dnes namnoze neuvědomujeme, a snažila se svými
zásahy vymezit jasnou a přesnou hranici mezi nedotknutelným
soukromým vlastnictvím a neomezenou svobodou podnikání
na straně jedné a mezi průmyslem a podnikáním
přicházejícím v úvahu pro znárodnění
na straně druhé.
Budiž zde naprosto jasně a zřetelně
konstatováno, že jedním ze stěžejních
programových požadavků čs. strany lidové
je zachování soukromého vlastnictví
a volnosti soukromého podnikání (Potlesk.),
nikoli však neomezené, nýbrž pouze do
té výše a rozsahu, který možno
považovat za hospodářsky a mravně naprosto
odůvodněný, spravedlivý a výsostným
zájmům státu a jeho obyvatelstva sloužící
a je v žádném případě
a žádnou formou neohrožující. Toto
naše stanovisko je v plné shodě s názorem
církve, přesně formulovaným známými
encyklikami velikého, pro sociálně spravedlivé
řády světa horujícího papeže
Lva XIII., i některých pozdějších.
Byli jsme a jsme si plně vědomi, že znárodněním
valné většiny výrobních podniků,
zdrojů přírodního bohatství
a energií bere si stát na svá bedra obrovskou
a velmi tíživou odpovědnost, neboť litera
dekretu je mrtvá a jen duch ji oživí, aby přinesla
splnění oněch přání
státu a lidu, jež jsou v ní s oddanou důvěrou
skládána, a stala se jistým a neomylným
prostředkem k dosažení vytčeného
cíle, jímž je blaho lidu a republiky.
Tímto duchem oddané a poctivé služby,
duchem dobré vůle musí býti bezpodmínečně
naplněni všichni, kterým připadá
čestný, ale na výsost odpovědný
úkol převzít a vést náš
znárodněný průmysl, a všichni,
opakuji, bez výjimky všichni jejich spolupracovníci.
Správně to vystihl pan president republiky ve svém
projevu 28. října, správně na tuto
věc poukázal pan předseda vlády i
pan ministr Laušman: Podmínky pro úspěšný
chod a rozvoj znárodněných podniků
jsou dány. Záleží jedině a pouze
na zdatnosti odborné i mravní všech těch,
kteří provádějí toto velké
dílo, zda tento odvážný krok do nejista
bude korunován úspěchem, či zda výsledkem
bude nezdar a zklamání, jež by podlomilo v
národě nejen víru v prozíravost státního
vedení, nýbrž i možnost dalšího
budování moderního sociálního
řádu v republice.
Vracím se k otázce již dříve
nadhozené, k otázce soukromého vlastnictví
a svobodného soukromého podnikání.
Čs. strana lidová si důrazně přeje,
aby mezi znárodněným majetkem a podnikáním
na jedné a mezi soukromým majetkem a podnikáním
na druhé straně byla učiněna pevná
a nepřekročitelná hranice, aby tak byl soukromým
podnikatelům dopřán potřebný
klid a pocit právní jistoty k plnému rozvinutí
výrobní kapacity jejich malých a středních
podniků. (Potlesk.) Nelze do budoucna trpěti,
aby z libovolných a často nevěcných
důvodů vyvolávány byly neuvážené
akce pro znárodnění podniků, které
svým rozsahem a významem nepatří do
programu znárodňovacího. Žádáme
pana ministra průmyslu, aby takové nevážné
akce, odporující právnímu řádu
a vnášející do výroby neklid,
dnes tak škodlivý, byly rázně odmítány.
Stejně pak apelujeme na vládu, aby přísně
a přesně dbala naprosté rovnoprávnosti
soukromého a znárodněného podnikání.
(Potlesk.) Znárodněné podnikání
nesmí být favorisováno, soukromé nesmí
být utlačováno. Ušlechtilá soutěživost
obou skupin za naprosto stejných podmínek může
jedině přinést očekávaný
úspěch ve výrobním programu naší
republiky.
Čs. strana lidová vyslovila souhlas s provedeným
znárodněním a přeje znárodněným
podnikům plného zdaru a úspěchů.
Stejně však celou vahou své nynější
i příští politické moci se staví
za bezpečnost a ochranu vyňatého soukromého
podnikání drobného a středního,
které považuje za velmi významného činitele
národního hospodářství, který
v zájmu státu musí býti zachován
a upevněn, neboť: v demokracii spravedlnost všem!
(Potlesk.)
Podpredseda Cvinček (zvoní): Ďalším
rečníkom je p. posl. dr Vojtěch Erban.
Posl. dr Vojtěch Erban: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Právě v těchto dnech dospíváme
do závěrečně fáze prvního
období československé nacionalisace, kdy
se činí hospodářská, organisační
a technická opatření pro rychlý a
úspěšný rozvoj našeho znárodněného
průmyslu. V pondělí minulého týdne
se konala v ministerstvu průmyslu schůze vedoucích
pracovníků znárodněného průmyslu,
zástupců hospodářských institucí,
odborových organisací a politických stran
s představiteli ministerstva průmyslu, kteří
podali výklad o současném stavu nacionalisační
akce. Účastnící rozpravy vyjádřili
uspokojení, že konečně dochází
k nezbytným opatřením, na něž
s určitou netrpělivostí čekají
nejen dělníci a ostatní zaměstnanci
znárodněného průmyslu, ale celé
naše hospodářství a doslova celý
národ. Nedivme se. Při plné důvěře,
kterou nepochybně lid má k vládě Národní
fronty Čechů a Slováků, nemůže
zapomenout na ještě nedávné snahy různých
vyznavačů staré a u nás navždy
zaniklé soukromokapitalistické soustavy, kteří
podnikali všechno možné, aby "nebezpečí"
znárodnění průmyslu a akciových
bank od sebe odvrátili nebo tento nezadržitelný
vývoj alespoň zpomalili a omezili. Ostatně
lid si dobře zapamatoval i tu skutečnost, že
se už jednou u nás hovořilo - dokonce oficiálně
- o znárodnění a socialismu, ale že
všechny sliby, zaklínání a návrhy
se rozplynuly ve vodách panské koalice neblahé
paměti a zejména v drtivé hospodářské
krisi. Místo nacionalisace kartely, místo blahobytu
nezaměstnanost - to byla příliš trpká
škola, která je jednou z podstatných příčin
dnešní bdělosti a aktivity pracujícího
lidu právě v těchto věcech.
Ostatně věc znárodněného průmyslu
je nejen věcí dělnické třídy
a průmyslové inteligence, ale v pravém slova
smyslu věcí všech složek národa,
tedy i rolnictva a středního stavu, neboť na
úspěchu znárodněné výroby,
soustřeďující klíčový
průmysl a jeho surovinovou základnu i energetické
zdroje, závisí úspěch celého
národního hospodářství a tím
i životní úroveň všech pracujících
a síla státu. Je tedy vrcholnou občanskou
povinností všech Čechů a Slováků
dobré vůle, kteří to sami se sebou
a se svou republikou myslí dobře a poctivě,
pomáhati ze všech sil znárodněnému
průmyslu, aby co nejdříve dosáhl své
plné prosperity.
Avšak tak jako loni, kdy jsme znárodnění
průmyslu teprve prosazovali, i nyní si připomeňme,
že by toto veliké dílo bylo prakticky neproveditelné,
kdybychom nebyli současně prosazovali a prosadili
znárodnění velkých akciových
bank, neboť není myslitelné, aby demokratický
stát jako vlastník klíčového
průmyslu chodil - obrazně řečeno -
s kloboukem v ruce prosit všemocnou banku o laskavé
povolení úvěru, nezbytného pro provozování
národních podniků, pro investice, pro rozvoj
výzkumnictví a výplatu mezd a platů.
Upřímně řečeno, není
důvodu zastírat si skutečnost, že dříve
tomu tak často bylo, stejně jako není tajemstvím,
že tytéž banky ochotně uvolňovaly
prostředky na financování různých
fašistických a kapitulantských stran, které
šly proti národu a proti republice. Proto je nyní
nezbytné, aby v oboru měny a organisace úvěru
byla prováděna taková politika, která
dá dostačující záruky, že
měnová a úvěrová organisace
bude jednotně řízena se zřetelem na
skutečné potřeby hospodářského
života tak, aby při nízkých úrokových
sazbách poskytovala vždy dostatečné
prostředky našemu průmyslu. Dále žádáme,
aby se poskytování úvěru řídilo
napříště podle všeobecného
výrobního a distribučního plánu,
který je předpokladem účelné
hospodářské politiky.
Dříve než jsme dospěli k dnešnímu
stavu, kdy už se nacionalisace uskutečňuje
v praxi, bylo třeba překonati četné
nesnáze a překážky. V jednom loňském
čísle "Světa práce" jsem
napsal článek o našich cagoulardech, neboť
žabomyší válka, vedená tehdy proti
nacionalisaci zejména akciových bank, připomínala
svou povahou někdejší působení
francouzských zakuklenců proti tehdejšímu
úsilí o lidovou vládu a nacionalisaci ve
Francii. Je třeba si alespoň letmo připomenout,
co všechno se proti znárodnění podnikalo,
neboť ještě dnes máme u nás dva
druhy lidí, optimisty a skeptiky. První vynakládají
poctivě všechno úsilí, aby každý
na svém místě podporoval vládu Národní
fronty a její dílo, aby upřímně
a energicky přispěli k budování nové
společenské a hospodářské soustavy.
Přesto, že u nás nelze ještě mluvit
o normální nebo dokonce nadnormální
produktivitě práce, musíme na druhé
straně uvážit, za jakých podmínek
je tato práce vykonávána, zejména
v zimě, kterou právě prožíváme
a o níž jsme už předem věděli
- a také jsme si to nezastírali - že přinese
veliké obtíže, které však zdolat
můžeme a musíme. Většina celého
národa pracuje, dělník u svého ponku,
rolník na poli nebo ve stodole, úředník
ve své kanceláři, řemeslník
ve své dílně, a všichni tito lidé
jsou v podstatě optimisty, neboť znají tvrdou
skutečnost, ale současně prokazují
dostatek dobré vůle, aby společným
úsilím zvládli těžké úkoly
hospodářské obnovy a výstavby.
Ale máme ještě druhou kategorií lidí,
kteří loni prohráli svoji myší
válku proti nacionalisaci průmyslu, bank a pojišťoven
a nyní se jenom neradi smiřují s daným
stavem. Oni nepracují nebo pracují málo a
špatně, ale zato starostlivě upozorňují,
že jsme si toho na sebe vzali příliš mnoho,
že doba pro tak velikou věc, jako je znárodnění
průmyslu, ještě nebyla zralá, že
jsme měli vyčkat, až se poměry u nás
zkonsolidují, a že proto všechno to, co z vůle
lidu provádíme a budeme provádět,
je jenom pokusem, o jehož výsledku prý zatím
nemůžeme vědět, bude-li úspěšný
nebo neúspěšný.
Odmítáme skeptiky. Odmítáme je proto,
že konsolidace poměrů, kterou mají na
mysli, je v přímém rozporu s našimi
představami o konsolidaci. Nám nešlo a nejde
o upevnění starého kapitalistického
řádu, jehož pravou tvář jsme
viděli v době hospodářské krise
a snad ještě výrazněji v nedávném
období nacistické okupace. Konsolidace podle představ
skeptiků by znamenala ohrožení samých
základů naší republiky. Není
také pravda, že doba pro nacionalisaci nebyla zralá.
Právě naopak. Starý systém se sám
odsoudil už tím, že pomáhal Hitlerovi,
a to nejen u nás, ale prakticky v celé Evropě
i mimo Evropu. Avšak náš lid má zdravý
kořen, a řekneme-li tedy, že jeho naprostá
většina nesdílí starosti a obavy skeptiků,
konstatujeme pouze holou skutečnost.
Co všechno se proti nacionalisaci uvádělo?
Nejprve to byl restriktivní výklad programu vlády
Národní fronty, kde se mluví o tom, že
náš klíčový průmysl, peněžnictví
a pojišťovnictví bude postaveno pod všeobecné
celostátní vedení. Z této stylisace
se skeptikové pokoušeli vyvozovat, že nehledě
na všechny okolnosti, které pro nacionalisaci mluvily,
nelze ji provést, protože to ve vládním
programu není doslovně napsáno. Byli jsme
svědky různých jakoby odborných a
zdánlivě dobře míněných
návrhů, které však bez výjimky
měly na mysli takovou úpravu, v níž
by všechno zůstalo při starém a všeobecné
celostátní vedení by se odbylo vytvořením
jakési těžkopádné a byrokratické
nadstavby ve formě orgánu, který by soukromokapitalistickému
průmyslu a bankám dával pokyny bez jakékoliv
opravdové záruky, že tyto pokyny budou trvale
realisovány. Různí tito navrhovatelé
neopominuli ovšem navrhnouti i tučné odměny
funkcionářům takového orgánu
v domnění, že korupce má stále
ještě takovou kouzelnou přitažlivost a
moc, jako ji měla kdysi.