Byly také vyslovovány obavy o tom, co tomu všemu řekne cizina, a byli a ještě jsou lidé, kteří se škodolibostí jim vlastní doufají, že dojde ke konfliktům v otázce náhrady. Avšak i tyto naděje byly zklamány. Přátelská cizina - a v této souvislosti mám na mysli především naše západní spojence - se v podstatě dívá na naši akci sympaticky, a proto také k žádným konfliktům nedošlo. Je nám líto, ale nemůžeme za to, že skeptikové nadarmo plýtvali svou energií, když se snažili různými kanály posílat do ciziny falešné informace o poměrech v republice a zejména o našem hospodářství. Jejich úsilí bylo zmařeno především také panem presidentem republiky, který objektivně a pravdivě informoval Ameriku a ostatní cizinu, a konečně cizinci samými, kteří k nám přijíždějí a na místě samém se přesvědčují, že skeptikové nemají pravdu.

Máme rovněž v dobré paměti různé novinářské články a jiné projevy na veřejnost, v nichž se skeptikové snažili dokázat, že ve znárodněném průmyslu bude chybět podnikatelská iniciativa a že se v něm neuplatní princip osobní odpovědnosti. Tvrzení toho druhu jsou vyvrácena skutečností, utvrzenou dekretem presidenta republiky, že národní podniky budou provozovány podle zásad obchodního podnikání, jinými slovy, že budou mít dostatek autonomie nezbytné pro jejich provoz, takže se princip osobní odpovědnosti dokonale uplatní, ba více, osobní odpovědnost bude zde příkazem a povinností.

Československá sociální demokracie s uspokojením konstatuje, že všechny tyto záměry byly včas odhaleny a zamítnuty a že zdravá myšlenka nacionalisace, která jediná umožňuje opravdové celostátní vedení znárodněného průmyslu, bank a pojišťoven, zvítězila, a jak dokazují dekrety presidenta republiky ze dne 25. října m. r. a dnešní praxe, byla přijata a je respektována a prováděna všemi stranami Národní fronty.

Už z toho, co zde bylo řečeno, vyplývá, že jakékoli působení směřující proti nacionalisační akci je jednak pro celek škodlivé a za druhé je předem odsouzeno k neúspěchu. To, co dnes prožíváme, je jedna fáze přirozeného vývoje, jemuž je sice možno klást překážky, ale nelze jej zadržet. Dovolte jen, abych připomenul několik slov z prohlášení zásad čs. soc. demokracie, že totiž dnes není otázka: socialismus nebo kapitalismus, nýbrž: socialismus nebo chaos. Čím dříve přestaneme novou dobu měřit starým metrem, tím rychleji a úspěšněji se rozvine naše hospodářství a celý náš národní a státní život ve všech svých oborech a složkách. Nacionalisace průmyslu nyní u nás uskutečňovaná je vůbec základem rozvoje a pokroku, zejména také v oboru techniky. Vždyť pohleďme jen do nedávné ještě minulosti před válkou, kdy jsme měli dostatek příkladů o tom, jak stará soustava nejenže nedávala předpoklady pro další pokrok, ale tento pokrok dokonce brzdila. Před válkou byl všeobecně znám případ t. zv. věčné žárovky, která byla vynálezcem nabídnuta jednomu americkému koncernu. Kdyby se bylo tehdy přikročilo k seriové výrobě této žárovky, která byla zkonstruována tak, že vydržela podstatně déle než jakákoli jiná dosud vyráběná žárovka, bylo by to znamenalo silné omezení provozu onoho žárovkářského koncernu. Podnikatelé učinili všechno a zaplatili vynálezci závratné sumy jenom za to, že se zavázal nejen svůj patent nikomu neprodat, ale že také souhlasil s tím, aby žárovka nebyla vůbec vyráběna. Je jasné, oč zde šlo. Šlo o udržení velikých zisků, kterým technické zdokonalení žárovky bylo na překážku. Není vyloučeno, že by se byly tehdy proti tomu postavily snad i americké odborové organisace, neboť na nich ležela - a dnes snad opět leží - tíha problému nezaměstnanosti.

Je také skutečností, že pohnutkou činnosti soukromokapitalistického podniku není vlastně hospodářská účelnost, t. j. nutnost ukojiti potřeby jednotlivců a celku, nýbrž úsilí o zisk, čili vyrábí se ne pro spotřebitele - bez zřetele, zda je jím jednotlivec, kolektiv nebo stát - nýbrž pro obchod, a to výhodný obchod.

Znárodněný průmysl má ovšem poslání právě opačné. Národní podniky budou vyrábět proto, aby ukojily především domácí potřebu výrobků všech druhů a aby nám umožnily úspěšný vývoz našeho zboží, pro nějž jsou dány nejlepší objektivní podmínky, nehledě na to, že nepochybujeme, že naše zboží obstojí svou kvalitou v soutěži s kterýmkoliv státem na všech zahraničních trzích. Pro nás je vývoz nezbytností jednak proto, že potřebujeme ze zahraničí četné suroviny a polotovary, bez nichž se naše výroba neobejde, jednak proto, že živá účast na mezinárodním obratu nám pomůže podstatně zvýšit celkovou životní úroveň pracujících.

O tom, jak se dříve hospodařilo a jak málo ohledů se bralo na stát a jeho potřeby dokonce v dobách zvýšeného nebezpečí, t. j. od května do září 1938, by mnoho mohli říci naši vojáci a všichni ti, kdo před válkou nahlíželi do zákulisí vojenských dodávek. Zde víc než kdekoli jinde bylo patrné, že dodavatelům šlo o tučné zisky a ne o to, aby se armádě, opoře státu a jeho hranic, dostalo všeho, co každá armáda potřebuje, aby svůj těžký a nejvýše odpovědný úkol mohla splnit. Dodavatelé se předháněli v nabídkách, obcházeli úředníky ministerstva národní obrany, i - bohužel - některé členy tehdejšího branného výboru Národního shromáždění, klepali na dveře důstojníků hlavního štábu a svým nabídkám se snažili zjednat průchod korupcemi velikého stylu, prováděnými, jak se pamatujeme, často s úspěchem. Vůbec korupce a daňové defraudace byly věrným průvodcem a doplňkem velkorysého okrádání státu, t. j. poplatníků, čili všech pracujících; a tohoto zločinu na národu a republice se dopouštěli převážně lidé, kteří - jak známo - oplývali jinak vlasteneckými hesly stejně jako později poníženým přisluhovačstvím nacistickým okupantům. Nacionalisovaný průmysl umožní nám nyní řídit celé hospodářství podle všeobecného celostátního plánu a zejména armádě dostane se konečně nyní v hojné míře všeho, co jí právem náleží. Armáda nesmí být napříště už nikdy zdrojem kořistění, ale předmětem péče všeho lidu a jeho odpovědných představitelů. (Potlesk.)

Nacionalisace průmyslu a ostatních úseků hospodářství, kde byla provedena, dává teprve možnost účelného hospodářského plánování se zřetelem na potřeby státu a lidu. K tomuto plánování nelze nijak přirovnávat válečné řízené hospodářství, které neslouží ničemu jinému nežli dosažení co největší produkce pro válečné účely, čili které tomuto jedinému neproduktivnímu účelu podřizuje celé národní hospodářství. Válečné hospodářství, i když řízené, není hospodářstvím plánovaným, a ostatně vždycky také je časově omezeno na dobu trvání válečného stavu. Jinak to ani není možné, neboť válečná výroba znamená neomezené vyčerpávání hospodářských zdrojů, ba často i bezohledné - se zřetelem na budoucnost - rabování, jakého jsme byli za německé okupace svědky v našem uhelném hospodářství, kde Němci doslova rabovali nejlepší ložiska černého a hnědého uhlí.

Československá sociální demokracie postavila otázku celostátního hospodářského plánu přímo programově a dává své nejlepší síly a nejlepší odborníky pro práce, spojené s vytvořením tohoto plánu. V průmyslovém plánování bude třeba dbáti, aby se vědecky vyšetřila celková potřeba výrobků v každém průmyslovém odvětví pro náš národ, a množství výrobků, které můžeme na základě střízlivě odhadnuté světové situace trvale vyvážet do ciziny. Proto je nutné, aby bylo založeno a rozvinuto dokonalé výzkumnictví v oboru průmyslu, aby byly vybudovány výzkumné ústavy a zkušebny, které by sledovaly a rozvíjely technický a sociální pokrok v každém průmyslovém odvětví.

Významnou péči je třeba věnovat zvětšování výrobní kapacity podniků a jejího přizpůsobení našemu i zahraničnímu trhu, dále zjednodušení a účelnosti výroby, její specialisaci, normalisaci, standardisaci, typisaci a vůbec všemu, co zjednoduší a usnadní pracovní výkony a co může přispěti k zlevnění výrobků doma a ke zvýšení jejich soutěživosti na zahraničních trzích. Při tom se musíme postarati, aby naše průmyslové podniky byly vybaveny všemi vymoženostmi sociálního a kulturního pokroku, jako jsou zařízení a opatření pro závodní hygienu, závodní kuchyně, zdravé bydlení dělníků a ostatních zaměstnanců, čítárny, knihovny atd.

Hospodářský plán nám rovněž umožní účelnou a sociálně prospěšnou cenovou politiku, jež tak nastoupí na místo někdejšího cenového teroru a diktátu, který prováděly kartely. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Případ fy. Walter v Jinonicích, který ve svém výkladu uvedl pan ministr průmyslu, je nad jiné jasným důkazem pravé podstaty někdejší soustavy trvalého dvojvládí, kde na jedné straně měl národ svou viditelnou ústavní vládu, vycházející z demokratických voleb a pověřenou presidentem republiky k výkonu svého úřadu, a na druhé straně žil lid pod neviditelnou vládou finančního a průmyslového kapitálu, která mnohdy byla mocnější nežli vláda ústavní. Nyní tedy nabývá nacionalisace průmyslu už viditelných a konkrétních tvarů. Skutečnost, že podstatné výrobní prostředky a finanční zdroje přešly do rukou lidového demokratického státu, začne se v těchto dnech projevovat v praxi. V podnicích, nyní znárodněných, byla už dávno zavedena národní správa, která tuto ohromnou majetkovou podstatu a zdroj blahobytu národa uchránila před zkázami, ke kterým by jinak bez národní správy určitě došlo. Národní správa bude vystřídána definitivním vedením, vykonávaným řediteli a představenstvy. Znova s povděkem konstatujeme, že naše čekání nebylo marné, i když jsme si přáli, aby všechna ta organisační a personální opatření byla učiněna už podstatně dříve. Jsme téhož názoru jako pan ministr průmyslu, který si ve svém výkladu postěžoval na překážky, kladené v cestu rychlejšímu provedení příprav pro normálnější činnost národních podniků z důvodů jiných nežli odborných, hospodářských. Ano, znárodněný průmysl, jako ostatně celé hospodářství, je politickou věcí. Avšak nemůžeme dopustit a nepřejeme si, aby naše hospodářství a zejména náš znárodněný průmysl se staly snad nějak předmětem jakýchkoli úzkých zájmů stranických. Je třeba urychleně učinit všechno po stránce odborně-hospodářské, technické, organisační, administrativní i personální, aby se naše znárodněné hospodářství dostalo naplno do chodu.

S tím je do značné míry spojena také otázka odborníků, kteří vedle dělnictva a kancelářských pracovníků povedou znárodněný průmysl jako jeho ředitelé a jako inženýři národních podniků. Věříme, že na tato neobyčejně odpovědná místa od ústředních ředitelství jednotlivých odvětví až k poslednímu podniku budou jmenováni lidé s nejlepší odbornou kvalifikací, ale také s nejlepší kvalifikací mravní, národní a státní, prostě lidé, kteří v budování a úspěšném rozvíjení znárodněného průmyslu budou vidět svůj životní úkol. Musíme se proto se vší rozhodností postaviti proti jakémukoliv postrannímu zájmu, který se zejména nesmí uplatniti prostřednictvím odborníků, jimž budou národní podniky svěřeny.

My všichni zde víme velmi dobře, jaký je rozdíl mezi zřetelem společenským a osobním, mezi zájmem celku a zájmem jednotlivce. Nám záleží na prospěchu jednotlivce, záleží nám na tom, aby se každému dostalo všech možností pro uplatnění jeho intelektu, jeho vědomostí a schopností, a rovněž tak trváme na tom, aby dobrý výkon byl také náležitě odměňován. Ale věc znárodněného průmyslu je příliš vážná, než abychom mohli trpět strýčkování a neodpovědnou protekci. Krátce a dobře, zabraňme prosazování lidí na odpovědná místa jenom proto, že mají vlivné známosti a široké lokty, neboť nemůžeme postupovat jinak, chceme-li zabránit poškozování naší národní věci. Všechny politické strany jsou dnes hojně obletovány lidmi, kteří se domáhají odpovědných míst. Ale politické strany jsou dnes odpovědnými nositeli československé státnosti a nesmějí se snížiti na zaopatřovací ústavy.

Znám některé konkretní přímo groteskní případy, kdy na př. jeden národní správce v jižních Čechách se domáhal ředitelského místa takovým způsobem, že sám vstoupil do jedné politické strany a svého přítele a satelita doslova delegoval do druhé, aby si takto zajistil t. zv. politickou podporu. Jsou tu takové případy, kdy 3 nebo 4 příslušníci téže rodiny se rozešli do tří nebo čtyř politických stran, aby jako v hazardní hře ukořistili aspoň jedno výhodné ředitelské místo. Povinností každé politické strany je takové kliky odhalovat a nedopustit, aby se jejich příslušníci dostali k odpovědným funkcím. Jde o příliš mnoho a proto dovolte, abych znovu zdůraznil, že zájem a prospěch jednotlivce musí se nezbytně podřídit zájmům a prospěchu státu.

Stručně připomínám, že jsme proti nízkým platům a mzdám, ale jsme a budeme proti milionovým příjmům, které nejsou ničím odůvodněny, neboť republika ani hospodářsky, ani jinak nepotřebuje, aby z práce v národním průmyslu mohl se kdokoliv obohatit natolik, že by měl jako bůh Janus dvě tváře. Jednu směrem k národnímu průmyslu, druhou soukromokapitalistickou. Vždyť to není ještě tak dlouho, co kolaborant Dominik Čipera měl jako generální ředitel Baťova koncernu roční příjem přes 37 mil. korun. Kdyby měl být výkon odměňován milionovými sumami, bylo by lépe se ho vzdát. Ostatně jsem přesvědčen, že nikdo není tak nenahraditelný, aby si mohl dovolit diktovat lidu a republice.

Znárodněný průmysl musí být účelně zorganisován, a to vertikálně i horizontálně, po všech stránkách, zejména také po stránce zájmové. V každém případě je třeba v zárodku paralysovat každý pokus o vytváření nových úřadů v národním hospodářství, a zejména pak institucí byrokratické povahy, které by se ve skutečnosti staly druhými ministerstvy. Opakuji, že to musí platit pro instituce všech druhů, zejména také samosprávné a zájmové. Organisace budiž vybudována tak, aby byla co nejúčelnější a nejpružnější, a tedy i dostatečně hybná a ne zbytečně drahá.

Někde se vyskytly pokusy o vytvoření zvláštní instituce pro sektor znárodněný a neznárodněný. Jinými slovy, pokusy o rozdělení celého našeho hospodářství na dva autonomní celky; prý proto, aby se dosáhlo t. zv. zdravé soutěže mezi znárodněnou a mezi neznárodněnou výrobou. Tyto záměry mohou být buď pošetilé nebo úmyslné. Pošetilé tehdy, jestliže vycházejí z domněnky, že by taková soutěž vedla k zlepšování kvality výrobků. Avšak víme, že v moderním plánovaném hospodářství mohou přijíti na trh jen kvalitní výrobky, takže neznárodněný sektor doplní podle celkového plánu produkci sektoru znárodněného a jeho výrobky budou na trhu umisťovány bez překážek, trvale a v množství zaručujícím jeho plnou zaměstnanost a prosperitu. Jestliže se o takovém soutěžení mluví záměrně, nezbývá než se domnívat, že jsou zde sledovány jiné cíle, cíle rozdělit národ na dva celky, postavené proti sobě. Naproti tomu musíme trvat na tom, aby celé hospodářství vytvořilo jeden nedílný celek, v jehož rámci se oba sektory budou vzájemně doplňovat a dosahovat tak prosperity celého našeho hospodářství.

Čs. sociální demokracie bude ze všech svých sil podporovat znárodněný průmysl, ale také všechnu ostatní průmyslnou a řemeslnou výrobu a všechny ostatní složky, které společně s průmyslem budou ve vzájemné součinnosti působit k trvalému vzestupu blahobytu celého národa. Při tom je třeba si uvědomit, že to veliké dílo by nikdy nebylo uskutečněno bez iniciativní činnosti závodních rad, bez vysoce uvědomělé a revolučně konstruktivní činnosti odborových organisací, s nimiž budeme trvale těsně spolupracovat a o něž se budeme opírat tak, jako se opíráme o dělnickou třídu a inteligenci, ale i o rolnictvo a střední stav, prostě o všechen český pracující lid.

Nakonec chci říci jen tolik, že my, sociální demokraté, respektujeme přátelskou cizinu a umíme si vážit jejího mínění, je-li spravedlivé a upřímné. Chceme si konečně vzít z ciziny příklady ze všeho toho, co je tam lepší a účelnější. Ale oč nám jde, to je náš vlastní, poctivý a statečný lid a naše republika. Proto jsme tak důslední v úsilí o nejširší opravdovou demokracii, neboť chceme, aby svoboda, samostatnost a nezávislost československého lidu a jeho státu byla všestranně zajištěna a trvalá. Nacionalisace je nám nezbytným předpokladem a zároveň cestou k uskutečňování našeho programu míru, svobodné práce, a tedy blahobytu všech pracujících, programu socialismu a demokracie.

Čs. sociální demokracie schvaluje výklad p. ministra průmyslu a upřímně mu děkuje za úspěšný boj a za všechnu velikou a statečnou práci, kterou už vykonal pro československý průmysl a pro československé hospodářství. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Podle § 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, zda Prozatímní Národní shromáždění prohlášení schvaluje čili nic.

Budeme tudíž hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Prozatímní Národní shromáždění je způsobilé se usnášeti.

Kdo souhlasí s tím, aby Prozatímní Národní shromáždění schválilo prohlášení pana ministra průmyslu B. Laušmana, učiněné ve 23. schůzi Národního shromáždění dne 22. ledna 1946, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prohlášení pana ministra průmyslu B. Laušmana je schváleno. (Potlesk.)

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů zahraničního, obchodu, průmyslu a rozpočtového podle § 35 jedn. řádu o vládním návrhu zákona (tisk 122), kterým se předkládá Prozatímnímu Národnímu shromáždění ke schválení návrh Dohody o reparacích Německa, o založení Mezispojenecké reparační komise a o restituci měnového zlata, spolu s připojenými resolucemi, sjednaný na reparační konferencí v Paříži dne 21. XII. 1945.