Abychom uvedli do pořádku náš znárodněný průmysl a učinili všechno k zvýšení výroby, je třeba provést další úkol, to jest zestátnění akciových bank a pojišťoven. Zde nastal určitý oddech; je třeba, aby se stejnou iniciativou a rychlostí, jak to po určitém intervalu učinilo ministerstvo průmyslu, také ministerstvo financí urychlilo tento celý proces, poněvadž od října se v tomto směru nic nového nestalo. To by byla jedna stránka věci, která musí být vyřešena, aby jednak znárodnění došlo svého účelu, aby byla zvýšena výroba, a na druhé straně, abychom urychlili cestu distribuce, abychom ji zlevnili a aby naše občanstvo, které má hlad po výrobcích, vidělo, že znárodněný průmysl skutečně vyrábí a dodává na trh. A tu je třeba říci, že se dělníci namnoze znepokojují tím, že sice vyrábějí, ale vyrábějí pro sklady, a zboží se nedostane do oběhu, nepřichází na trh. Na příklad v Prostějově si dělníci stěžují, že leží na skladě tisíce hotových pracovních obleků pro havíře, že tam leželo tři měsíce v nádražním skladišti sklo, ačkoliv máme spoustu obcí, kde dosud nejsou zasklena okna po bombardování z minulého roku. Máme dlouhou řadu příkladů, že distribuce není správně řešena a že hlavní vada záleží v organisaci distribuce, zejména pak v Ústředním svazu obchodu a jeho hospodářských skupinách, které zřejmě nemají zájmu na řádném uspořádání. Jsou případy, že na skladě je velké množství obuvi, které není rozděleno. Ministerstvo vnitřního obchodu spravuje distribuci pomocí průmyslových organisací; každý měsíc udávají závody přesně, kolik obuvi bylo vyrobeno, ale poukazy, které jsou rozesílány podle žádosti okresních a místních národních výborů, nemohou být spravedlivě přiděleny obyvatelstvu a obyvatelstvo nedostane obuv, poněvadž obchodníci dostávají přidělováno podle obratu z roku 1942, a nedostanou obuv podle toho, kolik bylo vydáno poukazů. Rovněž u textilií máme mnoho obtíží. Máme přímo inflaci bodovou, která není kryta. I v tom je zapotřebí zjednat nápravu a učinit všechno aby jednak tato inflace byla zaražena a jednak aby naše textilní továrny mohly vyrábět v daleko větším měřítku.

V této souvislosti bych chtěla nadhodit otázku kartelů; kartely se dnes staly přežitkem a při nejmenším by bylo na místě dosadit tam národní správu.

V řešení všech těchto naléhavých úkolů, i ve způsobu, jak je chceme řešit, domnívám se, se ukáže pravé vlastenectví a pravý cit pro demokracii. Pravé vlastenectví a demokracii si chtějí velmi laciným způsobem přisvojovati ti, kteří dělají nejméně pro to, aby byly tyto úkoly řešeny poctivě a čestně tak, jak toho vyžaduje obrovský jejich rozsah. V tom, jak chápeme znárodnění a rozvoj tvůrčích sil lidu, v tom podle mého názoru je třeba, aby každý projevil svůj poměr k republice. V tom, jak chceme, aby se lid účastnil řízení hospodářství i řízení celé správy státu, v tom, jak chceme rozvíjet jeho tvůrčí síly a pomáhat, aby jeho práva byla nejen na papíře, nýbrž aby se lid skutečně účastnil vlády v republice. A domnívám se, že nepřeháním a že to bude uznáno na všech místech, když tvrdím, že naši dělníci, příslušníci naší strany i naše inteligence dokázali a dokazují stále znova, že takto chápou svůj poměr k republice a k demokracii. Zeptejte se ředitelů ve znárodněných podnicích, na koho se mohou spolehnout, když jde o sebeobtížnější úkoly. Naši lidé se neohlížejí na sebe, když jde o to, nešetřit času ani síly, když jde o to, prosazovat před tváří dělnictva i věci sebeméně populární, jde-li o rentabilitu závodu, jde-li o to, aby znárodněný podnik byl skutečně tím, čím ho chceme mít, opravdu prosperujícím podnikem. Přesvědčivým dokladem toho, který mluví za všechny, je Kladno, které bylo vždycky nazýváno "rudým" Kladnem; jeho vlastenectví, jeho poměr k republice dnes dosvědčí universitní profesoři a studenti, kterým dodali havíři uhlí, vytěžené o nedělích, dokáží to lékaři, kterým dodali uhlí v nejkritičtější době do nemocnic, ředitelé škol, tisíce Pražanů a obyvatelů města Brna, kterým dodali uhlí, vytěžené po odpracovaných směnách.

A takových příkladů pracovního nadšení, obětavé, nezištné činnosti máme tolik, že právě to nám dává všechny předpoklady k překonání obtíží; a obtíže překonáme tak, že o nich budeme lidu hovořit a že jej v největší míře k jich překonání přibereme. (Potlesk.)

A jestliže chci ke konci zdůraznit význam Národní fronty, bez které bychom nebyli dosáhli ani znárodnění, ani části toho, co jsme za osm měsíců od osvobození vykonali, pak jen proto, abych zdůraznila, že předvolební horečka nesmí ochromit práci Národní fronty. Žádná úzce stranická agitace nepomůže při výstavbě republiky a tím méně pomůže při zvyšování výroby, při řešení tohoto nejzávažnějšího našeho úkolu, protože právě zde více než kde jinde platí ne slova, ale práce. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. Vičánkovi.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

K prohlášení pana ministra průmyslu Laušmana si dovoluji z pověření klubu poslanců čs. strany lidové přednést několik krátkých poznámek zásadního rázu.

Košický program, který byl sjednán všemi stranami Národní fronty, všemi stranami schválen a všechny strany Národní fronty v celém rozsahu váže, prohlásil zásadu znárodnění těžkého a klíčového průmyslu. Při projednávání této otázky a přípravě příslušného dekretu se vláda dohodla o rozšíření okruhu podniků, přicházejících v úvahu pro znárodnění a tak sjednaným a presidentem republiky podepsaným dekretem byly znárodněny i velké podniky z oboru potravinářského a energetické zdroje. Jednání o rozsah znárodňování nebylo lehké, což je při mnohotvárnosti celého problému pochopitelné. Vláda Národní fronty skládala tímto dílem zkoušku státníkovu a je možno s povděkem vzíti na vědomí, že ji za daných okolností složila úspěšně. Dekretem presidenta republiky o znárodnění velkého a klíčového průmyslu a energetických zdrojů byla položena pevná základna pro přebudování našeho národního podnikání a výroby ve smyslu moderních požadavků doby a naléhavých potřeb širokých vrstev lidu, jehož blaho je v lidové demokracii nejvyšším zákonem.

Československá strana lidová jako strana sociálně-reformní se zúčastnila svými členy vlády a řadou odborných komisí velmi intensivně řešení tohoto obrovského revolučního díla, jehož dosah a možné důsledky si ještě dnes namnoze neuvědomujeme, a snažila se svými zásahy vymezit jasnou a přesnou hranici mezi nedotknutelným soukromým vlastnictvím a neomezenou svobodou podnikání na straně jedné a mezi průmyslem a podnikáním přicházejícím v úvahu pro znárodnění na straně druhé.

Budiž zde naprosto jasně a zřetelně konstatováno, že jedním ze stěžejních programových požadavků čs. strany lidové je zachování soukromého vlastnictví a volnosti soukromého podnikání (Potlesk.), nikoli však neomezené, nýbrž pouze do té výše a rozsahu, který možno považovat za hospodářsky a mravně naprosto odůvodněný, spravedlivý a výsostným zájmům státu a jeho obyvatelstva sloužící a je v žádném případě a žádnou formou neohrožující. Toto naše stanovisko je v plné shodě s názorem církve, přesně formulovaným známými encyklikami velikého, pro sociálně spravedlivé řády světa horujícího papeže Lva XIII., i některých pozdějších.

Byli jsme a jsme si plně vědomi, že znárodněním valné většiny výrobních podniků, zdrojů přírodního bohatství a energií bere si stát na svá bedra obrovskou a velmi tíživou odpovědnost, neboť litera dekretu je mrtvá a jen duch ji oživí, aby přinesla splnění oněch přání státu a lidu, jež jsou v ní s oddanou důvěrou skládána, a stala se jistým a neomylným prostředkem k dosažení vytčeného cíle, jímž je blaho lidu a republiky.

Tímto duchem oddané a poctivé služby, duchem dobré vůle musí býti bezpodmínečně naplněni všichni, kterým připadá čestný, ale na výsost odpovědný úkol převzít a vést náš znárodněný průmysl, a všichni, opakuji, bez výjimky všichni jejich spolupracovníci.

Správně to vystihl pan president republiky ve svém projevu 28. října, správně na tuto věc poukázal pan předseda vlády i pan ministr Laušman: Podmínky pro úspěšný chod a rozvoj znárodněných podniků jsou dány. Záleží jedině a pouze na zdatnosti odborné i mravní všech těch, kteří provádějí toto velké dílo, zda tento odvážný krok do nejista bude korunován úspěchem, či zda výsledkem bude nezdar a zklamání, jež by podlomilo v národě nejen víru v prozíravost státního vedení, nýbrž i možnost dalšího budování moderního sociálního řádu v republice.

Vracím se k otázce již dříve nadhozené, k otázce soukromého vlastnictví a svobodného soukromého podnikání. Čs. strana lidová si důrazně přeje, aby mezi znárodněným majetkem a podnikáním na jedné a mezi soukromým majetkem a podnikáním na druhé straně byla učiněna pevná a nepřekročitelná hranice, aby tak byl soukromým podnikatelům dopřán potřebný klid a pocit právní jistoty k plnému rozvinutí výrobní kapacity jejich malých a středních podniků. (Potlesk.) Nelze do budoucna trpěti, aby z libovolných a často nevěcných důvodů vyvolávány byly neuvážené akce pro znárodnění podniků, které svým rozsahem a významem nepatří do programu znárodňovacího. Žádáme pana ministra průmyslu, aby takové nevážné akce, odporující právnímu řádu a vnášející do výroby neklid, dnes tak škodlivý, byly rázně odmítány.

Stejně pak apelujeme na vládu, aby přísně a přesně dbala naprosté rovnoprávnosti soukromého a znárodněného podnikání. (Potlesk.) Znárodněné podnikání nesmí být favorisováno, soukromé nesmí být utlačováno. Ušlechtilá soutěživost obou skupin za naprosto stejných podmínek může jedině přinést očekávaný úspěch ve výrobním programu naší republiky.

Čs. strana lidová vyslovila souhlas s provedeným znárodněním a přeje znárodněným podnikům plného zdaru a úspěchů. Stejně však celou vahou své nynější i příští politické moci se staví za bezpečnost a ochranu vyňatého soukromého podnikání drobného a středního, které považuje za velmi významného činitele národního hospodářství, který v zájmu státu musí býti zachován a upevněn, neboť: v demokracii spravedlnost všem! (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. dr Vojtěch Erban.

Posl. dr Vojtěch Erban: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Právě v těchto dnech dospíváme do závěrečně fáze prvního období československé nacionalisace, kdy se činí hospodářská, organisační a technická opatření pro rychlý a úspěšný rozvoj našeho znárodněného průmyslu. V pondělí minulého týdne se konala v ministerstvu průmyslu schůze vedoucích pracovníků znárodněného průmyslu, zástupců hospodářských institucí, odborových organisací a politických stran s představiteli ministerstva průmyslu, kteří podali výklad o současném stavu nacionalisační akce. Účastnící rozpravy vyjádřili uspokojení, že konečně dochází k nezbytným opatřením, na něž s určitou netrpělivostí čekají nejen dělníci a ostatní zaměstnanci znárodněného průmyslu, ale celé naše hospodářství a doslova celý národ. Nedivme se. Při plné důvěře, kterou nepochybně lid má k vládě Národní fronty Čechů a Slováků, nemůže zapomenout na ještě nedávné snahy různých vyznavačů staré a u nás navždy zaniklé soukromokapitalistické soustavy, kteří podnikali všechno možné, aby "nebezpečí" znárodnění průmyslu a akciových bank od sebe odvrátili nebo tento nezadržitelný vývoj alespoň zpomalili a omezili. Ostatně lid si dobře zapamatoval i tu skutečnost, že se už jednou u nás hovořilo - dokonce oficiálně - o znárodnění a socialismu, ale že všechny sliby, zaklínání a návrhy se rozplynuly ve vodách panské koalice neblahé paměti a zejména v drtivé hospodářské krisi. Místo nacionalisace kartely, místo blahobytu nezaměstnanost - to byla příliš trpká škola, která je jednou z podstatných příčin dnešní bdělosti a aktivity pracujícího lidu právě v těchto věcech.

Ostatně věc znárodněného průmyslu je nejen věcí dělnické třídy a průmyslové inteligence, ale v pravém slova smyslu věcí všech složek národa, tedy i rolnictva a středního stavu, neboť na úspěchu znárodněné výroby, soustřeďující klíčový průmysl a jeho surovinovou základnu i energetické zdroje, závisí úspěch celého národního hospodářství a tím i životní úroveň všech pracujících a síla státu. Je tedy vrcholnou občanskou povinností všech Čechů a Slováků dobré vůle, kteří to sami se sebou a se svou republikou myslí dobře a poctivě, pomáhati ze všech sil znárodněnému průmyslu, aby co nejdříve dosáhl své plné prosperity.

Avšak tak jako loni, kdy jsme znárodnění průmyslu teprve prosazovali, i nyní si připomeňme, že by toto veliké dílo bylo prakticky neproveditelné, kdybychom nebyli současně prosazovali a prosadili znárodnění velkých akciových bank, neboť není myslitelné, aby demokratický stát jako vlastník klíčového průmyslu chodil - obrazně řečeno - s kloboukem v ruce prosit všemocnou banku o laskavé povolení úvěru, nezbytného pro provozování národních podniků, pro investice, pro rozvoj výzkumnictví a výplatu mezd a platů. Upřímně řečeno, není důvodu zastírat si skutečnost, že dříve tomu tak často bylo, stejně jako není tajemstvím, že tytéž banky ochotně uvolňovaly prostředky na financování různých fašistických a kapitulantských stran, které šly proti národu a proti republice. Proto je nyní nezbytné, aby v oboru měny a organisace úvěru byla prováděna taková politika, která dá dostačující záruky, že měnová a úvěrová organisace bude jednotně řízena se zřetelem na skutečné potřeby hospodářského života tak, aby při nízkých úrokových sazbách poskytovala vždy dostatečné prostředky našemu průmyslu. Dále žádáme, aby se poskytování úvěru řídilo napříště podle všeobecného výrobního a distribučního plánu, který je předpokladem účelné hospodářské politiky.

Dříve než jsme dospěli k dnešnímu stavu, kdy už se nacionalisace uskutečňuje v praxi, bylo třeba překonati četné nesnáze a překážky. V jednom loňském čísle "Světa práce" jsem napsal článek o našich cagoulardech, neboť žabomyší válka, vedená tehdy proti nacionalisaci zejména akciových bank, připomínala svou povahou někdejší působení francouzských zakuklenců proti tehdejšímu úsilí o lidovou vládu a nacionalisaci ve Francii. Je třeba si alespoň letmo připomenout, co všechno se proti znárodnění podnikalo, neboť ještě dnes máme u nás dva druhy lidí, optimisty a skeptiky. První vynakládají poctivě všechno úsilí, aby každý na svém místě podporoval vládu Národní fronty a její dílo, aby upřímně a energicky přispěli k budování nové společenské a hospodářské soustavy. Přesto, že u nás nelze ještě mluvit o normální nebo dokonce nadnormální produktivitě práce, musíme na druhé straně uvážit, za jakých podmínek je tato práce vykonávána, zejména v zimě, kterou právě prožíváme a o níž jsme už předem věděli - a také jsme si to nezastírali - že přinese veliké obtíže, které však zdolat můžeme a musíme. Většina celého národa pracuje, dělník u svého ponku, rolník na poli nebo ve stodole, úředník ve své kanceláři, řemeslník ve své dílně, a všichni tito lidé jsou v podstatě optimisty, neboť znají tvrdou skutečnost, ale současně prokazují dostatek dobré vůle, aby společným úsilím zvládli těžké úkoly hospodářské obnovy a výstavby.

Ale máme ještě druhou kategorií lidí, kteří loni prohráli svoji myší válku proti nacionalisaci průmyslu, bank a pojišťoven a nyní se jenom neradi smiřují s daným stavem. Oni nepracují nebo pracují málo a špatně, ale zato starostlivě upozorňují, že jsme si toho na sebe vzali příliš mnoho, že doba pro tak velikou věc, jako je znárodnění průmyslu, ještě nebyla zralá, že jsme měli vyčkat, až se poměry u nás zkonsolidují, a že proto všechno to, co z vůle lidu provádíme a budeme provádět, je jenom pokusem, o jehož výsledku prý zatím nemůžeme vědět, bude-li úspěšný nebo neúspěšný.

Odmítáme skeptiky. Odmítáme je proto, že konsolidace poměrů, kterou mají na mysli, je v přímém rozporu s našimi představami o konsolidaci. Nám nešlo a nejde o upevnění starého kapitalistického řádu, jehož pravou tvář jsme viděli v době hospodářské krise a snad ještě výrazněji v nedávném období nacistické okupace. Konsolidace podle představ skeptiků by znamenala ohrožení samých základů naší republiky. Není také pravda, že doba pro nacionalisaci nebyla zralá. Právě naopak. Starý systém se sám odsoudil už tím, že pomáhal Hitlerovi, a to nejen u nás, ale prakticky v celé Evropě i mimo Evropu. Avšak náš lid má zdravý kořen, a řekneme-li tedy, že jeho naprostá většina nesdílí starosti a obavy skeptiků, konstatujeme pouze holou skutečnost.

Co všechno se proti nacionalisaci uvádělo? Nejprve to byl restriktivní výklad programu vlády Národní fronty, kde se mluví o tom, že náš klíčový průmysl, peněžnictví a pojišťovnictví bude postaveno pod všeobecné celostátní vedení. Z této stylisace se skeptikové pokoušeli vyvozovat, že nehledě na všechny okolnosti, které pro nacionalisaci mluvily, nelze ji provést, protože to ve vládním programu není doslovně napsáno. Byli jsme svědky různých jakoby odborných a zdánlivě dobře míněných návrhů, které však bez výjimky měly na mysli takovou úpravu, v níž by všechno zůstalo při starém a všeobecné celostátní vedení by se odbylo vytvořením jakési těžkopádné a byrokratické nadstavby ve formě orgánu, který by soukromokapitalistickému průmyslu a bankám dával pokyny bez jakékoliv opravdové záruky, že tyto pokyny budou trvale realisovány. Různí tito navrhovatelé neopominuli ovšem navrhnouti i tučné odměny funkcionářům takového orgánu v domnění, že korupce má stále ještě takovou kouzelnou přitažlivost a moc, jako ji měla kdysi.

Byly také vyslovovány obavy o tom, co tomu všemu řekne cizina, a byli a ještě jsou lidé, kteří se škodolibostí jim vlastní doufají, že dojde ke konfliktům v otázce náhrady. Avšak i tyto naděje byly zklamány. Přátelská cizina - a v této souvislosti mám na mysli především naše západní spojence - se v podstatě dívá na naši akci sympaticky, a proto také k žádným konfliktům nedošlo. Je nám líto, ale nemůžeme za to, že skeptikové nadarmo plýtvali svou energií, když se snažili různými kanály posílat do ciziny falešné informace o poměrech v republice a zejména o našem hospodářství. Jejich úsilí bylo zmařeno především také panem presidentem republiky, který objektivně a pravdivě informoval Ameriku a ostatní cizinu, a konečně cizinci samými, kteří k nám přijíždějí a na místě samém se přesvědčují, že skeptikové nemají pravdu.

Máme rovněž v dobré paměti různé novinářské články a jiné projevy na veřejnost, v nichž se skeptikové snažili dokázat, že ve znárodněném průmyslu bude chybět podnikatelská iniciativa a že se v něm neuplatní princip osobní odpovědnosti. Tvrzení toho druhu jsou vyvrácena skutečností, utvrzenou dekretem presidenta republiky, že národní podniky budou provozovány podle zásad obchodního podnikání, jinými slovy, že budou mít dostatek autonomie nezbytné pro jejich provoz, takže se princip osobní odpovědnosti dokonale uplatní, ba více, osobní odpovědnost bude zde příkazem a povinností.