Předseda Josef David.

Místopředsedové Tymeš, Gottier, Petr, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé dr Bureš, Skaunic.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády Ursíny; ministři Hála, Kopecký, Laušman, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, arm. gen. Svoboda; státní tajemník gen. dr Ferjenčík.

237 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 106), kterým se zavádějí pracovní průkazy (tisk 128).

Předseda Josef David zahájil schůzi v 15 hod. 20 min.

podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní schůzi posl. dr Brežnému, Jodasovi, Ant. Gottvaldovi, Větrovi, dr Hájkovi, Evženu Erbanovi, Machátovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr Horákové; na tento týden posl. Pichovi-Tůmovi.

Zpráva výborov zahraničného, zemedelského a rozpočtového o vládnom návrhu (tlač 96), ktorým sa predkladajú Dočasnému Národnému shromaždeniu ku schváleniu Stanovy Potravinovej a zemedelskej organizácie Spojených národov, schválené vládou dňa 25. septembra 1945 a podpísané na základe plnej moci pána prezidenta čs. delegátom v Quebecu dňa 6. X. 1945 (tlač 134).

Dodatek k Těsnopisecké zprávě o 15. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Předseda (zvoní): K prohlášení podle § 64 jedn. řádu se přihlásil pan ministr vnitra Václav Nosek.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr V. Nosek: Pane předsedo, paní a pánové !

Dovolte, abych na základě pozvání, kterého se mi dostalo od předsednictva Prozatímního Národního shromáždění, předstoupil dnes před nejvýznačnější a nejpovolanější forum našeho státního života se zprávou o dosavadní činnosti resortu mnou spravovaného, a to jak v oboru přípravných legislativních prací, tak i v úseku administrativním; zároveň si dovolím nastíniti v hlavních rysech též aktuální program legislativní a vytýčiti základní úkoly, které nás v odvětví vnitřní správy v blízké době očekávají.

Vzhledem k velikému rozsahu látky, kterou nemohu zdolati v jedné schůzi způsobem vyčerpávajícím, dovolte mi, abych se omezil dnes na čistě právní obory svého resortu, ponechávaje pro příští příležitost pojednání o oborech, kde ministerstvo vnitra a aparát jemu podřízený vystupuje k ochraně vnitřní bezpečnosti. O posléze zmíněných otázkách měl jsem ostatně nedávno výklad v bezpečnostním výboru a budu míti v krátké době příležitost pojednati o nich znovu v rozpočtové debatě k odůvodnění potřeb svého resortu na vybudování právě této bezpečnostní složky.

Po vítězném dokončení našeho národního odboje a po revolučním ukončení doby nesvobody vznikly ministerstvu vnitra velmi rozsáhlé úkoly, směřující v oboru přípravné legislativní činnosti v podstatě k přebudování základů našeho právního řádu a k revisi všech předpisů z doby nesvobody, a v oboru administrativním k rekonstrukci správního aparátu tak, aby mohl úspěšně plniti všechny úkoly, jež mu lidová demokratická forma našeho státu a dnešní doba ukládá. Celou tuto obrovskou činnost, při níž nutno míti na zřeteli též kýženou unifikaci právního řádu i jeho administrativního provádění v oborech společných celému státu, možno ovšem s úspěchem zdolati jenom po etapách.

V dalším si dovolím zmíniti se ve své zprávě podrobněji o některých závažných a aktuálních otázkách, které jsem pro snazší přehlednost rozdělil do těchto úseků:

1. volby do ústavodárného Národního shromáždění, 2. některé další základní ústavní otázky, 3. státní občanství, 4. národní výbory a hospodaření samosprávy, 5. válečné škody, 6. odsun Němců a vnitřní osídlení, 7. očista veřejného života, 8. veřejní zaměstnanci, 9. aktuální problémy ostatních oborů vnitřní správy.

Největší zájem bude slavná sněmovna i široká veřejnost míti dnes zajisté o otázku voleb do ústavodárného Národního shromáždění, které předpokládají některá důležitá opatření:

Tiskem bylo již oznámeno, že volby do ústavodárného Národního shromáždění mají se konati 26. května 1946.

K provedení těchto voleb jakož i pozdějších voleb do národních výborů je nezbytně třeba jako technické pomůcky řádně sestavených a podle výsledků reklamačního řízení upravených voličských seznamů. Přípravné práce k sestavení těchto voličských seznamů byly zahájeny v zemích českých již na podzim minulého roku podle směrnic ministerstva vnitra, které vycházely v podstatě ze zásad dosud platného zákona o stálých seznamech voličských z roku 1919. Avšak četná ustanovení tohoto zákona, pocházejícího z ranných dob republiky, byla již dobou překonána. Také zkušenosti čerpané z dvacetileté prakse volají po dokonalejším a účelnějším řešení některých otázek.

Proto vypracovalo ministerstvo vnitra osnovu zákona o nové úpravě stálých seznamů voličských. Tato osnova souvisí úzce s osnovami řádu volení do ústavodárného Národního shromáždění a řádu volení do národních výborů, na nichž se zároveň v ministerstvu vnitra pracuje. Poněvadž však práce, spojené se sestavením a upravením stálých seznamů voličských budou vyžadovati určité doby a nelze již déle vyčkávati, musí parlamentní projednání osnovy zákona o nové úpravě stálých seznamů voličských časově předcházeti projednání osnov volebních řádů, kde vyskytují se při vypracování ještě některé potíže. Za tohoto stavu věcí bylo třeba řešiti v osnově zákona o nové úpravě stálých seznamů voličských i některé otázky čistě politické povahy, jež jinak by spadaly do sféry volebních řádů. Jak vám jistě je známo, bylo dosaženo o některých zásadách této osnovy již politické dohody všech stran Národní fronty.

Osnova, vycházejíc v podstatě ze zásad dosavadního zákona z roku 1919, umožňuje především v nejširší míře spolupráci občanstva na sestavení a úpravě voličských seznamů, zvláště pokud jde o řízení reklamační. Místo dosavadních zvláštních orgánů k sestavování voličských seznamů a k rozhodování o námitkách (t. zv. místních volebních komisí a reklamačních komisí) má se však svěřiti tato působnost přímo místním a okresním národním výborům.

Požadavek zjednodušiti instituci stálých seznamů voličských a uspořiti veřejné správě dosavadní značné náklady vedl k tomu, že stálé seznamy voličské se mají sestavovati na delší období než tomu bylo dosud, při čemž se mají periodicky, a to jednou v roce, doplňovati a opravovati. Vedle pravidelného sestavování, opravování a doplňování voličských seznamů pamatuje se však i na možnost zaříditi doplnění i opravení těchto seznamů - ukáže-li se toho potřeba - i mimo pravidelný termín, na př. bezprostředně před chystanými volbami. Bylo uvažováno i o tom, zda by nebylo možno doplňovati stálé seznamy voličské přímo v průběhu volebního řízení samého. Od této myšlenky bylo však upuštěno, neboť hlavní význam stálých voličských seznamů spočívá právě v tom, aby bylo umožněno rychlé provedení volebního řízení, které nemá býti v této době zatěžováno úpravou voličských seznamů. Kromě toho mělo by upravovací řízení, prováděné v době volebního řízení, rušivé reflexy na průběh volebních příprav.

Další zjednodušení instituce stálých seznamů voličských přináší s sebou reforma podmínek práva volebního. Jde tu především o zjednodušení, po případě o odstranění podmínky určité doby bydlení v určitém obvodu před vyložením voličských seznamů. Dosud totiž vyžadovala se pro aktivní volební právo do zemských a okresních zastupitelstev doba bydlení jednoho roku v obvodu okresu nebo země, jinak doba tříměsíčního bydlení v obci. Tyto předpoklady nejsou udržitelné zejména s hlediska osob vojenských, osob vracejících se z Německa, reemigrantů a osob osidlujících pohraničí. Dále má býti jednotně stanovena podmínka věkové hranice pro volbu do Národního shromáždění i národních výborů, a to na 18 let. Tím se odstraní dosavadní trojí věková hranice pro volbu do sborů zákonodárných a zastupitelských sborů veřejné správy (21 let do obcí a poslanecké sněmovny, 24 let do zemských a okresních zastupitelstev a 26 let do senátu), jež značně komplikovala sestavování voličských seznamů. Rovněž se zavádí zápis vojáků a aktivních členů sboru národní bezpečnosti do voličských seznamů. Znovu bude také stanoveno, které osoby se vylučují ze zápisu do voličských seznamů. Při tom bude přihlédnuto i k právě prováděné očistné akci. Je nemyslitelné, aby se voleb mohly účastniti osoby, jež se prokazatelně prohřešily proti své vlasti a svému národu. (Potlesk.)

Na druhé straně se věnuje pozornost tomu, aby osobám, které byly odsouzeny soudními trestními rozsudky ke ztrátě volebního práva za doby nesvobody, zejména pro činy spáchané v úmyslu přispěti k osvobození vlasti, bylo umožněno voliti. (Potlesk.)

Novinkou osnovy bude zavedení instituce "voličských průkazů", která má usnadniti účast při volbách voličům, bydlícím nebo meškajícím v den volby mimo obec, ve které jsou zapsáni do voličských seznamů. Zneužití průkazů bude zabráněno.

Osnova zákona o nové úpravě stálých seznamů voličských bude předložena Prozatímnímu Národnímu shromáždění v nejbližších dnech.

Zároveň s osnovou zákona o nové úpravě stálých seznamů voličských připravuje se v ministerstvu vnitra - jak jsem se tu již zmínil - osnova zákona o řádu volení do ústavodárného Národního shromáždění. O zásadách této osnovy bylo také již z největší části dosaženo politické dohody. Některé otázky jsou však dosud v politickém jednání. Tím bude ulehčeno Národnímu shromáždění, jež se bude moci věnovati intensivněji odbornému projednávání této osnovy. Z otázek, jež se tu vyskytují, uvádím některé.

Je to především otázka, jak mají býti vytvořeny volební kraje a podle jakých zásad má se jim přiděliti potřebný počet mandátů. Dosavadní volební kraje pro volby do poslanecké sněmovny a počet poslanců na ně připadající vyžadují nezbytně revise a účelné reformy. Jde o úpravu pocházející z roku 1920, jež byla jen částečně pozměněna v roce 1925. Dosud bylo celkem - bez býv. Podkarpatské Rusi - 21 volebních krajů o průměrném počtu 410.000 voličů podle stavu z r. 1935. Rozpětí mezi počtem voličů v jednotlivých volebních krajích bylo velmi značné: od 141.000 do 674.000. Na jednotlivý volební kraj připadalo dosud poměrně 14 mandátů (největší počet mandátů činil však 24, nejmenší 6). Průběhem doby došlo však k značným změnám ve vývoji obyvatelstva přirozeným přírůstkem i stěhováním. K tomu přistupují ještě pronikavé změny následkem úpravy státního občanství osob německé nebo maďarské národnosti a veliké přesuny obyvatelstva následkem osidlování pohraničních oblastí. Tyto okolnosti dlužno míti především na mysli při konstrukci volebních krajů pro volbu do ústavodárného Národního shromáždění. Kromě toho se tu sledují tyto zásady: volební kraje mají pokud možno tvořiti přirozené oblasti, ucelené po stránce hospodářské i zeměpisné. Mají býti složeny z nedělených obvodů okresních národních výborů, což jest důležité s hlediska řízení volebního, a jejich středisko má býti komunikačně snadno dostupné. Nemají to býti celky příliš rozsáhlé, spíše střední velikosti, jejichž vytvoření je v zájmu užšího styku poslanců s voliči jejich volebního kraje. Rovněž jest důležité, aby nebylo značnějších rozdílů mezi jednotlivými volebními kraji, pokud jde o počet státních příslušníků v nich usazených. Zvláštní zřetel třeba věnovati zapojení pohraničních oblastí do krajů vnitrozemských, jakož i konstrukci volebního kraje pražského. Přesuny obyvatelstva, jež potrvají ještě řadu let, a nestejnoměrný populační přírustek v jednotlivých oblastech vedly k myšlence, aby již v řádu volení do ústavodárného Národního shromáždění byla vyzkoušena zásada dodatečného rozvrhu mandátů na jednotlivé volební kraje. Rozvržení by provedl ústřední volební orgán podle celkového počtu odevzdaných hlasů na území celého státu. Na volební kraj by totiž připadlo tolik mandátů, kolikrát je podíl z celkového počtu hlasů odevzdaných na celém území, děleného počtem tří set poslanců, obsažen v celkovém počtu hlasů odevzdaných v dotčeném volebním kraji. Ostatní mandáty, takto nerozdělené, by se přidělily jednotlivým volebním krajům podle velikosti zbytků.

Pokud jde o podmínky volebního práva, bude nutno dosavadní úpravu přizpůsobiti změnám k nimž došlo po obnovení ústavních poměrů v oboru státního občanství a především v celé politické struktuře naší republiky, která je a zůstane státem slovanským. (Potlesk.) Němci a Maďaři, pokud zůstanou v hranicích našeho státu a budou míti československé státní občanství, nebudou složkou, jež by mohla z volebního boje stran pro sebe těžiti. Nepřipustíme ani ve zmenšeném měřítku, aby se opakovalo paktování s Němci nebo Maďary na účet bezpečnosti naší republiky. (Potlesk.)

Voliti a býti voleni mohou jen čs. státní občané české či slovenské nebo jiné slovanské národnosti. (Potlesk.)

Zvláštní pozornosti zasluhuje také otázka, kdo může podati kandidátní listinu. Podle košického vládního programu mohou to ovšem být jen politické strany antifašistické, sdružené v Národní frontu, po případě registrované. V rámci jednotlivých politických stran podávajících kandidátní listiny jistě dojde i k náležitému zastoupení všenárodních odborových i zájmových organisací. (Potlesk.)

Při konstrukci volebního řádu je neméně významná otázka, má-li býti ponechána instituce t. zv. vázaných kandidátních listin, či zda a do jaké míry jeví se účelným tuto zásadu uvolniti. Již ústavní dekret presidenta republiky o Prozatímním Národním shromáždění naznačuje v úvodním článku, že ústavodárné Národní shromáždění bude zvoleno podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení. (Potlesk.) Podle tohoto principu dostane se každé volební straně počet mandátů podle počtu hlasů odevzdaných pro její kandidátní listinu. Soustava poměrného zastoupení předpokládá tudíž instituci kandidátní listiny. Náš dosavadní volební řád do poslanecké sněmovny a senátu byl proto vybudován na principu t. zv. soustavy vota listinného a zásady přísné vázanosti kandidátních listin. Toliko pro oblast řádu volení do obcí byla novelou z roku 1933 částečně uvolněna dosavadní vázanost kandidátních listin zavedením t. zv. přednostních hlasů. Volič mohl odevzdati přednostní hlas jen jednomu kandidátu, což vyznačil zatržením číslice pořadí kandidáta. Přes to, že úprava tohoto hlasování byla jednoduchá a srozumitelná, nevyužili voliči v podstatě této možnosti. Tak na př. při volbách do ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy z roku 1938 se vliv přednostních hlasů prakticky vůbec nijak neprojevil. O problému uvolnění soustavy vázaných kandidátních listin bylo již u nás velmi mnoho uvažováno a také byly vypracovány různé návrhy na způsob hlasování, při čemž se nevolí jen určitá kandidátní listina, nýbrž také jednotlivé osoby na ní uvedené. V této věci nelze ovšem prostě přenášeti cizí vzory do našeho prostředí, neboť i tu nutno počítati s národní povahou jako s hlavním faktorem. Ostatně ostří této otázce lze ulomiti též vhodným řešením volebních krajů, jejichž konstrukce má přiblížiti kandidáty voličům. Myslím, že bude na místě, ponechati tuto otázku k projednání až ústavodárnému Národnímu shromáždění a pro prvé volby se přidržeti systému dosavadního. Víte přece všichni, paní a pánové, jak hanebně zkrachovala v prvé republice Stříbrňácká Liga proti vázaným kandidátním listinám.

Dosavadní systém trojího skrutinia pro volby do poslanecké sněmovny třeba přezkoumati s hlediska účelnosti a změněných poměrů ve státě. Vystačí se patrně s institucí prvního a druhého skrutinia. V druhém skrutiniu, pro něž se považuje území celého státu za jediný volební kraj, by se obsadily mandáty v prvém skrutiniu stranám nepřikázané. Při volbách do poslanecké sněmovny v roce 1929 a 1935 bylo v prvním skrutiniu obsazeno průměrně jen 63% všech mandátů. Uvažuje se proto o úpravě, aby byl obsazen v prvém skrutiniu daleko větší počet mandátů, a to případně i na zbytky hlasů, takže jen nepatrná kvota mandátů byla by přidělena v druhém skrutiniu. Tím by se posílil význam volebního kraje a vztah poslanců k jejich voličům při současném zachování přiměřeného korektivu, jejž představuje instituce druhého skrutinia. Při úpravě všech těchto otázek zůstane ovšem i nadále vůdčí ideou, aby ve smyslu zásady poměrného zastoupení obdržela každá strana podle konečného výsledku poměrně takový počet mandátů, který by jí náležel v procentech podle počtu odevzdaných hlasů.