Bylo třeba učiniti opatření, aby byl co nejdříve získán potřebný počet sil, jichž veřejná správa nutně potřebovala, zvláště když se jejich stav ještě zmenšil propuštěním všech Němců, Maďarů a zrádců a návratem zaměstnanců vojenské správy a zahraniční správy na původní místa.

Zapojení zaměstnanců propuštěných a pensionovaných z politických důvodů do aktivní služby bylo upraveno dekretem presidenta republiky o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům.

Avšak i o řádné zapojení ostatních schopných, předčasně pensionovaných nebo propuštěných zaměstnanců do činné služby bylo postaráno dekrety presidenta republiky o reaktivaci veřejných zaměstnanců a o reaktivaci a zpětném ustanovení provdaných žen ve veřejné službě.

Všechna tato opatření ani zdaleka nestačila. Naprostá nutnost získati potřebný počet zaměstnanců si vynutila revoluční postup v otázce přijímání nových sil. Tak na př. okresní a místní národní výbory a okresní a místní správní komise, zejména v pohraničí, přijaly do svých služeb řadu nových zaměstnanců.

Druhým hlavním úkolem v oboru veřejnozaměstnaneckého práva bylo provedení očisty veřejné správy. Šlo zde v intencích, sledovaných již v programu košické vlády, o vyloučení všech zrádných živlů, avšak také o potrestání citelnými tresty i těch veřejných zaměstnanců, kteří porušili své povinnosti k Československé republice a k národu, u nichž však provinění nedosáhlo takového stupně, aby byli vyloučeni z veřejné služby. Za tím účelem byl vydán dekret presidenta republiky o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců. Demokratická kontrola nad prováděním očisty, již měl na mysli program košické vlády, byla zaručena přičleněním očistných komisí k orgánům representujícím vůli lidu, t. j. k národním výborům. Komise byly již ustaveny a řízení bude prováděno s největším urychlením.

Další úpravy z oboru služebního práva veřejných zaměstnanců jsou neseny snahou jednak odčiniti veškeré křivdy, které byly napáchány v tomto směru okupanty, jednak odstraniti z tohoto práva předpisy nadiktované Němci, které jsou v rozporu s duchem dnešní doby.

Zmíněný již dekret presidenta republiky o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům má poskytnout odškodnění všem veřejným zaměstnancům, kteří v době nesvovody byli poškozeni na svých právech a nárocích. Projednávání přihlášek podle tohoto dekretu je v plném proudu. Obrázek o početnosti těchto přihlášek lze si učiniti z té okolnosti, že jen ze zaměstnanců ministerstva, resp. jich pozůstalých se uchází do dnešního dne o odčinění křivd 66 osob. U zemského národního výboru v Praze bylo podáno takovýchto přihlášek 794 a u zemského národního výboru v Brně 179. Při tom lhůta k podání přihlášek končí teprve 30. června 1946, takže lze počítati ještě s dalším počtem přihlášek.

Přes to, že věcný dosah dekretu je co nejširší, nemohl pamatovati na všechny újmy, které postihly z politických důvodů veřejné zaměstnance. Proto bylo vydáno vládní usnesení ze 17. srpna 1945, jež skýtá možnost pro odčinění některých jiných škod, jež nelze odčiniti podle dekretu.

Přes široký rámec, který skýtají obě uvedené normy, byly vzneseny z řad veřejných zaměstnanců požadavky na odčinění dalších křivd, které utrpěli následkem poměrů nastavších po 29. září 1938. Jde o vdané zaměstnankyně, které byly jako vdané propuštěny z veřejných služeb, a o ty, kteří byli předčasně přeloženi do výslužby pro všeobecné snížení věkové hranice. Na tyto újmy ovšem ani uvedený dekret ani citované vládní usnesení nepamatují, ježto nejde o individuální křivdy politického rázu, nýbrž o škody obecného rázu, vyvolané restrikčními důvody.

Uznávám však, že újmy, které takto postihly značnou část veřejných zaměstnanců, jsou velmi těžké. Proto také ministerstvo vnitra hledá řešení, jímž by dopomohlo takto postiženým, a lze doufat, že se najde vhodná cesta k dobrému vyřešení.

Dekret o odčinění křivd nepostihuje ovšem křivdy, které utrpěli veřejní zaměstnanci v otázce jmenování, ačkoliv právě v tomto směru bylo napácháno nejvíce křivd.

Nápravu v tomto směru zjednal dekret presidenta republiky, jímž byla zrušena jmenování veřejných zaměstnanců z doby nesvobody a zároveň byl zjednán podklad pro zpětné jmenování veřejných zaměstnanců za dobu od 28. října 1938 až do konce roku 1944. Podle vládního usnesení ze 7. srpna 1945, jež bylo vydáno k provedení uvedeného dekretu, bude umožněno zpětné jmenování 70% celkového počtu zaměstnanců podle stavu ze 7. srpna 1945. Pokud by pak nebylo možné ani tímto způsobem vyrovnati vyskytnuvší se nesrovnalosti, bylo na podkladě doporučení personálního komitétu ministrů z 23. října 1945 jednotlivým resortům uloženo, aby k odstranění těchto nesrovnalostí navrhly zpětné jmenování i pro rok 1945 a případně i pro rok 1946.

Podle těchto úprav lze samozřejmě jmenovati jen zaměstnance, jichž národní a státní spolehlivost byla nade vší pochybnost zjištěna. Při tom je pamatováno, na přednostní jmenování zaměstnanců persekvovaných za doby okupace.

Jsem si však vědom toho, že ještě ani zdaleka nejsou vyřešeny problémy, jež se nahromadily v oboru veřejno-zaměstnaneckého práva. Myslím, že bude nyní nutno obírati se především zásadní otázkou postavení státních a ostatních veřejných zaměstnanců v novém uspořádání vnitřní správy tak, aby byly vytvořeny harmonickým způsobem předpoklady pro co nejdokonalejší fungování veřejné správy, na niž čekají v obnoveném státě veliké úkoly.

Spousty nepřehledných předpisů, které dnes platí v oboru služebního práva veřejných zaměstnanců, jsou především překážkou harmonického začlenění veřejných zaměstnanců do státního organismu. Vždyť chceme-li od všech těchto zaměstnanců bezvýhradné a vzorné plnění povinností k celku, jemuž mají sloužiti, musíme především jasným a jakékoliv pochyby vylučujícím způsobem vymeziti tyto povinnosti. Tyto musí být stanoveny naprosto jednotně pro všechny tak, jako je jednotný cíl, který všichni sledujeme. Stejně tak chceme jasnými slovy zabezpečiti všem veřejným zaměstnancům, konajícím vzorně své povinnosti, dokonalou ochranu jejich práv a nároků vyplývajících jim z jejich postavení ve veřejné službě.

Proto hodláme připraviti nový zákon, upravující služební poměry všech veřejných zaměstnanců na zcela nových základech, tak, aby byl v souladu se zásadami naší lidové demokratické republiky.

Pro nejbližší dobu čeká Národní shromáždění v oboru práva veřejno-zaměstnaneckého především projednání dvou naléhavých osnov:

Prvou je osnova zákona o vyloučení Němců a Maďarů z činné služby. Podle ní jsou Němci a Maďaři dnem 5. května 1945 propuštěni z veřejných služeb. Na přechodnou dobu mohou býti ve veřejných službách a také jsou se souhlasem vlády zeměstnáni Němci a Maďaři ve smluvním poměru na hodinovou mzdu. Tak je tomu zejména v dopravě a také snad ještě někde na poštách.

Druhou osnovou je osnova zákona o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě. Touto osnovou se odstraňuje úprava z doby okupace, kterou měly býti umožněny zásahy proti nepohodlným státním zaměstnancům a tím kádr republice věrného českého úřednictva rovrácen.

Pro samosprávné zaměstnance byly též obdobně jako ve správě státní uvedeny v chod akce k odčinění křivd napáchaných v době okupace. Bližší data o rozsahu těchto akcí nejsou dosud známa. V těchto dnech probíhá v samosprávě též rozsáhlá akce renominační, kterou mají býti odstraněny nesrovnalosti vzniklé v osobních stavech těchto zaměstnanců za okupace. Tato akce si vyžádá do značné míry součinnosti zemských národních výborů, jež byly v zájmu zajištění jednotného postupu obcí a okresů pověřeny schvalováním jmenovacích dekretů.

V závěru zmínil bych se ještě jen letmo o některých otázkách speciálních.

V době nesvobody byl spolkový život vystaven zvýšené persekuci okupantů. Nesčetné spolky, vybudované na myšlence národní a demokraticko-republikánské, spolky propagující ideje slovanského a kulturního i hospodářského sblížení se Sovětským svazem a demokratickým západem, celostátní spolky tělovýchovné, spolky legionářské, zednářské i židovské a jiné byly okupanty likvidovány, jejich majetek konfiskován a čelní funkcionáři spolkoví namnoze popraveni a umučeni v koncentračních táborech.

Za těchto okolností je samozřejmé, že vláda a úřady osvobozeného státu považovaly za jeden ze svých nejpřednějších úkolů, uvésti život spolkový na základ demokratický a ústavně zaručenou svobodu spolčovací co nejdříve v plném rozsahu obnoviti. Ministerstvo vnitra vzalo proto hned v prvních dnech porevolučních na vědomí oznámení mnoha spolků, mezi nimi spolků celostátního významu, o znovuzahájení spolkové činnosti. Zákonného podkladu dostalo se těmto opatřením dekretem presidenta republiky o některých opatřeních v oboru spolkovém.

K provedení tohoto dekretu vydalo ministerstvo vnitra podřízeným úřadům podrobné prováděcí pokyny. Na podkladě dekretu obnovila již velká část spolků činnost. Bylo by ovšem žádoucno, aby spolkový život u nás nepřebujel zase v té míře, jako před okupací. Naším heslem by mělo býti: méně spolků, ale více spolkové práce!

Z významných opatření z oboru práva spolkového dlužno dále uvésti výměr ministerstva vnitra, jímž bylo vzato na vědomí utvoření Ústřední rady odborů jakožto representanta a právního nástupce dosavadních odborových organisací. O definitívní právní formě ÚRO bude rozhodnuto na podkladě usnesení, k nimž dojde na všeodborovém sjezdu v dubnu tohoto roku.

Ministerstvo vnitra vzalo dále na vědomí utvoření Svazu české mládeže jakožto jednotné organisace mládeže a z význačných spolků povolilo utvoření "Svazu národní revoluce" a "Svazu osvobozených politických vězňů" jako ústředních sdružení příslušníků domácího a zahraničního odboje a pozůstalých po nich.

Rovněž na Slovensku, kde život spolkový byl za býv. tisovského režimu a jednotného luďácko-totálního vedení plně přizpůsoben fašistickému režimu a nacistickým a rasistickým zásadám, bylo po osvobození Slovenska samozřejmou povinností zjednat urychleně nápravu a uvést život spolkový v soulad s novými státoprávními poměry.

Pro nejbližší budoucnost připravuje ministerstvo vnitra úpravu spolkových katastrů, při čemž bude přihlíženo k tomu, aby byly vedeny jednotně u všech spolkových úřadů a aby vyhovovaly požadavku zjednodušení a přehlednosti.

V době nesvobody byla též svoboda shromažďovací podstatnou měrou omezena, resp. potlačena. Okupanti hned po obsazení území republiky v březnu 1939 vydali zákaz jakéhokoli shromažďování, který zásadně platil po celou dobu okupace, z něhož však okupanti povolovali výjimky s hlediska svých politických zájmů. Nařízení v tomto směru vydaná jsou samozřejmě nepouživatelná. Vrátili jsme se tudíž v tomto důležitém úseku občanských svobod plně k demokratickým zásadám našeho předokupačního právního řádu.

V oboru svátkového práva bude zrušením použivatelnosti předpisů z doby nesvobody, jež se provádí v rámci obnovení právního pořádku, obnoven právní stav předválečný. Z podnětů vycházejících z řad široké veřejnosti bude však nutno upraviti pro budoucnost také - patrně u příležitosti příštího výročí - otázku památných dnů slovenského a pražského revolučního povstání. Nelze také pustit se zřetele otázku počtu svátků; jsou totiž již nyní, zejména z kruhů hospodářských a výrobních, uplatňovány námitky proti poměrně značnému počtu svátků a památných dnů a z toho resultujícímu snížení celkového pracovního výkonu, jehož dnes pro obnovu republiky tolik potřebujeme.

Zpráva, kterou jsem přednesl, se dotýká pouze zásadních a naléhavých otázek a nevyčerpává zdaleka úkoly ministerstva vnitra ani v oboru přípravné legislativní činnosti ani v úseku správním. Velká práce čeká na své uskutečnění i v řadě jiných odvětví. Jde nejen o to, aby byly právně i ve skutečnosti co nejrychleji a nejdokonaleji odstraněny následky války a nepřátelské okupace, leč i o přebudování našeho právního řádu a naší vnitřní správy v duchu programu Národní fronty. Musíme konečně odstraniti z naší právní oblasti všechny předpisy, pocházející z doby rakouské a uherské, jichž je bohužel ještě značný počet. Bude také třeba vyřešiti ve zcela novém duchu otázky, jichž nynější právní úprava tkví ještě v nazíraní starého liberalismu a budí v dnešní době dojem dávně zašlé minulosti. Mám tu na mysli zejména dosavadní úpravu chudinství a ostatních s tím souvisících otázek, která je přímo výsměchem dnešnímu nazírání na úkoly spořádané lidské společnosti. Budeme také pečovat o to, aby i organisace a celkový charakter naší vnitřní správy, jakož i provádění všech jejích tak rozsáhlých a závažných úkolů bylo naplněno duchem nové doby a přinášelo prospěch státu a jeho obyvatelstvu.

Závěrem chtěl bych všem přítomným poděkovati za laskavou pozornost, kterou věnovali mé zprávě. Rozumí se, že uvítám všechny cenné podněty, jichž se mi z parlamentních kruhů dostane, pro usměrnění a zdokonalení činnosti ministerstva vnitra.

Byl bych rád, kdybych mohl konstatovati, že moje snahy jako ústavně odpovědného šéfa resortu vnitřní správy a tužby lidu vámi zastupovaného se nesou týmž směrem. Nám oběma jistě tane na mysli týž cíl: blaho republiky a blaho jejího lidu. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Posl. Bašťovanský, Červenka, dr Hodža, dr Krajina, Slánský, Vilím a druzi podali návrh, aby podle §u 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana ministra vnitra V. Noska zahájena rozprava, a to v příští schůzi.

Dám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Bašťovanského, Červenky, dr Hodži, dr Krajiny, Slánského, Vilíma a druhů, aby podle §u 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana ministra vnitra V. Noska zahájena rozprava, a to v příští schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

mezi schůzí:

Vládní návrh zákona o koncertní ústředně (tisk 135),

vládní návrh zákona o artistické ústředně (tisk 136).

výborům kulturnímu a ústavně-právnímu přikázány vládní návrhy tisky 135 a 136.

Místopředseda Tymeš oznámil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 12. února 1946 o 15. hodině.

1. Rozprava o prohlášení ministra vnitra Václava Noska, učiněném ve 27. schůzi dne 31. ledna 1946.

2. Zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 106), kterým se zavádějí pracovní průkazy. (tisk 128).

3. Zpráva výborov zahraničného, zemedelského a rozpočtového o vládnom návrhu (tlač 96), ktorým sa predkladajú Dočasnému Národnému shromaždeniu ku schváleniu Stanovy Potravinovej a zemedelskej organizácie Spojených národov, schválené vládou dňa 25. septembra 1945 a podpísané na základe plnej moci pána prezidenta čs. delegátom v Quebecu dňa 6. X. 1945 (tlač 134).