Zladiti dosavadní opatření v oboru odstraňování a zmírňování škod na soukromém majetku bude ovšem úkolem příští zákonodárné úpravy, k níž bude nutno přistoupiti po konečném zjištění výše přihlášených škod a po uzavření mírových smluv, příp. po stanovení reparačních kvot, které budou uloženy jednotlivým poraženým státům.

Základním předpokladem tohoto konečného řešení bude ovšem nalézti vhodný a vydatný zdroj příjmový, neboť nelze tyto otázky řešiti natrvalo jenom úvěrově.

Budiž mi dovoleno, abych nyní mohl věnovati několik slov problému vpravdě dějinnému, totiž otázce transferu Němců a výměny maďarského obyvatelstva a s tím souvisícímu osídlení našeho pohraničí původním slovanským živlem.

Jde tu v zemích českých o odčinění politické chyby posledních Přemyslovců a o odstranění následků staleté poroby pod německou dynastií, jež po bitvě bělohorské a v době josefinské nepokrytě šla za cílem vyhlazení národa českého. Plány Hitlerovy nesoucí se týmž směrem nebyly tedy jen věcí přechodného režimu a liší se jen stupněm brutality. V tomto boji proti našemu národu na místě nejexponovanějším stáli vždy Němci u nás bydlící. Není náhodou, že nejzavilejší odpůrce národa českého, inspirátor a vykonavatel krvavých a protikulturních činů v době okupace, K. H. Frank, pochází z Čech. Nechceme již nikdy Mnichov, nepřipustíme nikdy nový režim Frankův, a musíme proto také ze zárodku odstraniti vše, co k němu vedlo. Jde o bezpečnost našich dětí a o klid v celé Evropě, v jejímž nervovém centru naše vlast leží. (Potlesk.)

Stejně musíme odsouditi maďarisační snahy, které přivedly bratrský národ Slováků téměř na pokraj národní záhuby. Také v tomto směru neseme dějinnou odpovědnost za celou příští budoucnost národa slovenského a za vybudování předpokladů pro harmonický poměr k našim sousedům.

Jsme si vědomi toho, že při odsunu jde o akci velikého dosahu, kterou se nepodařilo provésti ani v době vítězných válek husitských a jejíž zdárné ukončení způsobí nám ještě mnoho starostí a vyžádá si od nás mimořádného výkonu; ale víme také, že své státní a národní povinnosti učiníme zadost a že všechny obtíže zdoláme a odsun do důsledků uskutečníme. (Potlesk.) Víme, že pravda a právo je na naší straně a naší morální oporou je skutečnost, že podnět k chystaným opatřením dali Němci a Maďaři u nás usedlí sami, když ve své zdrcující většině zaujali nesmiřitelně nepřátelský postoj ke státu, na jehož půdě žili, a který se snažil vyjíti jejich požadavkům vstříc až na poslední hranice možnosti. (Potlesk.)

Jelikož naše stanovisko bylo vývojem událostí plně potvrzeno a spojenci uznáno, mohli jsme již přikročiti za jejich součinnosti k postupnému provádění odsunu Němců; způsob výměny Maďarů bude ještě předmětem jednání, poněvadž problém sám je odlišný od problému německého.

Jsem hrdý, paní a pánové, na to, že k řešení historického problému odsunu dochází právě v době mé působnosti jako šéfa resortu vnitřní správy, a dovolte mi, abych právě na tomto místě zdůraznil, že učiním vše, co bude v mých silách, aby tento problém byl ještě letos úspěšně vyřešen. (Potlesk.)

S hlediska všeobecného chtěl bych především zdůrazniti, že při odsunu nechceme samozřejmě ztratiti ani jednoho Čecha nebo Slováka, s výjimkou těch, kteří se sami dobrovolně z našeho národního společenství vyloučili, a že se vynasnažíme, aby k tomu nikde nedošlo. (Potlesk.) Je tu však problém smíšených manželství, který vyžaduje obezřelého postupu. Zmínil jsem se již o něm ve své řeči, a to v části, zabývající se otázkami státního občanství. Nelze ovšem požadovati, aby zde mohli zůstati i ti Němci a Maďaři, kteří se exponovali proti českému nebo slovenskému národu, jen z toho důvodu, že jejich manželkou je Češka nebo Slovenka. Jest pak věcí jejich žen, které mají volbu mezi vlastí a mezi manželem, pro jaké řešení se rozhodnou. Rozhodnou-li se, že opustí svůj rodný kraj a budou následovati v odsunu dobrovolně svého muže, musí nésti i důsledky s tím spojené, a nelze v tomto směru činiti výtky našim úředním orgánům a našemu postupu. Na toto hledisko by nemělo býti při pronášených kritikách zapomínáno.

Uváděje toto zásadní stanovisko, nemohu ovšem vyloučiti, že by při provádění odsunu nemohlo dojíti někde k nedopatření, zaviněnému místními činiteli. Ministerstvo vnitra vydalo podrobné a přesné směrnice o provádění odsunu a učinilo všechna nutná opatření pro technické jeho provádění. Selhalo-li by někde v podrobnostech provádění odsunu nebo došlo-li by k nějakému nedopatření, bylo by to nutno přičísti k tíži místním činitelům, jestliže se neřídili zcela pokyny ministerstva vnitra. Apeluji proto s tohoto místa znovu naléhavě na všechny místní činitele, aby se při provádění odsunu přesně řídili danými směrnicemi, a aby úkoly jim svěřené splnili v celostátním zájmu co nejsvědomitěji. (Potlesk.) Jsem si ovšem vědom, že při dnešním zcela mimořádném pracovním zatížení jsou na nejnižší složky státní administrativy kladeny velké požadavky, jsem však přesvědčen, že je v zájmu státním i národním zdolají.

Se soustavným odsunem Němců do amerického okupačního pásma v Německu bylo započato dne 24. ledna t. r., zatím co jednání o počátku odsunu do ruského pásma není dosud skončeno. Už dříve však předcházely jednotlivé akce, jako na příklad dobrovolný odchod do Říše a hromadné stěhování německých antifašistů do ruského okupačního pásma.

Byla pořízena kartotéková evidence všech Němců a jejich roztřídění, podle něhož budou postupně odsunování. Odsunovaným je dána možnost vzíti si s sebou nejpotřebnější osobní majetek v rozsahu směrnicemi vymezeném a je postaráno o jejich stravování v shromaždištích a při dopravě. Zdravotní opatření jsou zcela vyhovující. Také dopravní potíže překonáváme.

Tento těžký úkol musíme zdolati a zdoláme způsobem hodným vyspělého a kuturního národa. (Potlesk.)

Ruku v ruce s odsunem jde akce osídlení našeho pohraničí původním slovanským živlem. Právní předpoklad pro systematické a jednotné řízení celé této akce byl vytvořen dekretem presidenta republiky o soustavném řízení vnitřního osídlení. Tímto dekretem byl zřízen osidlovací úřad pro zemi Českou a Moravskoslezskou se sídlem v Praze a osidlovací úřad pro Slovensko se sídlem v Bratislavě, které vyvíjejí svou činnost pod vedením ústřední komise pro vnitřní osídlení u ministerstva vnitra. Tato komise projednávala v řadě schůzí vedle různých věcí administrativních především nejnaléhavější otázky organisační, které s problémem souvisí, nebo se ho dotýkají.

Stálý kontakt mezí osidlovacími úřady a ostatními v úvahu přicházejícími úřady a zájmovými složkami je zaručen zřízením stálého poradního sboru při osidlovacích úřadech, v němž jsou zastoupeny interesované úřady a korporace svými členy.

K provádění úkolů vnitřního osidlování, jež vyžadují přímého styku s obyvatelstvem, zřídil osidlovací úřad v Praze v zemi České osm a v zemi Moravskoslezské čtyři oblastní osidlovací úřady. Pro podobnou organisaci na Slovensku je dán právní podklad také. Stejný cíl sleduje i vybudování osidlovacích referátů nebo osidlovacích komisí u okresních národních výborů a u okresních správních komisí, nebo ve větších městech u místních národních výborů v pohraničí, čímž se má zabezpečiti, že problémy, jimiž se bude nutno obírati, budou se řešiti ve shodě s orgány lidové demokratické správy tak, jak toho poměry vyžadují.

Vlastním právním podkladem pro rozvinutí plné činnosti osidlovacích úřadů je dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jehož plné provádění se připravuje.

V rámci industrialisace Slovenska byly v dohodě s osidlovacím úřadem a pověřenectvem průmyslu v Bratislavě sjednány podmínky a technika při provádění přemístění některých průmyslových podniků z Čech a Moravy na Slovensko. S postupným realisováním těchto plánů lze počítati v nejbližší době.

Při plánování regulace přílivu slovanského obyvatelstva do pohraničí je náležitá pozornost věnována reemigrantům z různých států evropských i mimoevropských.

Na Slovensku souvisí otázka reemigrace Slováků usedlých v Maďarsku do jisté míry s konečným vyřešením otázky výměny maďarského obyvatelstva.

V revoluci a v době porevoluční vzniklo na území republiky velké množství táborů, do kterých byli vedle osob podezřelých z činů, na něž dopadá později vydaný retribuční dekret, soustředěni i někteří Němci za účelem jejich střežení a pracovního využití. V administrativě těchto táborů byla značná nejednotnost a proto stálo tu ministerstvo vnitra před těžkým úkolem, především organisačním.

Po zrušení nevyhovujících táborů nařídilo ministerstvo vnitra okresním národním výborům (okresním správním komisím), po příp. ve větších městech úřadům národní bezpečnosti, aby všechny tábory ve svém obvodě převzaly do vlastní správy. Vycházejíc pak z trojí funkce těchto táborů, vytvořilo tři typy táborů, a to:

1. střediska internační pro výkon zajišťovací vazby osob, vyšetřovaných pro činy, na něž dopadá retribuční dekret,

2. střediska pracovní (u větších podniků, v místech válkou citelně poškozených), která slouží k soustředění osob, jež pozbyly čs. státního občanství, za účelem jich pracovního využití v kolonách mimo bydliště, a

3. střediska sběrná, sloužící k soustředění Němců přímo před jejich odsunem.

Mimo tento rámec stojí 23 t. zv. DP campy, zanechané tu armádou americkou, v nichž jsou umístěni němečtí uprchlíci z vých. Pruska, Slezska a pod. v podstatě jsou to tábory repatriační.

V každém větším správním obvodu je nejvýše 1 středisko internační; odsunových středisk je v zemích českých celkem 119; střediska pracovní vznikají a zanikají podle okamžité potřeby.

Chod služby v internačních střediscích byl upraven domácím řádem pro internační střediska, ve střediscích pracovních a sběrných domácím řádem pro střediska pracovní a sběrná.

Úprava pracovních podmínek byla provedena zvláštními směrnicemi na podkladě dekretu presidenta republiky o pracovní povinnosti osob, které pozbyly čs. státního občanství.

Nemalým problémem bylo udržení hygienických podmínek v těchto střediscích, neboť ministerstvo vnitra si bylo od počátku vědomo, jaké nebezpečí skrývají takováto střediska pro možnost vzniknutí epidemických chorob. Bylo a je prováděno soustavné odhmyzování těchto středisk, téměř ve všech střediscích jsou lékaři a potřebný zdravotní personál; mimo to pro chronické a akutní případy byly vybudovány 3 zvláštní nemocnice. Výkon zdravotní služby ve zmíněných střediscích je prováděn podle zvláštních předpisů, pod dozorem úředních lékařů a zvláštní komise, ustavené při ministerstvu vnitra na návrh ministerstva zdravotnictví z nejlepších odborníků-lékařů. Do organisace jsou začleněny i dvě epidemiologické autokolony zemských národních výborů a motorové odvšivovací pojízdné jednotky Státního zdravotního ústavu.

V mezích možností a ve spolupráci s ministerstvem výživy bylo zabezpečeno i plynulé zásobování středisk potravinami, oděvem a obuví; jsou zřízeny hygienické kuchyně a kuchyňský personál bakteriologicky přezkušován.

Péče o německé děti byla přenesena na české charitativní spolky a bude v nejbližší době zvlášť upravena.

Střediska v jednotlivých okresech podléhají příslušným referentům okresních národních výborů, ve druhé instanci zvláštním oddělením zemských národních výborů, v nejvyšší instanci ministerstvu vnitra. Mimo to fungují ještě oblastní pověřenci ministerstva vnitra z řad úřednických i z řad lidových orgánů, kteří nad dodržováním výnosů ministerstva vnitra dozírají. Podle usnesení vlády je pak zřízena zvláštní komise vládní, jejímiž členy jsou ministři spravedlnosti, zdravotnictví a vnitra nebo úředníci těchto resortů, která provádí náhlé kontroly. - Doba trvání středisk je omezena jejich účelem.

Důležitým opatřením, směřujícím k očistě veřejného života, bylo pak, paní a pánové, vydání dekretu č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti. Dovoluji si k tomu upozorniti, že činy, spadající pod ustanovení tohoto dekretu, totiž chování, urážející národní cítění Čechů a Slováků a vzbuzující veřejné pohoršení, mohlo by býti stíháno správními orgány jako správní přestupek i tehdy, kdyby zmíněný dekret nebyl býval vůbec vydán. Článek 3 t. zv. organisačního zákona stanoví totiž správní tresty na všeliké nepřístojné chování, vzbuzující veřejné pohoršení. Zcela nepochybně bylo by možno zařaditi sem i provinění proti národní cti, neboť nelze si představiti typičtější případ nepřístojného chování, jímž se vzbuzuje veřejné pohoršení, než právě chování, urážející národní cítění Čechů a Slováků za okupace.

Dekret o trestání některých provinění proti národní cti znamená tedy ve skutečnosti jen, že za nepřístojné chování tohoto zvláštního druhu mohou se uložiti vyšší trestní sazby. Ani tyto zvýšené trestní sazby nepřekročují však rámec sazeb, kterých se jinak používá v trestním řízení správním, zejména pro přestupky vyživovacích, zásobovacích a cenových předpisů, kde lze také ukládati pokuty do 1,000.000 Kčs a vězení do 1 roku.

Trestní řízení podle dekretu o trestání některých provinění proti národní cti není přikázáno nějakým výjimečným tribunálům. Ačkoli provinění, spáchaná v době zvýšeného ohrožení republiky, bylo by možno stíhati také podle zvláštních předpisů revoluční povahy, rozhodli jsme se pro trestní řízení normální. Řízení jest svěřeno národním výborům, tedy orgánům, které vůbec provádějí normální trestní řízení správní. Tyto národní výbory řídí se při tom předpisy obecně platnými.

Snažil jsem se od počátku dáti očistné akci, prováděné národními výbory, takový průběh, který by zajistil sice přísné posuzování spáchaných provinění, avšak zároveň vyloučil všechny akty libovůle a výstřelky, pramenící snad i z osobní msty.

Trestní řízení prováděné národními výbory je tedy opatřeno všemi kautelami v tomto směru. Vyšetřování trestných činů je odděleno od vlastní činnosti nalézací, třebaže jinak v trestním řízení správním bývá obojí tato činnost sloučena u jediného orgánu. V trestních komisích nalézacích je dána nejširší účast voleným lidovým zástupcům, zároveň je však zajištěna účast právnického živlu. Pro trestní řízení nebyla stanovena žádná omezení v neprospěch obviněných. Obviněný má možnost podati dokonce opravné prostředky k zemskému národnímu výboru v témž rozsahu, jako v každém jiném správním trestním řízení.

Národním výborům dostalo se i jinak největšího možného poučení pro provádění trestního řízení. Nejprve byly vydány směrnice z 26. listopadu 1945, upravující v zásadě trestní řízení a obsahující výpočet typických skutkových podstat provinění proti národní cti. Já sám osobně jsem měl s referenty svého úřadu instruktivní přednášku pro členy národních výborů, do jejichž referátu náleží trestání provinění proti národní cti, a to nejprve v Praze a pak v Brně. Z těchto přednášek a zejména z četných dotazů tam vznesených vyplynula pak zvláštní publikace studijního oddělení ministerstva vnitra, která obsahuje praktické poučení jak o hmotném trestním právu, tak i o správním trestním řízení se zvláštním zaměřením k trestání provinění proti národní cti. Tato publikace zasílá se právě v náležitém počtu výtisků všem okresním národním výborům.

Bylo tedy učiněno s mé strany vše, aby tato očistná akce, kterou jsme dlužni své národní cti i památce obětí nacistického režimu, proběhla náležitým způsobem.

Neobyčejně obtížný úkol musilo ministerstvo vnitra zdolati a ještě ministerstvo očekává v oboru služebního práva veřejných zaměstnanců, a to nejen ve vlastním resortu, nýbrž i v oboru veřejnozaměstnaneckého práva vůbec, ježto právě jemu přísluší v tomto směru iniciativa.

Stav veřejných zaměstnanců, kteří byli ke dni skončení okupace v činné službě a kteří by mohli býti ihned k disposici pro službu v obnovené republice, klesl - jak jsem se již o tom zmínil - ve srovnání se stavem z r. 1938 na minimum. Záměrná protičeská politika německých okupantů projevila se i na tomto poli. Persekucí českých veřejných zaměstnanců jejich řady prořídly. Mnozí z nich skončili na popravištích nebo v koncentračních táborech. Daleko větší počet jich byl vyřaděn předčasným pensionováním nebo propuštěním. Jako příklad tohoto úbytku uvádím, že takto bylo vyřaděno v osobním stavu ministerstva vnitra 173 zaměstnanců, v osobním stavu zaměstnanců politické správy v zemí České 1820 zaměstnanců a v osobním stavu zaměstnanců země Moravskoslezské 609 zaměstnanců. V osobním stavu zaměstnanců správní služby národní bezpečnosti (službu kriminální v to počítaje) bylo vyřaděno 773 zaměstnanců. Při tom přijímání nových sil bylo až na nepatrné výjimky od roku 1938 zastaveno. Téměř všechna vedoucí místa ve veřejné správě byla obsazena Němci. Na Slovensku došlo k nedostatku zaměstnanců zejména vrácením území obsazeného Maďary, evakuací zaměstnanců z východu na západ, i prováděním očistného řízení. Následkem toho byly úřady z počátku z 90% neobsazeny.