Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o obnovení university v Olomouci (tisk 187).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Bělehrádek: Nejsou.

Předseda: Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jím je

2. Zpráva výboru ústavně-právního podle § 35 jednacího řádu o vládním návrhu zákona (tisk 160) o nové úpravě stálých seznamů voličských (tisk 178).

Zpravodajem je pan poslanec dr Peška. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Peška: Slavné Národní shromáždění!

Osnova, o které dnes budeme v tomto sboru jednat, je aktem velkého politického významu. Je prvním krokem k přípravě voleb ústavodárného Národního shromáždění a již proto zasluhuje plné pozornosti a bedlivé úvahy. Není však koncipována pouze jako přechodné opatření, platné jen pro tyto volby. Je to zákon trvalý a jeho ustanovení budou platit, pokud nebudou příštím zákonodárným sborem změněna, i pro kterékoliv jiné příští volby, a to pro volby jak do sboru zákonodárného, tak do všech národních výborů Jistěže ústavodárné Národní shromáždění může, až bude zpracovávat novou ústavní listinu, samostatně stanovit řadu otázek v tomto zákoně dotčených, na př. podmínky aktivního volebního práva; avšak politicky je řešení v tomto zákoně pro budoucí ústavodárný sbor v mnohém směru směrodatným, i když ne právně závazným. Je proto tento zákon prvním článkem v řetězu zákonodárných opatření. Tento řetěz počíná tímto zdánlivě málo zajímavým a spíše technickým opatřením a bude končit vytvořením nové svobodné a demokratické ústavy pro Československou republiku. Buďme si proto vědomi vážnosti chvíle, v níž tento zákon usnášíme.

Ústavně-právní výbor, jsa si vědom důležitosti tohoto zákona, projednal jej ve dvoutýdenním jednání, v němž byly všechny jeho právní i politické problémy podrobně a všestranně osvětleny. Vzhledem k tomu a proto, aby vydání zákona bylo pokud možno uspíšeno, dohodli se členové tohoto výboru, že se nepřihlásí k debatě v plenu sněmovny.

Stálé seznamy voličské byly u nás zavedeny teprve zákonem z prosince 1919; možno však říci, že se v podstatě za doby první republiky osvědčily. Jejich úkolem je, aby byla stále pohotová evidence voličů. Tím má býti způsobeno, aby vlastní řízení volební nebylo zatěžováno shledáváním a soupisem voličů, a na druhé straně se má umožnit, aby se tento soupis dál v klidu, nikoli v době volebního ruchu, kdy mnohdy politické vášně dostupují vrcholu a leckomu se zdá každý prostředek k potření protivníka dobrý. Také účinné řízení reklamační nebylo by možno provést v poslední chvíli před volbou.

Při vypracování takovéhoto zákona byly tu dvě zásady, zásady mnohdy protichůdné, s nimiž je třeba se vypořádat. První je zásada, aby každému, kdo si toho zaslouží, byl umožněn výkon volebního práva bez ohledu na to, byly-li splněny ty či ony formální podmínky. Druhá je zásada, že jen při splnění určitých formálních předpokladů je možno volby vykonati. Kdybychom sledovali výlučně princip první, došli bychom k velmi nevítaným důsledkům: k úplnému zmatku a konec konců k velké nespravedlnosti a velmi málo demokratickému uspořádání, neboť nemohli bychom náležitou měrou zjišťovat, jak kdo je hoden toho, aby vykonával volební právo, a konec konců ten, kdo by se méně ohlížel na druhé, bezohledněji se uplatňoval a více křičel, by vyhrál. Naproti tomu, kdybychom se dali vést výlučně zásadou druhou, byli bychom zavedeni do bezduchého formalismu, na hony vzdáleného života, do zbytečného písaření a šikanování občanstva, kde by se snad právě ti nejlepší a nejschopnější nedostali k urnám, protože by nesplnili tu či onu třeba málo významnou formalitu.

Chceme-li najít uspokojující řešení, pak se musíme snažit o prolnutí obou těchto zásad: usilovat o to, aby každému, kdo je toho hoden, byl umožněn zápis do volebního seznamu řádným řízením reklamačním, a všude tam, kde došlo k omylům, umožnit nápravu, vůbec stále a stále myslet na bohatství a rozmanitost jevů života, když pro tyto mnohotvárné jevy hledáme výraz v jednotné a všeobecně-právní formulaci. I když, jak ani jinak býti nemůže, některé případy se nezasloužené nepodaří zahrnouti do takové formule, přece při pečlivé úvaze a při svědomité zákonodárné práci lze tyto případy stlačit na minimum. Jest arci teprve věcí budoucnosti, která bude moci přehlédnouti i výsledky praktického uplatnění zákona, aby posoudila, jak dalece se tato práce podařila. Tuším však, že již dnes je možno říci, že všichni činitelé zúčastnění na zákonodárném procesu, ať už šlo o úředníky, ať o členy úst.-právního výboru, věnovali přípravě této osnovy nikterak snadné pečlivou a svědomitou práci, pokud to bylo v jejich silách, snažíce se vždy spojiti tato dvě hlediska.

Politicky nejvýznamnější jsou ustanovení, kdo má býti zapsán do voličských seznamů. Vždyť tato ustanovení určují v podstatě rozsah volebního práva. Můžeme říci, že se přijetím ustanovení tohoto zákona stáváme jedním z nejdemokratičtějších států celého světa. Jednotlivá ustanovení sem náležející - tak zejména volební právo osob 18letých - byla již diskutována v tomto sboru při nedávné debatě o prohlášení pana ministra vnitra. Nehodlám se proto k nim vracet. Dlužno však upozornit ještě na několik bodů toho se týkajících. Především je zrušena dříve platná podmínka k zápisu, totiž tříměsíční pobyt. Každá osoba bude zapsána tam, kde právě v den vyložení voličských seznamů má své trvalé bydliště. Toto opatření jest významné především pro dělnictvo, dále pro úředníky, učitele a důstojníky a podobné kategorie zaměstnanců, kteří se daleko častěji stěhují než příslušníci jiných povolání. Zejména však jest důležité pro naše kolonisty, kteří se stěhují do krajů opuštěných Němci a Maďary. Pokud jde o tyto občany, je třeba vůbec všemi prostředky usilovat o to, aby nikdo nebyl zbaven volebního práva proto, že přesídlil do těchto území. Považujeme zajisté právem osídlení Němci a Maďary vyklizených krajů za národní povinnost, a ten kdo tuto povinnost plní, nesmí proto trpět žádnou újmu. Zejména volební právo, jakožto nejvýznamnější ze všech občanských práv, mu nesmí být odňato. Na to bylo pamatováno zvláště při úpravě voličských průkazů. Každý, kdo přesídlí ze svého bývalého bydliště, i když není zapsán v místě svého nového pobytu, obdrží průkaz umožňující mu vykonati volební právo ve svém novém sídle. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Podobně jest tomu s vojáky. Vojenská povinnost jest jednou z nejdůležitějších občanských povinností. Na tom, je-li plněna s radostí nebo s nechutí, závisí bezpečnost státu. Nesmí proto plnění vojenské povinnosti způsobit ztrátu volebního práva. V tomto směru starší úprava, provedená zákonem z r. 1919, nevyhovovala. Podle zákona o voličských seznamech vojenské osoby byly zapsány v místě svého bydliště. Avšak tím, že konaly vojenskou službu jinde a že byly často překládány s místa na místo, buď nebyly vůbec zapsány anebo se nedostaly k tomu, aby v místě zápisu vykonaly volby. Proto se hledalo řešení jiné. Úst.-právní výbor nalezl řešení jednak v tom, že zařadil do osnovy zvláštní ustanovení o tom, co jest považovati za bydliště vojáků, jednak v tom, že pro vojáky byla zvláště široce formulována ustanovení o voličských průkazech. Tato ustanovení v zásadě umožní každému vojákovi vykonati volební právo, ať se nachází kdekoliv. Zatížení administrativy vydáváním těchto voličských průkazů nebude nadměrné a netřeba se ho obávati. Půjde totiž o pouhé vyplňování předem natištěných formulářů jménem a adresou žadatele podle již hotových voličských seznamů. Je třeba ovšem apelovati na vojenskou správu, jak ostatně činí i resouce výborem navržená, aby sama pečovala o to, aby se vojákům dostalo volebního práva, a pak zejména na národní výbory, které budou voličské seznamy vystavovati, aby včasným vyřízením žádostí a doručením voličských průkazů vojákům umožnily skutečnou účast při volbách. Všichni ti, na nichž zde záleží, si uvědomí význam tohoto aktu a přičiní se zajisté o to, aby ani jeden voják proto, že je vojákem, nepozbyl volebního práva a volby se mohl skutečně zúčastniti.

To, co bylo řečeno o vojácích, platí stejnou měrou a ve stejném rozsahu o členech Sboru národní bezpečnosti. Také těmto ochráncům naší bezpečnosti nesmí býti odňato volební právo proto, že vykonávají tuto svou povinnost.

Do jisté míry choulostivá jest i otázka státního občanství. V zásadě je nezbytno, aby volební právo bylo přiznáno pouze státním občanům. Je však mnoho dobrých členů národa českého i slovenského, kteří se teprve dnes po válce vracejí nebo se teprve vrátí domů. U některých rodin třeba celá řada generací žila již v cizině. Všichni takřka jsou nebo byli donedávna občany cizími. Všem těm, pokud jim bylo již státní občanství přiznáno, třeba jen provisorně, náleží i právo na zápis do voličských seznamů. Stejně tak u manželek a dětí československých státních občanů podle § 4, odst. 2 úst. dekretu o státním občanství Němců a Maďarů, č. 33 z r. 1945. Tyto však zpravidla jsou národnosti německé a maďarské, takže zde jenom několik málo případů by přicházelo v úvahu. Jest však třeba apelovati na příslušné úřady a orgány, aby, pokud jde o národně spolehlivé Čechy a Slováky, vracející se do vlasti, rychlým a blahovolným vyřizováním žádostí o státní občanství jim umožnily zápis do voličských seznamů.

Zápis do voličských seznamů bude omezen na Čechy, Slováky a příslušníky jiných slovanských národů. Je to pouhý výsledek zásady, že náš stát dnes je národním státem Čechů a Slováků. Němci a Maďaři, i pokud zůstanou našimi státními občany, nebudou míti žádného podílu v politickém životě státu. Po trpkých zkušenostech, které jsme prožili v době právě minulé, nelze očekávati řešení jiné. Jsou ovšem některé případy, kdy by nebylo námitek, aby osoby původem jiné než slovanské národnosti vykonávaly volební právo. Myslím tím především manželky některých našich účastníků zahraničního odboje, původem Angličanky a Američanky. Těchto případů jest, pokud jsem zpraven, asi okolo tisíce. Dlužno však očekávati, že tyto ženy zvolí dobrovolně národnost svého manžela a rodiny. Na druhé straně bude třeba takové případy, pokud zde bude vůle hlásiti se k české či slovenské národnosti, podle tohoto projevu vůle i posuzovati. Nemůžeme přece odmítati tyto ženy, které opustily prostředí, v němž dosud žily, často i svou rodinu a své zaměstnání, aby trávily život v našem středu po boku svého manžela a které mají býti vychovatelkami našich příslušníků - svých dětí.

Politicky ožehavá byla také otázka, kdo má býti vyloučen z volebního práva. Zdálo se samozřejmým, že budou vyloučeni všichni ti, kdož se nějakým způsobem prohřešili proti národu českému či slovenskému. Takové opatření se nemůže považovati za nedemokratické. Jest běžným zjevem i v takových státech, které dříve byly považovány za vzor demokracie. Tak v Belgii při posledních volbách bylo z tohoto důvodu vyloučeno z volebního práva asi 300.000 voličů. U nás jsou to ti, kdož byli postiženi rozsudkem Národního či lidového soudu nebo rozhodnutím podle dekretu o národní cti. Zbývá však ještě mnoho osob, na které se ještě nedostalo a pro krátkost lhůty nemohou býti do voleb odsouzeny. Mohou ti, jen proto, že ještě nebyl čas k jejich odsouzení, býti připuštěni k volbám? Na druhé straně však, není-li zde odsuzujícího výroku, jak zjistit, že vskutku tohoto vyloučení z volebního práva zasluhují, že nebyli jen nařčeni z osobní msty nebo z politické řevnivosti?

Tuto choulostivou otázku rozřešil ústavně-právní výbor zcela novým přepracováním § 24 vládní osnovy. Na této stilisaci se nakonec po diskusi, v níž byla otázka všestranně osvětlena jak právnicky, tak politicky, dohodly jednomyslně všechny politické strany, v ústavně-právním výboru zastoupené. Podrobný právnický výklad tohoto ustanovení naleznete v důvodové zprávě a nehodlám jej zde opakovati.

Zdůrazňuji však zvláště tuto jednomyslnost, neboť svědčí o tom, že řešení jest vskutku věcné a není zahroceno proti nikomu než proti těm, kdož se proti našemu národu prohřešili.

Původní formulace připouštěla zbavení volebního práva pro pouhé podezření. To se zdálo výboru ustanovením příliš neurčitým a proto nebezpečným. Jest proto vyloučení z volebního práva podle tohoto paragrafu vázáno na určité konkrétní a prokázané předpoklady. Buď na oznámení nebo na zahájení řízení pro některý z deliktů, tam uvedených, ale k vy loučení může dojíti pouze pro to oznámení nebo zahájení řízení, které se stane do 15. února 1946, tedy před vyhlášením zákona. Pozdější oznámení, která by mohla býti učiněna právě již vzhledem k tomuto zákonu a se snahou, zbaviti onu osobu volebního práva, zůstanou bez účinku.

Druhou podmínkou jest členství v určitých organisacích a skupinách, které budou stanoveny vládním nařízením. Toto poslední ustanovení bylo učiněno se zřetelem k poměrům na Slovensku, kde národní očista postupuje pomaleji než v českých zemích a kde proto proti mnohým osobám nebylo ještě učiněno trestní oznámení. Ústavně-právnímu výboru nebylo možno v poměrně krátké době takový seznam vypracovati, zejména proto, že půjde asi o různorodé skupiny a organisace a proto, že jest především úkolem slovenských polit. činitelů, aby se o tomto výpočtu dohodli. Samozřejmě má býti v tomto výpočtu přihlíženo k fašistickým, kolaborantským a jiným podobným organisacím z doby nesvobody. Především dlužno zdůrazniti, že členství v této organisaci nebo skupině musí býti vždy prokázáno, že nestačí pouhé podezření nebo udání. Také řízení o zápisu poznámky bránící ve výkonu volebního práva bylo upraveno tak, aby pokud možno skýtalo záruku nestrannosti.

Teprve ve druhém čtení ústavně-právní výbor nově upravil § 25 osnovy. Nebylo proto možno již o věci se podrobněji zmíniti v důvodové zprávě, a to z důvodů čistě technických. Budiž však dovoleno, abych zde se podrobněji zmínil o těchto ustanoveních.

Původní ustanovení § 25 bylo rozděleno na dvojí: Byly odlišeny případy trestních rozsudků z doby nesvobody a z doby toto období předcházející. V prvním případě ústavně-právní výbor vycházel z názoru, že veškeré tyto rozsudky jsou veřejným míněním považovány za křivdu a útlak. Pokud pak by šlo o skutečné zločince, jest věcí okresního národního výboru, resp. jeho odvolací komise, aby onu osobu ze seznamu vyškrtla.

Jinak však, pokud jde o rozsudky z doby první republiky. Stavíme-li se na stanovisko souvislosti státu tohoto období a nynější Československé republiky, nelze jen tak beze všeho hoditi rozhodnutí tehdejších soudů přes palubu. Přes to však nelze si zapírati, že nastaly hluboké změny v politickém životě našeho státu a že bylo mnoho rozsudků z doby první republiky, jejichž kořeny tkvěly spíše v tehdejším politickém nazírání. Tak řada příslušníků komunistické strany byla odsouzena pro trestní delikty, jež vzhledem k pozdějšímu vývoji a k dnešním politickým názorům za delikty považovati nelze, anebo k jejichž spáchání by vůbec nebylo došlo. Jde tu zejména o činy souvisící se stávkami, s veřejnými nepokoji a pod. Nebylo by spravedlivo a účelno tyto osoby, trpící tenkrát pro předsudek buržoasní společnosti proti radikálnímu socialismu, dnes za zcela změněných poměrů zbavovati volebního práva. Proto usnesením okresní odvolací komise bude jim volební právo přiznáno. Toto usnesení okresní odvolací komise může býti učiněno z moci úřední anebo k žádosti postižené strany.

Vážené Národní shromáždění! Snažil jsem se vystihnouti několik politicky významných bodů této osnovy. Zákon, který vám dnes je předložen, paní a pánové, jest jedním ze základních kamenů budoucího demokratického zřízení Československé republiky. Prosím, abyste si byli vědomi, že jen klidnou a věcnou spoluprací se nám podaří tuto stavbu vybudovati. Nejenom to; tuto stavbu bude třeba i udržovati a chrániti. A toto vše bude možno jenom tenkrát, jestliže bude zaručena vzájemná spolupráce všech hlavních směrů politických, které existují v našem státě. Tato spolupráce může míti různé formy, ale jedním z jejích předpokladů je především toto: Snaha po vzájemném porozumění a snaha po naprosté objektivnosti. Masaryk v "České otázce" napsal tato slova: "Bez pevnosti rozumu nedovedeme zabrániti zmatkům a konec konců mravnímu poklesnutí". Dovolte, abych těmito slovy velkého učitele naší generace uzavřel svůj referát. (Potlesk.)

Miestopredseda Gottier: K slovu neni nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 6 častí, 2 oddiely časti druhej, 28 paragrafov, nadpisy častí, nadpisy oddielov časti druhej, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože neni pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to jest jej 6 časťami, 2 oddielmi časti druhej, 28 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi oddielov časti druhej, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)