To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesení predsedníctva podľa § 54, odst. 1 jedn. poriadku vykonáme ihned druhé čítanie.

Ad. 2. Druhé čítanie osnovy zákona o novej úprave stálych soznamov voličských (tlač 178).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodajca posl. dr Peška: Nikoliv.

Miestopredseda Gottier: Kto teda v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju Dočasné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru ústavne-právneho, otlačenej v zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia je prijatá.

Tým je vybavený 2. odstavec poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu tretieho odstavca poriadku, ktorým je

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 101) o dani z obratu (tlač 157).

Zpravodajom je pán posl. inž. dr Ješ.

Budeme pokračovať v rozprave.

Prihlásení sú títo rečníci na strane "pre": pp. posl. Křepela, Zmrhal a Skaunic.

Udeľujem slovo p. posl. Křepelovi.

Posl. Křepela: Slavná sněmovno, paní a pánové!

K osnově zákona o dani z obratu, která je dnes předložena sněmovně ke schválení, chtěl bych především zdůraznit, že to není pouze její nepopulárnost, ale hlavně její primitivní přímočarost, zatěžující jednotnou sazbou každou dodávku nebo výkon, tedy každý projev hospodářské aktivity, bez valného zřetele na jeho význam a začlenění ve výrobním a distribučním procesu. To znamená, že do výsledných cen spotřebitelských se přenáší tato daň tolikrát, kolikrát produkt nebo jeho součásti projdou hospodářským procesem směny. Prakticky se to projeví dalším zvýšením cen produktů u spotřebitele, neboť v dosavadním cenovém rozpětí u každé výrobní neb distribuční složky figurují položky na daň daleko nižší nebo vůbec žádné tam, kde dosud byla daň paušalována. U velkoobchodu byla to dosud daň ¹/₂ procenta, u maloobchodu nejvýše 2 procenta. Rozdíl 2¹/₂ procenta na dani obratové u výroby, u velkoobchodu, nelze krýt z dosavadního cenového rozpětí - a rovněž tak ani jedno procento u maloobchodu, takže se opět zvýší cena zboží a bude tím vyšší, čím je distribuční proces složitější. U některého druhu zboží se stane, že od výroby ke spotřebiteli je daň vybírána nejméně třikrát, to jest při třech procentech celkem 9 %, a jde-li o druh zboží, který byl dříve paušalován, zaplatí spotřebitel proti dnešní ceně zboží cenu vyšší o těchto 9 %. Na tyto okolnosti se musíme připravit a počítat s tím, že valná část zboží cenově stoupne, sice ne mnoho, ale přece dost citelně v dnešní době, kdy vidíme, že již tak jako tak platí spotřebitel vysoké ceny, které zdaleka neodpovídají jeho příjmům.

Všem těmto okolnostem bylo možno předejít paušalováním této daně u prvovýroby. Pro finanční správu bylo by to značné ulehčení, když by vybírala tuto daň u několika tisíc podniků, zatím co podle dnešního stavu ji vybírá u více než 100.000 podnikatelů. Finanční správa sice předpokládá, že procesem přenášení obratové daně na každého účastníka hospodářské služby bude míti větší výnos, ale i zde se může dobře řešit otázka u prvovýroby, bude-li správně provedena analysa tvoření cen v rámci naší daňové politiky.

Smiřujeme-li se dnes s touto daní jako s nutným zlem, vzhledem na finanční potřebu státu musíme rozhodně požadovati, aby paušalisace obratové daně byla ihned připravována a provedena nejpozději do jednoho roku, kdy administrativně bude již možno přikročiti k realisaci.

Podle předloženého zákona stává se výběrčím této daně každá složka distribuční s výjimkou složek uvedených v § 4, odst. 2 e) a § 10, odst. 2, kde určitým složkám družstevním se za jistých podmínek umožňují úlevy. Těmito možnými výhodami pro družstevní podnikání uniká státu na neodvedené dani podle § 4, odst. 2 e) při účtování mezi družstevními svazy a družstvy cca 180 mil. Kčs a v § 10, odst. 2 při 2 % dani u filiálek cca 50 mil. Kčs, t. j. celkem na 230 mil. Kčs, vezmeme-li za základ daňového výměru obrat družstev r. 1941 a přihlížíme-li k výši dnešních cen. Musíme si však uvědomiti, že rozmach družstevního podnikání v době po osvobození je velmi značný, neboť mimo zřízení velkého množství družstevních prodejen v pohraničí i ve vnitrozemí je družstevnictví značně posíleno združstevněním cukrovarů, pivovarů, mlékáren, sušáren, sýráren, mlýnů, sladoven, semenářských společností, jakož i jiných výrobních i obchodních podniků. Proto možno již dnes odhadnout obrat družstev v r. 1946 proti r. 1941 nejméně na dvojnásobek, ne-li na trojnásobek, při čemž by daň činila nejméně ¹/₂ miliardy Kčs.

Nedělám zde propočty daňového výnosu u družstev proto, že bych se k nim stavěl nepřátelsky. Naopak, můj poměr k družstevnictví je naprosto kladný, neboť v našem družstevnictví vidím velmi důležitou složku našeho národního hospodářství, jehož hlavním úkolem je prospívati spotřebiteli a pomáhati státu. Nelze však přehlédnouti fakt, že družstva vyrostla v silné kapitalistické podniky s několika koncernovými centrálami a podnikají na zcela téže kapitalistické basi jako kterékoli podniky soukromokapitalistické. Dnes, kdy byly znárodněny klíčové podniky důležitých hospodářských odvětví v duchu košického programu, byl učiněn důležitý krok na cestě k socialisaci a omezen tak nezdravý vliv velkokapitalismu. Proto je pamatovati na to, aby nezdravé metody překonaného hospodářského velkokapitalistického podnikání neprosakovaly strukturou našeho družstevnictví, neboť jeho hlavní povinností bylo a je prováděti kooperaci slabých a pro slabé.

Je s podivem, že jedním z hlavních argumentů pro ponechání družstevních výhod u daně z obratu je okolnost, že tyto výhody trvaly již za první republiky. Na jiných místech jsme plni kritičnosti k politickému systému prvé republiky a každý dobře ví, že právě družstevní výhody jsou výsledkem různých politických kompensací různých koalicí prvé republiky. Je dnes naší svatou povinností, abychom odstraňovali vše, co je nespravedlivé, a měřili všem vrstvám v národě stejně. Stejná práva a stejné povinnosti pro všechny a spolupracovati vždy jako rovný s rovným v duchu košického programu.

Musím konstatovat, že povinností družstev jako podniků převážně socialistických právě za dnešní politické situace - kdy socialistické strany jsou vedoucími v uspořádání nového řadu z naší sociální revoluce - je dávati především co nejvíce spotřebiteli a státu. Mohou tak činiti tím spíše, že jsou silnými hospodářskými celky a mají více možností než střední a drobní soukromí podnikatelé. Ten, kdo by si dnes skutečně zasloužil úlevy a podpory, je střední a malý soukromý obchodník, živnostník a řemeslník. A je to právě on, který neříká, že nebude platit daně, neboť ví, že stát je tak jako my všichni v nesnázích a nouzi, a proto daně zaplatí a dá ze sebe co může nejvíce, ale požaduje při tom, aby všem bylo měřeno stejně. Poskytovati daňové úlevy v dnešní době, kdy stát vykazuje značný schodek, ať již komukoliv, je neopodstatněné a naprosto neúnosné. Ten, kdo má rád svůj stát a jeho zdravé hospodaření, ten státu má dávat a ne od něho ještě chtíti v době, kdy toho tak vážně potřebuje. Dnes musí býti každý skutečným vlastencem, ať je to družstevník, státní podnik anebo soukromý podnikatel. Nestojíme si dosud tak dobře a pevně, abychom mohli jeden nebo druhý požívati zvláštních výhod, zejména pak ne na úkor státní pokladny. Proto nemohu dobře souhlasiti, aby kdokoliv, kdo daň z obratu již do ceny zakalkulovanou, zákazníkem zaplacenou, si ponechal, když měla být odevzdána státu.

Rozpočtový výbor pouze jednohlasovou většinou schválil předlohu daně z obratu v tom rozsahu, jak byla dnes sněmovně ke schválení předložena. Je na uváženou, zda za této jednohlasové většiny je i pro naše družstevníky únosné trvati na zvýhodnění podle již citovaných § §. 4 a 10. Připojuji se k apelu kol. Fuska, aby si naši družstevníci uvědomili, že záleží na nich a pouze na nich, zda tyto dva paragrafy budou plenem sněmovny přijaty ve znění schváleném již rozpočtovým výborem. Věřím pevně, že naše družstva nebudou na vládě žádati, aby nastala účinnost tohoto daňového zvýhodnění.

Apeluji pak na vládu, aby svého zmocnění vůbec nepoužila, zejména v době, kdy tak těžce bojujeme o zabezpečení své měny.

Nutno, abych se také zmínil o nervositě mezi soukromými podnikateli, vyvolané družstevním podnikáním. Doba po osvobození doznává zvýšenou kolektivisaci ve všech oborech našeho podnikání, při čemž družstva doznávají větších výhod proti soukromým podnikatelům, zejména v přidělování zboží. Velmi často některé druhy poživatin dostala pouze družstva, a soukromý sektor nedostal vůbec nic. V posledních dnech to bylo na př. při prodeji čerstvých vajec, která dostala v některých krajích pouze družstva, kdežto civilní sektor dostal pouze sušené žloutky. Je samozřejmé, že hospodyňka chce čerstvá vajíčka pro své děti. Pak musí jíti do družstva - tím je zákazník v době plánovaného a řízeného hospodářství plánovitě přetahován od obchodníka do družstva. Vzhledem k tomu, že si obchodník nemůže zboží, jež pro zákazníky potřebuje, opatřiti volnou soutěží a je odkázán na jeho příděl, není to již konkurence, nýbrž je to protekce. A takovýchto případů při přidělováni zboží je značné množství a vyvolává to u soukromého podnikatele zášť, kterou lze snadno likvidovati tím, že každému se přidělí poměrné množství veškerého obhospodařovaného zboží, jak soukromým obchodníkům, tak družstvům. A dnes, když se podnikatelé dověděli, že družstva mohou mít opět daňové úlevy, se propast mezi oběma sektory distribuce bude prohlubovati. Toho nemůžeme v národě potřebovati.

Kol. Lindauer včera oznámil, že družstva zřizují síť prodejen pouze v pohraničí. Snad není informován, že zvýšenou měrou jsou zřizovány nové prodejny družstev i ve vnitrozemí a ve většině případů není při jejich zřízení použito předepsané cesty podle zákonných ustanovení. Jsou propagována i hesla "tisíc družstevních prodejen" a pod. To se děje v době, kdy byl vypracován návrh zákona o omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, kterým má býti provedena restrikce v překrvení našich podniků, ať průmyslových, řemeslných nebo obchodních. Proto nutno se zamysliti nad tím, zda jest účelné ve vnitrozemí zřizovati prodejny družstev, když za krátký čas bude nutno v mnohých oblastech je likvidovat, neboť jest samozřejmé, že tato restrikce postihne stejnou měrou soukromé podniky jako družstevní.

Je nutno i se strany družstev odstraňovati vše, co tvoří tyto umělé přehrady, o nichž mluvil kol. Lindauer. Nesmíme býti jednosměrní. Naši obchodníci vidí v družstevní konkurenci zdravé zápolení, které prospívá především spotřebitelům a národnímu hospodářství, neboť pak naše podnikání a obchod neustrne. Žádají však, aby každému bylo měřeno stejně, aby každý měl stejná práva a povinnosti, ať již je státním, družstevním nebo soukromým podnikem.

Bylo zde již včera hodně řečeno o tom, jak tíživá je situace středního stavu podnikatelů. Hrají zde hlavní roli 3 faktory: nedostatek zboží, nedostatek finančních prostředků a vysoké režijní náklady. Z války našim podnikatelům mnoho zboží ve skladech nezůstalo a to, co zbylo,je povětšině špatné kvality. Naše výroba i dovoz doposud nedostačují, aby bylo možno dáti spotřebiteli to, co by především potřeboval, to jest poživatiny, šatstvo, prádlo a obuv. Proto také obrat v podnicích je malý za poměrně vysoké režie. Jedině zvýšeným obratem ve zboží možno účinně pomoci, neboť jiná opatření mohou býti pouze rázu přechodného. To znamená, že nutno věnovati především velkou pozornost výrobě. Dále je to naprostý nedostatek finančních prostředků, a to nejen na investice, ale přímo na nákup zboží pro sklad a distribuci. Proto otázka vyřízení daně z majetku, daně z přírustku hodnoty a dávky vyrovnávací je tak naléhavá, neboť nutno přikročiti k uvolňování vázaných vkladů. Podnikatel mnohdy velmi těžko může použít úvěru, který je po stránce úrokování málo únosný a při tom ještě manipulačně těžko dosažitelný.

Naskytá se zde otázka, zda by stát neměl ve formě úvěru ponechati v podnicích rozdíl ceny, vyplývající z přepočítání ceny starého skladového zboží na ceny nové. Tento rozdíl jest odváděn státní pokladně. Podnikatel odvedením rozdílu v cenovém rozpětí snižuje svůj základní kapitál, neboť za prodané zboží za dnešních nových cen nakoupí pro svůj sklad takřka pouze polovinu dřívějšího množství. Tento úvěr poskytnutý státem by podnikatelům umožnil další nákup zboží, doplňování skladu, a nemusili by požadovati drahý úvěr prostřednictvím bank, jelikož stát by úrok z tohoto úvěru nepočítal. Takto uvěřené částky by stát inkasoval po jistých kvotách v delších termínech.

Vysoké režijní náklady jsou další příčinou nesnází našich podnikatelů. Mzdy, služné, daně, světlo, otop, poštovné, dopravné a j. jsou v kalkulaci při malém obratu zboží takovou zátěží, že podnikatel nejen že nebude moci vydělávat, ale mnohdy bude muset i doplácet, a jest otázka, jak dlouho to který unese. Je nutno pomýšleti velmi vážně na to, aby veškeré služby přicházející do režie byly podrobeny podrobnému rozboru a postupně snižovány. Zvyšováním oběhu zboží a snižováním režie je možno dosáhnout aktivity podniku a zároveň nejnižších cen pro spotřebitele. To znamená, že všechny složky našeho hospodářství musí pracovati produktivně. V poslední době jsme svědky útoků na obchod a živnosti při příležitosti všeobecného zvýšení cen. Stalo se také, že jistý významný funkcionář přirovnal soukromé podnikatele k vlkodlakům. K tomu mohu říci toto: Je velmi pohodlné bráti si jeden sektor po druhém z posledních zbytků nezkolektivisovaného hospodářství do střediska politických útoků a nestarat se valně o to, jsou-li tyto útoky věcně podloženy či nikoliv.

To, co čteme v tisku výrazně a jednosměrně politicky zabarveném o vadách distribučního systému, dá se velmi snadno vyvrátit. Ale je to pánové zřejmém vědomí, že odborné vyvracení neodborných útoků není tak líbivé a nečte se tak kratochvílně jako útoky samé - a ostatně ten, kdo se brání, má zpravidla určité potíže s uveřejňováním své obrany. Jsou-li zde závady - a připouštím, že jsou - je nutno je ihned odstraniti a nikoliv bez jakéhokoliv ověření hned útočiti. V naší distribuci jsou mezi-články, které mohou býti odstraněny. Myslím, že by bylo možné výrobky a zboží předávati přímo velkoobchodu z výroby, a ne přes rozdělovny, vybudované trhovými svazy. Když je možné u textilu odbírati velkoobchodníkům i maloobchodníkům zboží v továrnách, proč by to nebylo možné i v jiných odvětvích? Pak tam, kde není třeba již vázati zboží na poukazy a možno je uvolniti, není zapotřebí trhových svazů. Nutno postupně s konsolidací našeho hospodářství odbourávati tyto instituce, zřízené u nás okupanty za války. To všechno chtějí nejen družstevníci, ale zejména obchodníci a živnostníci samí. Systém, který je skutečně předimensován a zbyrokratisován, musí býti buď reorganisován nebo vůbec postupně likvidován.

Bylo poukazováno na zisky obchodníků. Nutno poznamenati, že výkonný velkoobchod, maloobchod a živnosti (Výkřiky.) nemají dnes v mezích cenového rozpětí o nic větší zisk než měly v době před válkou, naopak daleko menší, a jest dosti artiklů, na které obchodníci i doplácejí. Ztroskotaly poukazy na nadměrné zisky nebo distribuční rozpětí při cenách dutinek, ukázalo se také, že při tvorbě cen masa a masných výrobků nehraje distribuční rozpětí prakticky žádnou úlohu ve srovnání se službou, kterou tu distribuce musí konat. Nejvyšší úřad cenový provedl před očima zástupců tisku rozbor cen některých životních potřeb a ukázalo se, že jejich distribuční rozpětí jsou přímo směšná ve srovnání s cenami výrobními. (Hlas: Včera se tu ukázalo, že máslo je o 180 % předraženo!)

Vezměme jako příklad máslo. Kolega Fusek včera řekl, že 1 kg másla je v maloobchodu za 94 Kčs. Při tom také řekl, že z mlékáren máslo přichází na velkoobchod, to jest na Tukospol za 82.80 Kčs. Tukospol má cenové rozpětí 1.50, velkoobchod 3.80, maloobchod 5.90. Tedy rozpětí celé distribuce 11.20 Kčs, zatím co výrobní cena mlékárny činí 82.80. To znamená, že distribuce jest zúčastněna na tomto druhu zboží pouze 13 %. Jest vidět, že distribuce je zde levná, a můžeme docela klidně přiznat, že jak družstevní prodejna, tak maloobchodník - soukromník a každý podnikatel, kteří máslo prodávají, na něm prodělává, jelikož při jeho 6 % ní režií, 2 % daně z obratu a asi 2 % manka by potřeboval celkem 9.44 Kčs, aby s cenou vyšel. To znamená, že doplácí 3.66 na každý kg. (Hlas: A z čeho to doplácí?) Z čeho to doplácí? Z druhých výrobků, na kterých má lepší cenové rozpětí. Můžeme vzíti za příklad maloobchodníka s 300 zákazníky, který při svém obratu asi 60.000 Kčs měsíčně vydělá 4000 Kčs pro sebe, a při tom vypomáhá v obchodě i jeho manželka, čili dva lidé jsou živí za 4000 Kčs. Myslím, že to je nejen zasloužená odměna, ale nedostatečná odměna. (Výkřiky.)

Další výtka distribuci je přehuštěnost našich distribučních podniků. Všechny zúčastněné úřední i autonomní instituce, které rozhodují nebo pracují na těchto otázkách, si opatřují podrobná statistická data, která ovšem zdaleka neodpovídají číslům, kterých se používá agitačně a často demagogicky proti distribuci. Hospodářská rada provádí pečlivé šetření o poměrech distribuce a o její nápravě tam, kde se toho ukáže skutečná hospodářská potřeba. Nač tedy tyto předčasné křiky, které jen zneklidňují celý náš hospodářský život, když lze příčiny nesnází odstraňovati a je na všech stranách k tomu dobrá vůle?