Místopředsedové Hodinová-Spurná, Gottier, Tymeš, Petr, Cvinček.

Zapisovatelé: Smejkal, Klokoč.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger;

náměstkové předsedy vlády dr Stránský, Ursíny;

ministři dr Drtina, Kopecký, Laušman, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka, dr Ripka; státní tajemník gen. dr Ferjenčík.

235 poslanců podle presenční listiny. Z kanceláře PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Rozprava o prohlášení ministra spravedlnosti dr Drtiny, učiněném v 32. schůzi dne 20. února 1946.

2. Zpráva výboru technicko-dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 149) o hospodaření minerálními oleji a pohonnými látkami (tisk 184).

3. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona (tisk 166) o zřízení "Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze" (tisk 192).

Místopředseda Petr zahájil schůzi v 15 hod. 16 min.

podle § 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní schůzi posl. Zmrhal, dr Lettrich a Kulich, na tento týden posl. Babej, inž. Michalič, dr Rohaľ-Iľkiv, Zavacký, Židovský, Koucký, Klokoč, dr Beharka, Hořínek, Maurer a Kušík, dodatečně na minulý týden posl. dr Hobza.

Klub poslanců čs. strany nár. socialistické vyslal do výboru kulturního posl. dr Uhlíře za posl. Peroutku.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru osidlovacího posl. Václavů za posl. Jiráska, do výboru vnitřní bezpečnosti posl. Mráze za posl. Slánského.

Odpověď ministra dopravy na dotaz posl. Víška ve věci zveřejnění Kladensko-Nučické dráhy (D 2).

Zprávy:

výborov soc.-politického a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 95) o odstránení krívd a o niektorých ochranných opatreniach v obore verejnoprávneho sociálneho poistenia (tlač 190),

výborů ústavně-právního a zemědělského o návrhu posl. Mikuláše, St. Nováka, dr Kameníčka, Ulricha, Zeminové a druhů (tisk 121) na vydání zákona, kterým se doplňuje dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 124 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních (tisk 195).

Interpelace:

posl. Kaplana min. zemědělství, nár. obrany a vnitra (tisk 191),

posl. Pavlíka min. školství a osvěty (tisk 197),

posl. Desenského min. zemědělství (tisk 198),

posl. Žáčkové-Batkové vládě (tisk 202),

posl. Přeučila min. průmyslu (tisk 203),

posl. Langra min. financí (tisk 204).

Odpovědi:

vlády republiky Československé (tisk 199) na interpelaci posl. Zeminové,

min. financí (tisk 200) na interpelaci posl. Křepely,

min. ochrany práce a soc. péče (tisk 201) na interpelaci posl. dr Neumana.

Těsnopisecké zprávy o 26. a 27. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Vládní návrhy:

Vládní návrh zákona o organisaci zemědělců republiky Československé (tisk 188),

vládní návrh zákona o Ústřední radě zemědělců republiky Československé (tisk 189),

vládní návrh zákona o právních předpisech pro statistiku zahraničního obchodu na území republiky Československé a o přechodném zrušení povinnosti předkládati při statistickém hlášení dovozu osvědčení o výrobním původu zboží (tisk 205).

Návrhy:

posl. Tesly, Štětky a Mráčka na neprodlenou pomoc obyvatelstvu města Dvůr Králové n. Labem, postiženému zátopou, a na odstranění příčin povodně (tisk 193),

posl. Šlinga, Štětky a Mráčka na neprodlenou pomoc obyvatelstvu tišnovského okresu na Moravě, postiženému zátopou, a na odstranění příčin zátopy (tisk 194),

posl. Krosnáře, Ledla a Holuši na vydání zákona o daňových úlevách a osvobození od daně domovní na opravy domů, prováděné z důvodů poškození válečnými událostmi (tisk 196),

poslankyň Zeminové, dr Pátkové, Žáčkové-Batkové, Uhlířové a dr Horákové na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státním svátkem v republice Československé (tisk 206).

Výboru zemědělskému přikázán vládní návrh tisk 188, výborům zemědělskému a ústavně-právnímu vládní návrh tisk 189, výboru obchodu vládní návrh tisk 205.

přikázány návrhy tisky 193, 194, 196 a 206.

Zápisy o 28. a 29. schůzi Prozatímního Národního shromáždění byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy k nahlédnutí, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu.

Místopředseda Petr (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je:

1. Rozprava o prohlášení ministra spravedlnosti dr Drtiny, učiněném v 32. schůzi dne 20. února 1946.

Přikročíme k rozpravě o prohlášení pana ministra spravedlnosti. Přihlášeni jsou tito řečníci na straně "pro": pp. posl. Wünsch, dr Bunža, dr Peška, Štekl, dr Horáková, Mráz, Bělíková, dr Pátková, dr Hlaváček, dr Burian, dr Šíp.

Prvním řečníkem je p. posl. Wünsch, jemuž uděluji slovo.

Posl. Wünsch: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi, abych použil příležitosti dnešní debaty k apelu na toto slavné Národní shromáždění a jeho prostřednictvím k apelu na celou československou a světovou veřejnost.

Dne 21. února byli v Madridu popraveni Cristino Garcia Granda a Manuel Castro Rodrigez ještě s devíti španělskými republikány. Před tím 5. února byli utraceni v Albacette Antonio Molina, Manuel Moya a Antonio Bustamante. A koncem ledna t. r. zbavila popravčí četa v Zaragoze života republikány Blanca Bargallo a Maranjo. Včera 26. února byla rozšířena francouzským rozhlasem zpráva o popravě čtyř dalších republikánů, odsouzených vojenským soudem v Barceloně k trestu smrti.

Všechny tyto skutečnosti o nové vlně poprav ve Španělsku vyvolaly bouře rozhořčení a odporu v celém civilisovaném světě.

Případ Cristina Garcii je ve Francii obecně posuzován jako přímá provokace Francie, neboť tento muž byl za okupace podplukovníkem francouzského hnutí odporu a pro své činy na francouzských bojištích se stal národním hrdinou Francie.

Za Garciu byla prováděna široká kampaň nejrůznějších demokratických států. V jeho prospěch několikrát zakročilo nejen francouzské ministerstvo zahraničních věcí, ale i různí angličtí politikové, poslanci a vedoucí odboráři, jakož i pí Rooseveltová s řadou jiných amerických osobností. To všechno nestačilo však pro záchranu Cristina Garcii. Je příznačné, že rozsudek smrti nad tímto hrdinou bitvy u La Madelaine potvrdil známý vůdce Modré divise, jež bojovala po boku hitlerovců na sovětské frontě, a nynější velitel madridské garnispny generál Muňoz, válečný zločinec, který se má odpovídat před soudním dvorem Spojených národů ze svých zvěrstev, spáchaných v Novgorodě a Leningradě.

V nešťastném Španělsku se stupňuje proti všem Francovým odpůrcům nejbestiálnější teror, který snese srovnání jen s pověstnými zařízeními nacistického Německa. V každém španělském městě najdete Belsen nebo Dachau, Buchenwald nebo Osvětím. Franco, zahnán do úzkých odporem světové demokracie a nenávistí týraného vlastního národa, snaží se udržet svůj režim a oddálit svůj pád barbarstvím, jež může konkurovat jen s methodami jeho učitele Hitlera.

Ve Španělsku čeká na smrt ještě veliká řada vynikajících španělských vlastenců republikánů, demokratů a socialistů.

Tak 4. února byli odsouzeni v Barceloně k trestu smrti Trave, Fortuny a Seguia. V přímém nebezpečí smrti jsou známí španělští republikáni Santiago Alvarez, Sebastian Zapirain, Ramon Viaz, předseda Syndikátu kovodělníků v Madridě, bojovník proti německým okupantům ve Francii a před tím v Africe, nedávno jmenovaný čestným členem města Alžíru, dále Francisco Eserich, jeden z velitelů francouzského hnutí odporu a osvoboditel departementu Arriége, a dokonce i čtyři ženy, v čele s Marií Terezií Toral, vynikající badatelkou fysiky v Rockefellerově ústavu v Madridu.

Trestů na svobodě bylo v poslední době vyneseno ve Španělsku množství nespočetné. Naší veřejnosti je znám proces proti skupině socialistů, v němž bylo 23. února t. r. pro pokus obnovení socialistické strany odsouzeno do žaláře až na 30 let 37 socialistů, mezi nimi Juan Gomez Egido, Vicente Valls, Antonio Sanmigel, Francisco del Torro a Enrique Melero. Z krajské věznice v Malaga dostalo se nyní do Prahy vylíčení útrap, jimž byl podroben shora uvedený Ramon Viaz Francovými biřici. Až bude uveřejněna tato zpověď zjizveného španělského vlastence, užasne svět nad hrůzami zločinné Francovy diktatury v Alcala de Enarez, kde jsou vězněni též Alvarez a Zapirain, zahájili jejich spoluvězňové na protest proti odsouzení svých druhů stávku. Odmítli pracovat, mluvit a jíst. Byli nejrůznějšími prostředky donucováni k zanechání odporu a ke zpěvu falangistické hymny. Ale nepovolili. Při vyšetřování původců této stávky prohlásilo několik set vězňů, jeden jako druhý, že všichni se kolektivně rozhodli k tomuto způsobu protestu. Čtyři z nich byli za trest a na výstrahu popraveni.

V celé zemi roste odboj proti Francově hrůzovládě přímo lavinovitě. Kromě španělských partyzánů guerrilleros zvedají se k odporu všechny občanské vrstvy Španělska. Franca drží u moci dnes už jen jeho falanga, vyšší důstojníci a ti, kdo kořistí z černého obchodu. 16. února bylo kulomety stříleno do demonstrantů v Madridě, 25. prosince m. r. do demonstrantů v Barceloně.

Vlna stávek se šiří v Katalanii i v ostatním Španělsku. Tyto stávky nabyly velkých rozměrů zejména v Maureze, v Seville, Oviedu a Madridu. Nedávno demonstrovalo obyvatelstvo Valencie před americkým konsulátem pro přerušení diplomatických i obchodních styků a zastavení dodávek z Ameriky Francovu Španělsku. Tyto skutečnosti vyvracejí tvrzení některých britských politických kruhů, že přerušení diplomatických a obchodních styků s Francem by prý poškodilo španělský národ. Naopak, nešťastný španělský lid by uvítal každý takový akt ze zahraničí jako další krok k svému osvobození. (Potlesk.) Skutečnost, že Franco se drží dosud nad vodou po rozhodné porážce německého a italského fašismu, nutno připsat na účet eskamotáží světové reakce a sobeckých zájmů několika kapitalistů. Diskreditovaný Franco je pro ně stále ještě výhodným tahacím panákem, z něhož mohou v dnešní jeho situaci vymačkat všemožné ústupky hmotného rázu. Jinak se tohoto dobrodruha cizina štítí a neodváží se k němu otevřeně hlásit.

Syn bývalého britského min. předsedy Randolph Churchill, který nedávno meškal ve Španělsku, napsal do Daily Telegraphu 23. února, že cely španělský národ je proti Francovi, ba že se ho zřekli již i velkostatkáři. Randolph Churchill uvádí ve svém článku čísla ze španělského rozpočtu na letošní rok. Zatím co r. 1940 činil rozpočet na vojsko 596 mil. peset, je na r. 1945 určeno na armádu 5.454 mil. peset, tedy desetkrát více než před šesti lety. Nynější stav vojska ve Španělsku se rovná součtu stavu americké a anglické armády po demobilisaci a je třikrát větší než stav francouzského vojska, počítaje v to i francouzské vojsko v obsazeném pásmu Německa a v koloniích. "Neshledal jsem," praví dále Churchill, "v žádné zemi, které jsem až dosud navštívil kromě Egypta, takový rozdíl mezi životní úrovní bohatých a chudých, jako ve Španělsku." A končí: "Franco neudělal nic ke zmírnění nesnesitelné bídy španělského lidu, jeho vláda je neštěstím pro španělský lid."

Slavná sněmovno, paní a pánové! Československý lid byl za španělské občanské války před 10 lety mezi prvními svobody milovnými národy, které podaly pomocnou ruku bojujícím španělským republikánům. Dnes nabývá hnutí solidarity s republikánským Španělskem universálního rozsahu. V letech 1936 až 1939 stály při Španělsku demokratické síly světa. Dnes jsou tyto síly daleko mocnější než tehdy. Miliony matek, které ztratily v poslední hrozné válce a za nacistické persekuce své děti, cítí dnes, jak marná by byla jejich oběť, kdybychom měli mlčky přihlížet k vládě posledních zbytků evropského fašismu. Mír nebude zajištěn, jestliže se dovolí fašismu, aby šířil ze Španělska do Evropy svůj hnědý mor. Učinit konec Francovu režimu je proto dnes jedním z nejhlavnějších úkolů světové demokracie.

Společnost přátel demokratického Španělska v Československé republice apeluje dnes mým prostřednictvím na vás všechny, zástupce těžce zkoušeného a nedávno osvobozeného čs. lidu. abyste s této parlamentní půdy před československou i světovou veřejnosti pozvedli svůj hlas odporu proti popravám a hrůzovládě ve Francově Španělsku, abyste se bratrsky postavili celou svou autoritou a mravní vahou po bok španělského lidu, zápasícího o znovunabytí své svobody.

Francův pochod k uchvácení moci je znamenán nejhanebnějšími zločiny proti lidskosti a mezinárodnímu právu. Kapitulantství západních pseudodemokratických vlád umožnilo před téměř 10 lety svou politikou neintervence ubít španělskou demokracii. Její porážka byl prvý krok na cestě k Mnichovu, k znásilnění evropských zemí i naší vlasti. Je to doslovně tak: také o Prahu se tehdy u Madridu bojovalo. Také cesta ku Praze vedla přes rozsápané srdce Madridu a přes mrtvoly padlých španělských antifašistů domácích i zahraničních, mezi nimi i čs. dobrovolníků. (Potlesk.)