Ve výrobě tekutých pohonných látek nastala proti době předválečné podstatná změna v tom, že se do výrobní kapacity zařadila Československá továrna na motorová paliva a. s., Horní Litvínov, která vedle rafinace minerálních olejů vyrábí též tekutá motorová paliva.

Rafinerie byly za války bombardováním značně poškozeny a z předválečného počtu 14 rafinerií minerálních olejů přicházejí dnes v úvahu pro provoz jenom: 2 rafinerie v Čechách (VOC, Kolín a Fanto, Pardubice), 1 rafinerie na Moravě (Přívozské závody minerálních olejů a. s., Moravská Ostrava), 2 rafinerie na Slovensku (Apollo, rafinerie minerálních olejů, a. s. Bratislava a Státní rafinerie v Dubové).

Stav rafinerií v době před válkou byl odlišný od nynějšího stavu co do kapacity i co do technického zařízení. Během války bylo dosaženo jisté kapacity ve zpracování ropy a zejména ve výrobě všech druhů mazacích olejů.

Horní Litvínov je s to krýti za dnešního stavu po rekonstrukci dvě třetiny celkové předválečné spotřeby pohonných látek a v tomto poměru také vedlejší produkty, t. j. techn. benziny, lakové benziny atd. Nemohou však a nemají v úmyslu zabývati se výrobou mazacích olejů.

Aby byla zaručena objektivita Ústřední rozdělovny, podléhá přímo úřadu předsednictva vlády, takže nemůže býti žádným ministerstvem ovlivňována; při tom však je všem ministerstvům, resp. hospodářským složkám zaručen přímý vliv na její činnost tím, že se zřizuje komise, složená ze zástupců generálního sekretariátu Hospodářské rady a ministerstev průmyslu, vnitřního obchodu, zahraničního obchodu, národní obrany, dopravy, zemědělství, financí, výživy a zdravotnictví, která bude dohlížeti na hospodaření Ústřední rozdělovny a určovati jí směrnice. Mimo uvedenou komisi dohlédá též na Ústřední rozdělovnu podle § 2, odst. 4 nejvyšší účetní kontrolní úřad, takže i po této stránce je zajištěno nestranné a řádné hospodaření.

Zřízení rozdělovny dává další možnost, aby bylo v budoucnu pamatováno též na složky, které byly dosud opomíjeny, aby byly chráněny regionální zájmy a aby bylo obzvláště přihlíženo k tomu, aby dostatečným zásobením pohonnými látkami byl podpořen nastávající stavební ruch.

Tímto zákonem se zároveň ruší předpisy z doby poroby, vydané v mnohých směrech pouze ve prospěch okupantů, obzvláště pak předpisy, které byly tajné a nebyly proto nikdy uveřejněny.

Z uvedených důvodů předkládá technicko-dopravní výbor plenu sněmovny vládní návrh zákona o hospodaření miner. oleji a pohonnými látkami po dobrých a pečlivých úvahách k schválení i s připojenou resolucí. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 13 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 13 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborově ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o hospodaření minerálními oleji a pohonnými látkami (tisk 184).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Chomutovský: Nejsou.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona (tisk 166) o zřízení "vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze" (tisk 192).

Zpravodajem je pan posl. Čivrný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Čivrný: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Na návrh ministra školství a osvěty dr Nejedlého předložila vláda Prozatímnímu Národnímu shromáždění návrh zákona o zřízení vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze. Dovolte mi, abych jako zpravodaj kulturního výboru doporučil plenu tento návrh zákona a osvětlil některé důležité otázky s ním souvisící.

K návrhu zákona vedly tyto závažné důvody: Umělecko-průmyslová škola v Praze, která loni dovršila šedesátý rok svého trvání, je vrcholnou školou v oblasti užitého umění nad rozlehlou sítí odborných škol výtvarného zaměření. Jako taková škola měla už po řadu desetiletí, již za Rakouska, významné postavení, které ji odlišovalo od jiných škol. Proto se několikrát, zejména za života prvního ředitele této školy, v letech devadesátých, dále po r. 1918, r. 1935 a v jistém smyslu dokonce i r. 1940 usilovalo o povýšení této školy na školu vysokou. Toto úsilí nebylo nahodilé. Vyplývalo z velké kulturní vlny evropské, pozdvihnout úroveň užitého umění. Vyplývalo dále z úkolů této školy, vychovávat posluchače k samostatné tvůrčí činnosti jak v praktickém smyslu, tak pro výchovu tvůrčích umělců a pro tvůrčí umění samé. Vyplývalo také už z vysokoškolského charakteru posluchačů, kterým byly přiznávány i vysokoškolské sociální výhody, vyplývalo však především z vysoké úrovně profesorů této školy a jejích žáků, z činnosti školy a její dobré pověsti i v zahraničí. Ukazovalo se totiž, že právě neujasněné postavení této školy omezuje její další vývoj a výboj a tím také její užitek pro náš život. Z těchto skutečností vycházel návrh zákona.

Zde je třeba se pozastavit u několika významných faktů. Je to především obecně známá skutečnost, že umělecko-průmyslová škola v Praze je učiliště významné tradice. Byla a je to právě tato škola a její profesoři, kteří představovali v posledním padesátiletí živé výtvarné dění současné. Stačí, zastavíme-li se u jmen, jako jsou v nejstarší generaci Myslbek, Ženíšek, Hostinský, později Kotěra, Španiel, Kafka, Preisler, po první světové válce Kysela, Brunner, Benda, Janák atd. Tato jména sama ukazují, co znamenala tato škola pro naši výtvarnou kulturu. Jestliže se dnes k nim připojují přední představitelé našeho současného umění, svědčí to o skutečnosti, že uměleckoprůmyslová škola v Praze už vskutku rozvíjela a rozvíjí vrcholné výtvarné snahy, živé a průbojné, a že úprava jejího postavení už s tohoto hlediska bude vpravdě vhodným vyjádřením stavu už prakticky existujícího.

Statut umělecko-průmyslové školy jako školy vysoké bude ovšem muset být postupně prakticky upevňován také příslušným vybavením této školy, zvláště jejích dílen, tak aby byly podtrženy možnosti školení v tvorbě užitkového umění. Tato otázka souvisí úzce s nutností celkové reformy vysokého školství a tedy také školství výtvarného. Dá se totiž právem říci, že umělecko-průmyslová škola svou tradicí dávnější i nedávnou plnila úkoly mnohem širší než byly ty, které jí vytyčovalo její formální postavení a které jsou dány zejména jejím úkolem po stránce školení v užitkovém umění.

Druhá významná oblast otázek, kterých je nutno se dotknout, je nižší odborné školství výtvarného zaměření. Máme již řadu škol tohoto druhu. Můžeme jmenovat namátkou keramickou školu v Praze a v Bechyni, porculánku v Karlových Varech, kamenickou školu v Hořicích, sklářskou v železném Brodě a v Boru, šperkařskou v Turnově, školu umění ve Zlíně, několik textilních škol - v Brně, v Liberci - školu bytového průmyslu v Praze, státní grafickou školu v Praze, školy uměleckých řemesel v Brně a v Bratislavě a j. Tuto síť bude třeba dobudovat na systém, který by přinesl užitek jak výtvarné výchově, tak jejímu použití v průmyslové a řemeslné praksi.

Chceme-li také posílit lidovou tvořivost, kterou nemůžeme chápat jen jako museální záležitost, musíme zdůraznit její význam právě v souvislosti s živou řemeslnou a průmyslovou tvorbou. Vždyť právě v těchto oblastech můžeme stavět na významné tradici, která nás proslavila ve světě. A stejně jako celkovou úroveň výchovy nejširších vrstev chápeme v souvislosti s úrovní výchovy učitelů samých - jak o tom svědčí právě projednávaný návrh zákona o pedagogických fakultách - musíme i otázky lidové tvořivosti a konec konců otázky výroby vůbec řešit ve spojitosti s výtvarnou kulturou v nejširším smyslu.

Ukazuje se tedy, že vládní návrh zákona o zřízení vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze nejen vychází z účelu, významu a činnosti této školy samé, nýbrž je v naprostém souladu s obecnými směrnicemi, jak je pro oblast kultury vytyčuje vládní program. A tato okolnost je podstatná.

Důležitost navrhovaného zákona konečně v plném rozsahu pochopíme, uvědomíme-li si, jak veliké úkoly bude mít užitkově zaměřená výtvarná kultura a zejména její vysoká škola ve spolupráci se zestátněným průmyslem. Rektor umělecko-průmyslové školy zdůrazňuje, že byl až překvapen zájmem zástupců průmyslu a obchodních a živnostenských komor o tuto školu a o její práci. Dialektika vývoje učí, že sám tento styk výtvarné kultury s výrobou, který se v lidové republice se zestátněným průmyslem velmi podstatně prohloubí, bude mít prudký vliv na výtvarnou kulturu. Lze-li tedy právem očekávat plodný vývoj výtvarné práce na této škole ještě dále směrem k užitkovému umění, má to svůj význam pro postavení české kultury v Evropě vůbec. Podíváme-li se na úpadek, k němuž je odsouzeno výtvarné školství v některých sousedních zemích, a přihlédneme-li k faktu, že uměleckoprůmyslová škola přitahovala již v minulosti žáky na př. ze slovanských zemí a že jen její neujasněný statut zapuzoval i tyto slovanské výtvarníky jinam, na př. do Vídně, vidíme, že navrhovaný zákon má větší význam než jen jako formální tvrzení faktického úsilí významných výtvarníků.

Kulturní výbor uvážil všechny tyto okolnosti a pro obecnou informaci připojil ke své zprávě některé podstatnější zásady statutu vysoké školy umělecko-průmyslové, na nichž ministerstvo školství a osvěty pracuje. Protože otázky tohoto statutu jsou výhradně záležitostí ministerstva školství, záležitostí, která může být řešena nejvýše ve spolupráci s ministerstvem průmyslu, stanovil kulturní výbor v § 2 navrhovaného zákona proti původnímu znění, aby o statutu rozhodovalo toliko ministerstvo školství s přizváním ministerstva průmyslu. Totéž učinil pokud jde o provedení zákona. Po této opravě doporučuje kulturní výbor plenu Prozatímního Národního shromáždění jednomyslně, aby vládní návrh zákona o zřízení vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze byl přijat, a to ve znění, na kterém se usnesl kulturní výbor. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Řečníky na straně "pro" jsou: pp. posl. Chomutovský, Limpouch a inž. Synek.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Chomutovský.

Posl. Chomutovský: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložený návrh zákona tisk 166 o zřízení Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze je pro mne, jako výtvarníka, vhodnou příležitostí k zdůraznění pocitu radosti, že této škole dostává se tímto způsobem vhodného ocenění jejího významu a vlivu, který měla na celé naše výtvarné generace. vliv umělecko-průmyslové školy byl patrný již nedlouho po zahájení její činnosti, neboť umělecká hodnota byla zde vždy výslednicí nejvyšší a proto také její absolventi se velmi dobře a mnohdy jedinečně uplatnili v šedém životním zápase jako velmi dobří a schopní výtvarníci.

Jména jako: Celda Klouček, Kotěra, Plečnik, Dvořák, Drahonovský, Sucharda, proslavila umělecko-průmyslovou školu nejen u nás, nýbrž i za hranicemi našeho státu. Jejich pedagogická činnost byla bezpříkladným vzorem těsné spolupráce s posluchači a přinesla také národu našemu užitek jedinečný. Jmenuji jen výstavu v Paříži a v Chicagu.

Praktické předškolení posluchačů dávalo možnosti nejvyššího cíle pro cíle výtvarné hodnoty, které uschopněno v koncepci i podání skvěle obstálo i předčilo mnohá naše očekávání. Byli jsme právem hrdi na výsledky činnosti naší umělecko-průmyslové školy ať již v oboru bytové kultury, tvarové architektury, malířství, sochařství i uměleckého průmyslu ve skle, dřevě nebo kovu. Odchovanci této výchovy jako Gočár, Novotný, Dryák, Mařatka, Kysela, Brunner, Horejc, Benda a jiní jménu umělecko-průmyslové školy zajistili úspěchy nejen u nás, ale i daleko za hranicemi našeho státu.

Výtvarná práce musí býti správně hodnocena a zdůrazněna zvláště v dnešní době vždy a za všech okolností na místech nejpovolanějších. Výtvarník musí býti i v praktickém životě sociálně i hmotně zajištěn, aby mohl skutečně svobodně a nezávisle tvořit. Nechci tím říci, že výtvarné dílo bude hodnotné jen tehdy, bude-li jeho tvůrce tonouti v blahobytu. Nikoli, to na mysli nemám a se mnou jistě ne žádný poctivý a dovedný výtvarník, avšak Mánesovo "Jitro výtvarníka" nám ukazuje, že utahování opasku není naším programem a cílem.

Co by bylo tedy platné zříditi tuto vysokou školu umělecko-průmyslovou, když by její absolventi nenalezli v praktickém životě plně pochopení a uplatnění a měl-li by se obraz Mánesův i v našich dobách opakovati?

Bude nutně zapotřebí, aby bytová kultura ve své většině, která není u nás ještě na takové výši, aby snesla srovnání s ostatními evropskými národy, byla plně podporována nejširší veřejností, aby všichni absolventi mohli své zkušenosti v praktickém životě plně uplatniti v zájmu našeho národa.

Je všeobecně známo, že malířství a sochařství na této škole mělo vždy úroveň světovou a hlavně v uměleckém průmyslu byly její úspěchy kvalit mimořádných. Stojí za zmínku, jak se uplatnili absolventi speciální školy architektury na této škole i v soutěžích mezinárodních a že mnozí z nich působili v cizině, kde jméno našeho národa velmi dobře representovali.

Tato nová škola Vysoká umělecko-průmyslová stojí před velikým úkolem, a to na prvém místě výchovným. Ve vztahu k naší nejširší veřejnosti musí systematickou výchovou upozorniti na kýče, které naši veřejnost svádějí s cesty správného posouzení opravdové hodnoty uměleckého díla. Umělecký průmysl, který musí tato naše vysoká škola nezbytně v každém směru podchytit, umožní nejen jí, ale hlavně našemu národu, aby výtvarník a tvořivé jeho výsledky plně nás zařadili do exportu v kterémkoli směru našeho uměleckého průmyslu. Je nyní jen a jen na posluchačích samých, aby ruku v ruce se svými profesory a ze všech svých sil se snažili o rozkvět československého umění a uměleckého průmyslu, neboť jedině v tomto poznání bude možno navázati na tradici školy a ji dále plně rozvinouti.

Jsem opravdu rád, že mohu k této osnově zákona promluvit za čs. stranu lidovou několik upřímných slov jako výtvarník a zároveň blahopřáti všem pánům profesorům, posluchačům i všem absolventům školy k tomuto významnému dni, kdy poctivá práce všech bez rozdílu doznala tohoto uznání a povýšení školy umělecko-průmyslové na školu vysokou. Mám k této věci přímý vztah a zároveň projevuji tímto velkou radost nad dosaženým uznáním této škole a tím celé naší výtvarnické obci.

Když jsem vstoupil na půdu našeho parlamentu, bylo mi jasné, že pro výtvarníky, ať již sochaře, malíře i architekty, musím usilovat o porozumění a plné pochopení pro naše snahy. Tím bude definitivně skoncováno s neporozuměním, které našemu umění natropilo tolik těžkostí a které se odrážely v přímém nepochopení ideálních snad naší výtvarnické obce ke škodě našeho národa. Z pověření klubu poslanců čs. strany lidové znovu k tomuto úspěchu blahopřeji a očekávám, že vysoká škola umělecko-průmyslová bude pokračovati ve své krásné tradici a plně se uplatní v čs. umění tak, aby výsledky její práce byly ještě významnější. Strana moje bude hlasovati pro schválení této osnovy. (Potlesk.)