Rozpočet na rok 1946 je navrhován pravděpodobně podle skutečného osobního stavu k 1. říjnu 1945. Preliminář je vykazován takto: Úřad národní bezpečnosti v zemi České 1351 osob, Úřad národní bezpečnosti v zemi Moravskoslezské 705 osob, expositura Moravská Ostrava 571 osob, smluvní zaměstnanci v zemi České 219 osob, smluvní zaměstnanci v zemi Moravskoslezské 138 osob, celkem 2.984 osob.

Sbor národní bezpečnosti uniformovaný: hlavní velitelství Sboru národní bezpečnosti 218 osob, v zemi České 20.155 osob, v zemi Moravskoslezské 9.193 osob, expositura Moravská Ostrava 1.829 osob, letecká hlídka Sboru národní bezpečnosti 54 osob, pohotovostní pluk Sboru národní bezpečnosti 1.743 osob, a smluvní zaměstnanci 82 osob, celkem 33.274 osob.

Státní bezpečnostní složka Sboru národní bezpečnosti neuniformovaná: v zemi České 957 osob, v zemi Moravskoslezské 420 osob, expositura Moravská Ostrava 152 osoby a smluvní zaměstnanci 127, dohromady 1.656 osob.

Kriminální složka: Kriminální ústředna 150 osob, kriminální složka v zemi České 2.049 osob, kriminální složka v zemi Moravskoslezské 639 osob, expositura Moravská Ostrava 307 osob, smluvní zaměstnanci 190, celkem 3.335 osob.

Z porovnání stavů z roku 1938 a 1946 vychází: v roce 1938 státní policejní služba 11.044 osob, četnictvo 9.223 osob, tedy úhrnem v zemi České a Moravskoslezské 20.267 osob. V roce 1946 Úřad národní bezpečnosti 2.984 osob, stráž národní bezpečnosti uniformovaná 33.274 osob, státní bezpečnost neuniformovaná 1.656 a kriminální složka 3.335, úhrnem 41.249 osob. Rozdíl mezi r. 1938 a r. 1946 činí tedy jen v zemi České a Moravskoslezské 20.982 osob.

Počítáme-li podle dnešních platových poměrů průměrný plat na osobu 3.500 Kčs, činí to měsíčně na počet osob 20.982 částku 83,437.000, ročně 881,244.000 Kčs. I když od této částky, představující roční výdaj na personální zvýšení, odečteme částku 590,530.400 Kčs, představující osobní výdaj internačních a sběrných středisk, je to tit. 5, § 4 rozpočtu, kteréžto výdaje v r. 1938 nepřicházely v úvahu, zůstává nám částka zvýšených osobních výdajů ve výši 785,713.600 Kčs. Uvážíme-li, že toto personální zvýšení nese s sebou jak zvýšení výdajů osobních, tak věcných, nepochybíme, když celkový výdaj tohoto zvýšeného stavu Sboru národní bezpečnosti uvedeme částkou 1 miliardy Kčs. Poukáže-li někdo na mimořádné úkoly bezpečnostní služby v době poválečné, lze jistě s dobrým svědomím poukázati na přípravy státu k válce v r. 1938, kdy na bezpečnostní službu byly rovněž kladeny mimořádné úkoly, měli jsme menšinová území, byla zde ostraha hranic, spoluúčast na mobilisaci atd., a nelze tvrditi, že by bezpečnostní služba v r. 1938 nebyla snad na výši po stránce pořádkové, kriminální, bezpečnostní a zpravodajské. Nepříznivý vývoj v tomto roce pro náš stát netkvěl v organisaci a výkonu bezpečnostní služby, nýbrž v politice vnitřní a mezinárodní. Naopak lze tvrditi, že bezpečnostní služba ve státě byla účelně a úsporně organisována. Jde nám nyní o to, když už je nutno držeti tak ohromný velmocenský bezpečnostní aparát, aby těchto velkých výdajů na bezpečnost občanů ve státě bylo také řádně využito, aby bezpečnost byla opravdu a všem zajištěna. (Potlesk.) A zde nutno dotknouti se otázky organisace této služby.

V r. 1938 vykonávaly na celém území Československé republiky bezpečnostní službu dva sbory, sbor policejní a sbor četnický. Policejní sbor vykonával službu více méně pořádkovou a jen část tohoto sboru vykonávala i službu plně bezpečnostní, t. j. kriminální. Policejní strážníci nevykonávali tedy plnou službu bezpečnostní a nebyli ani pro takovou službu školeni. Nebylo tedy výdajů na tuto část bezpečnostního sboru již tehdy státní správou plně využito. Skutečnou službu bezpečnostní, t. j. vyšetřování trestních činů soudních a j., vykonávali t. zv. policejní agenti v počtu asi 2.970 osob. Z tohoto počtu se zabývalo speciálními disciplinami služby kriminální asi 1.000 osob.

Jiný stav byl u četnictva, kde každý příslušník tohoto sboru vykonával plné službu bezpečnostní, tedy i kriminální. Tohoto sboru a výdajů naň bylo tedy státní správou pro bezpečnost občanů plně využito. Příslušníci tohoto sboru byli pro své úkoly všichni dokonale připraveni a vyškoleni. Speciálními disciplinami služby kriminální zabýval se tento sbor pomocí ústředních četnických pátracích oddělení a pátracích stanic o stavu 461 osob. Speciální službou kriminální v r. 1938 zabývalo se tedy na celém území Československé republiky asi 1.461 osob. Podle rozpočtu na r. 1946 má se touto službou speciálně kriminální a státně bezpečnostní zabývati jen v zemi České a Moravskoslezské 4.991 osob.

Je neúnosné finančně i bezpečnostně, aby státní správa vydržovala bezpečnostní sbor 35.000 osob nákladem 1.438,330.000 Kčs jen pro službu pořádkovou a zvlášť pro službu specielně kriminální a státně-bezpečnostní sbor 5.000 osob nákladem 238,720.000 Kčs, nehledě ani k tomu, že toto organisační rozdělení bezpečnostní služby ve státě nám připomíná policejní aparát nacistický, dělící se na Ordnungspolizei, Kriminalpolizei a Geheime Staatspolizei.

Je proto z důvodů odborných, politických, finančních i účelových nutno postavit se na zásadu, že bezpečnost ve státě je a musí být nedělitelná a že musí být vykonávána jednotným sborem, jednotně cvičeným a školeným, organisovaným tak, že tento sbor sám ve svém rámci si vytvoří složky speciální ze svých odborně školených příslušníků - při sledování účelové odbornosti a praktické rentabilnosti. To se týká i složky státně-bezpečnostní i zpravodajské, pokud jde o vnitřní bezpečnost ve státě, a týká se to také t. zv. závodních milicí. I jejich místo může být jen v rámci jednotného sboru stráže národní bezpečnosti. (Potlesk.)

Nezáleží jen na kvantitě Sboru národní bezpečnosti, ale také - a zejména - na jeho kvalitě. Kvantita nesmí zde být na újmu kvalitě. Pro výkon bezpečnostní služby by měl být vyškolen celý bezpečnostní sbor. Tak bude každého příslušníka Sboru národní bezpečnosti plně využito pro bezpečnostní službu. Není možno 35.000 poměrně inteligentních příslušníků stráže národní bezpečnosti diskvalifikovat na nějaký jen pořádkový - chodecký sbor.

Bezpečnost občanů uvnitř státu je v přímé závislosti na odborné vyspělosti a objektivitě bezpečnostních orgánů. Je totiž podstatným znakem demokracie objektivita ve vyšetřování trestních činů jakéhokoliv druhu a také objektivita v uveřejňování úředních zpráv o výsledcích závažných vyšetřování.

Před několika dny proběhla rozhlasem i novinami úřední zpráva ministerstva vnitra o odhalení illegálního hnutí na Slovensku. Zmiňuji se zde o této věci z toho důvodu, že jednak ve zprávě byla zmínka o dr Bohdanu Chudobovi, příslušníku čs. strany lidové, spolupracovníku, nikoliv redaktoru "Obzorů" a úředníku ministerstva informací, jako by byl důvodně podezřelý z toho, že neoznámil některé údaje ze zločinného podniku, o němž domněle věděl, jednak z toho důvodu, že zpráva byla dána veřejnosti na vědomí až teprve nyní, ačkoliv již před 2 měsíci nebo i dříve byly známy výsledky šetření, kdy v této souvislosti dr Bohdan Chudobabyl jako svědek ve vazbě.

Jsme daleci toho dělat komukoliv z podezřelých na této akci obhájce a jsme naopak pro přísné potrestání zjištěné viny podle zákona, avšak vzhledem k prohlášení dr Bohdana Chudoby, uveřejněném v tisku, v němž jakoukoliv účast na illegální činnosti dr Kolakoviče popírá, a vzhledem k prohlášení provinciátu české provincie Tovaryšstva Ježíšova, zaslanému ministerstvu vnitra, v němž se prohlašuje oficielně, že Tomislav Kolakovič-Poglain není členem řádu Tovaryšstva Ježíšova a že mu tudíž nepřísluší titul jezuitský kněz, vznikají důvodné obavy, že výsledky šetření v této akci nejsou buď úplné, nebo nejsou objektivně sděleny a jsou politicky umístěny. (Potlesk.)

Bylo by třeba, aby ministerstvo vnitra také vysvětlilo, proč ve zprávě zpravodajského odboru jeho ministerstva byla z t. zv. zúčastněných Čechů, jichž má býti asi 100, uvedena jména jen dvou osob a zda snad u těchto osob byla vina prokázána pravoplatným rozsudkem některého soudu. (Potlesk.)

V zájmu klidu vnitřního i dobrého jména za hranicemi bylo by dobře, kdyby ministerstvo vnitra vydalo přesnou zprávu s průkazním materiálem buď veřejně nebo kompetentním zástupcům lidu v parlamentě, nebo nevydávalo takových zpráv, dokud věc nebude vyšetřena a rozhodnuta soudem. (Potlesk.) Upevní se tím jen dobrý poměr lidu k bezpečnostním orgánům a tím také k ministerstvu vnitra.

Do rámce úvah o úspornosti v naší veřejné správě nutno zařadit také úvahu o uspořádání naší lidové administrativy v budoucnu. Mluví a píše se v určité části veřejnosti o tom, že by se měl systém zemských zřízení nahradit systémem župní administrativy. I když by se touto věcí mohlo zabývat snad až ústavodárné Národní shromáždění, je účelné již dnes vysloviti v této věci stanovisko. Třebaže župní zřízení má své zastánce, přece jen důvody historické a účelové, ale hlavně úsporné mluví proti takovému zřízení. Zemská samospráva v nynější formě zemských národních výborů je vžitou a osvědčenou formou lidové administrativy a není naprosto účelné nahrazovat tento systém případnými župními národními výbory, které by jen představovaly zemský národní výbor v menším vydání.

Přiměřené úspornosti nutno však dbáti ve všech úsecích veřejné správy a samosprávy a tedy i samosprávy obecní.

Blíží se datum voleb a s tím roste určitá předvolební nervosita a začínají propagační manévry. Jedním z takových propagačních cviků jsou svobodné a tajné volby do některých vybraných místních národních výborů, jak se ku př. stalo 17. března 1946 v Dlouhé Loučce. Předseda správní komise poslal dne 14. března československé straně lidové v Dlouhé Loučce tento přípis:

"Správní komise v Dlouhé Loučce. Dne 14. března 1946. Československé straně lidové v Dlouhé Loučce. Vyzývám Vás již naposledy, abyste podali za vaši stranu kandidátní listinu, a to do zítřka ráno do osmi hodin. V neděli, t. j. 17. března 1946 dopoledne se provedou ve zdejší obci Dlouhá Loučka tajné volby. Náklady vzniklé natisknutím kandidátek zaplatí československá strana komunistická. Podepsaní: Kučera, předseda MSK, Štrajt Gustav, důvěrník KSČ."

Současně byly vydány čtyři kandidátní listiny s datem již 8. března, z nichž jen na kandidátní listině komunistické strany bylo uvedeno 15 kandidátů, ostatní kandidátní listiny měly natištěny jen název strany, jinak byly prázdné.

Jak tyto všeobecné a tajné volby dopadly, není mi známo, ale je mi jasno, že tento postup je zcela nezákonný a příliš průhledný. Bylo by na čase, aby ministerstvo vnitra rázně zakročilo a zakázalo ojedinělé provádění voleb, dokud nebudou vypsány podle nových volebních řádů řádné a všeobecné volby do obcí. (Potlesk.) Přispěje to ke klidu a důvěře mezi stranami Národní fronty a také v celé naší veřejnosti a občané si ušetří zbytečná vydání se zbytečnými volbami. (Potlesk.)

Je třeba zejména dnes, v době předvolební, aby politické strany byly k sobě navzájem korektní a nezáludné, aby pojem Národní fronty nebyl bezobsažným, papírovým pojmem a abychom mohli po volbách splniti přání pana presidenta - zasednout opět u společného stolu k společné práci pro blaho republiky a jejího lidu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Trojanovi.

Posl. Trojan: Slávne Národné shromaždenie!

Tohoročný štátny rozpočet bol sostavovaný za úplne iných podmienok a predpokladov, ako tomu bývalo v prvej republike. Iné a odlišné sú predpoklady politické i hospodárske. I keď k týmto zmeneným podmienkam a predpokladom prihliadneme, predsa len nemôžeme sa vyvarovať dojmu, že by sa pri jeho sostavovaní bolo vyvarovalo všetkých chýb minulosti a že by sa boly v náležitej miere uplatnily všetky zásady, ktoré boly vyslovené v košickom programe našej prvej vlády. Tým viac sa preto žiada niekoľko kritických poznámok, zvlášť keď uvážime, že ide o prvý rozpočet v obnovenej republike a že chyby a nedostatky, ktoré má, mohly by sa stať neželateľným percentom pre budúcnosť, ak by sme na ne nepoukázali už teraz.

Pokiaľ ide o kapitolu Ministerstva národnej obrany, mal by som k nej ako príslušník československej armády a člen branného výboru niekoľko pripomienok a poznámok. Nebudem operovať číslicami, tie sa dajú ľahko a podľa potreby prekrútiť. Obmedzím sa preto len na praktické pripomienky.

Predovšetkým musíme mať stále na zreteli, za akých podmienok sa naša armáda tvorila v zahraničí a doma, čo dosiaľ vykonala a aké úlohy ju očakávajú v budúcnosti. Naša nová armáda, ktorú máme na mysli, zrodila sa v ohni boja proti fašizmu a reakcii, za slobodu a demokratické ideály. Vyšla z tohoto boja morálne zocelená. To nám prikazuje, že v duchu, v akom sa tvorila v časoch boja, budeme ju musieť vybudovať v mieri v slobodnej republike. Pri jej budovaní musíme mať teda na zreteli predovšetkým jej demokratický charakter. Demokratický však nie vonkajší - formálny, ale opravdivý, vnútorný. Demokratizácia armády nesmie sa stať a zostať len pláštikom, ale musí mať skutočnú a opravdivú vnútornú náplň. Aby sme vybudovali takúto zdravú a uvedomelú, ozaj ľudovú a demokratickú armádu, musíme jej predovšetkým zaistiť všetky potrebné hmotné predpoklady. Inými slovami: na našej armáde nesmieme šetriť. To je prvým predpokladom, a potom sa na službu v novej československej armáde nebude hľadieť ako na bremeno, ale ako na vysokú morálnu povinnosť každého občana, a táto povinnosť nebude pre neho hmotným bremenom a ťarchou. Platí to rovnako pre vojakov, ako aj pre dôstojníkov. Videli sme za prvej republiky, že sa služba v armáde považovala za bremeno a na dôstojnícky sbor sa často pozeralo ako na zle platené zamestnanie. A bolo tomu v skutočnosti tak. Preto nás nemôže ani terajší rozpočet po tejto stránke uspokojiť, hoci - ako som už uviedol - sostavený je za celkom iných pomerov a možností, ako tomu bolo za prvej republiky.

Nepovažujeme za dostatočné hmotné a existenčné zabezpečenie hlavne nižších dôstojníkov, rotmajstrov a poddôstojníkov v ďalšej činnej službe, ktorí pri výchove a výcviku mužstva majú dôležitú úlohu. Nemôžeme však očakávať od nich, že sa budú svojvoľne s úplnou starostlivosťou venovať svojim povinnostiam dotiaľ, kým nebudú existenčne slušne zaistení. Ich funkcia v armáde, a to nielen za vojny, ale aj v mieri, je veľmi dôležitá a význačná. Zasluhuje si preto aj primerané honorovanie.

V stávajúcej platovej úprave týchto kategórií nemožno hovoriť o honorovaní, ale skôr o výdatnejšej podpore, nechcem povedať almužne, a to je posudzované nie s hľadiska dnešnej cenovej hladiny, ale aj s hľadiska ustálenej cenovej hladiny v roku 1938. Tu bude v prvom rade potrebné zjednať nápravu a odčiniť tak chyby z minulosti. A bude to tiež dôležitým a prvým krokom k demokratizácii armády, keď nebude honorovaná len hodnosť, ale predovšetkým funkcia, schopnosť a výkon. Bude to tiež znamenať spravodlivejšie rozdelenie národného dôchodu.

Týmto nechcem povedať a tvrdiť, že platy takzvaných vyšších dôstojníkov sú uspokojivé. Naopak. Máme možnosť často pozorovať v dennom živote, že príjem lepšie honorovanej nekvalifikovanej sily, a k tomu pomocnej, je vyšší ako jej nadriadeného, kvalifikovaného a schopného vyššieho dôstojníka. Tu tiež nemôžeme hovoriť o demokratizácii, zvlášť keď srovnáme dôchodok aktívneho vyššieho dôstojníka s dôchodkom jemu vzdelaním i kvalifikáciou na roveň postaveného úradníka v súkromných službách. Nedivme sa potom, že práve schopnejší dôstojníci snažia sa uchytiť v civilných povolaniach.

Odpočivné zaopatrenie dôstojníkov a poddôstojníkov v dnešnej forme je tiež neuspokojivé a bude ho treba riešiť súčasne s platovou úpravou.

Vôbec už nie je dostatočné doterajšie zabezpečenie vdov a nezaopatrených pozostalých po dôstojníkoch. O toto budeme sa musieť v budúcnosti rozhodne lepšie postarať, ako je tomu dosiaľ. Veď za dnešného stavu nemôžeme hovoriť ani o najskromnejšom zabezpečení ich existenčného minima. Ešte boľavejšie je táto otázka riešená u pozostalých po padlých účastníkoch odboja, pokiaľ možno vôbec hovoriť o jej riešení. Položka venovaná na tieto účely v tohoročnom rozpočte je nedostačujúca. V budúcnosti bude sa musieť i táto chyba napraviť. Bude to len najskromnejším výrazom vďaky a uctením pamiatky našich hrdinov, ktorí obetovaním svojich životov význačne prispeli k tomu, že môžeme budovať novú armádu v slobodnej vlasti.

Ochrana zdravia príslušníkov našej armády musí nám byť už teraz tiež jedným z najvyšších príkazov pri jej budovaní. Nemôže nás preto úplne uspokojiť výška položky, venovaná v rozpočte na tento účel, a v budúcnosti rozhodne musí byť zvýšená.

Tak isto nepovažujeme za dostačujúcu položku na zaistenie invalidov z boja za slobodu. I tomuto problému bude sa musieť venovať v budúcnosti väčšia pozornosť a bude sa musieť vyriešiť spôsobom, ktorý zabezpečí slušné živobytie tým, ktorí v boji za slobodu obetovali svoje zdravie a sú odkázaní na pomoc. Títo ľudia nesmia byť považovaní za príťaž, ale za žiarivé príklady obetavosti a hrdinstva v boji za najvyššie ideály človeka a ľudstva. (Potlesk.) Nesmia dostávať almužnu, ale spravodlivú zaslúženú odmenu. Dosiaľ tomu tak nebolo a ani nie je.

Takáto je existenčná a sociálna situácia príslušníkov našej armády, z ktorej chceme vytvoriť účinný nástroj obrany našej vlasti proti prípadným útokom zvonku a v ktorej chceme mať i dôležitého a platného činiteľa v udržovaní vnútornej bezpečnosti a poriadku štátu. A keď naša armáda má dokonale uplatniť tieto funkcie, musíme jej tiež dať všetko, čo k tomu potrebuje.