To vše vyvolává poplach u milionů lidí, hlasujících loni pro Labour-Party a tím, jak se domnívali, pro mír, bezpečnost a sociální pokrok. Pravice nejrůznějších odstínů útočí již po měsíce v Anglii proti Sovětskému svazu a vede kampaň proti každému socialisačnímu opatření země. Labouristické hnutí není jednolitým tělesem, v této straně existuje silná skupina, jejíž zahraniční politiku téměř nelze rozeznat od Churchillova pojetí. A tvrdí se, že prý zahraniční ministr Bevin tančí podle téže noty jako bývalý britský premier. Na druhé straně vystupuje složka, kterou pravicový tisk nazývá již soustavně "zakukleně komunistickou". A uprostřed těchto dvou křídel jsou zástupy prostých členů, kteří zaníceně touží po světě opravdu novém, ale nemohou se v poměrech své strany ani pořádně vyznat. Jeden den jásají, že doly budou znárodněny, a druhý den je zarazí opatrnické prohlášení některého t. zv. odpovědného činitele. Dnes je nadchne pokrokový projev některého z vůdců o Indii nebo nějaký vlídný výrok o Sovětském svazu, a zítra jsou politi sprchou houževnatosti, s jakou lpí britská politika na svém dosavadním postupu v Řecku i jinde. V rozpravách, které měl náš londýnský informátor s různými členy a funkcionáři dělnické strany, nebylo ani jednoho, který by byl mohl popřít, že Sovětský svaz má více než dosti důvodů, aby se díval na postup t. zv. anglosaského světa s nedůvěrou. Britský lid je ochoten poskytnout svému vedení čas, ale mýlil by se každý, kdo by se domníval, že ve svém úsilí ochabne a že jeho touha po sociálním pokroku časem vyprchá.

Ani národové Západu netouží po nové válce. Chtějí mír. Ale určité politické skupiny anglických reakcionářů a amerických miliardářů rozsévají semena nesvárů a nejistoty. Proto nynější strach z války v tak mnohých zemích a u tak mnohých lidí. Je třeba, jak to řekl generalissimus Stalin zástupci jedné americké tiskové agentury, pranýřovat válečné štváče, a nedat jim příležitost zneužít svobody slova proti zájmům míru.

Slavná sněmovno! Čs. strana národně socialistická a zajisté i všechny strany Národní fronty a drtivá většina našeho národa je si vědoma historického poslání Svazu sovětských socialistických republik v Evropě, jejíž konsolidace není možná bez vedení Sovětského svazu. (Potlesk.) Nikdo na světě nemůže býti tak pevným a spolehlivým konsolidačním činitelem jako právě Sovětský svaz. To uzná nakonec i ten nechápavý nebo zaujatý Západ. A úkolem našeho státu, malého partnera veliké země Sovětů, je, býti mostem tohoto dorozumění. Je to vznešený úkol, který nám ukládá naše zeměpisná poloha, úkol, k němuž jsme určeni svou historií a který nám umožňuje povaha, vzdělání a schopnosti našeho lidu. Je to náš povinný příspěvek k urychlení stabilisace Evropy a možná i celého světa. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím pí. posl. dr Horákovou, aby sa ujala slova.

Posl. dr Horáková: Slavná sněmovno, paní a pánové!

K rozpočtové kapitole ministerstva zahraničí dovoluji si připojiti několik poznámek. Úkoly, které v r. 1946 čekají toto ministerstvo, jsou tak rozsáhlé a životně závazné pro existenci našeho státu, že bychom si přáli je usnadnit a ulehčit nejenom náležitým finančním podkladem, ale zejména naprostým porozuměním, živým zájmem a upřímnou účasti všech politických stran, všech důležitých organismů veřejného života i všeho občanstva. Jsme si dobře vědomi, že představitelé naší zahraniční služby a jejich spolupracovníci ponesou největší část práce, spojené s tím vším, co v tomto roce bude vykonáno pro nastolení zdravého a spravedlivého míru, zabezpečení samostatnosti našeho státu a úpravu jeho hranic. S vděčností konstatujeme, jak už jsme také učinili při rozpravě o prohlášení p. ministra zahraničí, že linie naší zahraniční politiky postupuje v souhlase s našimi zásadními stanovisky, a radostně kvitujeme, že se jí dostává podpory a souhlasu také ostatních stran Národní fronty. Naše hluboká důvěra patří našemu ministru zahraničí a jsme pevně přesvědčeni, že pod jeho vedením a za řízení zahraniční politiky naším geniálním diplomatem presidentem dr Benešem dojdeme k těm cílům, které naše vláda a náš lid v zahraniční politice našemu státu vytkli.

V době, kdy se vytvářejí nové situace pro náš zahraniční význam a ocenění, jest velmi důležité, aby ministerstvu zahraničí byly poskytnuty nejširší možnosti využíti všech sil, které jakkoliv mohou působiti na posílení naší služby mimo hranice státu. Víme, že si hospodářské poměry státu žádají, aby bylo úsporně postupováno ve všem všudy. Nechtěli bychom však právě v resortu ministerstva zahraničí donucovati k příliš dalekosáhlým úsporám, které by ohrozily pečlivé opatření našeho zastoupení v cizině, ať v úřadech zastupitelských, ať při příležitostných a občasných jednáních konferenčních a kongresových, jakož i ve všech stálých mezinárodních organismech. Bylo už tady řečeno paní posl. Zeminovou, jak velikou úlohu mají ženy při tvoření základů míru a jaké úsilí mohou vyvinouti k jeho zabezpečení. Nesmírná síla, která je skryta v ženách celého světa, může být rozhodujícím diplomatickým činitelům ohromnou oporou. Dosud jen nepřímá účast žen v zahraniční politice by měla býti proměněna v přímou a bezprostřední. Skutečně se ženy celého světa již také staví do jednotné fronty. Vytvořením Mezinárodní demokratické federace žen, k níž došlo v minulém roce, postavily se ženy 39 států všech světadílů, které representují 81 mil. žen, do jednoho společného tábora bojovnic za nastolení spravedlivého míru a jeho zabezpečení a do tábora bojovnic pro konečné a důsledné vyhlazení fašismu. Tato ženská mezinárodní organisace není jenom základnou pro ochranu ženských práv a zájmů, ale má také vyvíjeti vliv a politickou a mezinárodní spoluúčast v nejširším slova smyslu. Československé ženy, zastoupené Národní frontou žen a Radou československých žen, jsou vděčny ministerstvu zahraničí i naší vládě za porozumění, kterým jim bylo umožněno také účastniti se jednání prvého světového kongresu žen v Paříži, a za podporu, která jim dovoluje býti členem této světové Mezinárodní demokratické federace. Vědí však, že jsou pouze na počátku svých úkolů, a vznášejí proto na pana ministra zahraničí, na parlament a na vládu snažnou prosbu, aby jim i nadále bylo umožněno jak prostřednictvím této organisace, tak také spoluúčastí v ostatních důležitých mezinárodních ženských celcích pracovati tak, aby opravdu mohly spolu působiti a spolu se účastniti na tomto ženském snažení na poli mezinárodním. Ujišťujeme ministerstvo zahraničí, že je mezi našimi ženami dostatek opravdu zdatných, odborně připravených a všestranně způsobilých žen, které s úspěchem splní na ně kladené požadavky v mezinárodních jednáních. Nemáme na mysli pouze účast našich žen na různých mezinárodních sjezdech a konferencích. Jde nám o trvalé zařazení našich odbornic do spolupráce zahraniční. Je to zejména hospodářská a sociální rada Organisace Spojených národů a její komise pro lidská práva, kde bychom měly rády své ženské zástupkyně, odbornice v otázkách sociálních, zdravotních a ženských. Je s tím spojena také otázka našich žen ve službě ministerstva zahraničí jako úřednic a diplomatek. Nemáme dosud žádné ženy na vedoucím diplomatickém místě, a pan ministr zahraničí mi dovolí, abych prohlásila, že bychom opravdu zasloužily za velikou práci a cenné služby, které naše ženy svým příležitostným spolupůsobením přinesly naší zahraniční politice, aby se ženy takového místa v našem státě co nejdříve dočkaly. (Potlesk.) Opírám toto přání o vynikající službu řady žen, které konaly v odboji zahraničním, a připomínám velikou práci, kterou mezi našimi přáteli na Západě vykonala pro československý stát umučená a popravená senátorka Františka Plamínková. Stopy, které její práce zanechala ve světě, byly tak významné, že přední představitelé našeho státu uznali mimořádnou cenu, kterou měla její práce a pomoc pro naše zápasy v cizině v době naší okupace, i když tato pracovnice nebyla na živu. (Potlesk.) Byly bychom rády, kdyby do všech kategorií naší zahraniční služby a našeho diplomatického dorostu byly ženy přijímány a byla jim jako mužům zaručena všestranná průprava na různých úsecích zahraniční služby, a to nejenom v ministerstvu, ale také na zastupitelských úřadech venku. Kvitujeme s radostí, že se tak už stalo v některých případech, a oceňujeme zvláště vyslání dvou úřednic, které bylo provedeno při lednovém zasedání Organisace Spojených národů v Londýně, že si tyto ženy počínaly úspěšně, o tom svědčí uznání, kterého se jim dostalo z úst paní Rooseveltové, jež ve svém pozdravu československým ženám zvláště podtrhla význam a příkladnou a úspěšnou činnost těchto žen.

Chtěla bych ještě upozornit na to, že ze všech západních států a zvláště z Ameriky přichází našim ženám stále řada významných nabídek k mezinárodní spolupráci, která se také projevuje prakticky tím, že na př. Mezinárodní federace výdělečně činných žen vyvolala ve své americké odbočce akci na hmotnou pomoc našim válkou a persekucí postiženým ženám (Potlesk.), a již přicházejí oznámení o ochotě pomoci v tomto směru. Také Mezinárodní organisace vysokoškolsky vzdělaných žen nabízí ze svých stipendijních fondů pomoc pro naše persekucí postižené vysokoškolačky. Jeden úkol vidíme však jako zvlášť závažný a pro něj prosíme také o zvláštní porozumění. Je pro nás samozřejmou povinností vybudovat co nejširší vztahy našich žen se ženami slovanských národů a zvláště se spojeneckými ženami Sovětského svazu. Zde je potřebí dohonit mnohé a zapojit naše ženy do úzké spolupráce s nimi, neboť můžeme zde mnoho získávat, ale můžeme zde také mnoho dávat. Je nám jasné, že v dnešní konstelaci na mezinárodním poli nebudeme mezi činiteli rozhodujícími, neboť rozhodování je na půdě velmocí, ale jsme přesvědčeny, že jako vždy v historii i nyní můžeme přinést svůj osobitý přínos do mezinárodní spolupráce, hlavně na mravních a ideových položkách. Víme dobře, že sama bezpečnostní rada Organisace Spojených národů, která střeží dnes atomovou energii a atomovou bombu, by nám mír nezajistila, neboť tato atomová energie byla vymyšlena lidským mozkem, a ten je schopen vymyslit ještě horší a drtivější zbraně, nebude-li spoután mravními zásadami. (Potlesk.) Jsem přesvědčena, že jen opravdová demokracie uvnitř národů a mezi národy je pravou zárukou mezinárodního míru a spolupráce mezi národy světa.

Ke kapitole ministerstva vnitra dovoluji si upozorniti na dva důležité body. Je nezbytně potřebí, aby byla novým zákonem vyřešena úprava státního občanství republiky Československé, zejména otázka nabývání a pozbývání občanství u provdaných žen a jejich dětí. Dosavadní platný systém, který až na výjimku u Němců stojí na stanovisku, že žena provdáním za cizince automaticky pozbývá svého státního občanství a že cizinka naproti tomu sňatkem s Čechoslovákem nabývá automaticky naší příslušnosti, neodpovídá naprosto dnešní době. Vidíme hluboký a těžko řešitelný problém, který přináší naše doba v tomto směru, a stojíme také před mnohými ohledy na bezpečnost státu, kdy automatické nabývání příslušnosti může ohroziti jeho bezpečnost. Na příklad ženy - cizinky, nepřátelské našemu státu, mohou tímto způsobem, sňatkem s naším občanem, dostati naši příslušnost, aniž by úřady státní mohly k tomu zaujmouti stanovisko.

Upozorňuji na to, že již v roce 1930 byla naším státem podepsána mezinárodní smlouva, uzavřená na kodifikační konferenci mezinárodního práva, která měla upravovat všechny tyto složité otázky státní příslušnosti, jež vznikají z nárazu různých zákonodárství jednotlivých států, a měla v prvé řadě odstranit ty případy, kde na základě střetu zákonů jednotlivých států někteří občané se ocítají vůbec bez státní příslušnosti a naproti tomu jiní mají příslušnost několikerou. Při těchto otázkách měla býti také odstraněna a vyřešena otázka automatického nabývání a pozbývání státní příslušnosti u provdaných žen.

Také v první republice v ministerstvu unifikací byla již vypracována osnova zákona o státním občanství, která měla tuto materii upraviti pro celý stát, protože, jak je známo, na Slovensku platí o nabývání a pozbývání státní příslušnosti odchylné předpisy.

Žádáme proto ministerstvo vnitra, aby urychleně v řešení této otázky pokračovalo, aby tím byly značně zmenšeny velké obtíže, v nichž se ocítají naše ženy a jejich děti, které se provdaly anebo ještě provdají za cizince, a aby také byla co nejvíce šetřena zásada, že československý občan, ať žena nebo muž a jeho dítě, má býti s krajním vypětím sil zachován našemu státu. Současně i naše státní bezpečnost si žádá uvědomělé a přísné úpravy v tomto směru na obranu proti živlům státu nepřátelským.

Druhý bod, který potřebuje nové základní úpravy zákonné, je platový zákon veřejných zaměstnanců. Pan ministr vnitra sám prohlásil v rozpočtovém výboru, že bude v nejbližší době v jeho ministerstvu přikročeno k pracím na této nové osnově. V platném platovém zákoně pro veřejné a státní zaměstnance je řada důležitých problémů, dotýkajících se veřejných zaměstnankyň, jež musí být nyní nově řešeny vzhledem k novému pracovnímu zařazení a postavení našich žen a vzhledem k velikému a mimořádnému zájmu státu na zdravé a hojné populaci. Tak jsou to na př. mateřské dovolené, úprava výchovného, sirotčích důchodů, rozřešení dosud trvajících některých zbytků ustanovení o celibátu, na př. u vězeňských dozorkyň, úprava podmínek pro přijetí do veřejné služby, které jsou mnohdy odchylné pro ženy, a zejména v první řadě pak novelisace dekretů č. 68 a 74, kterými se reaktivovaly propuštěné ženy provdané a předčasně pensionované ženy i muži. Žádáme proto, aby komise, jejíž ustavení oznámil pan ministr vnitra, byla při přípravě tohoto nového platového zákona pověřena ministerstvem náležitě přihlížeti k těmto otázkám a aby před definitivní úpravou a textací tohoto zákona byly slyšeny příslušné ženské organisace ÚRO a aby bylo také dopřáno celostátním ženským organisacím vyjádřit se k těmto otázkám.

A nyní mi dovolte, abych ještě řekla několik poznámek, které považuji za nutné a spravedlivé říci, aby byla uvedena na správnou cestu pravdy nesprávná tvrzení, která jsme četli a slyšeli v minulých dnech v rámci kampaně rozpoutané proti osobě dr Feierabenda, bývalého ministra financí naší zahraniční vlády a tvůrce nové československé měny. Včera byl ve sněmovně vznesen dotaz, zda jde o vyplacení 1 milionu Kčs k rukám dr Feierbenda se strany Kooperativy. Byla také řeč o tom, že dr Feierabend jezdil na studijní cesty do Německa. V obou případech jde o neopodstatněné útoky. Proto konstatujeme:

Dr Feierabend byl před válkou vrchním ředitelem Kooperativy s měsíčním platem 11.330 Kč a mimo to byl předsedou obilního monopolu, kteroužto funkci zastával bezplatně, ačkoliv měl podle zákona nárok na odměnu. Když se stal později ministrem, zůstal ředitelem Kooperativy a byl na placené dovolené. Od chvíle, kdy bylo Československo okupováno, pracoval dr Feierabend - a to mohu osobně dosvědčit - v podzemním hnuti a mimo jiné je také podporoval značnými částkami peněz. Ještě po jeho útěku za hranice zaplatila jeho manželka na toto hnutí 10.000 K. Podle služební smlouvy, kterou měl dr Feierabend s Kooperativou, byla tato společnost při nejmenším morálně povinna starat se o jeho rodinu, která zůstala po jeho odchodu do ciziny zcela bez prostředků. Uznáváme, že to nebylo tehdy možné vzhledem k methodám Němců; proto žila tato rodina 5 a půl roku jen z podpor přátel a upadla do značných dluhů. Hned po svém návratu do vlasti se hlásil dr Feierabend do Kooperativy jako každý jiný zaměstnanec, který měl toto právo, a projevil vůli pracovat v této instituci. Nic jiného nežádal a není jeho vinou, že byl odmítnut. Teprve potom začal uplatňovati nároky, vyplývající z jeho služební smlouvy, což musil učiniti s ohledem na svoji rodinu, které během války vznikla řada závazků a dluhů a která musela své věřitele uspokojiti. (Výkřiky.) Tuto jeho rodinu připravili Němci za války o všechno, vyrabovali, kde co bylo, a odcizili dokonce i střádanky dětí. A já jsem v Terezíně v těžké vazbě žila s touto rodinou v jedné cele. Jeho paní a jeho švagrová, jeho 80letý otec, jeho dva synovci a bratr byli podrobeni v tomto terezínském věznění nejtěžším a nejkrutějším potupám, které museli snášeti ostatní. (Výkřiky.) A není opravdu důstojno, abychom tuto, opravdu velmi značně a velmi silně přinesenou národní oběť nějakým způsobem znehodnocovali. Nechceme ji znehodnotit u jiných, nesmíme ji také po spravedlnosti znehodnocovati u tohoto člověka. (Potlesk.)

Paní Feierabendová po dobu svého pobytu v Terezíně konala ty nejnižší práce, jak je konala kterákoli z nás, trestankyň politických. Konala je v souhře a za opravdové dohody a v největším kamarádství s ostatními spoluvězeňkyněmi, z nichž mnohé se rekrutovaly z řad těch, kteří dnes napadají dr Feierabenda, a z nichž mnohé k paní Feierabendové měly upřímné přátelství.

Představenstvo Kooperativy v čele s komunistickým zástupcem Nepomuckým, když se dr Feierabend ucházel o svůj plat jako každý jiný, který měl to právo, jednomyslně dohodlo s dr Feierabendem úmluvu, že mu bude část požitků zaplacena, takže Feierabend dostal 346.656 Kčs vyplaceno, tedy žádný milion, o kterém zde byla řeč. (Výkřiky.) Pokud jde o jeho pensi, pánové, má na ni nárok (Výkřiky.), poněvadž na ni platil již od r. 1917 a byl zaměstnán jako každý jiný zaměstnanec v zemědělském družstevnictví. Postižených politických vězňů, kteří právě změnou politických okolností se nedostali ani na své místo a ani nedostali náležitou odměnu za svou škodu a křivdu, ačkoli byli pět až šest roků zavřeni, - a jsou to vynikající odbojoví pracovníci - je více, a budete-li si přát, já vám přivedu další příklady. (Potlesk.)

Je nutno litovati, že právě představitel odborového hnutí projevuje tak málo pochopení pro oprávněné požadavky těch lidí, kteří jsou tak těžce poškozeni na zdraví i na své svobodě a na svých statcích a kteří byli za okupace persekvováni.

Pokud jde o cestu pana dr Feierabenda do Německa, je skutečnost taková. (Výkřiky.) Nemůžete mě překřičet, říkám vám pravdu, a kdybyste křičeli sebe víc, ta pravda bude přece řečena. (Potlesk.) Dr Feierabend zastupoval československé zemědělce v mezinárodní federaci zemědělské a v této funkci jezdil často do různých zemí. Nejezdil tam sám, jezdila tam řada jiných. Když jej oficielně pozvali na svůj mezinárodní sjezd do Goslaru, jel tam také, celkem dvakrát, ale vždycky se dotazoval vlády, zda má pozvání vyhovět, a v obou případech dostal pokyn, že je nutno, aby se sjezdu zúčastnil, protože by jeho neúčast byla pokládána za provokaci anebo že se tam jednalo o hospodářských otázkách, o nichž měla být naše vláda informována. A tak on tam také jel. A proto odmítáme útoky na tohoto muže, o němž jdou poctivé a řádné zprávy, neboť on byl opravdu činný aktivně ku prospěchu československé věci, on i jeho rodina ku prospěchu československé věci dali svůj podíl a není slušno a spravedlivo, aby to bylo potlačováno. (Potlesk.)

Je pravda, že byl členem agrární strany, ale těch členů agrární strany, kteří jsou dnes dokonce aktivní, je mnohem více, než uvádíte, pánové. Dr Feierabend nenáležel nikdy k politickému vedení a nemůže býti proto činěn odpovědným za politiku této strany, právě tak jako nemohou za ni odpovídat statisíce poctivých československých zemědělců-vlastenců, kteří za republiky i ve válce plnili na českém venkově svoji národní povinnost. Tak je tomu, pánové. (Potlesk.)