Podpredseda Cvinček (zvoní): K tejto prvej politickej časti podrobnej rozpravy nie je už nikto k slovu prihlásený, rozprava o tejto časti je skončená.

Pristúpime preto k 2. časti podrobnej rozpravy, t. j. k časti kultúrnej a sociálnej, zahrnujúcej z riadneho rozpočtu:

Zo skupiny I, Vlastnej štátnej správy, kap. 9. Ministerstvo školství a osvěty, Povereníctvo školstva a osvety, kap. 10. Ministerstvo informací - Povereníctvo informácií, kap. 19. Ministerstvo ochrany práce a sociální péče - Povereníctvo sociálnej starostlivosti, kap. 20. Ministerstvo zdravotnictví - Povereníctvo zdravotníctva, kap. 21. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Ze skupiny II riadneho rozpočtu - Správa štátnych podnikov: § 10. Státní statky zemědělských škol, § 11. Uhříněvský školní závod zemědělský, § 12. Školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě, § 13. žabčický školní závod zemědělský, § 14. Kuřimský školní závod vysoké školy zvěrolékařské v Brně, § 26. Ústav pre školský a osvetový film, § 29. Štátne nakladateľstvo, § 18. Státní tiskárny a Úřední list, § 19. Československá tisková kancelář, §. 28. Zpravodajská agentúra Slovenska, § 16. Státní veterinární ústav v Ivanovicích na Hané, § 17. Státní lázně, § 23. Štátne kúpele, § 25. Visutá lanovka na Lomnický štít.

Z mimoriadneho rozpočtu:

Hlava I, vlastná štátna správa, z titulu 1 oddiel 9, 19, 20, z titulu 2 §§ 9, 10, 19, 20, 26, č. 7, 8, 12, 13.

Hlava II, štátne podniky, z tit. 2 §§ 17, 23, 25, z tit. 3 §§ 16, 17, 19, 23.

K tejto časti rozpravy sú prihlásení títo rečníci: pp. posl. dr Bělehrádek, Pavlásek, dr Pavlík, Vojanec, Uhlířová, Šenšel, Jungwirthová, Halas, Sýkora, Charvát, Adam, Jodas, Kazinour, Přibylová, Skuhrovcová, dr Uhlíř, inž. Michalič, Hrušovská, Podborský, Hodinová-Spurná, Ušiak, dr inž. Kácl, dr Bureš, Hora, Větr, Machačová-Dostálová, Deči, Pravoslav Nosek, Jura, Bělíková, Maleček.

Prosím prvého rečníka, pána posl. dr Bělehrádka, aby sa ujal slova.

Posl. dr Bělehrádek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi promluviti ke kapitole ministerstva školství. Položka ministerstva školství byla v Československé republice vždy poměrně vysoká a ministerstvo školství bývalo co do výdajů vždy na druhém místě hned za národní obranou. Tento stav je zachován i v rozpočtu na tento rok, ale v roce 1938 jsme vydali na obranu dvakrát tolik co na školství, kdežto v tomto roce je rozpočet školství jen o jednu šestinu menší než rozpočet národní obrany. Je tedy mnohem příznivější než v první republice. Proti roku 1938 je celý rozpočet letošní zvýšen v průměru 3,8krát. Ale některé položky jsou zvýšeny méně, některé více. Dovolte mi, abych uvedl, že položka na národní obranu je zvýšena třikrát, položka na pense jenom dvakrát, kdežto ministerstvo vnitra má rozpočet zvýšen 4¹/₂krát a ministerstvo sociální péče 4¹/₄krát, kdežto školství pětkrát. Jeví se tedy rozpočet školství při každém druhu srovnání velmi příznivým oproti rozpočtu předválečnému.

Dovolte mi, abych se nyní zabýval rozpočtem vysokých škol. Vysoké školy dostaly v roce 1938 celkem 150 milionů korun, v roce letošním mají dostat 625 milionů, to je čtyřikrát tolik co před válkou. Ve skutečnosti je však rozpočet vysokých škol ještě příznivější, poněvadž odpadá rozpočet na německé vysoké školy, který sám činil před válkou asi 33 milionů Kčs, takže z toho vyplývá, že na naše československé vysoké školy se zvyšuje rozpočet 5,4krát, to je v průměru značně více, než odpovídá průměru celého rozpočtu a celkového rozpočtu ministerstva školství. Vítáme tento příznivý stav, neboť chápeme, že tím míní školská správa a vláda přispět k odčinění křivd, které na naší vědě a vysokých školách napáchala okupace. Dovolte, abych připomněl, že přes 50 vynikajících českých profesorů a docentů zaplatilo okupaci životem a že dalších více než 50 bylo vězněno a že nám chybí mnoho dalších, kteří zemřeli přirozenou smrtí, anebo odešli pro vysoký věk, a že práce, kterou konáme na vysokých školách v nynějším nedostatku technických pomůcek a v prázdných laboratořích, je práce veliká.

Chtěl bych v této souvislosti upozorniti na některé dosud běžné omyly o hospodářství československých vysokých škol. Část veřejnosti má dosud bohužel vysoké školy za zbytečný luxus. Je potřeba tento omyl soustavně odstraňovat a poučovat naši veřejnost, že my na vysokých školách nejen učíme, ale že jsme prakticky jediným orgánem pro pěstování vědy vůbec, že také bádáme. Žádný pokrokový stát a zejména stát socialistický si nesmí dovoliti potlačovat anebo nepodporovat vědu. Vědu dříve podporovaly hlavně kapitalistické státy, ale příklad sovětského Ruska ukazuje, že i státy socialistické mohou pěstovati vědu s velkým zdarem. Kdybychom my nechávali vědu na té hospodářské úrovni, v jaké ji nechávala naše první republika, tedy bychom si zde pěstovali, dovolte mi to říci, ostrov zabedněnosti mezi pokrokovým Východem a pokrokovým Západem.

Druhý omyl je ten, že mnozí u nás dosud věří, že vysoké školy jsou drahé. Ve skutečnosti však v r. 1938 jen asi 1¹/₂ % celkového řádného rozpočtu bylo věnováno na vysoké školy, v nynějším rozpočtu stoupla tato částka jenom asi o ¹/₁₀ % na 1,6 %. Na jednoho posluchače - kterých dnes máme více než 46.000 na všech našich vysokých školách - platí republika ročně pouze 1.350 Kčs. Myslím, že to je důkazem, že naše vysoké školy nejsou drahé, a v tom je, prosím, už také zahrnuta položka na pěstování vědy.

Věří se dále, že máme vysokých škol příliš mnoho. Kvituji s díky, že školská správa, vláda a slavná sněmovna nesdílely tento názor a že jsme mohli přikročiti k obnově olomoucké university, ke zřízení odboček lékařských fakult v Plzni a v Hradci Králové a také k vybudování několika nových vysokých škol, zejména vysoké školy politické, že přikročíme co nevidět k tomu, abychom uskutečnili konečně zákon z r. 1935, aby byl zřízen Tyršův ústav pro tělesnou výchovu jakožto vysoká škola tělovýchovná.

Věří se dále, že máme nadbytek vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale ani to není pravda, neboť za 6 posledních let okupace, kdy university a techniky nemohly produkovat dorost, klesl katastrofálně - jak víte - počet našich lékařů, právníků, profesorů i jiných akademických pracovníků. A není možno, abychom tuto mezeru vyplnili okamžitě nebo do roka, tato mezera se s námi bude táhnout několik let. Ovšem po těchto několika letech budeme natolik saturováni, že budeme muset přistoupit a už dnes pomýšlet na to a něco udělat, aby se nám na vysoké školy dostávali lidé opravdu nadaní, aby se nám tam nedávali zapisovat lidé jen proto, že si to mohou zaplatiti, jen proto, že jsou synáčky a dceruškami bohatých rodičů, zatím co by nadaní, ale chudí studenti zůstávali stranou. (Potlesk.)

Bylo by chybou, kdybychom sbírali jenom smetanu z moderního socialistického státního zřízení a zároveň smetanu za starého liberalistického zřízení a přitom ty nevýhody nutné regulace nechávali stranou. Není možné poskytovat výhody všem bez současné kontroly jejich práce, jejich výkonnosti a zdatnosti. (Potlesk.) Bude nutno regulovat příliv studentů na vysoké školy podle jejich nadání a podle ničeho jiného.

Taktéž nesmíme dovolit, aby vznikla konkurence mezi vysokými školami a průmyslem. Za první republiky se stávalo, že průmysl nám odčerpával, protože přeplácel vynikající odborníky z vysokých škol, anebo když je neodčerpával, tedy za jistou odměnu si jejich práci zajišťoval pro sebe, takže pro vlastní vědecké práce na vysokých školách takovým pracovníkům mnoho času nezbývalo. První republika bohužel tento stav podporovala tím, že nebylo dosti vědeckých pracovníků a že nebyli náležitě honorováni. Doufám, že nynější republika i tyto křivdy odčiní.

Tyto chybné názory se táhnou do naší republiky ještě z dob předválečných a zejména to byla agrární strana, která nepřála rozvoji vysokých škol, která svými návrhy na restrikci vysokého školství, a to opětovanými návrhy, několikráte rozrušila klid na vysokých školách, kterého je tak zapotřebí pro rozvoj vědy a kultury vůbec. V první republice byla větší ochota platit premie na dobytek, na vepře a na vývoz cukru, než podporovat vrcholky naší kultury - a přitom jsme si říkali národ Komenského a národ Masarykův. (Potlesk.)

Vrchol toho jsme zažili ve druhé republice, kdy se spílalo profesorům, spílalo se vzdělancům a kdy se ukázalo, že republika je v rukou lidí, kteří mají velmi blízko k našim německým nepřátelům, kteří potom toto dílo dovršili zavřením vysokých škol, persekucí studenstva, popravami a žalářováním českých vědců. Ukázalo se pak, čí spojenci byli vlastně ti restriktoři vysokých škol v prvé republice: byli to spojenci našich úhlavních nepřátel.

Třetí republika se nesmí vrátit k těmto methodám a ani k jejich stínu, chce-li být státem spořádaným a opravdu moderním. Neboť každý moderní stát zakládá své hospodářství a celou svou politiku především na vědě. Chceme-li dělat vědecký socialismus, musíme dělat také vědu.

Jsme spokojeni s rozpočtem ministerstva školství po všech stránkách a zejména v kapitole, která se týká vysokého školství a vědy. Jen bychom měli na pány ministry školství a financí zdvořilou prosbu, aby dali pozor, aby jejich dobrá snaha nebyla brzděna nebo mařena úředníky, kteří se snad dívají na nové poměry pořád ještě očima první republiky. (Potlesk.)

Přejeme si, aby o našich věcech, o našich návrzích, o vybudování vysokých škol, o jejich rekonstrukci, o jejich obnově po té těžké době, kterou jsme prožili, a o jejich rozvoji rozhodovali lidé, kteří mají evropský rozhled, kteří vědí, jak je pěstována věda na Východě a na Západě a kteří vědí, jak může lidová demokracie po vzoru Sovětského svazu vybudovat svou vědu, vycházejíc od potřeb lidu, tak aby se její dobrodiní vracelo zase lidu zpátky. K tomu je třeba, aby o našich věcech rozhodovali úředníci, kteří berou naše návrhy s positivním a ne s negativním zaměřením. Nepotřebujeme úředníky, které když dostanou odůvodněný návrh, nejprve napadne, jak by tento návrh potopili nebo jak by ho okleštili, jak by ho v jeho rozsahu co možná neprovedli. Musíme říci, že takoví úředníci dosud jsou, a prosíme oba pány ministry, aby si na jejich činnost dali bedlivý pozor.

Jinak považuji za povinnost poděkovati školské a finanční správě a zejména ministrům školství a financí za dosavadní podporu a poprosit je, aby nám svou přízeň i v budoucnosti zachovali. Děkuji vám. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Udeľujem slovo pánu posl. Pavláskovi.

Posl. Pavlásek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Naše lidová demokracie vykonala na výstavbě školství už pěkný kus práce. V době několika měsíců se podařilo na troskách, které nám po 5. květnu zbyly, obnovit a nově založenými školami doplnit síť všech druhů škol, od mateřských až po vysoké.

Počet mateřských škol vyrostl z 900 na 1986, národních škol s 6630 na 9730, počet středních škol vzrostl o 125, máme nových 8 státních škol průmyslových a 19 státních odborných škol pro jednotlivá odvětví průmyslu. Došlo k obnovení university v Olomouci, došlo ke zřízení poboček lékařských fakult Karlovy university v Hradci Králové a v Plzni, v Praze byla zřízena Vysoká škola politická a sociální, pracuje se na zřízení pedagogických fakult v Praze, Brně a Bratislavě.

Lidová demokracie přikládá vědě stále větší a větší význam, a to nejen v kulturním, nýbrž i v hospodářském a sociálním životě státu.

Lidová demokracie si proto buduje školství, vědecké ústavy a podporuje všechny instituce a zřízení, kterými se má do národa vlévat pokrok a vzdělanost. Lidová demokracie provede podle vládního návrhu důkladnou demokratisaci školství, nejen umožní co nejširším vrstvám lidu přístup do škol i k jiným pramenům vzdělání a kultury, ale provede demokratisaci školství i v ideovém směru, ve zlidovění samého systému výchovy i povahy kultury, aby sloužila ne úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu.

Lidová demokracie si buduje novou školu, buduje ji na ideách, z nichž vzešlo naše osvobození, na ideách, které jsou hybnou silou při výstavbě naší republiky.

Budovat novou školu znamená budovat ji jako školu politickou a veškerou její činnost těsně sepnout s celým hospodářským, politickým a kulturním životem společnosti, budovat ji jako školu, která by vychovávala mladou generaci tak, aby byla schopna zajistit plody výstavby republiky proti všem nepřátelům vnějším i vnitřním.

Budovat novou školu znamená opřít se o pokrokové tradice českého a slovenského lidu, o jeho zápasy o svobodu, spravedlnost a lidskost, seznámit žactvo s českými lidovými a pokrokovými snahami, které procházejí našimi dějinami od té drobné šlechty středověku přes husitského sedláka a řemeslníka až k dnešnímu vlasteneckému lidu, který tak obětavě buduje svou republiku.

Budovat novou školu znamená rozvíjet a pro budoucnost uchovat všechny trvalé a život obohacující složky české a slovenské tvořivosti v minulosti a učinit je majetkem všeho lidu. Budovat novou školu znamená posilovat vědomí národní jednoty, kmenové příbuznosti kulturního společenství se všemi slovanskými národy i vědomí sounáležitosti s ostatními národy.

Budovat novou školu znamená úsilí o stejnou vzdělanostní úroveň měst a venkova. Budovat novou školu znamená zvýšit vzdělanostní úroveň těch, kteří mají učit. Zákon o zřízení pedagogických fakult bude významným činem v našem školství a splněným snem několika učitelských generací.

Budovat novou školu znamená vzíti si na pomoc vědce všech disciplin, umělce všech směrů a pracovníky ze všech úseků kulturní činnosti. Budovat novou školu také znamená rozlišit, co bylo na staré škole špatné a co dobré, a vzíti ze staré školy vše, co na ní bylo dobré, a budovat ji na vychovatelské tradici Jana Amosa Komenského.

Budovat novou školu znamená budovat ji tak, aby každý příslušník národa měl právo na vzdělání podle svého nadání a aby společnost každému umožnila dosáhnouti i nejvyššího stupně vzdělání v jednotné školské soustavě, ve které by byly zahrnuty i školy a kursy pro pracující.

Nová škola musí hodně napravovat. Mnoho mladých lidí nemá dostatečných vědomostí z české historie, nemá ani základních vědomostí zeměpisných, nezná české literatury a nerozumí kořenům české politiky. Šest let protektorátní výchovy nepůjde jen tak snadno napravit. Poměr studující mládeže k naší lidově-demokratické republice je kažen i rušivými zásahy zvenčí, kolportáží letáčků reakce, jakož i nevhodnými novinářskými články, místo aby se mládeži vštěpovaly nejlepší lidské vlastnosti, láska k národu, láska k pracujícímu lidu, čestnost, statečnost a vzájemný přátelský vztah.

Dnes musí každý uznat, že se pro naše studenty na středních a vysokých školách dělá poměrně více než pro ostatní mládež. Na sociální péči o studentstvo je všude pamatováno. V rozpočtu na rok 1946 je pro vysokoškolské studentstvo 237 milionů a pro středoškolské studentstvo 39 milionů. Před válkou bylo na veškerou sociální péči o studenstvo vydáno jen 11 milionů.

Veliká většina našich studentů má kladný poměr k lidově demokratické republice, vždyť jsou to synové a dcerky našeho lidu, který obětavě pracuje na výstavě republiky. Mezi studenstvem však jsou i synové a dcery rodičů fašistického smýšlení, rodičů, kteří se v době okupace provinili proti svému národu, dále jsou mezi studenstvem děti bývalých majitelů nyní znárodněných podniků a podniků s národní správou, zkrátka těch, které nynější režim klepl nějak přes prsty. Náš lidově demokratický režim nezavedl numerus clausus, ale nemůže si nechat líbit jejich podvratné rejdy mezi studenstvem a bude míti jejich činnost v patrnosti.

Všechny druhy škol musí povzbuzovat mládež k činnosti, musí pomoci mladým lidem budovat pokrokový názor a ukázat jim, jak největší duchové dějin stáli vždycky na straně pravdy a kultury, musí stavět před oči mládeže vzory obětavosti, oddanosti, solidarity, odříkání, hrdinství bojovníků za svobodu, hrdinství práce, vědy, umění, lidskosti všech věků a všech národů. Musí rozvíjet v mládeži všechny síly a schopnosti, musí probouzet v mládeži vědomí velikosti současné epochy, která vytváří předpoklady pro nový, krásný život, který se před námi otvírá a který může vytvořiti naše lidová demokracie.

Lidová demokracie musí se starat o učitele a profesory a o jejich vzdělání. Pedagogickými fakultami se splní dávné touhy učitelstva po vysokoškolském vzdělání. Učitelstvo při své práci pociťovalo nedostatek svého vzdělání a podnikalo vše, aby jej vyrovnalo. Učitelstvo si vybudovalo školy vysokých studií pedagogických a semináře. Učitelstvo pořádalo vlastní vzdělávací kursy, universitní, prázdninové, organisovalo pedagogické týdny a ankety, a to všechno z velké míry ze svých malých příjmů. To. co všechno učitelstvo pro své sebevzdělání a povznesení české školy udělalo, jistě si zaslouží největšího uznání. Komunistická strana považovala požadavek vysokoškolského vzdělání učitelstva za přirozený a nutný a podporuje s plným porozuměním zřízení pedagogických fakult.