Velikého uznání zaslouží si práce našeho učitelstva v pohraničí. Na některých místech, zvláště ve Slezsku, jsou mezi učiteli opravdoví hrdinové práce. Cituji zde slova Marie Pujmanové z článku "Nedejte zahynouti Slezsku!": "Takovému děcku je dnes čtrnáct let, česky zapomnělo, polsky se nenaučilo, hovoří, po našemu" a nedovede ani násobilku. Český učitel je nejen musí učit číst a psát, musí je učit i mluvit. Práce českých učitelů v slezském pohraničí je k nezměření a k nedocenění. O tom my Pražáci nemáme ani ponětí. Dostali školy pobořené, vyhořelé, bez lavic, bez tabule, bez kousíčku křídy. A přece se za tři neděle po revoluci učilo."

Lidová demokracie se musí starat i o hospodářské, sociální a zdravotní zabezpečení učitelstva.

Učitelstvo má několik bolestí, které jsou však i bolestmi všech státních a veřejných zaměstnanců. Jsou to především požadavky vyplývající z poměrů v pohraničí, kde se značně zvýšily životní náklady, a učitelstvo přikazované tam z míst s větším činovným těžce nese snížení své životní míry. Mluvil jsem o tom v kulturním výboru Prozatímního Národního shromáždění, přednesl jsem návrh resoluce, která byla kulturním výborem doplněna a jednohlasně schválena. V resoluci vybízí kulturní výbor vládu, aby v době pokud nejkratší předložila Prozatímnímu Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým by se zlepšilo postavení státních a veřejných zaměstnanců v pohraničí. Kulturní výbor navrhuje,

1. aby v území kde se buduje znovu české a slovenské školství, jakož i v krajích nadmíru válkou postižených byla státním zaměstnancům vyplácena zvláštní odměna, a to do té doby, dokud nebude proveden odsun Němců a Maďarů a pohraničí nebude osídleno novým obyvatelstvem, a to ženatým 1000 Kčs měsíčně, ostatním 500 Kčs měsíčně a na každé dítě 150 Kčs měsíčně;

2. aby byly urychleně vyplaceny zálohy na stěhovací a cestovní výlohy;

3. aby správní komise (národní výbory) zajistily školským zaměstnancům přiměřené byty, ve větších místech učitelské domovy jakožto naturální byty;

4. aby kandidáti 4. ročníků učitelských ústavů a 8. tříd středních škol byli vyzváni, aby se již nyní předběžně přihlásili ke službě v pohraničí;

5. aby učitelští pensisté, kteří nemohou býti pro nedostatek míst reaktivováni, byli vyzváni, aby se přihlásili do školní služby v pohraničí, a aby bylo, pokud je to možné, vždy přihlíženo k osobnímu přání.

Dále je to požadavek započítání vojenské služby do platového postupu. V té věci jsme podali návrh na vydání zákona, který by změnil nespravedlivé ustanovení zákona z 19. prosince 1934, č. 279 Sb., o započítání vojenské služby. Dosavadní stav, kdy vojenská služba je někomu započítána plně, jinému jen zčásti a někomu vůbec ne, je nemorální a měl by býti spravedlivě upraven.

Dále je třeba provésti výnos ministerstva školství a osvěty z prosince 1945, kterým se ruší ustanovení z doby okupace a podle kterého mladé učitelstvo má býti se zpětnou platností ustanoveno čekateli a definitivními tak, aby nebylo služebně ani platově poškozeno.

Tyto bolesti je třeba brzy zahojiti. Lidová demokracie si přeje, aby se učitelé a profesoři sblížili s lidem a poctivě s ním spolupracovali. Lidová demokracie si přeje, aby se škola stala předmětem zájmů a lásky všeho našeho lidu. Lidová demokracie dává škole významnou úlohu a místo v budovatelské práci. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Nasleduje pán posl. Vojanec. Udeľujem mu slovo.

Posl. Vojanec: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Hodlám se ve svém projevu při projednávání státního rozpočtu zabývat kapitolou 19, věnovanou rozpočtu ministerstva ochrany práce a sociální péče, jeho úkoly a úkoly naší sociální politiky vůbec. Nejdříve bych chtěl věnovati několik málo vět rozpočtu samému.

Značně vysoký státní rozpočet - některé národohospodářské kruhy jej označují za rozpočet horentní - jest jistě do značné míry způsoben neproduktivními náklady. Pan ministr financí upozorňuje na to, že dnes máme asi o 76.000 zaměstnanců ve veřejných službách proti roku 1938 více. Jde prý vesměs o tak zvané smluvní zaměstnance, zaměstnanců pragmatikálních je podle prohlášení pana ministra snad dokonce nižší počet než r. 1938. Tento problém je dnes tím palčivější, že je velmi nutně a naléhavě potřeba každé pracovní síly v produktivní a výrobní činnosti, zejména v průmyslu, a ovšem ještě více v zemědělství. Vysoký počet zaměstnanců ve veřejných službách byl způsoben jednak tím, že stát převzal na sebe řadu úkolů a povinností, které dříve neplnil, a mimo to všeobecným a velmi neblahým zjevem, totiž hromadným útěkem od fysické práce. Toto jest způsobeno jednak poklesem úcty k fysické práci vůbec a jednak obavou před nezajištěným stářím. Tento problém bude do budoucnosti vyřešen skutečně řádným sociálním starobním pojištěním v rámci národního pojištění, takže nám pak jistě tato jedna z důležitých příčin odpadne.

Mimo to ovšem bude nutně zapotřebí provést odsun pracovních sil do těch výrobních povolání, kde se již projevuje a také ještě projeví, zejména odsunem Němců, ve větší míře značný nedostatek pracovních sil, a bude snad také nutno někde mužské síly nahraditi silami ženskými, při čemž ovšem bude nutno velmi bedlivě dbát toho, aby nedošla újmy rodina a zejména výchova dětí, a také toho, aby ženám byla přidělena práce, která bude odpovídati jejich biologickému a fysiologickému založení.

Bude nutno starati se všemi prostředky o obnovení výroby, věnovat mimořádnou pozornost zvýšení pracovního výkonu, opatřování surovin, které si můžeme opatřiti jen vývozem našich výrobků, t. j. vlastní prací. Musíme se snažit vyrábět, a to levně a dobře, abychom mohli konkurovati na zahraničních trzích. Abychom mohli vyrábět své dobré a v cizině chvalně známé zboží, musíme dovážeti suroviny. Jedině vývozem zvýšíme náš národní důchod, blahobyt a sociální úroveň národa, poněvadž nejsme národem soběstačným, a nebudeme-li moci z jakýchkoliv důvodů vyvážeti, budeme hospodářsky a sociálně živořit. Budeme se museti i za cenu obětí vnitřní spotřeby snažit umístit naše výrobky na zahraničních trzích. Dnes je k tomu nejvhodnější doba a promeškáme-li ji, jistě se nám víckrát tato příležitost v takové míře nenaskytne. Proto musíme věnovati našemu hospodářskému soutěžení v zahraničí největší a nejbedlivější pozornost. Budeme-li vyvážeti, bude trvale stoupat životní úroveň a standard v prvé řadě našich pracujících, bude pracovní mír, klid, spokojenost, zvýšíme pracovní morálku a budeme moci také zvyšovati hmotnou i kulturní úroveň celého národa. K tomu je ovšem zapotřebí nejen stachanovských výkonů jednotlivých pracovníků, jimž náleží naše nejvřelejší díky, ale nejméně průměrných pracovních výkonů všech a zapojení všech těch, kteří jsou ještě mimo, do pracovního procesu. Zmenšená pracovní výkonnost by znamenala ohrožení relativní výše mezd a znamenala by snižování životní úrovně. Prostě jen práce a pracovní výkon nám mohou pomoci.

Měla by býti zřízena také parlamentní úsporná komise, která se musí zabývat všemi problémy státního hospodářství, státního rozpočtu, a to zejména, jak na to správně poukazuje sám pan ministr financí, nadbytečným množstvím ústředních úřadů, pak tím, že se řada stejných úkolů provádí několika místy, při čemž ovšem největší roli zpravidla hraje nesmyslná otázka prestiže, dále se pak musí starat také o to, abychom si zvykali ve veřejné a státní správě na skromnost v osobním i věcném vybavení a na jednoduchost v organisaci správy. Zjednodušení našeho úřadování ve veřejných orgánech, úřadech a všech institucích, počínaje ministerstvy a konče posledními instancemi všech oborů veřejné správy, je jedním z nejdůležitějších problémů, se kterými se budeme muset v nejbližší době způsobem skutečně lidově-demokratickým vyrovnat. Zde by měla úsporná komise jistě velmi vhodné pole působnosti. Musíme naše úřadování v každém případě postavit na novou moderní basi. Z našeho státního rozpočtu pak plyne pro nás jedno poučení: šetřit, šetřit a důsledně šetřit. Šetřit musíme v soukromém životě, v každé rodině, každý jednotlivec, šetřit musíme v podnicích, závodech, továrnách, a to všestranně, materiálem i časem, a tím více ve státě, ve veřejné správě, všude, za každé okolnosti a ve všem. Zvykejme si na jednoduchost a skromnost. Střádejme korunku ke korunce a tvořme základy kapitálu, který je životní mízou našeho hospodářského života. Teprve nyní se dostavují a dostaví hospodářské důsledky války. Zchudli jsme, a třebaže to není naší vinou, musíme si pomoci sami. Nikdo nám nic zadarmo pro naše krásné oči nedá, toho si buďme všichni velmi dobře vědomi. Zde by nám mělo být zářným příkladem a vzorem obyvatelstvo Sovětského svazu. Na jeho práci a obětech přinášených pro stát a národ, které se nakonec nejlépe projevily skvělým válečným vítězstvím, se můžeme učit mnoha vlasteneckým ctnostem.

Bude také nutno zjistit rozdělení národního důchodu, poněvadž v případě, že schodek státního rozpočtu bude hrazen nepřímými daněmi, bude to znamenati snížení sociální úrovně, a to zejména těch nejpotřebnějších.

A nyní k rozpočtu ministerstva ochrany práce a sociální péče. Celkový náklad výdajů tohoto ministerstva v českých zemích činí 2.868,157.600 Kčs, náklad výdajů pro povereníctvo sociálnej starostlivosti pak činí 1.010,021.800 Kčs, čili úhrnný náklad výdajů naší sociální politiky činí 3.878,179.400 Kčs. Náklad na ministerstvo sociální péče v r. 1938 činil pro celé tehdejší území republiky 878 mil. 193.100 Kčs. Dnešní náklad na tento resort je 4¹/₂krát vyšší.

Rozpočtová čísla tohoto ministerstva nejsou podle mého názoru nikterak neúměrným nákladem, uvědomíme-li si diametrální rozdíl v působnosti tohoto ministerstva v r. 1938 a v r. 1946. Nehledě k nákladům, které jsou spojeny s napravováním a odstraňováním křivd napáchaných okupanty a zaopatřením obětí druhé světové války, které se projevují nejintensivněji právě v rozpočtu tohoto ministerstva, je to také položka jedné miliardy Kčs na úhradu nákladu na rodinné příspěvky. Jde o plnění zákona č. 154 z r. 1945, podle něhož nositelé pojištění přispívají pojištěncům po 150 Kčs měsíčně na každé nezaopatřené dítě. V historických zemích činí tento náklad 440 mil. Kčs, ostatní pak do výše 1 miliardy připadá na Slovensko. Je to podle mého domnění jedna z nejaktivnějších položek rozpočtu ministerstva ochrany práce a soc. péče vůbec, je to investice, mohu-li v tomto případě použíti tohoto národohospodářského termínu, o jejíž rentabilitě pro vzrůst a rozvoj národa v pravém slova smyslu a zvýšení populace nebude snad pochybovati ani nejzarytější liberalistický národohospodář.

Položka na řízení a ochranu práce, t. j. na úřady ochrany práce, je preliminována částkou 274,907.000 Kčs v českých zemích. Tento náklad jest také úměrný úkolům, které řízení práce, evidence pracovních sil, jejich podchycení a všechno ostatní vyžaduje. Jest jen nutno, aby tyto úřady byly podle dekretu 13/45 řádně dobudovány, t. j. aby již konečně všude došlo ke jmenování správních výborů, aby se pak mohla činnost úřadů ochrany práce plně rozvinout. Doposud je činnost těchto úřadů namnoze, zejména tam, kde nebylo ještě provedeno jmenování správních výborů, brzděna hlavně tím, že zaměstnanecké orgány nechtí a také nemohou dobře přejímati na sebe všechnu odpovědnost, která je jistě při správném a přesném plnění všech úkolů úřadu ochrany práce v dnešní době nemalá.

A zde se musím také zmíniti o tom, že bude skutečně nutno v brzké době přikročiti také k vybudování a náležitému vybavení jak personálnímu, tak také pravomoci oddělení živnostenské inspekce, abychom zdolali všechny úkoly souvisící s péčí o bezpečnost a hygienu práce na pracovištích všech druhů. To ovšem souvisí také s vývojem zdravotní služby u úřadů ochrany práce, která je doposud v plenkách, při čemž se ovšem musíme vyvarovat toho, abychom ani zde nezaváděli dvojí kolej. Otázka ochrany práce je velmi těsně spojena s otázkou závodních zaměstnaneckých zastupitelstev, to jest závodních rad, zaměstnaneckých rad a závodních důvěrníků. Tento úsek sociální činnosti je dekretem č. 104 z r. 1945 postaven na zákonitý podklad a v měsíci dubnu dojde pravděpodobně k prvním volbám do závodních rad a k volbě závodních důvěrníků podle citovaného dekretu a podle volebního řádu, doplňujícího tento dekret, který bude vydán vzhledem k dokončenému téměř meziministerskému řízení jako vládní nařízení snad v nejbližší době. Tím budou postavena závodní zaměstnanecká zastupitelstva a jejich působnost a pravomoc na zákonitou basi a přestanou pak a musí přestat všechny stížnosti do nezákonného jednání a postupu těchto dnes tak důležitých a významných institucí v našem sociálním a zejména také v našem národohospodářském životě.

Otázkou pracovní povinnosti jsem se zabýval už na jiném místě. Je jen nutné, aby dekret o všeobecné pracovní povinnosti č. 88 z 1. října 1945 byl důsledně prováděn, aby tak široká veřejnost našich pracujících vrstev, která po národním osvobození je plně postavena do pracovní povinnosti, pomáhá budovat lepší budoucnost naší svobodné republiky, byla přesvědčena, že vláda má nejlepší a poctivou vůli měřit všem stejně a že prostě nebudou u nás trpěni povaleči a lidé, vyhýbající se práci. Stejně tak je nutno zdůrazniti veliký morální význam dekretu č. 89 z 1. října 1945 o vyznamenání za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony. Ovšem to všechno souvisí s morální úrovní našeho obyvatelstva. A tu se znovu potvrzuje jedna pravda, že jedině křesťanská morálka je nejlepším mravním základem společnosti vůbec.

Další velmi důležitou otázkou, dotýkající se ministerstva ochrany práce a sociální péče a souvisící přímo s rozpočtem, je péče o mzdovou politiku. Tento obor působnosti byl před r. 1938 oborem úplně neznámým, a poněvadž do budoucna určitě setrváme při řízeném způsobu mzdové politiky, stává se jedním z nejdůležitějších. Náš dosavadní mzdový systém, který byl převzat z doby okupace, nevyhovuje a musel být převzat jen proto, abychom zabránili naprostému chaosu ve mzdových otázkách, který bychom byli způsobili, kdybychom se byli od dosavadního systému odchýlili a zaváděli v době revoluce způsob nový. Pracuje se již nyní na novém způsobu mzdových úprav, na systému mezd podle zásluhy, ve kterém budou spravedlivě hodnoceny zejména pracovní výkony a náležitě sledováno zvýšení životní úrovně pracujících osob, při čemž musí býti přihlíženo k vývoji cen, k pracovní době a také ke skutečnému výdělku a ovšem i k tomu, aby se životní úroveň vyvíjela na celém státním území stejnoměrně. Tento nový mzdový systém bude uplatněn nejdříve v kovoprůmyslu. Při této příležitosti bych se zmínil o tom, že v Úředním listě č. 46 ze 16. března 1946 byla otištěna vyhláška ministra ochrany práce a soc. péče ze 14. března 1946 o úpravě pracovních a platových podmínek obchodních a technických zaměstnanců v průmyslu a v živnostech. Jde o mzdovou vyhlášku pro soukromé zaměstnance ve vyšších službách, která je vlastně první vyhláškou tohoto druhu, vydanou od zvýšení hospodářských čísel, provedeného na podzim 1945. Je to již jedna z moderních mzdových vyhlášek, i když snad ještě plně neodpovídá všem požadavkům a potřebám. Jsem přesvědčen, že další mzdové vyhlášky pro soukromé zaměstnance ve vyšších službách ostatních oborů práce a podnikání, na které již velmi netrpělivě čekají naši soukromí zaměstnanci, budou následovat v době co nejkratší.

Pokud jde o platový systém veřejno-zaměstnanecký, který je v pravém slova smyslu úplným labyrintem všech možných předpisů, zákonů a nařízení, má býti podle slibu pana předsedy vlády vydán nový platový zákon, snad nejdéle do konce tohoto roku. Je si to jen přáti, jinak by muselo dojít k dílčím platovým úpravám, event. k drahotním výpomocím, což by byl zjev nežádoucí. Zde však bych si dovolil upozorniti na to, že by bylo velmi záhodno a že to pro budoucnost bude naprosto nutné, aby veškerá platová a mzdová politika všech pracujících byla řízena jedním resortem, jímž by bylo asi ministerstvo ochrany práce a sociální péče. Každému myslícímu zaměstnanci musí býti jasno, že není dobře možno v zájmu zaměstnanců samých, aby mzdovou politiku dělnickou a soukromozaměstnaneckou řídilo jedno ministerstvo, a platovou politiku veřejnozaměstnaneckou řídilo jiné ministerstvo, i když přihlížíme k naprosto rozdílným poměrům po všech stránkách a se všech hledisek.

Velmi důležitým úkolem ministerstva ochrany práce a sociální péče je problém sociálního pojištění, a to zejména pak příštího národního pojištění. - Od doby národního osvobození byla vydána řada předpisů a v podzimní době loňského roku pak a také během prvních tří měsíců letošního roku řada zákonných norem, upravujících zejména důchodové i nemocenské pojištění, a mezitím pak také zákony o rodinných přídavcích a o zvýšení starobních podpor. Jsou to povětšině jen dílčí úpravy a definitivní forma našeho sociálního zaopatření má býti provedena ohlašovaným národním pojištěním, velikým to dílem, ba možno říci přímo dílem gigantickým, které má postihnout asi 9 % veškerého našeho obyvatelstva.

Národní pojištění a jeho budování je rozděleno do tří etap. Je to v prvé řadě osnova zákona o organisaci národního pojištění, která již probíhá meziministerským jednáním a připomínkovým řízením a má býti ještě také odhlasována Prozatímním Národním shromážděním. Tato osnova má po svém uzákonění sloučiti všechno naše dosavadní nemocenské, sociální a důchodové pojištění, které vůbec u nás existuje, a má vstoupiti v platnost 1. červencem t. r. O věci samé by bylo jistě předčasné dnes meritorně hovořiti. Je samozřejmé, že když se jedná o osnovu tak důležitou, že jejímu projednání bude nutno věnovati právě vzhledem k jejímu významu tu největší péči a pozornost.

Druhou etapou národního pojištění je osnova tak zv. krátkodobého pojištění; a podle projednávaného návrhu jde o zákon o národním pojištění pro případ mateřství, sňatku, nemoci a úmrtí. Tato osnova sama o sobě bude zákonem o nemocenském pojištění zaměstnanců v soukromoprávním pracovním a služebním poměru, dále zaměstnanců veřejných, osob samostatně výdělečně činných, studujících, důchodců a nezaměstnaných. Je to návrh moderního zákona o nemocenském pojištění, který byl sděláván na základě dlouholeté zkušenosti s nemocenským pojištěním u nás, ale také na základě zkušeností s nemocenským pojištěním v jiných státech. Tento zákon bude jistě revoluční v našem dosavadním nemocenském pojištění a jakmile to bude možno, bude velmi dobré a záhodno, aby byla s ním celá veřejnost řádně a podrobně seznámena a jistě pak odpadne značná nedůvěra a veliká spousta námitek, prýštících hlavně z naprosté neinformovanosti. Jsem přesvědčen, že na příklad mezi veřejnými zaměstnanci tento zákon bude přijat povětšině s uspokojením.