Předseda Josef David.

Místopředsedové Gottier, Tymeš, Petr, Hodinová-Spurná, Cvinček.

Zapisovatelé Skaunic, dr Kempný.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

181 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře PNS: tajemník PNS: dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 230) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946 (tisk 301), a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 36. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 5. března 1946.

2. Zpráva výboru ústavně-právního (podle § 35 jedn. řádu) o návrhu poslanců dr Dolanského, dr Pešky, dr Púlla, dr Řehulky, dr Šípa a dr Kočvary (tisk 305) na vydání ústavního zákona, kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky (tisk 313).

3. Volba zapisovatele a pořadatele Prozatímního Národního shromáždění.

Předseda Josef David zahájil schůzi v 9 hod. 18 min.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 230) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946 (tisk 301), a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 36. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 5. března 1946.

Zpravodajem je pan posl. Firt.

Budeme pokračovat v rozpravě kulturní a sociální, započaté ve včerejší, 41. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: pp. posl. Hodinová-Spurná, Ušiak, dr Kácl, dr Bureš, Hora, Hrušovská, dr Uhlíř, Větr, Machačová-Dostálová, Deči, Prav. Nosek, Jura, Beliková, inž. Michalič, Maleček a inž. Gonda.

Uděluji slovo pí. posl. Hodinové-Spurné.

Posl. Hodinová-Spurná: Slavná sněmovno!

Veškerý blahobyt národa a státu pramení z práce spoluobčanů. Jestliže jsme byli válkou doslova ožebračeni, pomůžeme si z této bídy k novému skutečnému blahobytu všech pracujících příslušníků národa jedině prací. Jedině důležité je, a komunistická strana o to usiluje, aby každý byl povinen podle svých schopností a možností k tomu přispět. Dále - a to je nejdůležitější a nejpodstatnější - aby výtěžek národního důchodu neplynul do kapes jednotlivců, nýbrž k prospěchu všech, celého národa a hlavně těch nejpotřebnějších. Znárodněním klíčového průmyslu, akciových bank a pojišťoven jsme vytvořili první a nejdůležitější předpoklad k uskutečnění uvedené zásady. Neznamená proto znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťoven jen hluboký převrat v hospodářské soustavě státu, ale i bezpečnou cestu k materiální a sociální jistotě pracujících. Sociální jistota a bezpečnost pro všechny pracující vrstvy národa, jakož i všechna zákonná, administrativní, správní a technická opatření k tomu cíli jsou smyslem sociální politiky, jak ji chápeme my. Tím jsou dány i cesty a metody, jimiž je možno tohoto cíle dosáhnouti. Dále si konkrétně řekněme, jakých opatření státně-politických, organisačních i správních bude třeba, abychom úkoly vyřešili rychle a spravedlivě.

Vyjděme opět od následků války, a to těch následků, které způsobily přímou ztrátu na životech a zdraví příslušníků našeho národa. Podle úředních čísel přihlásilo se dosud jen v českých zemích 60.000 obětí druhé světové války. Celkových ztrát na životech je 244.836 osob. Všechno obyvatelstvo bylo donuceno dřít pro válečný stroj Německa. Pro Němce pracovalo celkem 2,685.000 osob, příslušníků našeho národa. Počet nemocných stoupl v r. 1945 proti r. 1938 o 77 %. Jsme povinni zajistit slušnou existenci obětem války a fašistické persekuce. Musíme zajistit nevyléčitelně chorým, nezletilým dětem a práce neschopným vdovám důchody, jakých je jim třeba. Jsme si vědomi toho, že mezi částečně neschopnými a méně nemocnými je mnoho těch, kteří by chtěli pracovat a kteří se domáhají všemi silami přidělení práce, kterou by mohli vykonávat. Proto usilujeme o to, aby byl co nejrychleji přijat zákon o povinnosti zaměstnavatelů umístit v podniku určité procento invalidních a méně schopných zaměstnanců na lehčích pracích, např. telefonistů, vrátných, sluhů atd., kterážto místa jsou dnes obsazena většinou lidmi zcela zdravými, kteří jsou schopní konat jinou, odpovědnější práci. Dále je třeba urychleného vydání zákona, jímž by byly řešeny nároky na renty invalidních příslušníků našich zahraničních armád, partyzánů, bojovníků za svobodu, oběti persekuce, jejich vdov a sirotků.

Mluvíme-li o obětech druhé světové války a nacistické persekuce, nemůžeme zapomenout ani oběti války prvé, kterých je doposud ještě 62.800 invalidů a 77.600 pozůstalých. I tyto oběti mají nárok na slušnou existenci. Většina je jich dnes již starých a práce neschopných. Nikdo nemá právo žádat na těchto lidech, aby byli živí za 45 Kčs nebo 75 Kčs měsíčně, jako tomu bylo dříve. Ani dosavadní zvýšení důchodů, nedávno provedené, nestačí. Nároky obětí prvé světové války nechť jsou upraveny společně v jednom zákoně s nároky obětí války druhé. Je samozřejmé, že určité rozdíly v posuzování i vlastním hodnocení důchodcových nároků musí být, to však neznamená, že by to měly býti rozdíly takové, že by šly na samu existenci postižených.

Právem každého řádného příslušníka národa, které musí býti vyjádřeno i v ústavě, je právo na práci a na její spravedlivou odměnu. Nejen to. Aby pocit bezpečnosti - a tím i vědomí odpovědnosti a radosti z tvůrčí práce - byl úplný, je nutno zajistit dokonale všechny pracující pro případ nemoci, invalidity, úrazu a stáří. K tomu má sloužit tzv. národní pojištění, o jehož urychlené uskutečnění my tak usilujeme. Dělnická třída si vybojovala postupem doby jakés takés zajištění v nemoci a nárok na důchod v invaliditě a stáři. Rovněž veřejní a soukromí zaměstnanci mají své pensijní pojištění. Naproti tomu veliké pracující složky národa, zemědělci a živnostníci, nemají žádné sociální pojištění. Tuto mezeru odstraní a má odstranit právě národní pojištění. Tím bude rozbourána opět jedna umělá přehrada, která rozděluje národ a znemožňuje vzájemné dorozumění.

Rovněž dosavadnímu sociálnímu pojištění - dělnickému, bratrskému a pensijnímu - způsobili Němci obrovské škody. Souhrn ztrát činí celkem 24 miliard předmnichovských Kč. Je proto jisté, že i zde začínáme znovu z ničeho a že bude trvat určitou dobu, než dospějeme tam, kde chceme býti. Nicméně vykonali jsme od osvobození i na tomto poli obrovský skok kupředu. Ministru sociální péče patří dík za to, že veškeré důchody z pojištění dělnického i úřednického byly zvýšeny, např. u invalidních důchodů o 500 Kčs měsíčně, dále byly zvýšeny státní starobní podpory na 600 Kčs měsíčně, vyplaceny jednorázové drahotní výpomoci a zvýšeny odpočivné platy veřejných zaměstnanců. Velikého pokroku bylo dosaženo zavedením rodinných přídavků 150 Kčs měsíčně na každé nezaopatřené dítě.

Dosavadní sociální pojištění je prováděno asi 170 různými většími nebo menšími ústavy. Je třeba urychleně sloučit tyto nositele pojištění v jeden ústav. Ušetří se tím desítky milionů ročně, kterých bude možno použít ku prospěchu pojištěnců, ke zlepšení jejich léčebné péče i péče o jejich rodiny. Návrh zákona, který je připravován, má také zahrnovat nemocenské požitky zemědělců a živnostníků, kteří se tak stanou rovni dělníkům, úředníkům a ostatním a budou účastní všech výhod tohoto pojištění.

Říkáme-li, že práce je jediným zdrojem blahobytu a nástrojem budování státu, uvědomujeme si zároveň, že pracovat může jen člověk zdravý. Válka nám zanechala i zde strašné následky. Vlivem podvýživy je ohrožena zejména naše mládež a dětí, které podle lékařských zjištění trpí nebo jsou ohroženy z 50 % tuberkulosou. Rovněž úmrtnost kojenců a dětí do jednoho roku je veliká. Zatím co v cizině činí úmrtnost těchto dětí pouze 3 až 4 %, umírá u nás 10 až 13 dětí ze sta. Co je toho příčinou? Předně nedostatečně organisovaná a roztříštěná zdravotní péče, dále nedostatek léčebných ústavů, nemocnic, porodnic, ambulatórií a všeho jiného. Ústavy jsou špatně vybavené, mají málo odborně školeného personálu a personálu vůbec, ale také málo technického zařízení. Špatný stav našeho zdravotnictví se zhoršil válkou, byl vyplundrován nacisty a uzavřením vysokých škol byl způsoben také nedostatek lékařů.

Je zřejmé, že se již v zájmu státu a jeho rozvoje musíme snažit napravit uvedený stav všemi prostředky. Je dále nade vší pochybnost jasné, že bychom se starými metodami kupředu nedostali. Zdravotní péče je dosud prováděna v podstatě těmito třemi složkami: 1. státní zdravotní správou, 2. veřejnoprávním sociálním pojištěním a 3. řadou dobrovolných spolků a společků, jako je Liga proti tuberkulose, péče o mládež, Kardiologická společnost atd. Tento nemožný chaotický stav musí být co nejdříve odstraněn. Je proto třeba urychleně sjednotit zdravotní péči a vybudovat dokonalou koordinaci mezi všemi složkami, ať už jsou to složky státní nebo soukromé, ale zejména s národním pojištěním. Žádáme zřízení veřejných ambulatórií, odstupňovaných do tři typů, jejichž síť musí být rozprostřena po celém území našeho státu. Veškeré nemocnice, porodnice a ústavy pro choromyslné je nutno zestátnit. Rovněž je nutno bez výjimky znárodnit léčivé prameny, lázně a lázeňská zařízení tak, aby přestaly být předmětem soukromého zisku a sloužily všem pracujícím bez rozdílu. Dekretem presidenta republiky byly znárodněny největší farmaceutické továrny. Aby ochrana zdraví byla v tomto oboru úplná, je ještě třeba odejmouti distribuci léků soukromým velkodrogeriím a zřídit státní prodejny léčiv.

Dokonalou péči o dítě a mládež lze zaručit jedině postátněním a zveřejněním péče o mládež. Už jsem se zmínila, že každé druhé dítě u nás je ohroženo tuberkulosou nebo jí skutečně trpí. Nepřikročíme-li proto co nejdříve k opravdu velkorysé a plánované preventivní péči o mládež, bude to míti pro národ a stát katastrofální následky. Přímá zdravotní péče o mládež musí býti doplněna vybudováním rekreačních středisek pro pracující mládež, pro učně, studentstvo a všechny ostatní. Žádáme proto urychlené vybudování domovů mladým, zřízení městských hřišť, úpravu sadů a zavedení zdravotní kartotéky mládeže, zřizování dětských mimoškolních útulků a j.

Důležitým předpokladem pro správný zdravotní vývoj mládeže i rodiny je zdravý a vhodný byt. Uvedu jen malý příklad, který mi byl předložen před několika dny. Těsně po osvobození se přestěhovala rodina, která má 14 členů, a to rodiče a 12 nezletilých dětí, z malého bytu do třípokojového bytu po Němcích. Shodou okolností onemocněl otec i matka na delší dobu, takže k vysoké činži 13.000 Kčs ročně, která i při plné zaměstnanosti obou rodičů je pro rodinu neúnosná, vznikl nedoplatek na činži za půl roku. Nyní, když se stal tento případ předmětem úředního šetření, bylo navrženo, aby byl vyřešen tak, že rodina bude znovu přestěhována do malého bytu, aby prý byla schopna platit přiměřenou činži. Příklad uvádím proto, abych ukázala, do jaké míry naše úřední místa ještě často plují ve starých vodách. My komunisté hájíme zásady, že byty musí být přidělovány podle počtu rodinných příslušníků a že činže musí být upraveny tak, aby byly únosné a přiměřené výdělku. K tomu opět malé srovnání. Zatím co se v jiných státech, dejme tomu v Anglii a ve Švédsku, pohybuje náklad na bydlení mezi 10 až 20 % středního výdělku, činí u nás tato položka 25, 30, 35, někdy i 50 % příjmů.

Jaké jsou cesty, aby se i zde dosáhlo nápravy? Jistě že starými cestami k tomu nedojdeme. Proto je nutné, aby stavba činžovních domů, pokud je to možno, byla odňata soukromému podnikání a svěřena družstvům a samosprávným orgánům. Aby stavba domů mohla být co nejvíce zlevněna, musí býti znemožněna také spekulace se stavebními pozemky. Konečné vlastní akce musí býti dokonale plánována a svěřena odborníkům-architektům. Je třeba urychleně vydat nové zákony a úřední předpisy, jimiž by se umožnilo tak zvané právo stavby, jako to vidíme někde v zahraničí, např. v Anglii, a znemožnilo nevhodné a nehygienické zastavování sídlišť, stavba suterénních a zdravotně závadných bytů atd.

Náš venkov trpí strašlivými bytovými poměry. Zde chybějí i nejprimitivnější zařízení veřejné hygieny, jako kanalisace, vodovody, nemluvíme-li již o elektrisaci, úpravě veřejných prostranství atd. Řešení bytových otázek musí být podřízeno výhradně sociálním a zdravotním zájmům lidu. Základem spravedlivé bytové politiky je politika mzdová a stanovení nájemného podílem ze mzdy. Nízká porodnost, zvláště v letech hospodářské krise, a zvýšená úmrtnost, zvětšená ještě v době okupace, jsou velkým nebezpečím pro existenci našeho národa. Musí být proto provedena všechna hospodářská, sociální a mzdová opatření, aby se zvýšil počet porodů, a musí býti provedena do všech důsledků všechna zdravotní opatření, aby se zajistilo zdraví kojenců a batolat a aby se snížil co nejvíce počet úmrtí.

Zdraví a lepší vývoj příštích pokolení musíme zaručit rozšířenou ochranou těhotenství, ochranou těhotných v práci, zdokonalením porodní pomoci, vybudováním široké sítě porodnic a poraden pro těhotné a matky, zejména na venkově. Musí být pečováno o zdravé bydlení především pro rodiny s dětmi, musí býti budovány dětské útulky a jesle, hlavně ve větších závodech, musí býti také přikročeno k výstavbě mateřských škol, zřizování sezónních jeslí v zemědělských krajích atd.

Ženy se plně osvědčily v období okupace a v boji o svobodu národa. Vládní program stanovil rovnoprávnost žen s muži po stránce hospodářské, sociální, politické i kulturní. Ženám musí býti dána příležitost uplatnit se ve všech oborech práce podle jejich schopností. Za práci musí býti žena stejně odměněna jako muž. Výstavba státu vyžaduje, aby ženy byly v co nejvyšší míře zařazeny do pracovního procesu. Pracující žena má však větší pracovní břemeno nežli muž. Stará se o domácnost a prakticky má neomezenou pracovní dobu, poněvadž pečuje o děti a při tom ještě pracuje výdělečně. Proto je nutno usnadnit práci žen nejvyšší racionalisací, organisací pomocných prostředků pro domácnost, plánovitým rozšířením společných kuchyní, prádelen a správkáren.