Tato čísla svědčí, že
lékaři jsou placení hůře než
jiní, daleko méně kvalifikovaní pracovníci
a že čísla uváděná nositeli
pojištění jako abnormální platy
lékařské jsou jen výsledkem tohoto
nadměrného zatížení. V Praze
lékař okresní nemocenské pojišťovny
dostal ve třetím čtvrtletí m. r. za
všechna onemocnění, za všechny ordinace
a návštěvy, za velkou část mimořádných
výkonů u jednoho pacienta za celý čtvrt
roku 25 Kčs. t. j. za měsíc 8,33 Kčs,
tedy sumu, za kterou žádný dělník
nepracuje hodinu. Lékařské platy stouply
proti r. 1938 o 50 %, přitom cena obvazového materiálu
stoupla o 80-90 %, benzinu ze 4 na 12,50 Kčs. Při
tom, má-li pojišťovna zvýšená
vydání, hledá vždy cestu nejmenšího
odporu, a to lékařské platy. Povinná
revise a jiná opatření snaží
se lékařské platy ještě dále
snižovati. Při tom všem lékaři
nemají stále vyřešenu otázku
pensijního pojištění. Lékař,
pracující pro pojišťovny po dobu 15 let,
by měl nárok na 1.500 Kčs měsíčně
hrubého platu. Pohotovostní služby nedělní
konají lékaři na mnoze bezplatně,
za ošetřování při této
službě jsou honorováni platy smluvními,
bez zřetele na to, zda jsou léčícími
lékaři pojišťovny či ne.
Chystané národní pojištění
by mělo přinésti zlepšení léčebné
péče a tím zlepšení postavení
lékaře. V prvé řadě je nutno
si uvědomiti, že lékař je základním
sloupem pojištění a že by bez účasti
lékaře pojištění bylo nemožné.
Přesto nechtějí navrhovatelé národního
pojištění se zástupci lékařů
mluvit, a připustí-li s politického hlediska
lékaře, jsou to lékaři bez praktických
zkušeností z pojištění.
Zásadní myšlenkou lékařských
návrhů je, že nesmí trpěti léčebná
péče pří vzrůstající
pracovní neschopnosti, jak se stává dosud,
dokud pramen úhrady na léčebnou péči
a na sociální dávky je jeden a týž.
Proto zásadně musí být provedeno oddělení
léčebné péče a dávek
po stránce finanční. Dalším důležitým
bodem je, aby léčebnou péči řídili
lékaři jako nejpovolanější činitelé.
Nejde o uchvácení nadměrného vlivu
v pojištění lékaři, nejde o odstranění
vlivu pojištěnců a jejích sborů
v národním pojištění, jak se
snaží dokázati některé články,
inspirované určitými kruhy, hlavně
nositelů pojištění, jde o to, aby o
léčení rozhodoval jen lékař,
a to až do nejvyšších instancí. Lékaři
stojí bezvýhradně za ministerstvem zdravotnictví,
jež uznávají za nejvyšší ústředí
každé péče zdravotnické, a stojí
za tím, aby i v národním pojištění
měli v otázce léčebné péče
hlavní slovo a zaručili tím všechnu
péči a moderní směry léčení.
Lékaři nechtějí přebírati
vzory, které se za docela jiných podmínek
jinde osvědčují, nechtějí učiniti
z léčení v pojištění mechanismus,
který se příčí duchu našeho
národa a pojetí lékaře, majícího
důvěru pacientovu, chtějí, aby lékař
byl rodinným lékařem, aby byl lékařem
požívajícím plné důvěry
pacientovy, a tím zaručiti plný zdar lékařské
práce. Chtějí nakonec, aby měli nárok
na chvílí oddechu a podíl z kulturních
statků národa a na další vzdělání.
Lékaři doufají, že chystané národní
pojištění bude uzákoněno po zralé
úvaze, bude přihlížeti k léčebné
stránce tak, jak si tato zaslouží, a bude lékařům
dávati možnost uplatniti jejích návrhy
a připomínky způsobem daleko hojnějším,
než se stalo dosud. Čs. strana lidová se plně
staví za požadavek, aby v budoucím rozpočtu
bylo soustředěno všechno, co souvisí
se zdravotnictvím, v ministerstvu zdravotnictví,
poněvadž uznává, že jedině
ministerstvo zdravotnictví je povoláno to soustředit.
(Potlesk.)
Podpredseda Cvinček: Ďalej má slovo
pán posl. Větr.
Posl. Větr: Vážená sněmovno,
paní a pánové!
Při projednávání státního
rozpočtu na rok 1946 používám příležitosti,
bych mohl poukázati na některé důležité
otázky, týkající se zemských
a veřejných nemocnic, zejména v zemi Moravskoslezské.
Po osvobozeni země Moravskoslezské byly poměry
téměř ve všech zemských a veřejných
ústavech bezútěšné. Větší
část ústavů utrpěla škody
válečnými akcemi a řada dalších
ústavů byla značně poškozena
ustupující německou armádou a německými
správními orgány těchto ústavů,
které daly odsunouti nejcennější inventář,
prádlo a šatstvo. Některé ústavy,
zejména ve východní části země,
pozbyly tímto způsobem ústřední
roentgeny, horské slunce, diathermii, postele, ložní
prádlo a j., takže provoz nemocnic mohl býti
obnoven jen nouzově a s mimořádným
vypětím sil všech činitelů. Také
finančně bylo hospodářství
většiny ústavů rozvráceno, neboť
hotové prostředky nemocnic byly většinou
odvezeny a vklady, hlavně v pohraničních
ústavech, byly blokovány u německých
říšských peněžních
ústavů a u říšských poštovních
spořitelen. Ústavy neměly dostatek léčiv,
obvazového materiálu, šatstva a prádla,
sádry, filmů atd. Také v oboru stravování
byly poměry velmi neutěšené. Jen agilností
a pohotovosti vedoucích úředníků,
lékařů a ostatního personálu
se podařilo obnovit v ústavech nutný provoz.
Za pomoci dodávek UNRRA se podařilo odstranit nejožehavější
nedostatky nemocničního provozu. Po velikém
úsilí se podařilo postupně uvésti
jednotlivá oddělení v ústavech do
uspokojivého stavu.
Po 1. XII. 1945 se však citelně zhoršil finanční
stav nemocnic, poněvadž ošetřovací
poplatky, stanovené nejvyšším úřadem
cenovým, nestačily krýti provozní
náklady nemocnic pro zvýšení platů
a zdražení životních potřeb a jiných
potřebných věcí. Také odstraňování
válečných škod zatížilo
nemocnice velmi těžkým břemenem, pro
nějž neměly žádného krytí,
a vypomáhaly si jednak různými zálohami
a jednak spotřebovaly pensijní a stavební
fondy. Ke všeobecnému zvýšení cen,
platů a mezd přistoupilo ještě snižování
frekvence v pohraničních nemocnicích pro
odsun Němců. Tím se finanční
stav nemocnic zhoršil do té míry, že ani
majitelé nemocnic ani zemský národní
výbor nemohou následkem omezených příjmů
odstraniti platební nesnáze, a tu je nutno poukázati
na to, že státní správa a ministerstvo
zdravotnictví musí do doby, pokud nebudou vyřešeny
ošetřovací poplatky a náhrady za ambulanční
léčení, přispívat na úhradu
schodků, poněvadž není možno žádat,
aby sanace nemocnic za předchozí dobu byla dodatečně
rozvržena do ošetřovacích poplatků
za nemocné, léčené v nemocnicích
nyní; bylo by to nespravedlivé, aby v důsledku
těžkopádného postupu při stanovení
ošetřovacích poplatků byl přesunován
náklad na jiné osoby. Pokud bude platiti zásada,
že veřejná nemocnice musí hraditi své
výdaje vlastními příjmy, musí
býti i ošetřovací poplatky v nemocnicích
stanoveny včas tak, aby hospodaření nemocnic
bylo v rovnováze. V přítomné době
není zřídkým zjevem, že dodavatelé
mléka, poživatin, léků, otopu a jiných
potřeb ústavů činí další
dodávky těchto druhů zboží do
ústavů závislými na tom, budou-li
jim včas splaceny staré účty. Živnostníci
nemají dnes tolik provozních prostředků,
aby mohli poskytovati odběratelům dlouhodobé
úvěry. U některých ústavů
povahy klinické není možno některé
náklady, spojené s provozem těchto ústavů,
uhrazovati z příjmu na ošetřovném,
protože tyto ústavy mají jakožto vyučovací
ústavy širší pole působnosti a
jejich provoz je do značné míry zatěžován
bádací, výzkumnou a experimentální
činností v některých oborech.
V zemi Moravskoslezské jsou to na př. Zemská
nemocnice v Brně, Zemská porodnice v Brně,
Zemská dětská klinická nemocnice v
Brně, zemské ústavy v Olomouci, které
zvláště po znovuzřízení
university jsou v téže situaci jako ústavy
brněnské, nehledě k tomu, že vzhledem
k novému poslání musí tyto ústavy
býti rozšířeny nákladem cca 100
milionů Kčs. Léčba v těchto
ústavech je tak specialisovaná a spojena s vyučovací
a bádací činností, že není
možno, aby tyto náklady, které přísluší
ve zvýšené míře státní
správě školské, případně
ministerstvu zdravotnictví, byly rozvrženy do ošetřovacích
poplatků a hrazeny tak z řádných příjmů
nemocnic. V zájmu nemocných, kteří
si musejí doposud hraditi léčebné
ze svých vlastních prostředků, a v
zájmu nositelů sociálního pojištění
nutno trvati na tom, aby jednak ministerstvo školství
a jednak ministerstvo zdravotnictví se dohodlo na výši
příspěvků pro nemocnice tohoto druhu.
I Zemské nemocnice v Brně, Olomouci a v řadě
jiných měst sloužily po řadu měsíců
bratrské Rudé armádě a proto průměrný
stav civilních pacientů v r. 1945 činil ku
př. v Brně pouze 1376 osob proti rozpočtovému
stavu 1946 ošetřovanců. Osobní a věcné
náklady oproti rozpočtu se zvýšily o
značné částky, kdežto příjmy
v důsledku menšího počtu ošetřovacích
dni velmi klesly, takže schodek např. v brněnské
nemocnici z předpokládaných 12,628.000 Kčs
zvýšil se na částku 25,291.000 Kčs.
Z těchto důvodů byla postižena celá
řada jiných veřejných nemocnic v zemi
Moravsko-slezské. Toto zvýšení schodků
bylo způsobeno též odstraňováním
válečných škod a opatřováním
nového inventáře za zničený
a ztracený v důsledku válečných
událostí.
Obdobné škody a zvýšené schodky
vznikly též leteckým a dělostřeleckým
bombardováním a celkovou desorganisací ústavů
v důsledku německého vedení. Všechny
nemocnice budou muset obnovovat po řadu let vnitřní
zařízení, inventář, lékařské
přístroje, strojní zařízení
a hlavně prádlo, poněvadž v době
války bylo německými úřady
znemožněno rovnoměrně obnoviti zastaralé
zařízení a pro nedostatek provozních
hmot, olejů, pracích prostředků a
pod. se vše opotřebovalo do takové míry,
že po dlouhou řadu let budou všechny nemocnice
a léčebny pociťovat škody způsobené
válkou.
Po odsunu Němců nutno pro přechodnou dobu
počítati s poklesem počtu ošetřovacích
dní v nemocnici, poněvadž kolonisace bývalých
německých krajů se může díti
pouze plánovitě a postupně. Tím vzniknou
některým nemocnicím schodky, a při
té příležitosti se doporučuje,
aby některé přebytečné nemocnice,
hlavně které si zařídili Němci
z politických důvodů, byly přeměněny
na speciální léčebné ústavy
a aby byly vyhrazeny pro léčení plicní
a kostní tuberkulosy, protože počet osob, stižených
těmito sociálními chorobami, v době
války značně vzrostl a ohrožuje ve stále
větší míře všechny vrstvy
národa. Porodnost a vleklé nemoci způsobené
podvýživou, hlavně u dětí a továrního
dělnictva, jsou povážlivého rázu.
Proto vedle péče léčebné je
nutno těmto postiženým věnovati pozornost
též po stránce vyživovací. Žádoucí
zvyšování pracovního výkonu s
tím těsně souvisí. Pokud se týče
vybudování nemocniční sítě
a preventivní léčebné péče,
je třeba vypracovati zemskému národnímu
výboru moravsko-slezskému plán, který
by probral tuto otázku se všech hledisek a potřeb
všech vrstev pracujícího lidu. vítám
proto položky za tímto účelem zařazené
do rozpočtu a vznáším důtklivou
žádost jménem země Moravskoslezské
na ministerstvo zdravotnictví i na ministerstvo financí,
aby v této přechodné době a také
do budoucna nemocnice co nejvydatněji podporovala, umožnila
jim obnovu provozu v plném rozsahu tak, aby nemocnice mohly
úspěšně plniti úkoly, které
jsou jim v naši lidové demokratické republice
dány. (Potlesk.)
Podpredseda Cvinček: Prerušujem prejednávanie
poriadku schôdze.
Sledujem, že sa predsedníctvo usnieslo, aby sa budúca
schôdza konala dnes vo štvrtok dňa 28. marca
1946 o 14. Hodine
1. Zpráva výboru ústavne - právneho
(podľa § 35 rokov. poriadku) o návrhu poslancov
dr Dolanského, dr Pešku, dr Púlla, dr Řehulku,
dr Šípa a dr Kočvaru (tlač 305) na vydanie
ústavného zákona, ktorým sa schvaľujú
a prehlasujú za zákon dekréty prezidenta
republiky (tlač 313).
2. Voľba zapisovateľa a poriadateľa Dočasného
Národného shromaždenia.
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom
návrhu (tlač 230) finančného zákona
Republiky československej, ktorým sa stanoví
štátny rozpočet na rok 1946 (tlač 301)
a rozprava o prehlásení ministra financií,
učinenom v 36. schôdzi Dočasného Národného
shromaždenia dňa 5. marca 1946.
Končím schôdzu.