Plně uznáváme podle programu vlády Národní fronty, že je zapotřebí, aby lázně a rekreační zařízení staly se dostupnými veškerému našemu lidu. Toho je dobře možno dosíci a zaříditi, aby náš lid měl všechny možnosti volné turistiky a léčby vysoké úrovně odborné i společenské, a proto na tyto účely je možno najíti správné a vhodné řešení. Je tudíž považovati za správné, aby - pokud některé velké takové majetkové podstaty z důležitých hospodářských důvodů nepřijdou v úvahu pro zestátnění - tato veškerá zařízení ubytovací a restaurační v pohraničí byla co nejdříve - a tu nesmí býti překážkou ani § 18 dekretu čís. 108/1945 - převedena do soukromého vlastnictví odpovědných a způsobilých uchazečů, aby ještě letošní cestovní období mohlo býti provedeno na spolehlivé základně vlastnické.

Vedle svých světových lázní máme na svém uzemí mnohé, čeho by se dalo dobře využíti jako přitažlivosti v cestovním ruchu. Mám na mysli zvláště vybudování dobře vybavených rekreačních a sportovních středisek v našich horách, honitbu a rybolov, jichž produkty lze v cestovním ruchu zhodnotiti daleko lépe než normálně. Dále jsou zde nejrůznější kulturní zajímavosti historické, soudobé a podobně, to vše by mohlo býti základnou pro to, aby se naše země stala střediskem zdraví, osvěžení a společenského života nejen evropského, nýbrž i zámořského.

Značným nedostatkem našeho cestovního ruchu je zvláště doprava, která se musí rychle zlepšit a po stránce cenové přizpůsobiti platovým možnostem obyvatelstva domácího i hostí zahraničních. Zvláště poslední zvýšení cen v dopravě železniční působí přímo ničivě na cestovní ruch; je to jistě plné využití skutečnosti, že železnice nemá dnes v podstatě konkurenta v oboru dopravy. Bylo by žádoucno, aby železnice poskytly k oživení cestovního ruchu přiměřené slevy, tak jak se dálo už pravidelně v dobách dřívějších, aby cesty k osvěžení a upevnění zdraví staly se dostupnými nejširším vrstvám národa.

I zde nezbývá mi nic jiného než litovati, že veřejná správa v oboru cestovního ruchu není u nás jednotná, protože také v tomto oboru je potřeba zcela kategoricky soustředěného vedení. Vedle odborné sekce v ministerstvu vnitřního obchodu máme oddělení v ministerstvu zahraničního obchodu, do těchto věcí zasahuje dále též ministerstvo informací, zdravotnictví a dopravy. Péče o cestovní ruch je vyšším národohospodářským zhodnocením celé řady skutečností faktických a činností správních, které je nutno obstarati jednotně, a to u toho úřadu hospodářského, u něhož přirozeně se soustřeďuje hospodářská politika vnitrozemská a správa věcí podniků ubytovacích i hostinských jako hlavních nositelů cestovního ruchu. Jen tak může býti dosaženo cílevědomých hospodářských účinů a racionálně využito veřejných výdajů pro péči o cestovní ruch preliminovaných. Není-li možno této jednotnosti dosíci úpravou řádné příslušnosti mezi ministerstvy, bylo by třeba uvažovati o zřízení zvláštního úřadu pro cestovní ruch, jako tomu bylo v celé řadě evropských států před světovou válkou. Míním tudíž, aby vláda zabezpečila jednotu veřejné péče o cestovní ruch zákonitým podkladem na zásadní příslušnosti v ministerstvu vnitřního obchodu. Ostatní odborná ministerstva by se zúčastnila této péče podpůrně v rámci své resortní působnosti. Péče o cestovní ruch byla by rozpočtově preliminována v ministerstvu vnitřního obchodu. To bych považoval v zájmu výdajové jasnosti, přehlednosti, úspornosti a zvláště také odpovědnosti za výsledky a veřejné vážnosti státní správy za naléhavé a nutné.

V celkovém hospodářském plánování žádá náš soukromopodnikatelský drobný a střední stav, aby jeho budoucnost byla lépe zajištěna, jak už často bylo zdůrazňováno, na podkladě právní jistoty a záruky soukromého vlastnictví. Jeví se také přirozeným náš požadavek, aby veškeré druhy podnikání v našem hospodářském životě, ať už podnikání znárodněné, družstevní či soukromé, byly postaveny na stejnou úroveň, aby bylo všem měřeno stejně, ať už v otázkách jakýchkoli. Chceme býti soustředěni v jednom ústředním ústavě, kde bude o naše potřeby postaráno, tedy tam, kde bude projeven o živnostenské hnutí potřebný zájem a jeho snahy o zvelebení podnikání budou podporovány a usnadňovány. To musí býti hlavním úkolem příslušného resortu. Je nutno, aby byl vytyčen rozdíl mezi podnikáním průmyslovým a podnikáním živnostenským, protože každé z nich má jiné zájmy a jde k svému cíli jinými cestami, které se často křižují a které samozřejmě v zájmu své existence musí každý tento obor také sledovat. Když se našel mezník, podle kterého se určuje v kruzích zaměstnanců rozdíl mezi zaměstnanectvem, když se našla hranice, podle které se určuje v zemědělství rolnický podnik malý, střední a veliký, je možno také najíti mezník, který by rozlišoval výrobu drobných lidí, t. j. výrobu živnostenskou od výroby tovární, od výroby průmyslové. Dosavadní roztříštěnost živností v ministerstvu průmyslu a v ministerstvu vnitřního obchodu je ke škodě prosperity živností a přináší mimo značné nesnáze jen újmu živnostenskému podnikání.

Nelze se diviti, že ministerstvo průmyslu hájí přirozeně hlavně zájmy odvětví průmyslového, a tento postup přináší živnostem tam přičleněným pouze škody, když jejich zájmy jsou tam považovány za více méně podřadné. Živnostníci v ministerstvu průmyslu připadají si jako v objetí středověké železné panny, která se sice pěkně na ně usmívá, konejší je a vše dobré jim slibuje, ale při tom je svírá víc a více, až ztrácejí dech a je nebezpečí, že v brzké době přestanou dýchat docela.

Musí nám býti přiznána tak jako jiným vrstvám národa stejná práva s ostatními. My máme též svůj podíl na výstavbě republiky. My plníme s plným pochopením své povinnosti a proto nesmíme býti tlačeni do pozadí, chceme míti také svoje místo na slunci a uplatniti se jako jeden z pevných pilířů našeho hospodářského, sociálního a kulturního národního života. Nikdo nám nemůže a nesmí zazlívat, že svá existenční práva a své zájmy hájíme. Je to prostě naše povinnost a záleží na tom celé naše další bytí či nebytí.

Doslovem dotýkám se opětovně našeho rozpočtu. Čs. strana lidová tak jako všechny ostatní strany Národní fronty bude hlasovati pro předložený státní rozpočet na r. 1946, při čemž jenom poznamenává a zdůrazňuje, že je opravdu nutno a zapotřebí, aby stát jako dobrý hospodář šel v čele veškerého našeho národního podnikání a s úspěchem se zhostil svých finančních záležitostí a co nejlépe je vedl. Aby vydával jen tolik, kolik a kde je to opravdu zapotřebí, a aby šetřil tam, kde se šetřit může a kde se šetřiti dá. Vyrovnané hospodaření státu je základem celého hospodářského života ostatního a má přirozenou odezvu a vliv na veškeré obory podnikatelské. A právě nám živnostníkům co nejvíce záleží na tom, aby finanční poměry u nás byly v době co nejkratší konsolidovány a aby bylo dosaženo rozpočtové rovnováhy. Jsem přesvědčen, že společným úsilím všech se tak vbrzku stane a příští rozpočet přinese už i v tomto směru žádoucí výsledky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Vála. Uděluji mu slovo.

Posl. Vála: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Každý státní rozpočet má být obrazem správného rozvržení státního důchodu na potřeby a náklady, jichž ostatně vyžaduje státní řízení a jeho pomocné orgány, při čemž musí být sledována zásada, aby osobní a věcné výdaje státního aparátu i podniků v jeho rámci spravovaných nepřesahovaly předpokládaný výnos státního důchodu. Každý státní rozpočet, který by nesledoval tuto zásadu, způsobil by určitou poruchu hospodářské rovnováhy. Jen za zcela výjimečných okolností možno učinit ústupky této zásadě a jen proto, že zvýšení nákladové stránky rozpočtu má zvýšiti, po případě ozdraviti výrobní a hospodářské možnosti a tím vlastně vytvořiti předpoklad pro zvýšení státního důchodu v letech příštích. Jen z tohoto důvodu se odhodláváme k velkému zatížení, jež pro státní hospodářství znamenají velké schodky státního rozpočtu nejen mimořádného, ale zejména také rozpočtu řádného. Avšak i při porozumění pro obnovovací a rekonstrukční úkoly našeho státního hospodářství positivně kriticky zvažujeme, zda všechny položky odpovídají skutečné potřebě a bylo-li opravdu dbáno zásady co největší úspornosti.

Řádný rozpočet byl tvořen na podkladě hospodářských čísel všeobecně zvýšených na trojnásobek proti číslům z r. 1938, při čemž však nám vychází zvýšení výdajů nikoliv o 300%, nýbrž o 384%, a příjmů o 310%. V r. 1938 však hospodářská potence našeho státu byla daleko vyšší než dnešní vzhledem k větší územní rozloze našeho státu a také vzhledem k vyvážené silné výrobní a obchodní kapacitě celého našeho hospodářství. Státní rozpočet nemůže být hodnocen pouze měřítkem trojnásobku hospodářských čísel proti r. 1938, nýbrž musí být především určován zřetelem na výši celého národního důchodu, čili zda výnos národního důchodu je s to unést zatížení uložené mu rozpočtem, aniž se musí sáhnouti na podstatu našeho národního jmění.

Chci to říci těmito slovy: Jestliže jsme zvýšili potřebu řádného rozpočtu proti r. 1938 o 384%, musel by se také výnos celého našeho národního důchodu pohybovat v témže poměru, t. j. aspoň na cifře 200-240 miliard. Zatím však je naznačováno, že národní důchod se bude pohybovati pouze mezi 100 až 120 miliardami, t. j. že bude činiti pouze polovinu. Kde potom, vážení pánové a dámy, možno předpokládat, že bude dosti široká základna pro zdroj státních příjmů? A konfrontujeme-li předpokládaný národní důchod, dejme tomu, 120 miliard se souhrnem potřeby řádného i mimořádného rozpočtu v částce 64 miliard, vytryskne nám varovné memento, že zatím co v r. 1938 byl poměr státní potřeby 11 miliard k 80 miliardám národního důchodu, je dnes poměr potřeby státního rozpočtu 38 miliard k 120 miliardám, t. j. 1:4. Tento poměr je daleko horší při zahrnutí rozpočtu mimořádného. Z toho plyne, že státní rozpočet nesmí býti překročen.

V řádném rozpočtu participují osobní výdaje částkou 15.834,987.400 Kčs z celkové částky 38.924.301.600 Kčs. Je to částka velmi značná, a při tom víme, že státní zaměstnanci jsou tak nízce honorováni, že dnes po úpravě cen a mezd ještě živoří tak, že při největší hospodárnosti vystačí gážista s měsíčním platem nejvýše tři týdny a čtvrtý týden žije na dluh. Veřejní zaměstnanci si již dnes vypomáhají různými výpůjčkami, nechtějí-li své rodiny nechat hladovět. Viděl jsem případ, vážené paní a pánové, kdy byly zaměstnancům rozděleny textilní součástky v uznání jejich zásluh, jichž si dobyli v dopravní soutěži, a kdy si zaměstnanci ani takovou drobnůstku jako košili nemohli koupit a musili si na ni vypůjčit. Víme, že platy zatím nemohou být zvýšeny, ale musíme nezbytně přezkoušet index cen a provésti nutně jejich snížení. Jsme přesvědčeni, že je to možné a že se to musí stát. (Potlesk.)

Jsme si vědomi, že platy veřejných zaměstnanců nestačí krýti jejich životní potřeby, jsme si rovněž vědomi, že naše státní administrativa je předimensována, počínajíc ústředními úřady. Již jednou zde bylo řečeno, že počet zaměstnanců v ústředních úřadech činí 16.500 proti dřívějšímu počtu 6.500. Mnoho lidí po květnové revoluci utíkalo od řemesel, ze zemědělství a z továren do veřejných služeb. Souhlasím tu s panem posl. Zápotockým, že zdatný slevač by více prospěl republice ve svém oboru než proštipováním lístků na tramvajích. Vidím to v průmyslových odvětvích velmi dobře. Potřebovali bychom lidí zejména v pohraničí pro kovoprůmysl, sklářství, textil, keramiku, hračkářství atd., především ovšem pro uhelné doly. Máme tu plno Němců. Jen v báňském průmyslu je třeba jako náhrady za Němce asi 50.000 lidí. Vláda se 8. ledna t. r. usnesla provést soupis Němců pracujících v dolech, kteří se aktivně neprovinili proti státu a kteří jsou tak zvaní nepostradatelní a nenahraditelní, a umožniti jim opci pro Československo. Chceme se, vážené paní a pánové, řádně vyrovnati s problémem odsunu Němců a Maďarů, a zatím naši lidé utíkají z těchto pracovních oborů, ponechávajíce je na pospas právě Němcům. Utíkají do služeb státních, železničních a k elektrickým podnikům, ale také k SNB a do závodních milic, místo aby nastoupili tam, kde je republika potřebuje. (Potlesk.) My dnes ještě neznáme počet členů závodních milic a výši jejich nákladů, takže nevíme, do jaké míry je o ně ochuzen celý náš pracovní trh. Vezmu-li si za příklad Stalinovy závody u Mostu, kde závodní milice má skoro 600 lidí, a má-li každý z těchto lidí průměrný měsíční příjem 3.000 Kčs, vzniká nám zde měsíční výdaj 1,800.000 Kčs pouze na závodní milice jednoho závodu. Jsme si vědomi, že pro střežení tak významných a branně eminentně důležitých závodů je třeba určité stráže, ale proč by to nemohli dělat staří pensisté, kteří nemohou ze své pense být živi? Zejména máme za to, že tak silný aparát je pro náš hospodářský život trvale neúnosný, poněvadž není produktivní. (Potlesk.) Všichni tito lidé nenávidí důvodně Němce, ale opuštěním svého původního povolání zaviňují právě oni, že se jich nemůžeme zbavit a že si jich tu musíme nechat o tolik více, kolik nám desertuje z těchto oborů Čechů. (Potlesk.)

Ve státním ústrojí by se dalo také mnoho ušetřiti vymezením kompetence a rozdělením úkolů. Otázka vymezení pravomoci ministerstev vůbec je principielní nutností v plánovaném hospodářství, ale i otázka vymezení úkolů ministerstev a zájmových orgánů. Jestliže na př. o jedněch a těchže věcech rozhoduje jednak ministerstvo, jednak svazy s hospodářskými skupinami a obchodní a průmyslové komory, kteréžto orgány představují silný aparát úřední s nezbytným nákladem, mělo by se uvažovati, zda by tyto orgány neměly míti samy funkci výkonnou a ministerstvo vykonávati funkci legislativní, kontrolní a přikazovací. Jak těžkopádně si vedeme, je na př. zřejmo z případu zrušení podniků skupiny C, jichž likvidujeme asi 1.500 a jichž likvidací se zabývá postupně likvidátor, revisní komise, Fond národní obnovy, hospodářské skupiny a zájmové svazy, při čemž z likvidovaného inventáře rozhoduje jiné ministerstvo o automobilech, jiné o psacích strojích, jiné o strojovém zařízení atd.

Pokud se týče příjmové stránky, chtěl bych tu zejména poukázat na předpokládaný výnos 600 mil. Kčs všeobecné daně výdělkové, která s přirážkami vynáší 3.600 mil. Kčs, což samo představuje více než ²/₃ daně důchodové. Tímto zatížením a ještě k tomu přistupující částkou 5 miliard Kčs daně důchodové je postiženo zejména všechno neznárodněně podnikání, tedy střední a malé podniky, ale především živnosti, zatím co zestátněné podniky jsou zatíženy jen zvláštní daní výdělkovou. To je velmi nestejnoměrné zatížení, a máme za to, že v zestátněných podnicích se nám tato výhoda také projeví v přiměřeném zisku a později obohatí státní pokladnu, pokud ovšem zisk nestráví stránka ztrátová. Zde bychom již měli co dělat s otázkou ztráty národního majetku a s nebezpečím zásahu do substance znárodněného majetku. Že nejsme tak úplně prosti tohoto nebezpečí, je vidno z toho, že v roce 1941-1945 v kovoprůmyslu činily mzdy pouze 25% výrobních nákladů, kdežto dnes činí 80%, jak to dokazují čísla Státního úřadu statistického.

Naše úvahy však proto nemají býti pesimistické, nýbrž positivně kritické, a proto věříme, že se nám společným úsilím podaří ze znárodněných podniků, o nichž zatím rozpočet vůbec nemluví, učiniti silný zdroj národního i státního důchodu. Nutno ovšem také podporovati snahy vedoucích národních podniků, kteří usilují o zvýšenou prosperitu. Podnikají-li na př. Severočeské hnědouhelné doly z popudu své národní správy a závodní rady socialistickou soutěž mezi jednotlivými závody o dosažení kolektivního zvýšení těžby, úspory na materiálu, snížení počtu zameškaných směn, na rozdíl od špičkových výkonů individuálních, t. zv. stachanovských, je to příklad správného pojetí poměru zaměstnanců k svému podniku jako podniku znárodněnému, k práci a ke státu vůbec. Je nutno v uznání jejich snah pečovati také o jejich existenční a vyživovací zajištění. Zatím slyšíme všeobecné stížnosti, že obyvatelstvo v pohraničí je hodně ochuzováno špatnou zásobovací distribucí, zejména pokud se týče objednávek ze zdrojů UNRRA. Na pohraničí je, pokud jde o zásobování, v každém směru nedostatečně pamatováno.

V rámci sociální péče pak mají horničtí provisionisté nejvíce příčin si stěžovati, a chtěl bych s tohoto místa upozorniti příslušné ministerstvo ochrany práce a sociální péče, aby se postaralo o nápravu. Je skoro běžným zjevem, že horničtí pensisté, ač jsou již rok či delší dobu v pensi, nemají ještě výměr své pense a jsou zatím placeni jen neplně, zálohově. Tato skutečnost zaviňuje, že tito chudáci a horničtí veteráni nedostali dosud ani jednorázovou výpomoc v rámci jednorázových přídavků poživatelům odpočivných požitků v prosinci minulého roku odhlasovaných. Jak mají tito lidé dnes při panující drahotě žít a s touto nedostatečnou zálohou vyjít? Celé zdržování tkví v pomalosti administrativního řízení pojistných ústavů. Je hodné politování, že zaměstnanci, projednávající věc těchto pojištěnců, si neuvědomují, že i vysloužilý dělník chce žít stejně jako oni a musí k tomu míti prostředky.

Nakonec dovolte, abych vzal v ochranu výrobní podnikání v pohraničí. Zrušením řady podniků v pohraničí, jež mají býti zčásti zrušeny vůbec, zčásti přeneseny na Slovensko nebo do českého vnitrozemí, má býti pohraničí ochuzeno. I když je podle hospodářského programu nezbytné, aby byly některé podniky zrušeny nebo přeneseny, je však stejně nutné dbát zásad, aby tyto změny byly hospodářsky výhodné a nikoliv aby tím bylo oslabeno pohraničí. Tak v Horním a Dolním Maxově u Jablonce pracují sklárny, v nichž je téměř všechno osazenstvo německé národnosti, to znamená, že budou musit býti tito lidé odsunuti a tím závody zavřeny, zatím co podniky, mající z převážné většiny české zaměstnance, jako na příklad gumovka Veritas v Hrádku nad Nisou a Modrý bod v Liberci, mají býti z pohraničí přeloženy. Pohraničí musí býti naopak posíleno národně a hospodářsky zejména tam, kde je v blízkosti uhlí. Je nutno, aby tvořilo silný, republiku zabezpečující rámec. Kdybychom pohraničí oslabovali hospodářsky přes to, že má k tomu podzemním bohatstvím a tradicí dané předpoklady, oslabovali bychom je také národně. Všichni si musíme uvědomit, že hospodářsky a národně i sociálně zajištěné pohraničí bude největším pilířem našeho státu v dobách dobrých i zlých. Do pohraničí šli nejen lidé zištní, těch tam bylo celkem málo, v drtivé většině šli tam lidé z ideálních pohnutek - a my je nesmíme za daných okolností v tomto případě zklamat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 29. března 1946 o 9. hodině

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 230) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946 (tisk 301), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 36. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 5. března 1946.

Končím schůzi.