Státní rozpočet pro rok 1946 staví celý národ a hlavně náš podnikatelský stav před těžký úkol. Je jisto, že již samo sestavení rozpočtu nebylo snadné a jednoduché a že vláda byla postavena před obtížný problém, jak naše státní hospodářství usměrnit a uspořádat tak, abychom mohli naše finance dát do pořádku a zdolat nynější mimořádné a kritické období. Přes veškeré úsilí zůstává zde značný schodek jak v rozpočtu řádném, tak i v hospodaření rozpočtu mimořádného, a jest otázka, jak tyto schodky budeme moci uhradit a vyrovnat. Nebude možné, abychom zvyšovali nadále daňové zatížení, které se už stává příliš tíživé a neúnosné, protože náš národní důchod jeví značný pokles a hospodářská situace je opravdu velmi vážná, i když si to mnozí snad ještě neuvědomují, a musíme pohleděti této skutečnosti přímo do oči, ať už se to komu líbí anebo nelíbí.

Příjem z důchodové daně je v rozpočtu na r. 1946 odhadnut na 6¹/₂ miliardy. Porovnáme-li to s rozpočtem na r. 1937, kde tato daň činila něco málo přes 1 miliardu, je zřejmé, že daň důchodová byla zvýšena přibližně šesteronásobně, tudíž mnohem více, než činí normální zvýšení dnešních hospodářských čísel. Toto zvýšení má býti uhrazeno při zmenšeném počtu obyvatelstva, kterýžto úbytek se přirozeně u nás projeví po odchodu Němců a Maďarů, a dále při snížení celkové produktivity hospodářské. Kdo bude zpoplatněn touto daní, když u nás v důsledku sociálních reforem a znárodnění velkých podniků už není a nebude t. zv. zámožných lidí a jedinců s velkými příjmy a důchody, kteří dříve byli hlavními poplatníky dotčené daňové kategorie? Bude ji tudíž muset uhradit hlavně náš střední stav a jistě v největší míře také naše živnostenské, podnikatelské kruhy, ač postihne značně i ostatní stavovské složky jiné. Základ důchodové daně nebyl zvýšen o takovou částku, která by odpovídala dnešním finančním poměrům. To tedy v zásadě znamená, že důchodovou daň budou platiti mnozí poplatníci, kteří dříve ji vůbec neplatili, tedy osoby, které jsou považovány za sociálně slabší, s důchody hodně nižšími. A stejné závěry musíme učinit u daní jiných druhů a oborů.

Posuzujeme-li tedy všechny tyto okolnosti s celkového hlediska, vyplývá z toho zcela jasně, že musíme my všichni, každý jedinec z nás co nejvíce šetřit a pracovat, musíme zvýšiti svoji výkonnost a výrobu zboží i produktů, ale je také nutno, aby úsporný systém byl zaveden i ve státním hospodaření, kde musíme zmenšiti neproduktivní výdaje a omeziti výdajové položky na míru únosnou, alespoň takovou, aby náš rozpočet mohl býti v každém směru vyrovnán. Proto nelze jinak, než žádat a doporučit, aby byla co nejdříve zřízena úsporná parlamentní komise, která by dbala toho, aby naše finanční rovnováha byla co nejdříve usměrněna a napříště zásadně dodržována.

Dalším nutným požadavkem je, aby celý náš hospodářský život byl položen na zdravý a rozumný základ, aby zde byl vypracován řádný hospodářský jednotný plán, odpovídající nejen dnešní situaci, ale také skutečným potřebám našeho podnikání.

Ač v mnohých oborech sledují se snahy o soustředění různých našich institucí k společné práci, k jednotnému postupu, nemůžeme říci, že by v otázce distribuční byl řešen dosavadní postup tak, aby plně vyhovoval a uspokojoval. Ústavním dekretem pana presidenta republiky zřízené ministerstvo vnitřního obchodu bylo ustanoveno jako ústřední úřad, kterému náleží uspořádání všech právních a provozních poměrů na vnitřním trhu. Do toho spadá v prvé řadě distribuce zboží, vyrobeného nebo vytěženého jak v průmyslu, tak i v řemesle, dále dovezeného z ciziny a získaného v zemědělství. Zbožím nutno zde rozuměti také suroviny a polotovary, sloužící k další výrobě, tedy nikoliv jen ke spotřebě samé.

Jedině v oboru potravin a poživatin byla pro dobu přechodnou zřízením ministerstva výživy učiněna výjimka z této generální kompetence ministerstva vnitřního obchodu, ale bez újmy na jeho součinnosti. Ostatním ministerstvům nebyla zásadně v oboru distribuce přiznána žádná kompetence, ale některá ministerstva osobují si toto právo, opírajíce se jen o předpisy a normy z doby nesvobody. Na příklad ministerstvo zemědělství vyřizuje mnohé dle vládního nařízení čís. 270/1940 Sb., i když toto nařízení zásadně ponechávalo součinnost s ministerstvem, do jehož působnosti věci obchodní náležely. Ministerstvo průmyslu se stalo odštěpením vnitřního a zahraničního obchodu ústředním úřadem, řídícím výrobu průmyslovou a řemeslnou, a proto mu zůstala z činnosti bývalého ministerstva hospodářství a práce úprava této výroby. Tím se rozdělila agenda uvedená ve vládním nařízení č. 175/1943 Sb. mezi ministerstvo průmyslu a ministerstvo vnitřního obchodu s hlediska výroby a distribuce. Avšak nynější praxe je zcela jiná, neboť ministerstvo průmyslu převzalo od okupantských úřadů i distribuci některých průmyslových výrobků a surovin. Ministerstvo dopravy převzalo pak agendu od okupantských úřadů pokud prováděly distribuci pohonných látek a automobilů, pneumatik a jiných součástek těchto vozidel. Konečně ministerstvo informací osvojilo si agendu úřadů, které přidělovaly radiové přijimače a prováděly distribuci novinového papíru.

Tak se stalo, že košickým vládním programem vyhrazená kompetence ministerstvu vnitřního obchodu ve všech věcech distribuce se omezuje na obory, na které si nečiní jiná ministerstva nároku, ať již se opírají o neplatná kompetenční ustanovení protektorátní nebo o pozdější dekrety, jimiž si tato ministerstva i ve věcech distribuce výslovně nebo odvozeně vyhradila příslušnost. Jde tu o vládní nařízení čís. 55/1945 o řízení výroby zemědělské a o dekret č. 109/1945 o řízení výroby průmyslové. Je samozřejmo, že ve směru kompetence platí jen tyto dekrety, nikoliv předpisy protektorátní, které dávaly jim ještě širší pravomoc. Tak předmětný dekret čís. 109 říká, že ministr průmyslu řídí těžbu, opatřování surovin, polotovarů, pomocných látek, strojů, energie a jiných zařízení, jakož i výrobu a odbyt. Povšechně říká vládní nařízení čís. 55, že ministr zemědělství může činiti v dohodě se zúčastněnými ministry všechna nutná opatření k zajištění zemědělské výroby. Podle dekretu čís. 118 řídí ministr výživy výkup, oběh, zpracování a potřebu výrobků původu rostlinného i živočišného a nápojů, pokud slouží lidské výživě. Ministerstvo dopravy nemá nové kompetenční normy a stejně je tomu s ministerstvem informací.

Poněvadž nemáme dosud zákon o přesné kompetenci ministerstev, mohou býti směrodatná pro jejich příslušnost jen nařízení, vydaná do 29. září 1938 a, potom vydaná po 5. květnu 1945. Protektorátní normy pozbyly platnosti. Nemohou se tudíž ústřední úřady domáhati práva na podkladě norem okupantských, jimiž byla distribuce z ministerstva obchodu přenesena do zvláštních úřadů a korporací.

Ministerstvo vnitřního obchodu nemá žádného nového dekretu nebo zákona o své příslušnosti, avšak podle předválečných předpisů přísluší mu v oboru vnitřního obchodu ústřední pravomoc, která může být omezena jen zvláštním zákonem, jímž by se příslušnost v některém oboru distribuce přenesla na jiné ministerstvo. Je nutno, aby zde nastal původní stav, a proto se měla po revoluci generální kompetence vrátiti ministerstvu vnitřního obchodu ve všech oborech, které nebyly zvláštními dekrety vyhrazeny jiným ústředním úřadům. Místo toho se však shora jmenovaná ministerstva nevzdala kompetence nabyté v době okupace, naopak zajistila si ji novými dekrety, které si extensivně vykládají. Odůvodňují to tvrzením, že řízení výroby a sdělávání výrobního plánu vyžaduje také řízení distribuce v příslušném výrobním odvětví.

Takovým způsobem by se ovšem došlo k závěru, že výroba a distribuce tvoří nerozlučný celek hospodářský, který by spravovalo při výrobě zemědělské ministerstvo zemědělství, při výrobě průmyslové a řemeslné ministerstva průmyslu. Názor tento není však odůvodněný a bylo by nejvhodnější, aby pro veškerý obchod a distribuci ve státě bylo přiděleno jedno ministerstvo, jako je tomu ve státech jiných, kteréžto ministerstvo by všechno soustředilo a řídilo. Dnešní roztříštěnost distribuční správy není ve prospěch hospodářského celku, potíže výroby se neprávem hledají v distribuci a tak s oddaluje důležité a potřebné řešení výrobních problémů. Tak jako je soustředěna politika cenová v jediném úřadě, aby byla jednotná, tak je nutno, aby byla soustředěna otázka distribuční při jednom ústředním úřadě. A je zapotřebí, aby ministerstvo vnitřního obchodu připravilo zákon o řízení vnitřního trhu, kde by kompetence byly přesně vymezeny, nesrovnalosti a rozdíly odstraněny a hlavně celý distribuční problém řešen na potřebném a jednotném základě.

Důležitým dalším problémem, který velmi citelně dotkne se našeho živnostnictva, jest usměrňování rozsahu provozování živností, které má být prováděno v chystaném hospodářském plánování. Uznáváme, že je zde nutná jistá úprava - o tom jistě není sporu - ale musí být provedena s rozvahou a účelně, nikoliv překotně a narychlo a třeba ne dost promyšleně. Celá akce musí přinést obchodu a řemeslu prospěch v jeho podnikání, a nikoliv aby ohrozila jeho zájmy a byla ke škodě jeho snažení a jeho existenční průbojnosti. Nic nelze namítat proti rušení a uzavírání živností, jichž je v tom či onom místě přebytek, poněvadž opravdu nemají účelný podklad k svému dalšímu trvání a pro hospodářský celek jsou více ke škodě než k užitku. To však neznamená, aby zásadně byly rušeny živnosti malé a střední jenom proto, aby mohly zůstat v provozu závody většího druhu a větší kapacity, ať již průmyslové výroby nebo velkoobchodní. Bohužel, tato linie je sledována a proto živnosti, obchod a řemeslo musí zde stát na stráži svých zájmů a nesmějí dopustit, aby v této záležitosti zašly kruhy, které sledují své často sobecké cíle, které jsou zahroceny proti zájmům živnostenským, příliš daleko ke škodě celého hospodářského života v našem státě. Není možno připustit takové plánování, aby byly zrušeny třeba desítky živností v některém obvodě jenom proto, aby byla zajištěna prosperita většího průmyslového závodu toho oboru. Takovýto postup nutno zamezit, protože by nebyl ani sociálně spravedlivý a ani hospodářsky prospěšný.

Budiž mi dovoleno, abych jako mlynář názorně poukázal na jeden obor podnikatelský, na naše mlynářství, i když v dnešní rozpravě bylo přede mnou tohoto odvětví vzpomenuto.

Je nesporné, že v přítomné době máme mlýnů dostatek a jejich kapacity nemůže být dobře využito. Už v době předválečné byly hledány cesty k nápravě a uspořádání v tomto odvětví, stále však ještě není situace vyřešena a hledají se směrnice, které by přivodily úměrné a snesitelné řešení. Ale nedá se říci, že by se těmi cestami, po kterých se dnes úprava hledá, došlo ke kýženému cíli. Nedá se nic namítat proti tomu, když bude zrušen mlýn, jehož vybavení neodpovídá dnešním technickým poměrům v kraji hustě mlýny obsazeném, anebo že nebude znovu vybudován mlýn zničený nebo značně poškozený. Ale rušit dobře zařízené mlýny jenom proto, že by musely uhnout jedné mlýnské továrně, je naprosto nepřípustné. U mlýna je totiž zapotřebí velkého investičního kapitálu a mlýny povětšině - hlavně malé a střední - potřebám svého zákaznictva a hospodářského celku vyhovují a jsou v tom směru dobře vybudovány. Většina z nich je na vodních tocích a využívá tak přírodní energie. V posledních dnech byl vydán kompetentním ministerstvem příkaz, aby svazové ústředí mlýnů podalo do 31. března návrh na rozdělení mlýnů do známých kategorií A, B, C, totiž návrh, které mlýny zůstanou dále v provozu a které budou zrušeny nebo uzavřeny, ať již hned nebo v blízké budoucnosti.

V prvé řadě je zde otázka, jak by vůbec bylo dobře možno, aby v tak krátké době účelně a správně mohly býti tyto náměty zpracovány, aby opravdu zde bylo dosaženo žádoucího výsledku a spravedlivě celé rozdělení provedeno tak, jak toho skutečně hospodářská situace vyžaduje. Mám za to, že zpracování takového návrhu potřebuje dobrého uvážení a znalostí všech předpokladů a skutečností, tudíž dalšího šetření se všech hledisek hospodářských, výrobních i místních poměrů, nikoliv příliš kvapného rozhodování bez ohledu na důležitost věci samé.

Nebylo by dobře, abychom předbíhali výsledkům, ale již dnes je takřka předem jisto, že v návrhu budou zrušeny právě mlýny malé a mlýny střední velikosti. A nedá se říci, že by tento systém byl správný, prozíravý a účelný. Tyto menší objekty musí uhnouti proto, aby jejich zrušením mohl zůstati v provozu v tom kraji větší mlýn průmyslový. Musíme se rozhodně stavět proti takovému systému a takovému plánování a se vším důrazem žádáme, aby nebylo takto postupováno a místo celé řady mlýnů menších aby byl raději uzavřen jeden mlýn průmyslový. I po stránce sociální je náš požadavek spravedlivý, protože by po zrušení malých mlýnů zůstala řada mlynářů, samostatných řemeslníků bez zaměstnání, kteří by si museli hledat existenci jinde, čili museli by se přeškolovat, kdežto zrušením průmyslového mlýna by se dělnictvo snadno uplatnilo když už ne ve svém oboru, tak v oboru blízce příbuzném. Také po stránce daňových příjmů by stát ztratil značné množství poplatníků. Je však třeba přihlížet i k jiným účelům a jiným důvodům věcným a hospodářským, které nijak nepodporují navrhovaný systém rušení malých a středních mlýnů. Pro naše zemědělce to nebude hospodářsky únosné, když při dnešním nedostatku času a pracovních sil, to jest při svém nadprůměrném pracovním vypětí budou muset jezdit do vzdáleného střediskového mlýna, který bude ponechán v provozu, a musí tak počítat s povozem na celý den. Ten se takto prozahálí, poněvadž cesta tam a čekání, než na něho přijde řada, vyžádá si uvedené doby. V menších mlýnech, které rolníci měli ve své vesnici nebo ve svém nejbližším okolí, každý si do mlýna zajel příležitostně a byl odbaven ihned, takže tím ve své práci nic nezameškal.

Také výkup těchto malých mlýnů narazil by na značné obtíže rázu finančního a jiného. Jak už jsem poznamenal, jsou to objekty vesměs na vodních tocích, jichž se dá těžko použíti k nějaké jiné výrobě pro jejich odlehlost a vzdálenost od silničních a železničních středisk, a mimo to vzniká zde další národohospodářská ztráta, že nebude využito laciné vodní síly. Bylo by zde podle střízlivého odhadu zapotřebí veliké peněžní částky, aby tyto zrušené mlýny byly od nynějších majitelů odkoupeny. Kde ty peníze zbytečně hledat, když můžeme volných kapitálů použíti na věci daleko důležitější a naléhavější? Naproti tomu zrušení továrního mlýna by nenarazilo na žádné technické a finanční potíže, poněvadž tyto mlýny jsou vesměs vystavěny na dobrých komunikačních místech a zcela dobře bez zvláštních nesnází i s jejich mechanickou silou dalo by se jich použíti v průmyslové výrobě jiného oboru.

Nesmí se také zapomenout na okolnosti, kdyby snad přišlo v budoucnu zase k nějakému válečnému konfliktu. Vždyť právě těmto malým mlýnům musí býti přiznány největší zásluhy o to, že za války náš národ netrpěl tolik hladem, a už tento důvod sám o sobě jest jistě důležitý, aby existenci mlýnů malých hájil a také obhájil. S hlediska vojenského bude rozhodně daleko výhodnější, když tak důležité zásobovací jednotky, jako jsou právě mlýny, zůstanou rozptýleně na různých místech, než kdyby to byl jeden veliký objekt, soustředěný pro celý kraj na místě jednom, jehož eventuálním zničením by bylo podvázáno celé zásobování toho obvodu.

A jak to vypadá v mlynářství, je tomu i v jiných podnikatelských oborech řemeslných a také v podnikání maloobchodním. Jistě všichni konsumenti budou souhlasiti se mnou, když zde za ně prohlásím, že je pro ně daleko výhodnější nakupovati v menších blízkých obchodech, kde nemusí dlouho čekati a jsou obslouženi co nejrychleji, než kdyby museli choditi do větších soustředěných obchodních závodů, pro ně přirozeně vzdálenějších, což v každém směru by bylo spojeno se ztrátou času na úkor jejich volných chvil. Z uvedených důvodů zcela jasně vyplývá, že není možno připustiti řešení těchto důležitých otázek jednostranně s hlediska, že musíme vše zásadně centralisovat, ale v zájmu našeho hospodářského, finančního a sociálního vývoje je nutno přihlížeti k daným skutečnostem a usměrniti naše podnikání tak, aby vyhovovalo celku všestranně, ne aby bylo řízeno jenom jedním směrem, nýbrž aby se přihlíželo k potřebám všeobecným.

Považuji též za vhodné, abych u příležitosti projednávání rozpočtu hospodářských oborů veřejné správy dotkl se důležité, ale u nás hodně opomíjené otázky cestovního ruchu. Není pochyby, že cestovní ruch je a v budoucnu by ještě více mohl být velmi cenným zdrojem národního důchodu. Mohl by přinésti značný prospěch nejen státním financím, ale také nejodlehlejším a hospodářsky chudým územím naší republiky a měl by tudíž značný význam s hlediska jak kulturního, tak i politického, poněvadž by měl značný vliv též na naše styky mezinárodní. Úspěšný cizinecký ruch by mohl za dnešních poměrů býti nad jiné cenným a rychle působícím prostředkem hospodářské konsolidace státu. Před druhou světovou válkou přinášel nám cestovní ruch z ciziny přes ³/₄ miliardy v cizích devisách ročně, z nichž ovšem značná část byla zase utracena našimi příslušníky v cizineckém ruchu v zahraničí. Vnitrozemský cestovní ruch uváděl v pohyb okrouhle 3 miliardy Kč ročně, zanášeje to, co bylo vyděláno ve velkých městech, na Slovensko a do území pohraničních, pro kteréžto kraje je náš vnitřní cestovní ruch hodnotou nejvyššího významu. Za podstatně změněných poměrů hospodářských a politických dovoluji si projeviti názor, že bychom z tohoto zdroje mohli vytěžit řadu miliard Kčs, kdybychom cestovní ruch dobře plánovali a uvědomili si, že on je příležitostí, při níž se domácí výroba a národní práce zhodnotí mnohem lépe nežli v obchodě v užším slova smyslu.

Dovoluji si proto upozorniti na některé okolnosti, které by měly býti brány při další výstavbě a plánování našeho hospodářství co nejvíce v úvahu, pokud se cizineckého ruchu přímo dotýkají. Naše hostinská a ubytovací zařízení měla by býti co nejrychleji nejen obnovena, nýbrž cílevědomě zlepšena, aby svou jakostí uspokojila nejen zájemce naše, ale zvláště turisty ze zahraničí. Ve střediscích velkého cestovního ruchu, na příklad v našich světových lázních, Krkonoších, Jeseníkách, Tatrách atd., měla by tomuto úsilí býti věnována největší pozornost, a naopak nemělo by býti připuštěno, aby tato zařízení byla pod různými záminkami odcizována svému starému tradičnímu poslání v cestovním ruchu. Národní zdraví, národní osvěžení, účely ubytovací, výcvikové a podobné měly by býti účelně zladěny s normální hospodářskou funkcí těchto zařízení, která je kdysi vytvořila, která jedině bude schopna také zabezpečiti jich řádné udržování a jejich provoz.

Bylo by sotva prozíravé - a to je nutno si uvědomiti zvláště při projednávání rozpočtu - kdyby se někdo chtěl domnívati, že na to vše bude možno trvale přispívati z prostředků veřejných nebo podnikových. V poslední době stalo se zvykem, že různé úřady, závodní rady, školské a výcvikové instituce zajišťovaly si pro své účely hotely, boudy, lázeňské domy a odůvodňují tento zákrok poukazem na to, že potřebují těchto objektů pro vlastní účely léčebné nebo rekreační, a poukazují nato, že i ony učiní je přístupnými volnému cestovnímu ruchu, ba dokonce i cestovnímu ruchu mezinárodnímu. Nelze považovati za nejúčelnější, kdyby různé tyto korporace měly u nás býti provozovateli živností ubytovacích nebo hostinských, a nemohlo by to trvale posloužiti hospodářskému udržování a provozu takovýchto zařízení. Zařízení tato musí býti soběstačná, musí na sebe vydělati a podle všech pravidel hospodářského dění musí býti v titulu daní a dávek jedním z těch četných nositelů finanční rovnováhy státu a též samosprávných svazků.