Reklamuji právě jménem oněch statisíců pracujících a poctivých lidí všech vrstev jejich právo na spolurozhodování v záležitostech pohraničí. Není v zájmu jen těchto lidí, ale je to zájem celostátní a celonárodní, aby všechny úseky života v pohraničí měly již ráz normální a definitivní. Zatím však tam máme vše jen pod národní správou, a to je opatření provisorní. Potřebujeme, aby každý pracoval definitivně s trvalými výsledky, a ne jen tak prozatímně. Je již proto nutno jasně říci, jak budou poměry upraveny, zejména v hospodářském životě našeho pohraničí.

Pokud se týká zemědělského majetku po Němcích, praví se v § 7 dekretu č. 12 z r. 1945, že tento majetek bude přidělován do vlastnictví. Je nutno vysvětlit těm, kdož v zemědělských usedlostech v pohraničí pracují třeba již i 10 měsíců, jakou právní podstatu mají dekrety, jež jsou v dnešní době slavnostně předávány. Tito lidé si chtějí své nové vlastnictví dát zaknihovat, a když jsou odmítáni, dostavuje se u nich pochopitelně apatie, která může mít za následek zmenšení jejich chuti do práce. A právě dnes potřebujeme jejich nejintensivnější práce, abychom získali co nejvíce zemědělských výrobků pro výživu našeho obyvatelstva.

Podobně o ostatním německém majetku, a to zejména o živnostech, obchodech a řemeslech, je nutno již definitivně rozhodnout. Čím déle budeme přidělování oddalovat, tím méně z něho získá stát, nehledě ke škodám, které vznikají z prozatímní práce v prozatímních provozovnách. Uznáváme, že bude nutno četné závody zrušit, ale nechť je již jasno, kolik jich bude a zejména které. Program rušení závodů musí býti jistě vypracován s hlediska celostátního plánování, ale nechť se také přihlíží k dobrozdání místních a regionálních činitelů v pohraničí. To platí i o stěhování průmyslových závodů do jiných krajů. Uznáváme, ze je nutno pomoci zejména rozrušenému hospodářství slovenskému, ale není možno přestěhovat z některého pohraničního kraje závod, který již pracuje naplno a je páteří hospodářského a sociálního života onoho kraje. Pokud se týká průmyslových závodů v pohraničí, bylo navrženo zrušení asi 40 % závodů. Z nich je možno v prvé řadě přestěhovat zařízení tam, kde chybí, a ne stěhovat zařízení závodů, které byly uznány za nezbytné. Znamenalo by to stěhovat také pracně získané zaměstnance i s rodinami, a tak by oblast našeho pohraničí byla ve znamení ustavičného stěhování.

Je nutné - také jen po náležitém uvážení a opět v dohodě s regionálními činiteli - přikročit ke změně polí a oblastí celých obcí v pohraničí na pastviny. V některých pohraničních krajích bude výhodnější zřídit pastviny, ale proč se tak má státi v okresích, které nejsou čistě horské a kde osídlení je již provedeno? Pastvinářstvím si vypomůžeme tam, kde - ať již se zřetelem na terénní a klimatické podmínky nebo se zřetelem na nedostatek zájemců - by zůstaly velké půdní komplexy neobdělány. Bylo by však jen laciným zjednodušením osidlovacího problému, kdybychom chtěli pohraničí osidlovati místo českými lidmi skotem, třebas i českým, bravem a koňmi. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Peňáz. Uděluji mu slovo.

Posl. Peňáz: Slavná sněmovno!

Ve státním rozpočtu na r. 1946, který právě projednáváme, je zařazena položka 976 mil. Kčs pro Čechy a zemi Moravskoslezskou a 542 mil. Kčs pro Slovensko jako úhrada schodku rozpočtu z t. zv. lihového hospodářství, které bylo vedle dosavadních monopolů, solného, třaskavinového, tabákového a ostatních, postaveno jim na roveň jako hospodářství monopolní. Výnos tohoto monopolu jest uveden v rozpočtu úhrady úctyhodnou částkou pro letošní rok, kdy lihové hospodářství teprve povstává z válečného hrobu, kam je uvrhli naši němečtí přátelé, a zejména také na Slovensku je zasáhly válečné události a ovšem také ve Slezsku. Kdybychom toto číslo mohli promítnout do předválečných poměrů, kdy se vyrábělo třikrát tolik lihu co letos, znamenalo by to pro stát příjem několikanásobný. To je - vysloveno zhruba - asi příští budoucnost tohoto hospodářství, budou-li ovšem hospodářské poměry a politické okolnosti tomuto odvětví zemědělství i našemu průmyslu lihovarnickému příznivy.

Naše bramborářství, které je jednou z význačných složek našeho zemědělského podnikání a bylo a také dosud namnoze je životní základnou výživy našeho lidu, bylo před válkou a bude jistě také za několik let po válce zásadním pilířem našeho lihovarského průmyslu a tím také podkladem pro jednu daňovou základnu našeho státního rozpočtu. Před válkou jsme měli asi 1000 lihovarů všech kategorií, totiž průmyslových, soukromých i družstevních. Většinou však již tehdy byly lihovary zemědělské a družstevní, které již tehdy sdružovaly přes 20.000 zemědělců v různých částech naší republiky, ponejvíce v horských oblastech, z nichž velká část připadala také na Slovensko. Tyto lihovary podporovaly hospodářskou existenci našich zemědělců hlavně tím, že v dobách velkých přebytků bramborové sklizně přeměňovaly tuto na líh, takže unikla jisté zkáze, a mimo to vracely zemědělcům ve formě výpalků drahé živiny, o něž by horská půda byla jistě valně ochuzena.

Chci se zde několika větami zmíniti také o předválečném stavu našeho lihovarství a jeho výkonnosti a promítnouti ho do poměrů nynějších, abych vnesl trochu přehledu do zajímavých sfér tohoto našeho hospodářského a zároveň výdělečného odvětví, které hrálo jistě nemalou roli v hospodářském a politickém životě v minulosti a bude ji jistě hrát i v nedaleké budoucnosti. Ovšem nepřál bych si, aby tu funkci, kterou mělo v minulosti, plnilo také na sto procent v budoucnosti. Lihovarnictví, pokud před válkou plnilo funkci hospodářskou a pomáhalo zejména drobným zemědělcům, by si jistě nezasloužilo výtek, kterými je často zahrnováno v souvislosti s tak zvanou lihovou aférou, s kterou 95 % zemědělců nemělo nic společného a při které hlavní roli hráli různí vůdcové a podvůdcové t. zv. fašistických a bohužel někdy i nefašistických stran. Jak za této situace byly odměňovány široké vrstvy drobných zemědělců, jak byla v tomto odvětví honorována t. zv. zemědělská prvovýroba? Počítáme-li, že 1 q bramborů dal při zpracování v lihovarech 10 litrů lihu, bylo jeho zpeněžení v lihovaru nejvýše 40 korun za 1 q. Ovšem z toho bylo nutno odečíst 50 %, takže zpeněžení 1 q bramborů činilo nanejvýše 20 Kč, v lihovarech zadlužených se pohybovalo od 14 do 17 Kč. Z lihovarů se prodával líh průměrně za cenu 4 Kč za 1 litr a mnohdy bývala cena ještě nižší. Chtěl-li si ovšem zemědělec-bramborář opatřiti potřebný líh pro vlastní potřebu, pro potřebu svého hospodářství v době žní nebo jiných polních prací, zaplatil za jeden litr plných 40 Kč. Vynesl tedy líh v konečném prodeji plný desetinásobek toho, zač byl z lihovaru odeslán.

Zde počíná kapitola t. zv. výdělečná, která asi vedla k domněnce o ziscích, o nichž pronikly zprávy do veřejnosti. Mluvilo se o milionových částkách, které však bohužel namnoze nutno označit za správné. Tehdejší bilance lihovarského hospodářství byla takováto: 1 litr lihu odeslaného z lihovaru stál 4 Kč, daň činila 29 Kč a správa a čištění 7 Kč. Zemědělec prvovýrobce dostal 14 až 20 Kč za 1 q brambor, z kterého bylo vyrobeno průměrně 10 litrů lihu. Líh byl zpeněžen lihovou společností po zaplacení daní částkou 400 Kč. To je předválečná hospodářská a obchodní kalkulace hospodaření lihem.

Jaká je nynější situace lihovarnictví a co od něho očekávají široké kruhy našich horských zemědělců v budoucnosti? Za německé okupace bylo mnoho lihovarů vyřazeno z provozu, za války se jim znemožnilo pracovat a byly rozebrány pro německou brannou moc. Na Slovensku byly některé lihovary vůbec zničeny. Nedostatek brambor pro výživu obyvatelstva za války a zásobovací akce pro vojenské a mimovojenské účely omezily lihovou výrobu na minimum. Líh byl proto jen hledaným léčivem a tekutinou, které nebylo lze dosáhnouti, leda podloudně vyrobené po domácku. V posledním roce války klesla výroba lihu z původního předválečného 1 milionu hl v českých zemích na 45.000 hl a letos bude činit v lihovarské kampani výroba v českých zemích asi 200.000 hl. Líh má sloužit výhradně jako léčivo, k výrobě kyseliny octové a částečně jako líh pitný. O tuto věc projevil již zásobovací výbor ve sněmovně náležitý zájem. Je dosud mnoho lihovarů, které pro nedostatek zařízení, ale hlavně také pro nedostatek surovin a různé jiné těžkosti nemohly výrobu zahájit. Jen velmi pomalu se bude toto hospodářské odvětví zvedat z válečné poroby a zahajovat družstevní a podpůrnou činnost pro rozlehlé kraje naší osvobozené vlasti.

Hospodářství našich lihovarů bylo za války vesměs ztrátové, protože se Němci velmi pečlivě postarali o to, aby lihovary, pokud pracovaly, odvedly jim líh skoro zadarmo, a některé v jejich činnosti úplně zabrzdily. Zajímavé je, jakým způsobem nařídili za války němečtí okupanti řešit schodky v našem lihovarnictví. Nařídili prostě sestavit bilanci lihovaru tak, že se schodek, který ročně u normálního zemědělského lihovaru činil nejméně 100.000 Kčs, vyrovnal tím, že se hodnota lihovaru na budovách a na zařízení o tyto číslice prostě zvýšila. Přimyslíme-li si ještě znehodnocení strojů a budov za dlouhých 7 let, vidíme, že hospodářská situace zemědělských lihovarů není hodná závisti, zvláště těch, které byly i válkou dotčeny. A přece i dnes mají tyto lihovary sloužit široké zemědělské veřejnosti, neboť 80 % všech lihovarů je dnes združstevněno a v rukou drobných zemědělců a združstevnění dalších lihovarů je na dobré cestě. Mají tedy všecky nároky na to, aby se jim dostalo všech výhod i ochrany jako ostatnímu znárodněnému průmyslu, zvláště když již v prvém roce osvobozené republiky má jejich práce vynést státní pokladně 1¹/₂ miliardy čistého příjmu.

Nejsou nám ještě přesně známa kalkulační čísla našeho nového lihového monopolu. Předběžné zprávy dávají jen tak trochu nahlédnout do této nové státní kuchyně. Cena lihu je účtována nyní zálohově 10 Kčs za 1 l při vyvážce z lihovaru, což neodpovídá předválečnému zpeněžení a směrnici trojnásobku cen, jak je cenový úřad všeobecně stanovil. Správný poměr by odpovídal 12-13 Kčs za 1 l lihu, zvláště když pohonný benzin stojí nyní 12,60 Kčs za 1 litr a cena nafty činí 10 Kčs za 1 l. Cena čistého lihu je nyní 125 Kčs, je tudíž mezi cenou vývozní z lihovaru a cenou prodejní na trhu rozdíl celých 115 Kčs. To je jistě úctuhodná číslice. Zpeněžení bramborů v lihovaře odpovídá dnes pouze tak 50 a nejvýše 60 Kčs za 1 q bramborů, který pak v konečném zpeněžení v lihu činí 1.250 Kčs. Zde nemusí kol. Štambachr naříkat, že obecenstvo platí za víno čtyřikrát vyšší ceny než dostane za víno zemědělec, neboť při lihu je ten násobek dvacetinásobný. Jest to ještě větší nepoměr, než byl v lihovém hospodářství před válkou, bohužel musím konstatovati, že zase v neprospěch zemědělce-bramboráře, prvovýrobce.

Vznáším proto na pana ministra financí prosbu za tisíce bramborářů-zemědělců, aby také na ně bylo při definitivní úpravě ceny lihu alespoň trochu pamatováno, neboť si spravedlivější odměny za svou práci jistě plně zasluhují.

Chci zde zdůrazniti, že lihové hospodářství a lihová výroba nemá význam jenom s hlediska zemědělského a státně finančního, ale má ještě jiný, daleko hlubší význam pro budoucnost našeho státu. Hledají se u nás s velkým úsilím nová naftová pole a vyrábí se drahý benzin z uhlí, protože nemáme dostatek ani benzinu ani nafty; nemáme ovšem také ani dosti prostředků, abychom si je ze zahraničí mohli opatřit. A my máme ta pole a naftové prameny přece doma a budeme je míti vždy, pokud zemědělci na širých lánech budou pěstovati brambory! To jsou naše příští naftová a benzinová ložiska! My zemědělci je vidíme jasně, jak se v slunečné záři červencových dnů zelenají po všech horkých oblastech naší republiky. Jsou to naše pole, posázená brambory. Každý hektar bramborové půdy, který dá sklizeň 200 q bramborů, dá 20-25 hl pohonné látky pro naše auta, traktory zemědělské, ale hlavně také pro naši armádu. To je hlavní význam hospodářský, vnitropolitický i vojenský našeho lihového hospodářství pro čas přítomný a hlavně také pro budoucnost našeho státu a jeho bezpečnost.

V současné kalamitě nedostatku umělých hnojiv nutno zdůraznit funkci lihovarů také v tom směru, že vracejí zemědělství velká množství živin ve výpalcích, které v dnešní době jsou jako hnojivo půdě velmi cennou hospodářskou položkou.

Bramboraři mívali v poslaneckých kruzích naší republiky vždy své zastoupení někdy i velmi silné. Nyní je těchto zástupců v Prozatímním Národním shromáždění velmi poskrovnu. Konám jenom svoji povinnost, když jsem na tomto místě pronesl na jejich obhajobu několik dobře míněných myšlenek. Za války byl jistě celý národ velmi vděčný, když měl trochu těch brambor, jak v městech, tak také na venkově, aby uhájil někdy holé živobytí a zahnal hlad. Prosím jenom, aby národ a jeho zástupcové, až přijde na bramboráře krise, která určitě přijde, nezapomněli na naši širokou bramborářskou rodinu v zájmu národa, ale také v zájmu státu.

Začíná se jevit o naše lihovarnictví velký zájem v široké zemědělské veřejnosti a zakládají se dnes i nová lihovarská družstva zemědělská v našem pohraničí. Tuto věc je rozhodně nutno uvítat, poněvadž je pro některé kraje nepostradatelná. Je však také potřeba upozornit všechny strany Národní fronty, že tato akce může pomoci zemědělcům jenom tehdy, budou-li upraveny kontingenty lihovarů a obchod a zpeněžení lihu tak, aby to přineslo zemědělcům kus nové hospodářské existence, státu slušné příjmy a všem obyvatelům tohoto státu bezpečnost. O tuto spolupráci ve prospěch zemědělců i státu dovoluji si všechny strany Národní fronty snažně požádati. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Míčka, kterému uděluji slovo.

Posl. Míčka: Dámy a pánové!

Projednávání našeho letošního rozpočtu je klasickým příkladem, jak by vlastně rozpočet projednáván být neměl. Protože však doba, která byla vymezena k jeho projednávání, se značně zkrátila, nezbývá, než aby všechny diskuse, které k němu směřovaly, byly takto provedeny.

Všichni se dobře pamatujete na dobu porevoluční, kdy jsme na schůzích a v mnoha projevech slyšeli, co všechno se v našem budoucím národním hospodářství plánuje. Dnes při projednávání našeho státního rozpočtu jsme však svědky toho, že přes všechny ty velkorysé plány děláme škrt, poněvadž státní hospodářství je toho druhu, že by nesneslo, abychom tak velkoryse, jak jsme své plány začali, uváděli je ve skutek.

Ovšem nás sociální demokraty tato skutečnost nepřekvapila, poněvadž jsme se dívali na všechny ty plány jako na věc, kterou si budeme moci dovolit teprve tenkráte, jestliže nám vlastní hospodářství stačí, abychom je realisovali.

Chtěl bych vzhledem ke krátké řečnické lhůtě nadhoditi jen několik námětů k projednávanému rozpočtu. Jako zemědělec připomínám, že doba, do které kráčí naše zemědělství, není opravdu záviděníhodná; důkazem toho je, že dnes ze zemědělství kdekdo odchází k jiným zaměstnáním, a to jistě ne proto, aby z lepšího odcházel do horšího. Chceme-li se tomuto problému pro budoucnost vyhnouti, je nezbytně nutné, abychom všichni a všecky politické strany, které se dnes podílejí na starostech o naše zemědělství, brali skutečně tuto věc vážně a abychom nasadili všechny páky v jeho prospěch, protože to už není problémem pouze zemědělců samých, ale stává se to problémem celostátním. Už pan posl. Zápotocký se dotkl tohoto thematu, když mluvil o útěku od práce fysické k práci duševní. O vesnici to platí dvojnásob, protože ani v budoucnosti se nesmíme domnívat, že cizina nám dá něco zadarmo nebo za málo, naopak budeme zvláště ve výživě odkázáni na naše zemědělství.

Jestliže s této tribuny bylo nedávno řečeno, že heslo, které pro zemědělství bylo raženo v minulosti, "Venkov jedna rodina", má býti změněno na "Národ jedna rodina", pak my zemědělci věříme, že všechny politické strany se přičiní o to, aby za situace, která po stránce vyživovací vznikla v našem státě v dobách porevolučních - kdy prokazujeme, že máme nejbělejší chléb v Evropě, že zvyšujeme dávku masa a že stojíme před zvýšením dávky mléka - došlo také k plnému ocenění těchto zásobovacích výsledků, jež jsou zásluhou práce našich zemědělců. A pak skutečně náš národ může býti jednou rodinou. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Kaplan. Dávám mu slovo.