Vítám rozpočtové položky určené k podpoře zemědělského pokroku, žádám však, aby prostředků k tomuto účelu určených bylo používáno tak, aby přišly tam, kde je jich nejvíce třeba a kde splní dokonale svůj úkol. Varuji před zavedením v minulosti špatně proslulého subvencování právě v případech, kde toho bylo nejméně třeba, poněvadž starý způsob uplatňování prostředků určených k podpoře zemědělského pokroku splnil zpravidla svou službu, zaměřenou k roztříštění venkovského společenství, ale poslání, ke kterému byl určen, zpravidla nesplnil. Není možné, aby se v budoucnu opakovalo zneužívání těchto prostředků k cílům stranickým.

Čs. soc. demokracie uvědomuje si význam našeho zemědělství pro náš národ a potřebu udržeti naše zemědělství na zdravých základech. Proto se přihlásila k podpoře zemědělství nejen tím, že umožnila zastupování zemědělských zájmů svou parlamentní delegací, ale narýsovala a připravila se prosazovat oprávněné a spravedlivé požadavky zemědělského stavu jako základnu zdravého rozvoje našeho zemědělství. Své kladné stanovisko vyjádřila veřejnosti jednak na svém sjezdu m. r., ale hlavně pak na pracovním sjezdu soc. demokratických zemědělců na počátku tohoto měsíce. Přímo manifestačním způsobem byly proklamovány zásady, kterými se bude řídit zemědělská politika čs. soc. demokracie, aby zabezpečila klidný rozvoj zejména malých a středních zemědělských usedlostí, aby zemědělskému lidu, který patří rovněž do předních řad pracujících vrstev našeho národa, pomáhala zabezpečovat šťastnější jeho budoucnost. (Potlesk.)

Tradiční smysl čs. soc. demokracie pro dodržení daných závazků je hlavní zárukou, že naše strana poskytne zemědělství tolik opory, kolik bude v její moci. (Potlesk.) Chceme pracovat pro naše zemědělství tak, aby se stalo nezávislým na podpoře, aby spíše bylo schopno vydatně podporovat náš stát v jeho potřebách.

Zdravé a silné zemědělství, vysoce vyspělé, mající smysl pro potřeby nové doby a pro velká revoluční díla, nebojící se nových sociálních proudů, bude nejen dobrým partnerem vrstev dělnicko-zaměstnaneckých, ale i odhodlaným a pevným obhájcem národní a státní nezávislosti, strážcem demokracie, obhájcem osobní svobody a tvůrcem blahobytu pracujících vrstev celého našeho národa. (Potlesk.)

S těmito snahami přijímáme jako soc. demokratičtí zemědělci první rozpočet v opět svobodné demokratické republice s vědomím těžkostí, za kterých je tvořen, ale i v pevné víře, že při předkládání příštích rozpočtů bude patrné celkové zlepšení naší hospodářské situace ve větším rozsahu. A k tomu chceme ze všech sil se všemi, kdož mají zájem na lepší a šťastnější budoucnosti našeho národa a státu, upřímně spolupracovat. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Kaďůrek. Udeľujem mu slovo.

Posl. Kaďůrek: Paní a pánové!

Sledujeme-li hospodářské možnosti našeho státu i podle tohoto prvního nám předloženého státního rozpočtu na r. 1946, musíme zdůraznit, že s odstupem času bude opravdu nezbytně nutno starat se o to, aby náš státní rozpočet napříště nebyl jen rozpočtem odhadovým, nýbrž rozpočtem, který by poskytoval v každém směru největší možnou pravděpodobnost a skutečnost jak v příjmech, tak i ve vydáních. Dobře zpracovaný rozpočet, ať v soukromém nebo veřejném, státním hospodářství, je nejlepším základem a vodítkem pro výsledky hospodářského podnikání. Republika může všem svým občanům dát jen to, co má, nikde ne více, a zase státní hospodářství republiky bude mít vždycky jen tolik, kolik mu jeho poctivě pracující občané napracují a skutečně dají. Kdyby se rozdávalo více, pak by to jistě nebylo rozumné a takové hospodářství spělo by jistě ke zkáze.

A tu bych chtěl poukázati na to, že i stať státního rozpočtu na r. 1946 pro zemědělství jest jistě také jen odhadová, poněvadž jako ostatní úseky našeho hospodářského života, tak i naše zemědělství nacistickou okupací a válečnými událostmi nesmírně reálně zchudlo a na své zotavení a ke své další výstavbě bude potřebovat vydatné pomoci i se strany státu. Tu bych chtěl říci, že všechny investice dané pro povznesení a pomoc zemědělství jsou a budou vždycky investicemi dobrými, poněvadž kapitál rychle se vrátí zpět i s úroky.

Zemědělství, paní a pánové, prožívá v současné době velké těžkosti. Dík veliké houževnatosti a trpělivosti a také dobré vůli zemědělského lidu všechny potíže a nesnáze, které se tu objevily jako následek války, jsou, doufejme, aspoň z větší části překonány. Musím však zdůraznit, že život na vesnicích je skutečně tvrdý a drsný. Zemědělci neznají žádného pohodlí, klidu a bezstarostnosti. Kdo z vás zná skutečný život na vesnici, dá mi za pravdu, protože práce na poli i v domácnosti je těžká a nekonečná a bohužel není dostatečně uznána a oceněna.

Zemědělci těžce zápasí s nedostatkem pracovních sil a musí pracovati na svých statcích s vypětím všech sil, aby vyrovnali všechny mezery tam vzniklé. Tento stav není možno dále trpět a proto ne v zájmu zemědělců samých, nýbrž v zájmu celé výživy našeho národa a v zájmu našeho národního hospodářského života je nutné, aby opatření vlády v tomto směru, která byla učiněna, byla prováděna se vší důsledností a se vším urychlením. (Potlesk.)

Přimlouvám se také za to, aby ministerstvo národní obrany přeložilo další počet presenčně sloužících zemědělců do náhradní zálohy, anebo aby alespoň těmto nepostradatelným pracovním silám v zemědělství byly kladně vyřizovány odůvodněné žádosti o zemědělskou dovolenou, aby ve svých hospodářstvích v době sezony mohli vypomoci. (Potlesk.)

Celý venkov a celý zemědělský stav trpí a prožívá těžké zkoušky. Je pro nás proto těžce pochopitelné, když se při rozpočtovém jednání dovídáme z povolaných úst, že máme ve státní správě nadbytek 70.000 úřednických - nemohu říci pracovních - sil, které jsou určitě značnou položkou ve finančním hospodářství státu, zatím co v zemědělství nám chybí na 300.000 pracovních sil. Z tohoto je jasně vidět, kde je práce lepší, pohodlnější a výnosnější.

Tento stav jistě nepřispěje ke spokojenosti a proto je potřeba důsledně a bezohledně v dohodě všech politických stran odstraňovat zbytečné, neproduktivní, někde i povalečské síly, aby tak každý poctivě pracující člověk měl pocit, že výsledků jeho práce je použito rozumně a ne že pracuje na nepracující. Proto nesmíme a nebudeme trpět, aby v našem národním úlu bylo více trubců než včel.

Nemůže být proto ani věčně požadováno na pracujících lidech venkova, aby přinášeli stále těžké oběti, zatím co všude jinde vidíme podstatné úlevy a zlepšování.

Zemědělci jsou proto plným právem pohoršeni a mají důvod být s mnohým nespokojeni. Zdůrazňuje a tvrdí se, že na příklad stanovené ceny zemědělských výrobků jsou spravedlivé. Tato spravedlnost je jen ve slovech a na papíře. Kdo tvrdí opak, je na velkém omylu, nebo tomu nerozumí, nebo rozumět nechce. Často se vypočítávají násobky zvýšených cen z doby míru a dokazuje se, že cena odpovídá skutečnému odůvodněnému násobku. Je proto nutno zdůraznit, že ceny zemědělských výrobků se zřetelem na celkovou výši cenové hladiny jsou pro zemědělce nepřijatelné a ztrátové. Stanovené násobky nejsou nic jiného než násobky finanční bídy a nedostatku z doby předválečné.

Vždyť ještě všichni máme v čerstvé paměti všeobecnou zadluženost zemědělských podniků a úrokové otroctví. Jistě to nebyla maličkost, když sám parlament musel tehdy učinit opatření t. zv. moratoria, aby zemědělci nebyli rozprodáni a vyhnáni ze svých majetků. Tuto situaci nezpůsobily - chcete-li - spravedlivé rentabilní ceny. Pak se počítá z takovýchto cen násobek 2.5, 3.5, 4, ale všechno ostatní kupuje zemědělec za 6-10tinásobek, na příklad pracovní obuv a textil.

Vždycky jsme koupili za 1 q pšenice nejméně 3 páry nejlepších kožených pracovních bot a ještě zbylo, taktéž 4 až 5 košil nebo kalhot. Dnes nekoupí zemědělec za 1 q pšenice pár všelijakých pracovních bot a ani dvě košile nebo dvoje kalhoty. Tak bychom mohli toto nespravedlivé ocenění porovnávat v neprospěch zemědělců téměř ve všech případech. Když posoudíme tento veliký rozdíl v neprospěch zemědělců z doby předválečné, kdy se zemědělství zadlužovalo, a srovnáme to s dnešními poměry, je docela jasné, jaké to bude dnes. Proto plným právem se dívají zemědělci do blízké budoucnosti s oprávněnými obavami a nedivme se, že slibům o zlepšení života na vesnicích a projevované lásce nemohou věřit.

Řekněme zemědělcům pravdu alespoň tak, jak je řečena v pasivních cifrách našeho státního rozpočtu, to jest, že je čeká další odříkání a škrtání jejich nadějí, práce a starost, a že život zejména na vesnicích může být zlepšován jen velmi pomalu. Je však nezbytně nutné a v zájmu národa a státu prospěšné, aby zemědělský stav byl postaven konečně na roveň stavům ostatním. To se může stát jedině tehdy, bude-li práce rolníkova náležitě oceněna. Dnes již nezajímají tak řeči o trojích a odstupňovaných cenách. Zemědělci chtějí slušet o cenách spravedlivých, o cenách rentabilních, o cenách takových, které se kryjí s výrobními náklady. Je nepochopitelné, že při tvorbě cen nebere se v úvahu kalkulace výrobních nákladů, jako se to stalo na příklad u řepy cukrové, kde se stanovila cena cukrovky o 20 Kčs nižší, než jaká vyplývala z předložených kalkulací o výrobních nákladech.

Nechceme, aby se zvyšovaly spotřebitelské ceny, ale vidíme, že máme tu ještě mnoho nezdravého, co způsobuje cenové rozpětí v neprospěch jak spotřebitele, tak také nás zemědělců jako výrobců. Vidíme, že zemědělec jako výrobce účastní se na ceně někdy sotva jen 50 až 60 % a ostatek plyne jinam. Toto jest dědictví zanechané okupanty, kteří se známou důkladností zavedli řízené a vázané hospodářství a stejně důkladně - nutno to připomenout - potírali všechno, co nám připomínalo svobodu a naši republiku. Odbouráním tohoto nám zanechaného parasitismu, ssajícího krev rolníků a dělníků, dalo by se ve prospěch výrobních a spotřebitelských složek mnoho vykonati. Proto podrobme nacisty zřízené hospodářské svazy rychle revisi a přetvořme je na potřebnou míru. Zkraťme na nejmenší možnou míru rychle a účelně distribuční cestu a zřízení, jemuž bez důvodů plynou velké bezpracné důchody na úkor zemědělců a spotřebitelů. Celá zemědělská veřejnost se stydí za to, že po 11 měsících svobody platí na zemědělce všechny nacisticko-gestapácké methody a že z nich nebylo ještě sleveno a smazáno ani čárečky. Dík tomu, že většina místních národních výborů a okresních národních výborů jedná se zemědělci rozumně, se nacistických method přímočaře, plně proti zemědělcům neužívá. Přes to však jsou hodné odsouzení přehmaty, které zaviňují mnoho nepříjemností a mnoho roztrpčení mezi zemědělci. Zemědělci chtějí a mají plné právo, aby žili ve svobodné demokratické republice svobodně.

Neučme zemědělce lhát, obcházet předpisy a třeba i krást na svém vlastním podle nerozumných, nacisty zanechaných předpisů. Jest potřebí dát zemědělcům také alespoň kousek svobody a zrušit takové předpisy vázaného hospodářství, pro které není již žádné odůvodnění. Je to bezpředmětný a všeobecně nepravdivě vedený mléčný záznam, jsou to spotřebitelské dávky obilní pro mletí ve mzdě v rayonovaných mlýnech. Pro udržení takových předpisů není již důvodů a proto není třeba takto zemědělce týrat. Zemědělci si opravdu nezasloužili za svoji poctivou práci tak málo porozumění a uznání. Žádný stav neprokázal po osvobození tolik porozumění pro těžkosti, které se tu objevily jako následky války, jako právě zemědělci. Málokterý stav byl tak krutě spoután nacistickými předpisy jako zemědělci, a proto jestliže se všichni nedočkavě těšili na onu krásnou chvíli vrácení svobody, těšili se zemědělci dvojnásob. Nedopusťme, aby se zemědělci cítili zklamáni, a dopřejme jim také opravdové radosti z jejich osvobození. Svobodný zemědělec na svobodné půdě bude s dvojnásobnou chutí pracovat a dá republice všechno bez nucení, bez násilí, co bude republika od něho žádat a potřebovat.

Zemědělci žijí tvrdě a proto také tvoří nejspolehlivější pilíř státu; je proto nutno zdůraznit, že jsou svou početností a prací tak významnou složkou národa, že není myslitelná zdravá výstavba státu bez jejich aktivní účasti. Vyhráli jsme válku, musíme vyhráti i mír, a to mír trvalý. Máme opět svou nezávislou republiku a musíme jí dát demokratickou vnitřní náplň. Práce na půdě a v zemědělství vůbec nesmí být pohanou a méněcenností, od které každý utíká. Nejsme a ještě dlouho nebudeme tak bohatí, abychom si mohli dovolit projídat získané devisy dovozem potravin, které si můžeme vyrobit doma. Půdy naše jsou bohaté a úrodné a odmění se za práci poctivých rukou. Je jenom potřeba, aby těchto poctivě pracujících bylo tolik, aby ani píď půdy nezůstala bez náležitého využití.

Přáli bychom si proto, aby státní rozpočet pro výstavbu zemědělství byl napříště lépe dotován, protože za daných okolností bez pomoci státu nebylo by naprosto možno provést obnovení hospodářského života, zejména v krajích postižených válečnými událostmi, a také nebylo by možno provést nutnou mechanisaci zemědělské práce, scelení pozemků, meliorace, elektrisaci a telefonisaci obcí. Je také potřebí rozšířit a vybudovat síť zemědělského školství a tak napomáhat splynutí vědy s praxí. Zemědělcům je třeba vypomáhati také dobře vybudovaným zemědělským výzkumnictvím a poradnictvím.

Vydatné a zvláštní pomoci bude zapotřebí zejména našim osídlencům v pohraničí, aby život tam se všemi těžkostmi začátečníků byl snesitelný. Bude zapotřebí, aby celá úroveň života na vesnici byla zvýšena také tím, že bude podporováno dostatečně zemědělské stavebnictví, hygiena venkova a zdravotnická zařízení, kanalisace, vodovody, úprava návsí, a kde jsou pro to předpoklady, kulturní společenské domy a kina, aby se zejména venkovské ženy mohly věnovat také sebevzdělání a mohly si dopřát zasloužené chvilky zábavy. Naším ideálem musí být zdravý, svěží, podnikavý, přemýšlivý, činorodý zemědělec, nezatížený a nezlomený těžkou prací jak tělesnou, tak duševní. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Chceme také míti příslušný podíl v připravovaném národním pojištění, které by podporou ve stáří ulehčilo starosti o dožití. Pronikavější a účelnější by však bylo zřízení zemědělského pensijního ústavu, kterýžto ústav by jistě v tomto směru vykonal své poslání v sociálně spravedlivém zajištění stáří našich zemědělských vysloužilců, naproti tomu nemocenské pojištění rozhodně nebude míti pro zemědělce tak veliký význam jako zasloužená pense pro zajištění stáří.

Přáli bychom si opravdu, aby se zemědělci mohli dívat do blízké i daleké budoucnosti s klidem a pocitem bezpečnosti. Jest a jistě bude v každém údobí snahou zemědělců zvýšení výroby jak rostlinné, tak živočišné, aby celý národ, jenž nikdy nežil v přílišném nadbytku, se mohl dobře nasytit, a to z vlastní výroby. Zemědělci ještě nehrozili a nehrozí, aby se dovolali svých práv a uznání, ale proto nesmí býti jejich trpělivosti a oddanosti zneužíváno třeba vědomě jen proto, že se počítá s jejich nadměrnou trpělivostí. Ale, paní a pánové, všechno má svůj začátek i konec, i tětiva stále víc a víc napínaná konečně praskne, a toho se nechceme dožít. My zemědělci všichni doufáme a důvěřujeme, že vláda i parlament učiní nejrychlejší cestou všechna opatření, aby veškeré potíže, které se tu vyskytly, byly ke spokojenosti zemědělců rychle vyřešeny. Ještě bude dlouho platit přísloví: nemá-li zemědělec, nemá nikdo.

Odhlasujeme proto státu, což míti musí, rozpočet na r. 1946 s důvěrou, že bude uznáno těžké postavení zemědělců a že státní správa nebude zemědělce dále vhánět do těžké situace a úpadku, nýbrž nejrychlejším způsobem učiní všechno pro záchranu celého zemědělského stavu a tím i pro spravedlivé vyrovnání všech poměrů v celém našem státě, v naší milé republice. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Veverka. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Veverka: Paní a pánové!

Rád kvituji, že první rozpočet osvobozené republiky přihlíží v řadě kapitol k potřebám našeho pohraničí a že se také četní řečníci v rozpočtové debatě záležitostmi pohraničí obírali. Pohraniční kraje byly v minulých stoletích násilně oddělovány od vlastního jádra našich zemí. Pruh za pruhem byl germanisován a násilničtí Germáni se mu snažili vtisknout odlišný ráz, při čemž povedení němečtí vědci, a to zejména z pražské německé university, dokazovali i t. zv. vědeckými argumenty praněmecký ráz těchto krajin. Smíchali trochu geografie, historie a státovědy a měli novou vědu - geopolitiku - s pomocí níž si přivlastňovali neomaleně vše.

Přes všechen teror zůstávali v pohraničí čeští lidé stále věrni svému původu, a z vnitrozemí je přicházeli posilovat další. Německý ráz t. zv. uzavřeného území byl udržován jen uměle a násilně a po přílivu nových českých osadníku po vítězné květnové revoluci nebude těžké vrátiti pohraniční kraje národu, jemuž od pradávna náležely a s jehož zemí tvoří nedílný celek.

K tomu si nemusíme dávat dlouhé lhůty. Podporovatelé německého rázu pohraničí půjdou pryč a jejich odsun je dnes již jen otázkou technickou. Pohraniční oblasti jsou dnes v každém směru naše a tak se na ně musíme dívat. Nejsme tam na cizím a nejsme tam také nováčky. Navazujeme na práci českých generací, přerušenou násilně v říjnu 1938. Proto nesmí být pohraničí pro nikoho, a to ani pro ústřední úřady, předmětem ustavičného hokuspokusování. Pohraničí kolonisujeme, ale není to naše koloniální území s pány guvernéry, plantážníky a otroky a nesmí to také pro nikoho být trestanecké stanice. Vedoucí ideou našeho státu je lidová demokracie, t. j. vláda lidu, lidem a pro lid. Lidově-demokratický ráz musí býti vtisknut životu v pohraničí v každém úseku a po každé stránce. Spravujeme pohraničí a působíme v něm v nových poměrech téměř již 11 měsíců a za tu dobu si naši hraničáři také již osvojili nějaké znalosti a zkušenosti. K dřívějším českým lidem přišlo od května do pohraničí přes milion dalších českých lidí. Je pravda, že se všichni nepovedli. Razili jsme sami hned z počátku pro ně označení "zlatokopové", ale instituce "zlatokopů" nesmí být trvale spojena s pohraničím. Tito nezvedenci, štítící se poctivé práce, přišli z Prahy a jiných vnitrozemských míst a zde měli býti již dávno dáni do pracovních táborů. Místo toho se jich však vnitrozemí zbavovalo tak, že jim vystavovalo vysvědčení zachovalosti a spolehlivosti. Většinou se již také vrátili tam, odkud přišli, a ti přistěhovalci, kteří zůstali, již naplno pracují.