Požiadavke rozvrhnutia výnosu dane dôchodovej podľa jednotlivých výrobných odvetví nemôže finančná správa vyhovieť, pretože nemá a ani v dnešnej dobe nemôže ešte mať po ruke potrebných štatistických údajov. Pritom je treba pripomenúť, že do rozpočtu vzatá čiastka tejto dane bola určená na podklade dát účtovnej uzávierky za rok 1944. V tomto roku činil výnos dane dôchodkovej na území býv. t. zv. Protektorátu cca 5 miliárd K, z čoho na daň srážkovú pripadly nie celé ³/₅ a na daň vymeranú priamo niečo viac ako ²/₅. Daň vyberaná srážkou z miezd a platov vykazuje pochopiteľne tendenciu vzostupnú, čo je následkom jednak toho, že počet osôb zamestnaných za mzdu a plat sa podstatne zvýšil na úkor počtu osôb samostatne zárobkove činných, jednak, že táto daň zachycuje už prevedené zvýšenie miezd a platov, jednak že u poplatníkov samostatne zárobkove činných môže sa zvýšenie príjmov následkom prevedeného zvýšenia cien prejaviť len v kalendárnom roku 1946 - teda daňove až v rozpočtovom roku 1947.

Z toho, čo bolo povedané teda jasne vyplýva, že príčiny nedostatkov, na ktoré finančná správa ešte dlho bude narážať a k nim sa celkom otvorene priznáva, väzia v prirodzených ťažkostiach a mimoriadnostiach prechodnej doby a nijako nie je možné v nich vidieť, ako sa azda pán posl. Zápotocký domnieva, zámerné zastieranie dajakej tajnej finančnej alchýmie, ktorú finančná správa, bojac sa denného svetla, v šeru svojho zákulisia prevádza.

Záverom nutno ešte pripomenúť, že práve odbor priamych daní v snahe prispôsobiť systém priamych daní - teda i daň dôchodkovú - potrebám vyplývajúcim z nového usporiadania pomerov hospodárskych a sociálnych, začal už s prípravnými prácami na prevedenie revízie celého zákona o priamych daniach a za tým cieľom zahájil tiež širokú anketu o daňovej reforme. Pri spracovaní novej osnovy samozrejme Ministerstvo financií bude prizerať ku všetkým predneseným návrhom a požiadavkám, ktoré je ochotné spojiť s vlastnými skúsenosťami a najmä tiež zhodnotí poznatky z daňových systémov cudzích štátov.

1. Banky. Výtky, ktoré predniesol dňa 26. marca 1946 vo svojej reči o štátnom rozpočte pán posl. Zápotocký na adresu Ministerstva financií, resp. jeho úradníkov vo veci znárodnenia bánk, odmietam ako bezdôvodné. Účastinné banky boly dňom 27. októbra 1945 znárodnené a ich práva a záväzky prešly na znárodnené banky, ktoré sa staly tým istým dňom národnými podnikami. Ináč je to u priemyselných podnikov, ktoré boly síce 27. októbra 1945 tiež znárodnené, ale nestaly sa toho istého dňa tiež národnými podnikmi. Národné podniky z majetkových podstát znárodnených priemyselných podnikov tvorí minister priemyslu v dohode s ministrom financií. Po tejto stránke je znárodnenie bánk o veľa ďalej ako znárodnenie priemyslu.

Musí byť odmietnuté ako neodôvodnené tiež tvrdenie o určitých intrikách a vplyvoch v bankách na škodu štátu. Tieto tvrdenia nie sú ničím doložené a Ministerstvu financií, ktoré vykonáva nad bankami dohľad, nie je o nich nič známe. Keby sa o nedovolenom vplyve v neprospech znárodnených bánk dozvedelo, zakročilo by podľa predpisov.

Dekrét o znárodnení bánk je do určitej miery rámcovou normou a Ministerstvo financií už k nemu pripravilo osnovu prevádzacieho nariadenia. Niektoré partie tohoto nariadenia sú však veľmi ťažké a sú teraz prejednávané odborníkmi z kruhov politických strán.

Na návrh ministra financií menovala vláda tiež už 6. marca 1946 spoločný orgán znárodnených bánk, t. j. Ústrednú správu bánk, a pokiaľ toto menovanie sa stalo neskôr, ako sa predpokladalo, nebolo to vinou Ministerstva financií.

Nesmie sa zabúdať, že znárodnené banky spravujú miliardy sverených prostriedkov a že náhlenie nesmie byť na újme bezpečnosti tohoto majetku vkladateľov.

2. Súkromé poisťovne. Previesť ďalšiu fázu znárodnenia súkromých poisťovien prislúcha vláde, ktorá podľa § 11 dekrétu č. 103/1945 Sb. najskôr určí, ktoré poisťovacie spolky a poisťovacie ústavy s obmedzeným okruhom pôsobnosti budú vyňaté z opatrenia podľa § 10 cit. dekrétu, a potom podľa ustanovení tohoto dekrétu učiní potrebné opatrenia k úprave smluvného poisťovníctva podľa §§ 3-9 cit. dekrétu, t. j. vytvorí poisťovne ako národné podniky. Návrh na tieto úpravy predloží vláde Ministerstvo financií po vypočutí Poisťovacej rady. Nie je možné teda potrebné úpravy prevádzať, pokiaľ nebude ustanovená Poisťovacia rada. Vláda sa už usniesla, že navrhne prezidentovi republiky menovanie predsedu Poisťovacej rady a 5 podpredsedov, a menovala členov Rady, ktorých menovať jej prislúcha. O jednacom poriadku Poisťovacej rady bola už dosiahnutá dohoda s politickými stranami a práve včera bol prejednávaný so zástupcami príslušného povereníka slovenského dozorčieho úradu nad súkromným poisťovníctvom, ako predpisuje dekrét. Bude teda možno v najkratšej dobe, pravdepodobne budúci týždeň, predložiť vláde návrh jednacieho poriadku Poisťovacej rady, aby ho vydala podľa § 23, odst. 3 cit. dekrétu. Akonáhle sa sostaví Poisťovacia rada, bude sa ihneď zapodievať návrhmi na dokončenie znárodnenia súkromných poisťovien.

Odčinenie krívd československých verejných zamestnancov bolo uzákonené dekrétom prezidenta republiky zo dňa 17. augusta 1945, č. 53 Sb. Osnova tohoto dekrétu bola vyhotovená za účasti a súhlasu Ústrednej rady odborov.

Podľa uvedeného dekrétu poskytuje sa odškodnenie verejným zamestnancom, ktorí v dobe neslobody boli poškodení na svojich právach a nárokoch zo služobného (penzijného) pomeru pre politické svoje chovanie sa alebo iných osôb, alebo v súvislosti s politickými pomerami, ktoré nastaly za doby neslobody. Dekrét o odčinení krívd sa vzťahuje na všetkých zamestnancov vo verejných službách, bez ohľadu na to, či ide o služobný (pracovný) pomer verejnoprávny lebo súkromnoprávny (smluvný). Nárok na odčinenie krívd má teda rovnako pragmatikálny úradník ako robotník. Pritom dekrét podrobne vypočítava jednotlivé druhy krívd a im odpovedajúce odčinenie, takže otázka, akého odškodnenia sa má zamestnancovi v tom ktorom prípade dostať, je riešená dekrétom samým.

Výdaje s odčinením krívd československých verejných zamestnancov spojené sú v štátnom rozpočte riadne preliminované u osobných výdavkov jednotlivých kapitol, pokiaľ sa týka v rozpočte jednotlivých štátnych podnikov, a ich výška je presne uvedená v podrobnostiach každej jednotlivej rozpočtovej kapitoly.

Budovateľské obdobie nášho štátu ukladá štátnym orgánom, a to jak v administratíve, tak aj v súdnictve, pracovné úlohy, ktoré ďaleko prevyšujú pracovnú pohotovosť a vypätie za normálnych dôb mierových.

Vláda, súc si toho vedomá, že od riadneho a rýchleho splnenia týchto úloh je odvislé skoré dosiahnutie konsolidácie vnútroštátnych pomerov, svojím usnesením zo dňa 24. augusta 1945 stanovila možnosť, aby príslušným činiteľom verejnej správy a súdnictva s ich spolupracovníkom všetkých služobných kategórií bez ohľadu na ich služobné postavenie boly priznané zvláštne odmeny, odstupňované v prvom rade podľa dôležitosti funkcie a stupňa zodpovednosti. Podľa ustanovenia článku I zmieneného vládneho usnesenia majú byť tieto odmeny priznávané podľa individuálneho uváženia všetkých pomerov, menovite mimoriadneho pracovného zaťaženia, pracovnej doby mimo úradných hodín, rozsahu práce a jej dôležitosti, zodpovednosti, nesnadnosti a naliehavosti. Z motivácie odmien je jasné, že odmeny majú byť len výnimkou.

Priznávanie odmien sa deje dľa vládou vydaných smerníc a na základe príslušných návrhov prednostov odborov, po prípade oddelení, v Ministerstve financií však za plnej súčinnosti zamestnaneckých rád.

Pán posl. Zápotocký vytýka, že "na otázku predimenzovania nášho štátneho aparátu neberie rozpočet žiadny ohľad, nedáva odpoveď a nesnaží sa ani naznačiť, že by sa tá pálčivá otázka mala riešiť".

Za prvé musím konštatovať, že vo svojom výklade, ktorým som predložil tomuto Národnému shromaždeniu návrh rozpočtu, som veľmi dôrazne poukázal na predimenzovanosť našej štátnej správy a doložil som svoje vývody i číselnými dátami. Ešte podrobnejšie bola táto vec rozobraná v sprievodnej zpráve k tomuto výkladu, ktorú som dal k dispozícii pánom členom rozpočtového výboru. Len mimochodom poznamenávam, že ku zväčšeniu počtu štátnych zamestnancov vo všetkých odvetviach verejnej služby nedošlo a že je to napr. práve finančná správa, či už ústredia alebo nižších stolíc, ktorá dnes, keď ju čakajú tak veľké mimoriadne úlohy, vykazuje podstatne nižší počet zamestnancov, než aký mala k 1. októbru 1938.

Páni poslanci mali teda dosť príležitosti dozvedieť sa môj názor v tejto veci. Môžem len opakovať svoje vývody, že zväčšený počet štátnych zamestnancov je pre štátnu pokladnicu neúnosný a že sa týmto problémom budeme musieť zaoberať v najkratšom čase. Už v citovanej sprievodnej zpráve som uviedol, že nezostane nič iného, než časť zamestnancov, ktorí boli odňatí súkromnému hospodárstvu, previesť zase zpät do tohoto hospodárstva, lebo toto trpí nedostatkom síl, a to čiastočne preto, že sa mnoho kvalifikovaných pracovníkov odklonilo od svojho povolania. (Predsedníctva sa ujal predseda David.)

Medzi p. posl. Zápotockým a stanoviskom mojím a môjho rezortu nie je teda žiadneho rozporu. Som rád, že práve z úst p. posl. Zápotockého bolo tak dôrazne potvrdené moje stanovisko k problému tak vážnemu, ale pritom politicky ťažkému a v dôsledkoch pre mnohého jednotlivca iste bolestnému.

Nemôžem však súhlasiť, že tento problém sa mohol a mal prejaviť v návrhu rozpočtu inak než tým, že minister financií podrobne informoval plénum snemovne a pánov členov rozpočtového výboru o existencii a rozsahu tohoto problému a o svojom názore na cestu k jeho odstráneniu. Bolo a je teraz na tejto snemovni, aby k tomu zaujala svoje stanovisko.

Rozpočtové čísla musia byť realistické a môžu, pokiaľ ide o náklady osobné na verejnú správu, počítať len s dátami, ktoré vyplývajú zo situácie, ktorá predbežne jestvuje. Ak dôjde včas k riešeniu tohoto problému - a bol by som veľmi rád, keby k tomu došlo čo najskôr - a keď že sa zredukuje počet štátnych zamestnancov, uľahčí aspoň úspory, ktoré tým vznikajú, starosť s úhradou schodku riadneho rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava o finančním zákoně, kterým se stanoví státní rozpočet na r. 1946, jakož i o prohlášení ministra financí, učiněném v 36. schůzi dne 5. března t. r., je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji, panu posl. Firtovi.

Zpravodaj posl. Firt: Slavná sněmovno!

Naše jednání dospělo k svému závěru. Je mojí povinností, abych, dříve než přistoupíme k hlasování, velmi stručně zrekapituloval a zhodnotil obsah debaty povšechné i podrobné.

Dříve než tak učiním, chtěl bych konstatovati toto: Ve své zprávě o jednání ve výboru opominul jsem uvésti, že se pozměňovací návrh, který byl přijat rozpočtovým výborem, týkal kapitoly 2a, tit. 1, § 2, položky 30a. Tato položka 30a byla přijetím pozměňovacího návrhu rozčleněna tak, že dotace Ukrajinské národní rady byla zařazena pod samostatnou položku 30b a v důsledku toho původní položky 30b a 30c se staly položkami 30c a 30d. Přijetím tohoto pozměnovacího návrhu nezměnilo se ovšem nic na číselném rozsahu rozpočtu.

A nyní několik málo slov k rozpravě povšechné i podrobné.

Pan ministr odpověděl sám na kritické poznámky a připomínky, týkající se přímo státní správy. Sám jsem nenalezl při studiu protokolu rozpravy nic podstatného, čím by se názory a myšlenky paní a pánů poslanců rozcházely s názory a myšlenkami, které byly předneseny ve výboru a které jsem zahrnul do své zprávy, jíž jsem uvedl jednání v plenu.

Všichni řečníci se shodli v tom, že rozpočet jak řádný, tak i mimořádný je dílo, které nese všechny znaky mimořádnosti doby. Že se všechny následky války a revolučního otřesu v něm obrážejí, zejména nejistota v odhadech, pramenící z nedostatku zkušeností a poznání, a dále mimořádné úkoly, které poválečná a porevoluční doba naší generaci uložila.

Všichni řečníci se shodli též v tom, že rozpočet, který má ve své konstrukci mnohé nedostatky, je přece jen veliký krok kupředu směrem ku konsolidaci našeho národního hospodářství. Že je to přece jen více než rozpočtové provisorium, v němž jsme dosud hospodařili. Rozpočtem, který dnes schválíme, dostane se našemu státnímu hospodářství oné pevné osy, kolem níž se bude hospodářský život našeho státu nadále rozvíjeti.

Není také sporu v tom, že rozpočet je vysoký. Myslím tím hlavně rozpočet řádný, neboť všeobecně je uznávána skutečnost, že rozpočet mimořádný je plán, jehož uskutečnění je závislé na technických a úvěrových možnostech.

Ze zjištění, že je rozpočet vysoký, vyplynul i v debatě v plenu nutný závěr, že by mělo býti s částkami, které rozpočet povoluje, hospodařeno uváženě za šetření všech pravidel úspornosti a hospodárnosti.

S mnoha stran bylo také shodně s mojí zprávou upozorňováno, že příjmová část rozpočtu je snad poněkud nadhodnocena a že bude proto nutné, aby skutečné státní příjmy byly neustále sledovány a státní výdaje přizpůsobovany skutečnému stavu. Se stejným souhlasem setkal se u všech řečníků názor, že daňový tlak je maximální a že bude našim příštím úkolem daňová břemena snižovat.

Mohl bych, paní a pánové, pokračovati v rozboru debaty povšechné a podrobné a ukazovati, že pokud se projevy týkaly přímo rozpočtu, je v základních věcech mezi stranami Národní fronty shoda. Rozpočtová debata dala ovšem jednotlivým stranám příležitost, aby ústy svých mluvčích tlumočily své politické a hospodářské programy a postuláty pro nejbližší dobu. Zde by ovšem bylo možno nalézti daleko více názorových rozdílů. Avšak zhodnotíme-li i tuto část debaty s vyššího hlediska, shledáme, že nakonec všechny směry a tendence v tomto shromáždění zastoupené spojuje a sjednocuje jedna idea: posloužit co nejvíce a nejlépe věci společné, republice a jejímu lidu. (Potlesk.)

Dříve než ukončím těchto několik vět, chtěl bych ještě jednou vyzdvihnouti jeden, po mém soudu nejdůležitější problém, problém parlamentní kontroly. Byla-li tato kontrola důležitá v dobách normálních, je její potřeba v době přítomné naléhavá a naprosto nutná. (Potlesk.) Volali po ní řečníci všech stran. Pan posl. Zápotocký na př. řekl: "Jestli by měl býti náš státní rozpočet a naše státní hospodářství i v lidové demokracii vybudován tak, ze by občané nesměli vědět, kam se co vyplácí, a jestli bychom se měli za to stydět, tak bychom neměli žádnou lidově-demokratickou republiku." - Souhlasím plně s panem posl. Zápotockým a dodávám, že v demokracii jediným způsobem takové lidové kontroly je kontrola prováděná volenými zástupci lidu, t. j. poslanci zákonodárného sboru (Potlesk.) Jest ovšem zapotřebí, aby poslanci, pověření kontrolním a úsporným úkolem, byli vybaveni náležitou pravomocí. A to máme v rukou zase jen my tím, že vypracujeme a přijmeme zákon, který členy kontrolní komise takovou potřebnou pravomocí vybaví. Návrh takového zákona, který vypracovalo předsednictvo rozpočtového výboru, nám byl včera rozdán. Je jen na nás, abychom tento zákon uvedli co nejdříve v život. Opakuji, že bez zřízení této novým výkonem vybavené parlamentní kontrolní komise nesplnili bychom zcela svůj těžký úkol, spojený s rozpočtem. Nebude-li tento zákon odhlasován včas, nebude to vina byrokracie, nýbrž naše.

Končím svůj doslov vzpomínkou na dva muže, kteří v minulých letech v Národním shromáždění zasvětili svou práci věcem rozpočtovým, a kteří s námi v tomto shromáždění dnes už nepracují. (Poslanci povstávají.) Jeden je mrtev a druhý dosud žije. Jsou to: zesnulý dlouholetý předseda rozpočtového výboru posl. Bohumír Bradáč, který zemřel před mnoha lety v chudobě, uctíván všemi, kdo jej znali a s ním společně pracovali; druhým je dlouholetý generální zpravodaj rozpočtového výboru posl. Ant. Remeš, jehož práce nám zůstala dodnes vzorem poctivého úsilí ve prospěch státního hospodářství. (Poslanci usedají.)

A nyní mi dovolte, paní a pánové, abych vám doporučil přijmouti finanční zákon o rozpočet tak, jak se na něm usnesl rozpočtový výbor. (Potlesk.)