Zápisy o 33. až 39. schůzi Prozatímního Národního shromáždění byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy k nahlédnutí, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu.

posl. Hory min. vnitra ve věci stranického postupu při přeložení štábního strážmistra ze stanice Brodce nad Jizerou do Schönvaldu u Tachova (D 17),

posl. Hory min. vnitra ve věci činnosti nynějšího předsedy místního národního výboru v Jeviněvsi v době okupace (D 18),

posl. Hory min. ochrany práce a soc. péče ve věci výnosu min. ochrany práce a soc. péče ze dne 10. ledna 1946, jednací značka VI-1007-2-4-1-46 o schválení řádu očistných komisí pro přezkoumání činnosti zaměstnanců, nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění (D 19),

posl. Hory min. vnitra ve věci neodůvodněného přeložení velitele stanice SNB v Osečné (D 20),

posl. dr Neumana předsedovi vlády ve věci častějšího zpřístupnění českých korunovačních klenotů veřejnosti (D 21),

posl. Štěpána min. vnitra ve věci přezkoumání zavedení národní správy (D 22),

posl. Hory min. vnitra ve věci činnosti štábního strážmistra Vladimíra Novotného ze Zbirohu, okres Rokycany, za doby okupace (D 23).

Klub poslanců komunistickej strany Slovenska vyslal do výboru rozpočtového posl. Hrušovskou za posl. Jeleňa, do výboru ústavně-právního posl. Čápa za posl. Jeleňa, do výboru rozpočtového posl. Trojana za posl. Hrušovskou, posl. Strechaje za posl. dr Falťana, do výboru ústavně-právního posl. Dvorína za posl. dr Husáka, posl. Strechaje za posl. dr Friše, posl. Jeleňa za posl. Holdoše, do výboru zemědělského posl. Strechaje za posl. Valo.

Klub poslanců čs. strany lidové vyslal do výboru rozpočtového posl. Kostelku za posl. dr Chytila.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru technicko-dopravního posl. Pešáka za posl. Kubíčka, do výboru rozpočtového posl. Součka za posl. Pavláska, posl. Klimenta za posl. Čivrného, posl. Machačovou-Dostálovou za posl. Škrlantovou, do výboru branného posl. Štekla za býv. posl. Picha-Tůmu, do výboru vnitřní bezpečnosti posl. Svobodu za býv. posl. Picha-Tůmu, do výboru rozpočtového posl. Závodského za posl. Klimenta, posl. Kubíčka za posl. Machačovou-Dostálovou, do výboru osidlovacího posl. Jiráska za posl. Janouše, do výboru soc.-politického posl. Štětku za posl. Jungmana, do výboru technicko-dopravního posl. Kubíčka za posl. Pešáka.

Klub poslanců komunistické strany Slovenska vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr Friše za posl. Čápa, posl. Holdoše za posl. dr Rohaľa-Iľkiva.

Klub poslanců čs. strany lidové vyslal do výboru rozpočtového posl. Víška za posl. inž. dr Bendu.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru soc.-politického posl. Juru za posl. V. Davida, do výboru zemědělského posl. Palečka za posl. Janouše, do výboru ústavně-právního posl. V. Davida za posl. Kouckého, posl. Juru za posl. Jungmana.

Klub poslanců komunistickej strany Slovenska vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr Rohaľa-Iľkiva za posl. Dvorína, do výboru rozpočtového posl. Mazúra za posl. Trojana, do výboru zemědělského posl. Valo za posl. Strechaje.

Klub poslanců čs. strany nár. socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. Zemana za posl. Weilanda na schůze 2., 4. a 5./IV. t. r., posl. Křepelu za posl. Weilanda na schůzi dne 3./IV. t. r., posl. Čížka za posl. inž. dr Kameníčka na schůzi dne 3. a 4./IV. t. r., posl. Tichotu za posl. inž. dr Kameníčka pro schůzi dne 5./IV. 1946.

Klub poslanců čs. strany lidové vyslal do výboru rozpočtového posl. dr Jos. Nováka za posl. Šmehlíka, posl. Šmehlíka za posl. dr Jos. Nováka, posl. inž. dr Bendu za posl. Víška.

Klub poslanců čs. soc. demokracie vyslal do výboru rozpočtového posl. Míčku za posl. Hladkého, posl. Bělíkovou za posl. Lindauera, posl. Lindauera za posl. Bělíkovou, posl. Hladkého za posl. Míčku.

Klub poslanců demokratickej strany vyslal do výboru rozpočtového posl. dr Zibrína za posl. dr Kempného.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru branného posl. Svobodu za posl. Štekla, do výboru vnitřní bezpečnosti posl. Štekla za posl. Svobodu, do výboru zásobovacího posl. Zmrhala za posl. Machačovou-Dostálovou.

Předseda: Přikročíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona (tisk 183), kterým se zřizují pedagogické fakulty (tisk 269).

Zpravodajem je pan posl. dr Kratochvíl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Pane předsedo, pane ministře, paní a pánové, slavná sněmovno!

Dovolte mi, prosím, abych navázal na slova pana předsedy sněmovny. Naše oči se zmateně dívají k prázdnému místu, na kterém sedával zemřelý dr Klecanda, a naše ruce se rozpačitě chápou sněmovního tisku, který nese jeho podpis, jeho poslední podpis na půdě sněmovny. Je potřebou mého svědomí a mého srdce, abych vzdal úctu zemřelému Klecandovi, abych vám svěřil bolest všech členů kulturního výboru, jehož byl prof. Klecanda předsedou, a to předsedou velmi iniciativním, velmi horlivým a velmi pilným.

Vydávám svědectví, že prof. Klecanda horlivě spolupracoval na zákoně o pedagogických fakultách a že se velmi těšil na debatu, ve které chtěl mluvit. Jako zpravodaj plním odkaz prof. Klecandy, odkaz mrtvého člověka, který sloužil věčnému národu, jestliže vás prosím, abyste obrátili svou pozornost k projednávané předloze.

Úprava učitelského vzdělání je jedním z nejzávažnějších a nejsložitějších problémů nejen pedagogických a školských, ale také z problémů politických a kulturních. Závažnost této otázky je dána významem funkce, jakou má učitel ve společnosti, v národě a ve státě. A právě proto musí stát projevovat zájem o způsob a ráz učitelského vzdělání, právě proto je možno říci, že kulturní úroveň státu a národa se dá měřit a posuzovat podle toho, jaký má zájem o úpravu učitelského vzdělání, neboť zájem o ně znamená zájem o školu a zájem o vzdělání mládeže. Vývoj učitelského vzdělání naznačuje i vývoj školy. Škola je na konec taková, jaký je učitel.

Nebudu vás unavovat historií všech těch snah po vyšším vzdělání učitelském. Je to dlouhá a nesnadná cesta, která je lemována a značena mnohými daty a mnohými jmény. Je to revoluční rok 1848, je to jméno Karla Havlíčka Borovského, je to učitelský sjezd v Kutné Hoře r. 1897, je to další sjezd r. 1903, je to jméno Masarykovo, jméno Drtinovo, jméno prof. Klecandy, je to sjezd po převratu r. 1920 - onen památný učitelsky sjezd - je to resoluce, kterou přijalo Národní shromáždění v r. 1922 a kterou bylo tehdejší ministerstvo školství vyzváno předložiti návrh zákona na úpravu učitelského vzdělání a konečně je to loňský červencový sjezd, který přijal dva resoluční návrhy, návrh na jednotnou školu a návrh na vysokoškolské vzdělání učitelstva.

Proto jsme pozdravili dekret presidenta republiky ze dne 27. října m. r., ve kterém se praví, že všichni učitelé všech stupňů a druhů škol mají nabývat vzdělání na pedagogických a jiných fakultách vysokých škol. Tím byly konečně splněny tužby a přání celých učitelských pokolení. A paní a pánové, to není slovní obrat, to není řečnická fráze. Já vím, co to znamenalo, protože můj tatínek byl venkovským kantorem; byl to dobrý člověk a dobrý kantor.

Zákonem, který dnes předkládáme vaší pozornosti, se má dospěti k základní ideové jednotě všeho učitelstva, má se jím dosáhnouti vnitřní ideové jednoty všeho školství a má vzniknouti jednotný statut, ve kterém by nebylo nepřekročitelných přehrad mezi učiteli jednotlivých stupňů. Toto ideové i společenské sblížení a sjednocení učitelského stavu bude mít zajisté velmi příznivý vliv na učitelskou práci ve škole i mimo školu. Učitel konečně dosáhne takového postavení ve společnosti a bude vykonávat takovou funkci, jak si přáli nejznamenitější mužové tohoto národa, kteří se v minulosti zamýšleli nad kulturními potřebami svého lidu. Předními úkoly pedagogických fakult bude, aby vychovávaly a vzdělávaly nové generace v novém duchu; aby připravovaly nové generace tak, aby dovedly zajistit československému lidu a státu v soutěži národů takové místo, jaké jim patří podle významu.

Paní a pánové, tradice českého učitelstva je skvělá a slavná. Naše učitelstvo se zasloužilo o kulturní povznesení lidu, zasloužilo se o národní a sociální uvědomění, zasloužilo se o zjemnění našeho společenského života a zasloužilo se o rozvoj a obohacení národní kultury. Učitelstvo stálo vždycky věrně a oddaně v boji za práva, svobodu a samostatnost a neohlíželo se na obtížné poměry a ve velké většině pracovalo nezištně, s láskou a s ideálním nadšením. A za tuto záslužnou a obětavou práci zaslouží si naše učitelstvo vřelý dík a uznání celého národa. (Potlesk.) Jsem rád, že mluvím ze srdce vás všech, jestliže s tohoto místa tento dík veřejně vyslovuji. Přejeme si, aby tato slavná tradice našeho učitelstva přešla i na generace učitelů, kteří vyjdou z pedagogických fakult. Doufáme, že učitelstvo splní naše očekávání a že bude pokračovat v díle svých předchůdců tak oddaně, tak obětavě a tak pilně jako oni; snažíme se, aby novou úpravou vzdělání na pedagogických fakultách byly připraveny učitelstvu lepší podmínky pracovní i lidské, a jsme šťastni, že v duchu slavné tradice rektora pražské university Bacháčka budou konečně zase naše university vysílat do našich škol učitele vzdělané podle potřeb a pokroku nové doby.

Paní a pánové, kulturní výbor probral ve dvou schůzích návrh zákona ve velmi podrobné rozpravě. Pan ministr školství se velmi pilně účastnil těchto prací a na statutu školy se v ministerstvu pracuje. Chci říci, že zákon je znamenitý. A chtěl bych říci také, že statut, který bude schvalovat vláda, musí být také dobrý. Musí být vykonstruován tak, aby 1. vzdělání učitelstva nebylo sníženo, aby 2. učitelstvo nejen pedagogicky, nýbrž i odborně bylo dobře vyškoleno - v tomto bodě, tuším, se názory rozcházejí, ač je tu základní otázka, jak a kde a kým toto odborné školení má býti obstaráno aby - 3. byla zaručena jednota učitelstva, a to jednota ideová i společenská, a konečně 4., aby byla propočtena potřeba učitelů škol jednotlivých stupňů tak, aby podle toho bylo plánovitě připraveno přijímání učitelů.

Paní a pánové, kulturní výbor provedl v původním návrhu zákona drobné změny. Tyto změny jsou jen kvantitativně drobné, ale jsou veliké svým dosahem, neboť celý zákon nabývá platnosti i na Slovensku. Chtěl bych vaši pozornost obrátit k tomu, že tento zákon je prvním celostátním kulturním zákonem. Kulturní výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby přijalo tento návrh zákona se změnami, které byly kulturním výborem usneseny.

Paní a pánové, chci říci ještě něco jiného. Neváhám říci to proto, že jednak vím, že tato mladá sněmovna není vdova po duchu, a jednak proto, že to považuji za svou povinnost.

Zákon o pedagogických fakultách má všechny možnosti, aby se stal mezníkem v národním životě, ale já chci stručně říci, čím musíme tyto možnosti ještě doplnit i v jiných úsecích kulturní politiky. Vzdělání, to není jen otázka školního vzdělání. Základy české kulturní práce, to není boj proti negramotnosti. Tento boj byl dobojován již dávno, ale je to boj proti oslabené soudnosti, je to boj proti poskytování a krytí pokryteckosti, zdůvodňování pěšinek, které nás mají odvádět od cesty pokroku. Tento základ naší české kulturní práce musíme klást kámen po kamenu. Začíná to na obecné škole a končí to dílem vědců a umělců. Boj o kulturu znamená budovat jasné obzory pro naše děti.

Paní a pánové, my musíme myslit o otázkách školy, vzdělání a celé národní kultury konečně zásadně jinak. My se bráníme proti hlasům přílišné sebejistoty a proti svodu o trvale zajištěné existenci tohoto národa. Oněch 100.000 lidí, kteří prošli českou školou a přece žádali o německou státní příslušnost, je pro nás mementem příliš vážným. Je důležité a nezbytné, abychom pozorně a odpovědně se zaposlouchali do potřeby doby, abychom dnes především nalézali člověka, abychom nalézali, co v něm je pro budoucnost. To znamená, že potřebujeme plánovitou přípravu takových podmínek vzdělání každého jednotlivce, aby bylo zajištěno, že žádný talent z tohoto obrovského lidového bohatství českého a slovenského národa nepřijde nazmar.

My socialisté věříme, že práce je zdrojem všeho práva v národě a státě. My jsme naopak také přesvědčeni, že každému musí být dáno právo na práci, a to na takovou práci, která nejlépe odpovídá jeho schopnostem. A tyto schopnosti objevit, je vypěstovat a vzdělat, to je příkaz sociální spravedlnosti a příkaz užitku a prosperity celého národa. Předpokladem pro to je zajisté dobré školství od nejnižšího do nejvyššího stupně, a vysokoškolské vzdělání učitelstva je přesvědčivým krokem k lepší škole. Ale my musíme úkol školy rozšířit, musíme rozuměti tímto rozšířeným úkolem péči o správné umístění jedince v celku. My tvrdíme, že budoucnost kultury a civilisace je závislá na tom, jak je zaručeno respektování osobité bytostnosti každého člověka, jak je zaručeno, že praví lidé přijdou na svá místa, a proto se přimlouváme za jednotu školy a života, proto se přimlouváme za jednotu skutečnosti a myšlenky, za jednotu hmoty a ideje. Škola musí být také návodem ke společenskému životu, škola je kulturní podnik, který sice formuje autonomní osobnost, ale osobnost, která je ochotna podřídit se kolektivnímu záměru. A proto po mém soudu ve vyučování musí hrát podstatnou roli historie idejí. Ten, kdo bude takto vzdělán, bude vidět potom lidstvo jako živou bytost, v jejímž lůně každý z nás na okamžik je opatrovníkem civilisace a kultury, získané předky za cenu nesmírných bolestí, potom každý z nás bude cítit povinnost předat toto dědictví, obohacené podle vlastních sil. Všecko, oč usilujeme pode jménem kultury, je vědomí vzájemných pout mezi počiny minulosti a přítomnosti, aby byla připravována budoucnost, je vědomí příbuzenství duchů a bratrství těl. Tím každý nejnepatrnější výkon, každá nejskromnější činnost dostane smysl tak široký, jako je sama společnost. A proto žádáme pokud možno největší rozvinutí individuálních vloh, proto takto řízené vyučování musí sloužit zvláštním zájmům naší země. Škola, která umožní přejít k takovýmto úkolům, bude odpovídat skutečně nejlepší tradici českého myšlení, takovéto dílo na kultuře bude odpovídat nejlepší tradici českého národního života.

Tradice české kultury, paní a pánové, to je svět zakořeněný do nejdávnější minulosti, to je svět, který úzce souvisí s vývojem Evropy a je jeho nedílnou součástí. Tato tradice a tento svět, to je trvalá hodnota, kterou musíme uhájit a udržet kulturní statky, to je křivka, která stoupá neustále výš a je dána věčnými předpoklady, to je hodnota člověka pro obec, pro národ, pro stát, pro lidstvo. Sama jistota české kultury, to je veliký a mocný činitel, který žene národ vpřed, který mu nedovoluje, aby se zastavil, aby odpočíval a aby netvořil.

A z jakých kořenů vyrůstá tato jistota, které jsou hybně síly v ní? Jsem přesvědčen, že vždycky a všude to byly prvky sociální, které byly přímou inspirací pro každý věk a pro každou vrstvu časovou. Byly to prvky sociální, které vyvolávaly duchové síly jako obranu, jako odůvodnění i jako soustavu. Kdybychom vybrali z našich dějin jen několik postav, které rozhodovaly svým vlivem ve vývoji našeho národa, pak bychom vždycky potkali jména Petr Chelčický, Jan z Husince, Jan Žižka z Trocnova, Jan Amos Komenský a Tomáš Masaryk. Na této cestě bychom potkali básníky i umělce, na této cestě bychom potkali díla spisovatelů, díla, která často předešla myšlenky, jimiž později šel národ ve svém politickém vývoji. Svatopluk Čech, Kollár a potom Bezruč a Wolker a Halas, tato jména ve zkratce znamenají trojí politický ideál, za který bojovala česká literatura, ideál, který se dnes stal skutečností. Byl to ideál politického vítězství nad německou zvůlí, ideál vítězství slovanské myšlenky, proměněné dnes v praktickou politiku, a sen o osvobození dělnictva. Na této cestě bychom potkali publicistické dílo Karla Havlíčka Borovského, myslitelské dílo Augustina Smetany, moudrost a pohodu literárního odkazu Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, útočnost a podnětnost poesie S. K. Neumanna, pohodu a smírnost lyriky Karla Tomana, českost výtvarného projevu Alešova a Mánesova, českost všech moderních autorů, kteří své umění dali do služeb lidu. Na této cestě bychom slyšeli hudbu Smetanovu, Dvořákovu, Ostrčilovu, Foerstrovu, Novákovu a Martinů.